O t e v ř e n ý   D o p i s

 

 J e h o   V ý s o s t i   a   E x c e l e n c i ,

 

K r i s t u  J e ž í š i ,

 

 K r á l i  k r á l ů   a   P á n u   p á n ů ,

 j e d i n é m u   p r a v é m u   B o h u .

 

 

 

Bratr Hanola

 

 

 

 

 1997

 Montreal, Kanada

 

Tato kniha je určená na bezplatnou distribuci.

1. česká verze z r. 1997 podle 1. anglického vydání z r. 1986.

Copyright Ó 1986 - Bratr Hanola

Korespondenci je možno zaslat na následující adresu:

 Montreal Remnant Ministries

 379 Wickham

 St. Lambert, Quebec,

 Canada J4R 2B5

 

V elektronické formě si můžete objednat knihu na adrese: sedivy@mendelu.cz

Objednávky výtisků této knížky zasílejte z České republiky a ze zahraničí pouze na následující adresu:

Dr. Vladimír Šedivý, Štolcova 31, 618 00 Brno

Zde nebo i na následující adrese na Slovensku je též možné získat další knížky bratra Hanoly “Príjď Kráĺovstvo Tvoje” a “Tajomstvo Skutočnosti”.

Ing. Peter Hančinský, P. O. Box 86, 974 00 Banská Bystrica, Slovenská republika

 

 

 

 

 

 

V Ě N O V Á N Í

 

Milovaný nebeský Otče, tento dopis předávám Tvému prvorozenému Synu Ježíši Kristu, a Tobě věnuji a obětuji tento dopis a jeho ovoce pro Tvé potěšení a uspokojení, neboť z Tvého srdce vzešel Ten, který byl nazván EMANUEL, jenž se stal naším Spasitelem a Pánem a přicházejícím Králem, jehož nadevše miluji a jemuž nyní píšu. Amen.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O B S A H

 

I.   PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  3

II.  NAROZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  5

III. RŮST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  8

IV. PROMĚNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

V.  CÍRKEV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  24

VI. VEDENÍ . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  40

            Domácí společenství . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . .  51

            Publikování . . . . . . . .  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .53

            Elektronická misijní služba .. . . . . . . . . . . . . . . .58

VII. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . .  . . . . . . . . . . . . . .   90

 

 

 

 

 

 

Pozn.: Biblické citace české verze jsou překladem anglické autorizované verze krále Jakuba (King James Authorized Bible).

I .  P Ř E D M L U V A

 

Jedinému pravému Veličenstvu a pravé Excelenci, Pánu Ježíši Kristu, Pánu slávy, Králu králů a Pánu pánů, jedinému pravému Bohu!

Budiž požehnáno Tvé Jméno, které je svaté a mocné, plné milosti a slitování, spravedlnosti a moudrosti, plné milosrdenství a přímosti. Vcházím do Tvých síní s chválou na mých rtech a zpívám novou píseň. Píseň, které se učí a zpívají ji jen ti, kdož Tě následují v duchu a pravdě. Přináším Ti tento dopis a dávám ho do Tvé zjizvené ruky a modlím se následující modlitbu:

 

"Vaše slavné Veličenstvo, Vaše Excelence, můj drahý Spasiteli, můj podivuhodný Pane a nade vše milovaný Králi! Přijmi, prosím, tento dopis a posuď ve Tvém srdci, zda se jedná o pravé ovoce vzniklé a vyprodukované v této hliněné nádobě z Tvého Ducha. Je-li sladké a příjemné, vezmi, jez a buď uspokojen. Pro Tvé potěšení jsem byl stvořen a potěšit Tě je mojí touhou. Trpělivě jsi čekal na drahocenný plod země, který Ti plným právem patří. S bázní a třesením nyní předávám tento plod Tobě, ó Králi slávy a můj nadevše milovaný. S bázní a třesením čekám ...a když uvidím úsměv na Tvé tváři, moje radost bude nevýslovná a plná slávy, bude bezmezná.

 

Ty mne znáš od počátku. Ty znáš mé srdce od počátku. Není třeba nic zakrývat či zatajovat a neexistuje ani způsob jak něco zakrýt či zatajit, protože mé srdce je před Tebou jako otevřená kniha. Je však třeba všechno vyjádřit, vyhlásit, ústy nebo písemně.

Tvé psané slovo k nám je zahaleno tajemstvím a jeho pravda, jeho krása a jeho jednoduchost, jeho pravá skutečnost, jeho hloubka, délka, šířka a výška jsou skryté (Luk. 24:45). Tímto závojem nemůže proniknout žádný člověk kromě těch, které jsi vyvolil, abys jim zjevil Tvoji majestátní pravdu v její kráse, jednoduchosti, skutečnosti, hloubce, délce, šířce a výšce. Psáno jest: "Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, ten bude uměti rozeznati ..." (Jan 7:17). Na jiném místě říkáš: "Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu ..." (Jan 8:31-32).

 

Prosím, Pane, aby mé slovo v tomto dopisu Tobě bylo rovněž zakryto závojem a aby jeho pravda, jednoduchost, krása, skutečnost, hloubka, délka, šířka a výška byly skryty všem kromě těch, které vyvolíš, abys jim to zjevil. Modlím se dále, aby toto psané slovo bylo jako dobré sémě zaseté do dobré půdy, které přinese hojnou sklizeň. Ať je k Tvému potěšení, pro Tvé uspokojení a pro Tvou slávu a ať je také svědectvím o Tvé milosti a moci a znamenitosti!

Ale i v případě, že všechno bude tak jak se za to modlím a píši o tom a i v případě, že by se Ti všechno skutečně líbilo a získalo Tvůj souhlas, ležím před Tebou s rozpaženýma rukama a v pravdě vyznávám, že jsem jen neužitečný služebník, který vykonal jen svoji základní povinnost. Dokonce pochybuji, zda jsem vykonal, co jsem byl povinen vykonat, ó Králi slávy! Ale na Tvou milost se navěky spoléhám a ve Tvé lásce se budu navždy hřát a těšit.

Nechť je Tvá vůle přivedena k dokonalosti ve mně a ve všech těch, které jsi vyvolil pro Sebe. Budiž požehnáno a oslaveno a ctěno Tvé Jméno v kráse Tvé svatosti až na věky. Amen!"

II.  N A R O Z E N Í

 

 

Dovol mi, Pane, abych nyní vyhlásil pravdu, kterou by měli vyhlašovat všichni praví křesťané. Tou pravdou je, že jsi se o mne staral již od mého narození a již od mé kolébky byla Tvá milující ruka na mně.

 

Má matka mi vyprávěla, že když mi byl asi jeden rok, byl jsem na smrt nemocen. Ležel jsem v posteli vedle ní, dýchání mi vynechávalo a měl jsem vysokou horečku. Maminka, napůl ležíc a napůl sedíc, opřená zády o polštáře se modlila. Drahně po půlnoci, vyčerpaná, najednou musela široce otevřít oči. V tmavé ložnici se objevila bílá ruka a blížila se ke mně. "Vidění mě nijak nevystrašilo", řekla matka, "ale bála jsem se, že ta ruka tě vezme a odvede pryč ode mne, tak jsem se zase začala modlit". Když se mne však ruka téměř dotkla, začala se pomalu vracet až úplně zmizela. Matka mě ještě chvíli pozorovala a pak vyčerpaná usnula. V pozdních ranních hodinách se probudila ... a já jsem si hrál v posteli a nic mi nebylo!

O této události jsem se dověděl až po mé svatbě. Byla to Tvoje ruka, Pane? Nevím. Jednu věc však vím a věřím, že pokud to nebyla Tvoje ruka, pak to byla ruka jednoho z Tvých svatých, mně ku pomoci přidělených andělů. Byl to můj anděl strážný, protože jsem byl budoucím dědicem spasení (Mat. 18:10).

 

Nebylo to ovšem mé poslední onemocnění ani poslední uzdravení. Ani to nebylo naposledy, co jsi mi zachránil život. Ve Své bezmezné milosti jsi mi dal svobodu dělat mnoho hloupostí, ztratit spoustu drahocenného času, hledat všechno možné jen ne pravdu, snažit se uspokojit každého jen ne Tebe. A jen Ty, Pane, víš, od kolika nebezpečí jsi mne uchránil, od kolika pastí, trápení a možná i hrobů.

 

Dnes je v mé paměti plno svědectví, neboť vidím Tvou pečující ruku zasahovat v nesčetných okolnostech a záležitostech mé minulosti. Ale i přesto cítím, že jsem schopen chápat jen malý zlomek toho, co jsi skutečně učinil. Není tomu tak více či méně u každého pravého křesťana? Cítím, že je tomu tak, ať už tyto věci vidíme a uvědomujeme si je či nikoliv.

 

A pak jednoho dne, jak mi pověděla má žena, jsi stál na klidné hladině čistého oceánu, nedaleko od břehu, v jasném světle. V tom vidění viděla také mne, jak stojím na břehu a Ty mě kyneš rukou, abych šel k Tobě. A já jsem šel ... po hladině. A zase tento příběh jsem se dověděl až několik let poté, co se toto vidění naplnilo.

Ano, naplnilo se, protože Ty jsi mne zavolal z mé staré vlasti pod Vysokými Tatrami, z malé země Slováků, do nové a cizí země za oceánem - do Kanady. A krátce po mém příjezdu jsi se mnou setkal vskutku tím nejpodivuhodnějším, nezapomenutelným způsobem a dal jsi mi Své úžasné spasení! Jaký to byl den, jaká krása Tvé přítomnosti, jak slastný okamžik. A jaká moc! Nebylo to na cestě do Damašku, ani jsem nespadl s koně ...ale spadl jsem se židle jakoby zasažen bleskem Tvého světla. A moje cesta se změnila, okamžitě a navždy. Mé nohy už z této nové cesty nesešly a mé oči už se neohlížely nazpět - nechť je to svědectvím o Tvé moci a zachovávající milosti, o Tvé lásce a znamenitosti!

 

Zde se však chci zmínit o něčem jiném, co by mělo zaujmout důležité místo v mysli a srdci každého pravého syna Božího a dcery Boží.

Jak víš, Pane, narodil jsem se do římskokatolické rodiny. Byl jsem vyučován katechismu, morálce, kázni, chození do kostela, modlitbám z modlitebních knížek, modlení k sochám. Chodil jsem na mše, dával obětiny, chodil ke zpovědi a snažil se být dobrý. Myslel jsem si, že jsem dobrý křesťan - katolík. Až později, když komunisté zabrali stát, jsem začal chápat prázdnotu tohoto náboženství, jeho rituálový charakter, jeho pokrytectví, jeho neschopnost postavit se proti novému teroru a přemoci ho, ani jeho přemožení napomáhat. S postupujícími roky mě tam už nic nepřitahovalo a tak jsem odešel a několik let jsem žil jako ateista, alespoň navenek. A byl jsem, samozřejmě, na cestě do pekla.

 

V té době jsem si to ovšem vůbec neuvědomoval ... a setkat se s Pánem slávy mě v mé zatemněné mysli nikdy nenapadlo. Nehledal jsem Tě a určitě jsem nehledal svou spásu. Nikdo nehledá!!! Ty jsi hledal mne, protože jsi mne vyvolil. V onen den jsi mne našel a zjevil jsi se mi. Byl to ten den, kdy jsi mne navštívil a já jsem byl znovuzrozen ve svém duchu, neboť Ty jsi mi dal Tvého Ducha, aby ve mně přebýval. A nejen aby ve mně přebýval, ale aby mě zapečetil a zasvětil mě Tobě, uvedl mě do veškeré pravdy, naučil mě všem věcem, měnil mě od slávy k slávě, utvářel mě do Tvé podoby a nakonec mě vyzvedl, oslavil a přivedl k Tobě, abych byl s Tebou na věky!

 

To je Jeho úkol, který věrně, trpělivě a pilně plní. Nechť je to svědectvím o Tvém Svatém Duchu. Ano, právě tento dopis je úžasným svědectvím o Jeho díle. Bez Tvého povolání a bez Jeho stálého působení by tento dopis nevznikl a nemohl existovat - to by bylo naprosto nemožné!

 

Byl jsem tehdy v daleké zemi za oceánem, narozen z Ducha do rodiny Boží. Nové duchovní batole v nové zemi. Co jsem měl dělat? Batolata naštěstí nerozhodují o tom, co budou dělat, rodiče rozhodují za ně a pečují o ně. Ty jsi o mne vždy pečoval, můj milovaný, dnes to vím. Staral jsi se o mne, když jsem vyrůstal. Staral jsi se o mne, když jsem o Tobě nevěděl, když jsem hromadil hřích na hřích a v nevědomosti se rouhal Tvému Svatému Jménu. Ty jsi mne miloval a staral  se o mne když jsem byl Tvůj nepřítel! O kolik víc jsi mne miloval a staral se o mne od mého znovuzrození, kdy jsi mi konečně mohl ukázat Tvoji lásku, milost a péči o mne, kdy jsi mi konečně mohl poprvé vtisknout Tvoji úžasnou lásku a péči do mého srdce. Udělal jsi to s radostí, ale já jsem v té době mnoho věcí nebyl schopen vnímat.

 

Od batolat se ovšem nedá očekávat, že budou chápat mnoho věcí. Neočekává se od nich, že si uvědomí péči, které se jim dostává, ani jak vyrostou, ani co budou dělat v budoucnosti. A ovšem nikdo neočekává, že budou pracovat, ale jen si hrát. Považují všechno za samozřejmé, přijímají všechnu lásku, kterou mohou dostat, a chodí čistou dětskou vírou. Jsou způsobilé pro Tvé Království. Není divu, že jsi řekl, že "takových jest Království nebeské" (Mk. 10:14).

 

A tak jsem chápal velmi málo, mnoho věcí jsem považoval za samozřejmé, neměl jsem ponětí, co budu dělat v budoucnu nebo jak vyrostu. A nepracoval jsem, jen jsem si hrál. Děkuji Ti, Pane, za to, že jsi tak moudře zařídil moje duchovní dětství, že jsi mne držel stranou od "práce" a ode všeho, co je batoleti a jeho čisté víře škodlivé. Vzpomínám si, Pane, že jsem měl tuto čistou víru - byla krásná, doposud neposkvrněná a způsobilá pro Království nebeské. A s touto dětskou vírou jsi mne přivedl na nové místo, do shromáždění letničních.

To však už je další období mého duchovního života, takže obraťme list.

III.   R Ů S T

 

 

Pane Ježíši, Ty máš velký smysl pro humor, o čemž jsem tehdy nic nevěděl. Jistě jsi měl na tváři veselý úsměv, když jsi mě přivedl poprvé do letničního shromáždění.

Byla to pro mne ohromující zkušenost. Jakoby katolickou mši, kterou mám doposud hluboce zaznamenanou v paměti jako pohřeb ve městě, vystřídala venkovská svatba. Pane, opravdu bych nebyl překvapen, kdyby mi do toho všeho hluku a hudby přinesli občerstvení se sklenicí piva. Jak víš, přežil jsem toto první letniční shromáždění ve zdraví a zakrátko jsem si na tu veselou a hlučnou partu zvykl.

Dokonce si vzpomínám na první píseň, kterou v tom prvním shromáždění zpívali. Byla to píseň: "U kříže, u kříže, kde jsem poprvé uviděl to světlo". Nikdy na to nezapomenu. Musel jsem dokonce potlačovat slzy, protože zpívali o něčem, co jsem krátce předtím prožil ve svém srdci. Bylo to jakoby zpívali o mně. Neznal jsem tuto ani jinou píseň ze zpěvníku, který používali. Musel jsem se všemu od začátku učit. A tak jsem se učil, pravidelně docházel do shromáždění ... až se to stalo přirozenou součástí mého života. Stal jsem se letničním - a byl jsem na to také hrdý.

 

Dal jsi mi pastora, od kterého jsem se naučil všechno co uměl, a kterého jsem miloval víc než svého vlastního tělesného otce. A Ty jsi mi dal další bratry a sestry, které jsem také miloval, a kteří milovali mne. Tak jsem to cítil a tak jsem tomu věřil.

Denně jsem četl Tvé Slovo a pochodoval jsem tímto novým směrem s nadšením, radostí, hladem a žízní a také v očekávání nových věcí, které jsem mohl jen cítit, ale nemohl jsem je popsat slovy. Vyslechl jsem mnoho kázání od mnoha kazatelů a u některých z nich jsem obdivoval jejich znalosti. Nejcennějším lekcím jsem se však naučil osobními kontakty a zkušenostmi s lidmi různého charakteru, způsobu života a různých forem a hloubky jejich křesťanství.

 

Když skončilo období mého duchovního dětství a období mého "základního vzdělání", skončilo také období dětských her. Ty jsi mi dal moji první "práci". Stal jsem se uvaděčem ve shromáždění a cítil jsem se tím poctěn a sloužil jsem s radostí a nadšením ... a občas jsem se u toho i pěkně zapotil. Ano, vzpomínám si na akce, které někdy trvaly dva, tři, čtyři nebo i více týdnů, při nichž se vystřídali různí evangelisté, probuzenečtí kazatelé, zpěváci a kazatelé, počínaje bývalými profesionálními boxery a bývalými vězni a ševci konče. A já jsem byl pět nebo šest večerů v týdnu u toho, ale neseděl jsem v lavici, nýbrž pobíhal s židlemi, uváděl jsem příchozí, obcházel s košíčkem při sbírce, počítal peníze, třídil je a balil do svazků, zachytával lidi, kteří padali kolem oltáře pod předpokládanou mocí Tvého Ducha, pak u nich klečel a modlil se za ně.

Když zástup odešel, židle obvykle odmítly uvést se samy do pořádku, takže musely být vráceny na původní místo našima rukama. Do postele jsem se dostal většinou krátce před půlnocí. A ráno zase do mého celodenního "světského" zaměstnání v kanceláři. A odpoledne po práci zase pěkně do mé "světské", nikdy nekončící práce v domě a na zahradě, pokud ovšem na to zbyl čas. A večer zase do shromáždění. A v neděli, v den takzvaného odpočinku, jsem v církvi pracoval dvojnásob.

 

Proč to píšu, Pane? Vím, že jsem nebyl jediný, kdo měl takovou honičku. Ve svém duchu vím, že je zde třeba o těchto věcech psát, protože se jedná o vyjádření faktů. Je také ale fakt, Pane, že dodnes nevím, jak jsem to mohl všechno dělat a přežít.

Pravda, bylo mi o patnáct let méně, nicméně Tvoje milost to byla, která mě zachovávala během tohoto období. Věřím také, že jsem prostě musel projít takovými zkušenostmi, a že všechny měly v mém životě určitý účel. Musel jsem prostě projít a vyrovnat se s různými okolnostmi, které jsi jen Ty plně viděl a chápal a moudře jsi je zařídil pro mé dobro.

 

Tehdy jsem tuto skutečnost neviděl, vlastně jsem nic neviděl ani nechápal. Dnes však mohu říci v duchu a v pravdě a rozumím tomu, protože "my víme, že VŠECHNY věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Boha, těm, kteří jsou povoláni podle Jeho úmyslu." (Řím. 8:28).

 

Avšak začátek pochopení a porozumění už nebyl daleko. Asi uprostřed tohoto pracovního úsilí jsem se stal také jedním z diákonů v tomto shromáždění. Řečeno přirozeně, byl jsem demokraticky zvolen, řečeno nadpřirozeně, Ty jsi pro mne zařídil další životně důležité vzdělávání, které mělo trvat tři roky. Až mnohem později jsem pochopil a uvědomil si, jak skutečně životně důležitý byl pro mne a moji budoucí službu tento úřad.

V tomto bodě vyznávám: Buď požehnáno Tvé Svaté Jméno, milovaný Pane! Uznávám Tvoji moudrost a milost, se kterou jsi uspořádal můj život. Opravdu si velice vážím toho, co až doposud činíš se mnou a ve mně. A Tvé cesty jsou mým potěšením a radostí - mým velikým potěšením a radostí!

 

Nyní mi, Pane, dovol říci něco o bodu, který považuji za velký milník v mém křesťanském životě. Krátce předtím, než jsem se stal diákonem, jsi mi začal otevírat mé oči a mé chápání ... velmi pomalu, velmi, velmi pomalu. Nejdříve mé oči a pak trochu chápání. To, co jsem začínal vidět a chápat, bylo jistě neočekávané, občas otřesné a téměř vždy nepříjemné.

Nyní však, Pane, zde musím zdůraznit, že jsem nezačal vidět z toho důvodu, že bych se nějak zvlášť snažil vidět nebo že bych začal hledat nebo toužil vidět TUTO skutečnost! Ne! Od počátku až doposud to byl suverénní akt Tvé vůle, Tvého slitování a Tvého povolání! Byla to Tvá suverénní zjevení, která jsi pro mne vhodně načasoval, takže z mé strany bylo jen třeba, abych je přijal, uznal, zaznamenal, s láskou je opatroval a konečně je vyhlásil na správném místě a ve správném čase. Právě tuto poslední část bylo těžké se naučit a ještě těžší uvést do praxe.

 

Dovol, Pane, aby i nyní vyšla pravda najevo tak, jak jsi ji objasnil Ty mně, verš za veršem, pravidlo za pravidlem, poučku za poučkou, zkušenost za zkušeností, trošku zde, trošku tam (Iz. 28:9-10). A u každého verše, každého pravidla, každé poučky, každé zkušenosti přichází ohromující pohled na skutečnost, jak ji vidíš Ty!

 

Ó Pane, ó Králi slávy, smiluj se nad námi, neboť jsme lidé nečistých rtů, slepých očí, hluchých uší, zatemněných myslí a nečistých srdcí ... a dokud Tě skutečně neuvidíme, jsme neschopni uznat tento fakt, jsme neschopni vidět sebe sama, zhnusit se sami sobě a kát se v popeli! Ó Pane, ó Králi slávy, smiluj se nad námi, protože Ty víš, že je tomu tak!

 

První pravda, kterou jsi mi začal odkrývat, je obsažena v jednom slově: OBNOVA. Jediné slovo, a kolik pravd a skutečností je v něm skryto.

Pane, dovol mi nyní vzít za ruku, podobně jako jsi to učinil Ty se mnou, všechny milované bratry a sestry, kteří Tě opravdu milují, kteří věrně milují Tvoji pravdu a Tvé cesty, a dovol mi udělat s nimi několik kroků, aby možná taky uviděli, co jsem viděl já, když jsi mne brával za ruku a ukazoval mi věci, fakta, skutečnosti a jejich kořeny. Tehdy to moje duše a duch vnímaly takto:

 

"Pojď, Můj synu, pojď se Mnou podívat se na toto shromáždění, dívej se a pozoruj, neboť přišel čas, kdy máš vidět a porozumět!

Slyšíš tu ženu dvě řady za tebou, jak hlasitě a jasněji než všechny ostatní hlasy zpívá: "Ó, jak miluji Ježíše ..."? Co tomu říká tvůj duch? Zpívá Mně? Je pravda, co zpívá? Je jí protivné setkat se s tebou, je jí protivné mluvit s tebou, je jí protivné podat ti ruku a je jí protivné se na tebe i jen podívat, aby se vaše oči nesetkaly pohledem. Nevšiml jsi si toho při mnoha příležitostech? Chce být slyšena a obdivována shromážděním pro svůj příjemný sametový hlas. Miluje sebe a ne Mne. Vidíš a rozumíš?

Ten muž zrovna před tebou nikdy nezpívá ani se nikdy nemodlí, pokud o to není požádán. Všiml jsi si toho? Domnívá se, že se nemůže modlit. Domnívá se, že k tomu jsou tady jiní. Ale nevyhýbá se ti, když se s tebou setká, usměje se a podá ti ruku a krátce ti pohlédne do očí. Kdyby jsi ale ty nebo někdo jiný před jeho příchodem obsadil "jeho sedadlo" v sále shromáždění, jeho duše by se dostala do zmatku a on by byl schopen otočit se a jít zpátky domů. Jakými pouty může být člověk spoután. Dívej se a rozuměj.

Když jsi dnes ráno přišel do předsálí kostela, přicházela směrem k tobě žena pomocného pastora. Když jsi byl připraven ji pozdravit, otočila se stranou a prošla kolem tebe, jako bys neexistoval. Když pak ale stála za kazatelnou a zpívala: "Víc a víc Ježíše ...", usmívala se na celé shromáždění. Vidíš a rozumíš?

 

Všimni si mládeže, která obvykle sedí v sekci napravo od tebe. Jejich srdce a mysli jsou plné jiných věcí než vašeho náboženství. Často ani nevnímají, co se okolo nich děje a neomaleně si šeptem sdělují své vlastní zájmy a žádosti.

Pohleď na dcery dvou pastorů, jak obdivují své nové šaty a kabelky, něžně se jich dotýkajíce svými prsty s dlouhými, načerveno nalakovanými nehty. Když si při podávání večeře Páně přišel až k nim, odmítly přijímat chléb a víno a samozřejmě pokračovaly ve svém důležitém hovoru. Budu z jejich rukou vyžadovat počet za jejich nevědomost a chování? Ne! Vyžádám si ho z rukou jejich rodičů, jejich učitelů a pastorů a z rukou starších a diákonů.

Děti a mládež nemají žádnou kázeň, žádné způsoby a žádné živé příklady. Nedostává se jim těchto věcí, protože je tyto věci nikdo neučí ani je neukázňuje. Všiml jsi si toho? Široké svobody je zkazily, udělaly je arogantními a marně bloudícími pustinou bez vody. A není divu, vždyť mnozí rodiče, učitelé, pastoři, starší a diákoni sami nemají žádnou kázeň, žádné způsoby, ani živé příklady, ani žádnou živou vodu, kterou by mohli dát dalším. Jsou pro své děti nežádoucími příklady - ale z jejich rukou za to bude vyžádán počet. Vidíš a rozumíš?

 

Pojď nyní, Můj synu a podívej se na mladého evangelistu, který přijel z Jihu na dlouhé evangelizační tažení. Je si jist sám sebou a myslí si, že ví co dělá. Každý večer přichází v jiném obleku a jeho kázání jsou dobře připravená. Lidé ho mají rádi a přicházejí na jeho službu ve velkém počtu. A po kázání jste ty a ostatní uvaděči připraveni zachytávat lidi padající kolem oltáře poté, co se on za ně modlil. Je to vzrušující část shromáždění plná neobvyklých zážitků. Tobě se to také líbí. Když jsi mu po jednom shromáždění představil svou rodinu a pozval ho domů na oběd, zdvořile odmítl prohlásiv, že "neudržuje společenský život". Tebe to uvedlo do rozpaků, protože nikdy předtím lidé nepoužili takovou výmluvu. Vzpomínáš si?

(Pane, zde Ti musím vzdát díky za to, že jsi mi nezjevil skutečný důvod, proč "neudržuje společenský život". Mnohem později jsem se dověděl, že je homosexuálem! Kdybych se o tom byl dověděl v době pozvání, uškodilo by mi to, uškodilo by to shromáždění, mohla by tím utrpět Tvoje sláva a jeho "misijní služba" by se tím v tu hodinu nepochybně rozpadla na prach. Opět díky Tobě, Pane.)

 

Je zde ještě mnohem víc věcí, které ti musím ukázat a poučit tě, Můj synu. Ukázal jsem ti mnoho lidí ve shromáždění i mimo ně. Přivedl jsem tě do několika rodin a několikrát zase několik z nich do tvého domu, takže jste mohli mít obecenství, vidět se, učit se. Byli to řádní členové sboru, z toho jeden starší se svou rodinou a tři diákoni se svými rodinami. Jednou jsi také byl hostitelem tvého pastora a jeho ženy.

 

Nyní bych ti chtěl poskytnout další letmý pohled, tentokrát na vedení, protože pokud vedoucí chybují, mnozí z Mého lidu jsou vedeni do záhuby, aniž by o tom věděli. Jejich problémy zůstávají neřešené, jsou zmateni a zklamáni a jejich dveře do Království nebeského jsou jim zavřeny. Jsou jim zavřeny, protože jim nikdo neukáže těsnou bránu a nikdy nenajdou úzkou cestu. Jak by ji mohli najít, když jejich "apoštolé, proroci, evangelisté, učitelé, pastýři, starší a diákoni" kráčejí po široké cestě???

 

Ty sis ničeho nevšimnul, Můj synu, tvá vlastní žena ti to musela říct. Pojď a viz, jak pastorova žena udělala ze svatyně vašeho sboru sál pro módní přehlídky. Nejluxusněji vyhlížející šaty, drahé boty, klobouky, kabelky ... všechno podle nejnovější módy a střihu ... a téměř každý týden nová kolekce. Řekni mi, co zde zasévá a jaké z toho bude ovoce? Pokud nebude činit pokání, zjistí to, až když přede Mnou stane v Den soudu (Řím. 14:10). Zatím však sedí za klavírem a hraje: "Ježíši vše odevzdávám, u Jeho nohou se pokorně skláním, všechny světské radosti již opuštěny, vezmi si mne, Ježíši, vezmi si mne teď." Komu to hraje? Ví co činí? Dívej se a rozuměj!

 

Nyní pojďme do kanceláře sboru, kde se má konat důležitá schůze. Shromáždili se nejen všichni pastoři a členové Rady, ale také všichni starší. Místnost je plná, tématem jsou peníze. Víš, že váš sbor není v této oblasti výjimkou. Pastoři hledají "rychlé opatření", které by je tohoto problému jednou provždy zbavilo. Zkoušeli to různými způsoby, dokonce pozvali vynikajícího odborníka na sbírky a tvoření fondů z USA. Bezúspěšně. Jejich argumentace je ušlechtilá: Splaťme hypotéku, abychom mohli úroky využít na lepší účely a na větší slávu Boží.

Schůzi zahajuje pastor: "Bratři, potřebujeme nové a čerstvé nápady, jak zlepšit naši finanční situaci ..." Ty mlčíš a i všichni ostatní mlčí. Po chvíli začne rozpačitá přerušovaná diskuse, která později získá na obrátkách a pak zase utichne, aniž by byl zaznamenán nějaký skvělý návrh. Všichni mluvili, jenom ty ne; udržoval jsem tě v tichosti. Vzpomínáš si? Konečně si tvé tichosti všiml tvůj pastor sedící vedle tebe a vyzval tě, aby ses vyjádřil. Přejel jsi dokola pohledem všechny přísedící a po chvíli ticha jsi prohlásil: "Bratři, mám zato, že naším problémem nejsou peníze ..ale naše víra! Myslím, že nevěříme tomu, co říká Bible. Bible říká: "Ale hledejte nejprv Království Božího ..." (Mat. 6:33), ale my asi hledáme NEJPRVE peníze a ne Království!" Na přítomné se sneslo tíživé ticho. Vidíš, Moje pravda lidi umlčuje. A to byla pravda a konec schůze. Žádné návrhy, žádné závěry, žádné pokračování tématu, žádný výsledek. Vidíš a rozumíš?

 

Evangelista z Libanonu přichází po právě ukončeném kázání ve vašem sboru do tvého domu s celou svou rodinou za účelem obecenství a občerstvení. Jeho žena, která u něho vždycky stojí za kazatelnou a překládá jeho kázání do angličtiny, vchází do tvého pokoje a spatří knihu ležící na kávovém stolku. Dotkne se knihy prsty, překvapeně na tebe pohlédne a zeptá se: "Tohle čteš?" Jsi otázkou zmaten a odpovídáš: "No ...ano ...čtu to. Proč se ptáš? " Podívá se na knihu a zase na tebe a napůl obdivně, napůl nevěřícně odpovídá: "Tohle je velmi těžké ...velmi hluboké ... velmi hluboké." Název knihy byl "Duchovní člověk" od Watchmana Nee. Způsobil jsem, abys z této knihy vyučoval vaši domácí skupinu studující Bibli. Vzpomínáš si? Vidíš a rozumíš?

 

Jednou jsi psal dlouhý dopis tvému pastorovi a v dopise jsi se zmínil též o druhém pastorovi vašeho sboru. Prvního jsi oslovoval křestním jménem, zatímco druhého jsi vždy tituloval "pastor". Tentokrát jsem tě přivedl k tomu, abys vynechal slovo "pastor" a použil jen jeho křestní jméno. Když jste se setkali, a on ti hlasitě četl tuto část tvého dopisu, jeho pýcha byla hluboce dotčena a on to nemohl skrýt. Viděls a rozuměls.

 

A tak jsem ti ukazoval mnoho dalších lidí a dalších věcí, trošku tady, trošku tam. Teď ti však musím ukázat ještě jednu věc, která je pro tebe nejdůležitější a zcela neočekávaná. Pojď blíž ke Mně, Můj synu a viz sama sebe a porozuměj, že nejsi lepší než kdokoli z těch, které jsem ti ukázal!!! Tytéž věci, které jsou v nich a jsou příčinou toho, že oni chybují a klopýtají, jejich mysl je zatemněná a jejich duše podvedená, tytéž věci jsou i v tobě ... jen v jiné míře a v jiné intenzitě (Řím. 2:1). Ale neděs se a neboj se, protože Já tě očistím od veškeré nepravosti, od každé poskvrny ducha i těla a budeš čistou nádobou, posvěcenou a bez poskvrny a vrásky, připravený pro použití Mnou a pro mé potěšení."

 

Můj nejmilovanější Pane, toto je jen krátký výtah z toho, co můj duch a duše vnímaly, když jsi mě vodil za ruku týden za týdnem, měsíc za měsícem a rok za rokem. Tyto a mnoho jiných věcí jsem viděl mýma očima, slyšel mýma ušima a cítil v mých emocích a chápal mou myslí. Jiní lidé mohli rovněž vidět, slyšet, cítit a rozumět. Ale já viděl mnohem víc, slyšel mnohem víc a rozuměl mnohem víc. Viděl jsem a chápal duchovní skutečnosti a jejich příčiny, jejich skutečné kořeny! Začal jsem pravdivě vidět PODVOD, kterým jsme byli VŠICHNI podváděni. Začal jsem pravdivě vidět bídu naší náboženské existence se skutečně neočekávanou hloubkou pokrytectví, pýchy, žárlivosti, pošetilosti, ctižádosti, nadutosti, domýšlivosti, obav a jiných poskvrn našich srdcí, myslí a duší!!!

Ó výborný Pane - a já jsem nebyl výjimkou. Ty to víš. Ukázal jsi mi to. Buď požehnáno Tvé Svaté Jméno až na věky!

Jistě, také jsme prorokovali a modlili se, také jsme se modlili v jazycích s výkladem, zpívali v jazycích, vydávali svědectví, uctívali jsme Tě a chválili našimi rty. V tomto jsem nebyl výjimkou. Také jsem se modlil v jazycích, prorokoval a dokonce i kázal o lásce. Po celou tu dobu jsme však vědomě nebo nevědomě skrývali za naší náboženskou fasádou poskvrny ducha i těla. Všichni, bez výjimky! Ty to víš, Pane. Není divu, že jsi mi dal slovo: OBNOVA. Bylo už snadné vidět a rozumět, že to nebylo jen důležité slovo, ale že to byla vskutku ABSOLUTNÍ NEZBYTNOST, pokud se v nás má naplnit Tvé slovo v Nové Smlouvě. Je jasně psáno, že budeme bez poskvrny nebo vrásky nebo čehokoli takového, či snad ne, Pane? (Ef. 5:27).

 

Toto slovo jsem nejen zaznamenal a choval v srdci, ale hned jsem v té věci začal něco dělat. V ten okamžik jsi se musel smát nebo plakat, protože jsi věděl, jaké fiasko mě očekává. A bylo to fiasko, protože jsem v ničem neuspěl.

 

Dospěl jsem tak k dalšímu velkému milníku v mém chození s Tebou a růstu! Dost bolestným způsobem jsem byl přinucen pochopit a uvědomit si, že přes všechno Tvé světlo a zjevení jsem nemohl NIC dělat!

Ano, Pane, nic, vůbec nic pro Tebe! Jistě, mohl jsem dělat mnoho věcí ve sboru, ba i mimo sbor. Řadu let jsem pilně studoval Tvá Písma a v srdci jsem věděl, že bych mohl kázat, mohl bych se modlit, vydávat svědectví, poskytovat duchovní konzultace, navštěvovat věřící, sloužit v Radě. Mohl bych dokonce používat dary Tvého Ducha, které jsem dostal, včetně jazyků a proroctví. Mohl bych pomáhat v sociální práci, kde je kolem nás tolik nikdy nekončící nouze. Ano, mohl bych v tomto fyzickém světě dělat mnoho věcí pro "Boží slávu" a stát se tak důvěryhodným, milovaným, ctěným a dokonce i obdivovaným křesťanem, schopným vést např. mládež. Přitom v mém okolí bylo několik málo mužů zařaditelných do této kategorie.

 

A přesto jsem pro TEBE, můj Spasiteli, Pane slávy a Králi králů, nemohl nic dělat! Nemohl jsem nic dělat v duchovním světě, nemohl jsem pro Tebe vyprodukovat žádné ovoce. A nikdo v mém okolí to nemohl!!! Proč? To by bylo další tajemství, do kterého jsi mne o trochu později začal uvádět. Pomalu, velmi, velmi pomalu ... bolestivě a obtížně.

 

Chválím Tě za to, můj milovaný Pane, protože bez Tvé milosti a zjevení bych nemohl nikdy nic uvidět a nikdy bych ničemu nemohl porozumět. Velice Tě za to, milovaný Pane, chválím, protože bez Tvé další milosti a slitování a trpělivosti a lásky, bych nikdy nemohl dělat něco majícího věčnou hodnotu, ba ani bych nemohl najít úzkou cestu, natož pak po ní jít. A tato těsná brána otevírající vstup na úzkou cestu je také tajemství, protože je SKRYTÁ! Takže my křesťané ji musíme najít. A jen velmi málo je těch, kdo ji nacházejí ...Ty sám jsi to řekl (Mat. 7:14). Brzy nato jsem měl začít zakoušet tuto velkou pravdu v mém srdci a na svoji vlastní kůži.

 

Zvedlo se mnohé obočí při četbě o této úzké cestě? Dovol mi, Pane, vrátit se k tomu na chvilku a napsat následující pravdu. Tuto úzkou cestu nenajde nikdy ten, kdo ji nehledá (Mat. 7:7), a každý kdo ji nenajde, zůstane na široké cestě s mnoha dalšími, kdož po ní jdou. Ale což pak tato "široká cesta" není určená pro pohany? Vůbec ne! Pohané nemají "...Otce, který je v nebesích..." (Mat. 7:11), jen křesťané mají. Kromě toho Ty sám nás křesťany v tomtéž verši nazýváš ZLÝMI. Ty jsi věděl proč - a dnes vím i já proč. Protože, i když máme Otce v nebesích, JSME ZLÍ! A toto bude odhalováno a souzeno v tomto dopisu.

A toto ZLO musí být zničeno. Úzká cesta vede do života věčného, protože pokud po ní kráčíme, zlo v nás je ničeno, takže na konci této úzké cesty nás čeká život. Široká cesta vede do zahynutí, protože pokud po ní kráčíme, zlo uvnitř nás je zakrýváno a zachováváno, takže na konci široké cesty nás čeká jeho zničení! Dokud zlo v nás není úplně zničeno, nemůžeme obdržet věčný život a radovat se v něm! Obdivuji Tvoji moudrost a Tvoji krásu, ó Pane.

 

Tvé slovo je pravda, a pokud pokračujeme v Tvé pravdě a necháme ji pracovat v Našich srdcích, pak tato pravda nás vysvobodí (Jan 8:31-32).

Dovol mi nyní, Králi králů, otočit stránku a svědčit o Tvé pravdě, o úzké cestě a o Tobě, který jsi touto pravdou a životem!

IV. P R O M Ě N A

 

 

Říká se, Pane, že náš vnější tělesný růst je ukončen ve věku dvacettři až dvacetpět let. Pak už nerosteme. Můžeme ztloustnout nebo zhubnout, stát se vrásčitými nebo plešatými nebo se zmenšit, ale růst už nemůžeme. Od tohoto věku probíhá naše vnitřní proměna z nezkušených "zelenáčů", kteří o skutečném životě vědí málo nebo vůbec nic, na zkušené dospělé lidi. To probíhá nezávisle na tom, jakými zkušenostmi procházíme a zda se z nich něčemu učíme nebo neučíme. Říkám to, Pane, protože jsem zjistil, že v křesťanství se setkáváme v duchovní oblasti s podobnými jevy.

Po našem obrácení, po narození do rodiny Boží začíná náš vnější růst od křesťanského batolete, přes chlapecké nebo dívčí období až do stádia mladého muže nebo ženy. Pak se náš navenek pozorovatelný růst zastaví. Tečka.

 

Pane, na tomto místě Tě prosím, abys rozšířil Tvoji další milost pro ty, kdož hledají a váží si Tvé pravdy. Nechť je Tvůj Duch uschopní vidět a rozumět tomuto tajemství, které ve skutečnosti není vůbec žádným tajemstvím. Je tajemstvím jen pro ty, kdo jsou podvedeni a LÍBÍ SE JIM ZŮSTAT tak jak jsou. Prosím o to ve Tvém Svatém a Mocném Jménu. Amen.

 

Náš vnější růst se tedy zastaví - pokud vůbec dosáhneme tohoto stádia. Co však tento vnější, navenek pozorovatelný růst představuje? Je možno ho přirovnat k našemu vnějšímu tělesnému růstu. Je to tato vnější změna z pohana na křesťana.

Naše lidská mysl okamžitě namítne: "Ale tato vnější změna nemůže nastat, aniž by předtím došlo k vnitřní změně." Souhlasí! Náš stvořený tělesný život je v krvi (3.Mojž. 17:11) a má moc udržovat do určitého bodu náš tělesný růst. Pak má také moc udržovat nás naživu za předpokladu, že tato moc, tento život, tato krev není vylita v důsledku úrazu, nemoci nebo naší vlastní hlouposti. K tomu, aby tato moc v naší krvi mohla takto působit, je třeba z naší strany jen základní spolupráce spočívající v zajištění výživy, kyslíku, pohybu a spánku. ALE tato moc v naší krvi, tento život v nás nemůže dělat NIC VÍC!

 

Nevšimli jsme si toho, Pane? Ne, nevšimli, protože si nevšímáme věcí, které jsou automatické a které jsou považované za samozřejmé. Nevšímáme si, že naše plíce dýchají, dokud nezačnou vynechávat. Nevšímáme si, že naše srdce tluče, dokud nezačne vynechávat. Naše plíce dýchají a naše srdce tluče, ať si toho všímáme nebo nevšímáme, ať jsme dobří nebo špatní, moudří nebo hloupí, máme nebo nemáme něco rádi, milujeme Boha nebo nenávidíme Boha nebo o Něm nic nevíme. Plíce dýchají a srdce tluče, a příčinou toho je moc života v krvi. Není tomu tak, Pane?

Ty jsi stvořil fyzický svět, který je obrazem duchovního světa, abychom měli vodítko. Proč bychom tedy měli být překvapeni, jestliže v duchovní říši platí podobné skutečnosti a principy? Všichni praví křesťané by si měli uvědomit a uznat, že NEBYLI spaseni vlastním úsilím nebo z vlastní vůle. Je pravda, že nikdo z nás nehledal své spasení!!! Občas jsme od něho dokonce utíkali. Ale jakmile jsme byli přivedeni ke kříži a s vírou uznali, že Ježíš Kristus je náš Spasitel, v tom okamžiku jsme uvnitř své bytosti přijali sémě nového člověka, duchovního člověka.

 

Obdrželi jsme novou moc nového života, bezhříšného, svatého života, která je v krvi, v krvi Beránka, která byla za nás prolita na kříži Kalvárie. A tato nová moc v nás začala okamžitě a bez našeho zvláštního úsilí působit. Bylo jen třeba naší základní spolupráce spočívající v dodávání duchovní výživy, chození ve světle (1.Jan. 1:7), odpočívání v Pánu (Mat. 11:28) a dýchání modlitbou a uctíváním. Naše duchovní plíce začaly dýchat a naše duchovní srdce začalo bít, a pokud nezačaly tu a tam vynechávat, ani jsme si jejich fungování nevšimli.

 

Ale kdokoli a každý, včetně nás, si mohl všimnout vnějšího růstu našeho nového křesťanského stvoření. Přestali jsme vraždit, krást, cizoložit, smilnit, přestali jsme klít a rouhat se, dokonce i sprostě mluvit, přestali jsme chodit do výčepů, na pochybné filmy a kabarety. Byli jsme vysvobozeni z moci drog, tabáku, alkoholu, obžerství, transcendentálních meditací, praktikování jógy, hypnózy, astrologie ...a čeho ještě, Pane? Ano, byli jsme vysvobozeni ze skutků ZKAŽENÉHO TĚLA, konaných naším starým člověkem (Gal. 5:19-21). Byli jsme očištěni od jakékoli poskvrny zkaženého těla (2.Kor. 7:1).

A nejen to, ale začali jsme chodit do kostelů, začali jsme se modlit a zpívat duchovní písně, číst Bibli a jinou křesťanskou literaturu, začali jsme naslouchat mnohým kázáním a tak obohacovat své poznání správných věcí. Začali jsme sloužit na různých úsecích církevní práce, zúčastňovat se různých programů a misijních aktivit. Začali jsme dokonce dávat ze svého majetku. Někteří z nás šli do seminářů na další studia ... a co ještě, Pane? Což to není vnější růst, který může vidět a pozorovat každý kdo má oči? Což náš tělesný růst není také pozorovatelný každým kdo má oči? Toto je ta moc v krvi, která působí tento růst a dokončuje tento růst, pokud není porušen nebo dokonce zastaven našimi vědomými nebo nevědomými skutky, konanými úmyslně z vlastní vůle.

 

O jaké skutky se jedná? Přestaneme-li jíst a pít, jíme-li nezdravě, jedovatou potravu nebo pijeme jedovaté tekutiny, dýcháme-li znečištěný vzduch a nebo vůbec přestaneme dýchat, jsme-li zraněni, ale krvácení není zastaveno, je-li nemoc zanedbána nebo není-li řádně včas léčena ... všechny tyto a další vědomé nebo nevědomé, svévolně konané skutky ovlivní, omezí nebo úplně zastaví náš růst. To zahrnuje růst všech částí těla včetně vnitřních orgánů.

 

Jestliže přestaneme jíst nebo pít duchovní potravu, jestliže jíme nezdravá jedovatá slova a skutky nebo pijeme jedovaté představy, scény, obrazy, jestliže dýcháme nečistoty tohoto světa, jestliže jsme zraněni našimi minulými nebo současnými hříchy a krvácení Ducha není zastaveno, jestliže duchovní nemoc je zanedbaná nebo není řádně včas léčena ... všechny tyto vědomé nebo neuvědomělé, svévolně konané skutky ovlivní, omezí nebo úplně zastaví náš duchovní růst!

 

Je mnoho křesťanů, kteří nedosáhnou ani tohoto stádia svého růstu, u nichž není možno pozorovat žádné, ani vnější zrání. Moc Kristovy krve nemůže dokončit tuto část jejich spasení, totiž zlomit moc hříchu a tak je vysvobodit z moci hříchu a jeho účinků. Nemůže tímto způsobem dokončit základní změnu jejich života, nemůže dokončit jejich základní, navenek pozorovatelný růst a pak je udržet čisté od každého hříchu (1.Jan. 1:7) a udržet je ozbrojené zásadním slovem svědectví (Zj. 12:11).

 

A nyní, Pane, bych chtěl následující řádky napsat červenou, jasně červenou barvou.

 

Moc života v naší krvi vypůsobuje náš tělesný růst od věku batolete do mladé dospělosti a pak nás udržuje naživu. Tento proces je automatický a vyžaduje jen naši základní spolupráci - jezení, pití, dýchání, pohyb a spánek. Tato moc života v naší krvi nedělá nic míň, ale také NIC VÍC!

Podobně moc života v Kristově krvi vypůsobuje náš duchovní růst od věku batolete do mladé duchovní dospělosti a pak nás udržuje naživu. Tento proces je automatický a vyžaduje jen naši základní spolupráci - jezení, pití, dýchání, pohyb (chození) a spánek (odpočinek). Tato moc života v Kristově krvi nedělá nic míň, ale také NIC VÍC!!!

 

A je zde ještě něco víc? Ó, milovaný Pane, chtěl bych jasným červeným inkoustem napsat toto:

 

Moc života v naší tělesné krvi nás nemůže učinit moudrými nebo hloupými, nemůže nás učinit dobrými nebo špatnými, nemůže z nás udělat hráče tenisu, klavíristu, atleta, universitního profesora nebo kohokoli jiného! MY MUSÍME vědomě cvičit svou vůli a ROZHODNOUT SE, že se staneme moudrými, dobrými, hráči tenisu, klavíristy, atlety, universitními profesory nebo kýmkoli jiným! A PAK musíme být ochotni ZAPLATIT cenu! Tehdy a jen tehdy můžeme mít naději, že dosáhneme to, co jsme se rozhodli dosáhnout. Naše krev dodává život, protože když jsme mrtví, nemůžeme se pro něco rozhodnout a tím méně toho dosáhnout.

 

Podobně moc života v Kristově krvi nás NEMŮŽE učinit duchovně moudrými nebo hloupými, nemůže nás učinit "dobrými" nebo "špatnými", NEMŮŽE nás vysvléci ze starého člověka, který je zkažený a nemůže být učiněn dobrým, ani nás nemůže obléci do nového člověka, který je svatý a nemůže být učiněn špatným! NEMŮŽE nás proměnit na služebníky Krista, ani na přátele Krista, ani na Nevěstu Kristovu. NEMŮŽE v nás vypůsobit lásku ke Kristu ani jednoho k druhému, nemůže vyprodukovat náš šat spravedlnosti, nemůže v nás dát vyrůst žádnému duchovnímu ovoci, dokonce nás NEMŮŽE přimět k následování Krista po přijatém spasení!!! (Mat. 16: 24). MY MUSÍME vědomě cvičit svoji vůli a ROZHODNOUT SE k následování Krista POTÉ, co jsme byli spaseni, a POTÉ, co jsme dostatečně vyrostli! Pak musíme být ochotni ZAPLATIT cenu tohoto následování! Tehdy a jen tehdy můžeme mít naději a víru, že Ježíš Kristus, jímž jsi, Pane, přijme naše rozhodnutí a uschopní nás k tomu, abychom Ho následovali! (Samotné naše rozhodnutí nestačí!)

A ovšem, Pane, musíme dostatečně vyrůst, protože žádné batole ani mladíček nebo dívka se nikdy nerozhodli k tomu, aby na sebe vzali svůj vlastní kříž. Ve skutečnosti jen velmi málo dospělých křesťanů se kdy takto vědomě rozhodlo.

 

Takže právě tímto způsobem SE MUSÍME ROZHODNOUT ... A ZAPLATIT ... abychom se stali moudrými, abychom se stali pravými služebníky Kristovými, pravými přáteli Kristovými ... pravou Nevěstou Kristovou - a to v uvedeném pořadí - abychom se naučili věrně milovat Krista a jeden druhého, spolupracovat při vyprodukovávání našeho vlastního šatu spravedlnosti (Zj. 19:8) a vzdělávat se na nejsvětější víře, kterou v nás vybudoval Ježíš Kristus, jímž jsi Ty, Pane, (Jud. 20, Žid. 12:2), abychom vyprodukovali duchovní ovoce věčné hodnoty a nepřišli k Tobě s prázdnýma rukama. Moc života v Kristově krvi nás udržuje duchovně naživu, protože jestliže jsme duchovně mrtví, nemůžeme se ani rozhodovat a tím méně čehokoliv v duchovním světě dosáhnout.

 

Děkuji Ti, Pane, za Tvoji jednoduchou, ale nádhernou pravdu a moudrost, uschopňující nás vidět a rozumět této pravdě a moudrosti a později se také stát touto pravdou a moudrostí a konečně konat skutky této pravdy a žít tuto pravdu v této moudrosti a moci Tvého Ducha.

 

Je samozřejmé, že toto další duchovní zrání vnějškově vyspělého křesťana by mělo následovat vnější růst stejně přirozeně, jako naše intelektuální zrání následuje náš vnější tělesný růst. Toto další zrání je vnitřní "proměnou" již dospělého křesťana, navenek není pozorovatelné. Aby člověk tuto proměnu mohl pozorovat, musí mít duchovní oči k vidění, duchovní uši k slyšení, duchovní nos k čichání, duchovní hmat k cítění a duchovní mysl (obnovenou v duchu - Ef. 4:23) ke skutečnému porozumění. Nikdo jiný nemůže vidět, slyšet, čichat, cítit hmatem nebo rozumět!

 

Buď požehnáno Tvé Jméno, Pane Slávy, protože na začátku a na konci Nové Smlouvy jsi řekl: "... kdo má uši k slyšení, nechť slyší ..." (Mat. 13:9, atd., Zj. 2:7 atd.). Ve Staré Smlouvě jsi nic takového neřekl, protože Tvůj Duch nebydlel v lidu a v nikom nevyrůstal nový duchovní člověk. Ale v Nové Smlouvě, přestože všichni lidé měli dvě uši, jsi začal vyslovovat takové neobvyklé výroky. A my, protože se nám to hodilo, jsme si tyto Tvé výroky vykládali tak, že jsou určeny pohanům! Ty však také na závěr Nové Smlouvy Svým křesťanským církvím sedmkrát opakuješ: "Kdo má uši, nechť slyší, co Duch praví církvím"! (Zj. 2. a 3. kap.). Už dávno jsme si měli všimnout, že Tvých sedm dopisů, které Jan zapsal, nebylo nikdy určeno pohanům nebo veřejnosti v Israeli - ale Tvým církvím. "A andělu pak ...-ské CÍRKVE piš ..."! A tak říkám: "Ten mezi námi, kdo má uši k slyšení, nechť slyší co nám a Církvi Duch v tuto hodinu říká!"

Jak velice obdivuji Tvoji moudrost a jak velice mě potěšují Tvé cesty, ó Pane slávy!

 

Nyní jsme tedy došli k bodu, kde můžeme říci, že v množství křesťanů, v celosvětové Církvi lze vždy, počínaje od Letnic až dodnes, rozlišit tři následující skupiny:

 

(1) Velká většina, která nikdy ani vnějškově nevyrostla v mladé duchovní křesťany. Moc hříchu v nich nebyla úplně zlomena, takže oni stále ještě slouží moci hříchu. Stále ještě se dopouštějí cizoložství, smilstva, modlářství, stále ještě lžou a kradou, následují hrubé hereze, o Tvém Slově vědí málo nebo vůbec nic, takže se vlastně ničím neliší od pohanů. Jejich duchovní člověk je dosud v zárodečném stádiu a zdá se, že je stále na smrtelné posteli, která pendluje mezi pokojem intenzívní péče a resuscitačním oddělením. Tito křesťané ještě ani nezačali plnit přikázání uvedené v 2.Kor. 7:1. Ó Pane, jaká tragédie!

 

(2) Menšina, která vyrostla v mladé duchovní křesťany. Moc hříchu v nich byla zlomena, mají omezenou nebo značně rozsáhlou mentální znalost Tvého Slova, biblických dějin a zeměpisu. Modlí se, zpívají, vyučují, kážou, dávají duchovní konzultace a mnozí používají darů Tvého Ducha, hlavně jazyků. Někteří z nich používají výklad jazyka, někteří prorokují, někteří mají slovo poznání, slovo moudrosti, někteří uzdravují, dělají různé zázraky a vymítají démony. AVŠAK nikdo z nich nevstoupil do procesu proměny. Nikdo nebyl proměněn, třeba i jen v malé míře, do Tvé podoby! A to proto, že nikdy neučinili tato vědomá rozhodnutí a nebyli ochotni zaplatit cenu této proměny.

Jejich nový duchovní člověk vyrostl a není převážen na nemocničním lůžku z pokoje intenzívní péče na resuscitační oddělení a zpět. Je však stále ve stejné "nemocnici", v komfortním nemocničním pokoji, na pohodlném lůžku nebo v pojízdném křesle. Je většinou úplně slepý, hluchý, nemá čich ani hmat, jeho mysl je neobnovená a je částečně nebo úplně ochromen. Výjimečně jen trochu vidí nebo slyší nebo jen trochu cítí hmatem nebo se omezeně může pohybovat nebo rozumí. A někteří jsou totálně duchovně ochromeni. To je také tragédie, Pane! Nebo ne?

 

Dovol mi uvést na tomto místě ještě něco. Což tito učitelé, kazatelé, poradci, evangelisté, probuzenečtí kazatelé, činitelé zázraků a proroci, ale i ti, kdož se modlí a zpívají v jazycích, nejsou oni výborní křesťané, kteří jsou ctěni, obdivováni a následováni? Ano, navenek jsou, a jejich skutky je následují a mnoho lidí je následuje. Nechť však Tvůj Duch "zapíchne jehlu" do jejich srdce, mysli a duše - a hle, vyteče HNIS - hnis pýchy, žárlivosti, vzpoury, strachů, pochybností, arogance, zlomyslnosti a v některých případech dokonce hnis zvrhlosti a zkaženosti!!!

Tito i mnoho dalších duchů jsou jako jedovatí hadi, krysy a štíři skryti pod kameny a balvany jejich duše, srdce a mysli, a tito křesťané o tom možná ani nevědí, dokud kámen není převrácen. TOTO JE TO ZLO V KŘESŤANECH!!!

 

Takže, Pane, říkám znova, toto je také tragédie. To však ještě není všechno. Tito křesťané byli sice očištěni od své hrubé tělesnosti, vysvobozeni od své zkažené tělesnosti, ALE nepokračovali dál, aby byli očištěni od špíny SVÉHO DUCHA a vysvobozeni od své DOBRÉ, NÁBOŽENSKÉ TĚLESNOSTI (2.Kor. 7:1). Nebojí se Tě, takže nezdokonalují svoji svatost, aniž začnou získávat pravou moudrost a pravé poznání Tebe (Ž. 111:10, Př. 1:7).

 

Všechno toto zlo v nás a všechny námi konané zlé skutky končí až ve třetí, níže popsané skupině. Je také pravda, Pane, že někteří z těchto drahých bratří a sester (ze druhé skupiny) trochu vidí, trochu slyší a jsou tu a tam schopni něco rozlišit, neboť Ty jsi mohl dát jejich duchovním orgánům určitou citlivost. Mnozí, mnozí z nich jsou také velmi citliví, myslí to dobře a pilně Ti slouží, jak nejlépe mohou - kdo se odváží být jejich soudcem? Ale výše zmíněné moci, totiž duchové strachů, pochybností, pýchy, žárlivosti a samospravedlnosti jim brání vejít těsnou bránou a vstoupit na úzkou cestu a stát se Přemožitelem, a tak obdržet to, po čem sami možná tajně touží v hloubi svých srdcí.

 

(3) Je jen nemnoho těch, kdož nejen navenek viditelně vyrostli, ale také vstoupili na úzkou cestu (Mat. 7:14) a byli proměněni nebo doposud jsou proměňováni do Tvé podoby (Řím. 8:29). Proměňováni z menší slávy na větší slávu (2.Kor. 3:18). Proměňováni pomalu a bolestivě - ale proměňováni. Jenom oni jsou skuteční Přemožitelé, kteří jsou Tvoji. Kameny a balvany, které jsou Satanovými pevnostmi v nás, jsou převraceny a ničeny ... a jedovatí hadi, krysy a štíři jsou zabíjeni a jeden za druhým spalováni! Není divu, Pane, že tito křesťané jsou příjemci nečekaných otřesů, ran jako kladivem, nesnází a napětí ... a často hoří v celé své bytosti, jako kdyby byli hozeni do pece. A opravdu, jsme vhazováni z jedné pece do druhé, takže všichni hadi, krysy, štíři, pavouci a netopýři, ba i komáři, kteří mohou sát bratrovu krev, jsou v nás spáleni a my jsme přečišťováni jako ryzí zlato. Jen takto se můžeme zbavit všech poskvrn, vrásek a podobných vad (Ef. 5:27). Jen takto budeme schopni vypracovat naše VLASTNÍ spasení, to jest OBNOVENÍ NÁS SAMOTNÝCH, našich VLASTNÍCH DUŠÍ.

Jen takto v nás Ty, Pane, budeš moci vypůsobit chtění i činění Tvé dobré libosti. To znamená, že začneme být ochotni a začneme činit to, co se bude Tobě líbit a bude v souladu s Tvou vůlí! (Filip. 2:12-13). Jen tak si budeme schopni ušít či připravit náš VLASTNÍ oděv (kment) spravedlnosti (Zj. 19:8), což je naše VLASTNÍ svatební roucho, bez kterého nikdo nevejde do Tvého Království (Mat. 22:11-14). Jen takto budou naplňovány naše VLASTNÍ nádoby, totiž naše VLASTNÍ duše olejem, jenž je Tvůj Duch (Mat. 25:1-12), a vyměňován starý člověk za zralého nového člověka.

 

Hle, úplné spasení má tři stupně. Protože jsme hřešili ve všech třech částech naší bytosti - v duchu, duši i těle, každá část musí být zvlášť spasena, obnovena, znovu stvořena. Proto jsi, Pane, musel trpět a zemřít v duchu, duši a těle! Ty jsi, Pane, nejdříve zemřel v duchu (Mat. 27:46, kde smrt znamená oddělení od Boha), potom v duši (Mat. 27:50) a nakonec v těle. To je také důvod, proč jsme nejdříve obnoveni, znovu stvořeni v našem duchu, pak v naší duši a pak v našem těle. Toto je dokonalá, Nádherná Spása! Buď požehnáno Tvé překrásné Jméno, ó Pane milosti a slávy!

 

Spasení se rovná obnově, znovustvoření. Při našem obrácení je znovuzrozen, znovuobnoven, znovustvořen jen náš duch - NIC JINÉHO! Naše duše a tělo zůstávají stejné jak předtím, nedotčené až do obnovy. Extáze v naší duši, fyzické uzdravení v našem těle, které mohou doprovázet naše duchovní znovuzrození, nevytvářejí obnovu duše a těla! Ale po našem duchovním znovuzrození se musí obnovit, být znovu stvořena naše duše a nakonec bude obnoveno, znovu stvořeno naše tělo, což je obvykle nazýváno zmrtvýchvstáním.

První stupeň - zmrtvýchvstání ducha a třetí stupeň - znovustvoření těla jsou dary od našeho Boha Otce, které dostáváme zadarmo. Druhý stupeň - obnovení duše - je pro nás velmi nákladný, olej do nádoby musí být koupen (Mat. 25:9). Cena, kterou platíme, je náš starý život!

 

Duchovní člověk v těchto křesťanech - Přemožitelích - patřících do 3. skupiny, nejen že vyrostl, ale začal také působit uzdravení duše ze slepoty a hluchoty a celkového ochromení, a jakmile pomalu začala být obnovována mysl, tato duše byla propuštěna z oné nemocnice do nádherné svobody. Duchovní člověk začal vidět to, co může ukázat jen Duch a co naše tělesné oči nemohou vidět. Začal slyšet Ducha, dotýkat se Ducha, rozumět Duchu, ba dokonce i čichem vnímat vůně Ducha ... a mnohem později začal dokonce Ducha POSLOUCHAT. Je tomu tak, Pane? Ty víš, že to tak je. Kdo ale toto všechno může doopravdy chápat a věřit tomu a kdo to všechno může správně ocenit než ten, koho jsi Ty přivedl tak daleko?

Upřímně Tě chválím, Pane Ježíši Kriste, a nenacházím slov, abych vyjádřil moji opravdovou vděčnost, neboť Ty jsi mne ve Tvé milosti, lásce a trpělivosti přivedl tak daleko! To je také důvodem toho, že o tom mohu psát a svědčit i v tomto dopise.

 

Dovol mi nyní podat svědectví o tom, jak tato proměna probíhala u mne. Tak tedy, zpíval jsem v jazycích, modlil se v jazycích, poskytoval duchovní rady, uváděl lidi do sálu, počítal peníze, zachytával lidi padající kolem oltáře, vyučoval mládež Bibli, prorokoval a sloužil v Radě diákonů. A přesto můj duchovní nový člověk byl úplně slepý, hluchý a ochromený, i když jsi mi začal po nějakou dobu ukazovat duchovní skutečnosti. Porážky, které jsem utrpěl ve snaze uvést slovo "obnova" do praxe, mi přinášely jen zklamání, stále častější a hlubší. Čím víc jsi mi ukazoval hloubku naší duchovní bídy, tím víc jsem viděl svoji vlastní neschopnost cokoliv s tím udělat. Navíc jsem nenašel nikoho, s kým bych sdílel svá břemena a zklamání. Nikoho! Někteří sice, a dokonce i někteří diákoni, viděli určité věci, které nebyly "košer", ale nikdo neviděl duchovní skutečnosti, jejich důvody a kořeny! Moje břemena byla stále těžší, moje zklamání stále hlubší, a nikdo mi nemohl pomoci ani ukázat cestu ven. Nakonec jsi mi ukázal moji vlastní bídu! Nebyl jsem o nic lepší. A dnes Tě za to velice chválím, můj milovaný! To byla doba, kdy jsi mi ukázal těsnou bránu - a uschopnil mě vejít a kráčet po úzké cestě!

 

Dnes věřím, ano vím, Pane, že nikdo se nezajímá o své vlastní spasení, dokud neuvidí svoji vlastní vnější bídu a hříšnost. Stejně tak se žádný znovuzrozený křesťan nezajímá o nějakou těsnou bránu nebo nějakou úzkou cestu - dokud neuvidí svoji VLASTNÍ VNITŘNÍ DUCHOVNÍ BÍDU A HŘÍŠNOST!

Krátce nato jsi mě přivedl k učinění prvního kroku na této úzké cestě - bylo to jako rána kladivem do mé pýchy! Upřímně jsem se domníval, že jsem byl připraven a způsobilý vyučovat Bibli dospělé. Studoval jsem Bibli pilně mnoho let a zadarmo přijímal od Tebe. Proč tedy nedávat zadarmo dalším, pro větší slávu Boží? Ty jsi mi ale bez obalu řekl: "Můj synu, ještě nic neznáš. Mentální znalost Mého Slova nedělá nikoho učitelem, ani pastýřem. Nikoli v mých očích. Musíš se nejprve NAUČIT TRPĚT ... ano, trpět ... proto jdi a naslouchej, trp a čekej. Já vím, kdy přijde tvůj čas".

Tak jsem šel a trpěl. A po několika měsících probíhala reorganizace tříd nedělní školy a učitelů. Sám vedoucí nedělní školy mi řekl, jak skvělá je to pro mne příležitost a jak Pán umí věci elegantně a úžasně zařídit. A tak jsem se těšil a vzhlížel s velkými nadějemi, nadšením a plány na ony elegantně a úžasně zařízené věci. Když přišel čas, byl jsem požádán, abych z každé třídy vybral peněžní příspěvky, sečetl je a udělal seznam kolik bylo přítomných žáků v každé třídě pro naši statistiku! Tolik k mému učitelskému působení, drahý Pane. ALE POSLECHL JSEM a vykonal jsem tuto práci věrně, jako bych ji konal pro Tebe. (Vždyť jsi mi ji dal, že?) A cítil jsem se dobře i hrozně. I za to Ti děkuji. V té době jsem netušil, že v této církvi už nebudu nikoho ničemu vyučovat, protože mě odtud asi za tři roky vyvedeš.

 

Na úzké cestě jsem musel učinit mnoho kroků, jejichž popisování zde by bylo příliš zdlouhavé, ale každý krok znamenal utrpení a ztrátu dalšího bratra nebo sestry, protože to bylo právě utrpení a samota, kterým jsem se měl učit a získat v nich zkušenosti! S každým dalším krokem mé barevné sny o křesťanství ztrácely rychle svoje barvy a jeden za druhým postupně zanikaly. A spolu s nimi byla odbourávána i moje duchovní naivita, idealismus, obdiv k lidem a také trůny, které jsem některým lidem ve své mysli a srdci postavil. Všechno bylo jako kladivem rozbíjeno na prach a nahrazováno tvrdou realitou, kterou by moje ubohá duše a duch těžko snesl nebýt Tvé milosti a síly.

 

Pro šest let starého křesťana nebylo příjemné zjištění, že nakonec zůstane SÁM uprostřed shromáždění, které mluví jazyky, modlí se v jazycích a prorokuje. Nejen že to bylo nepříjemné, ale i neuvěřitelné a nepochopitelné. Byl to však fakt. Tvrdý fakt. A opět jsem netušil, že mě přivedeš do podobné situace o 10 let později v jiné církvi.

 

Byly zde dva další kroky na úzké cestě, které byly pro mne zvlášť bolestné. Staly se pro mne proto zvláštním požehnáním, ale na jejich ovoce jsem si musel několik let počkat. Když jsem Tvé slovo "obnova" navrhl k projednání Radě diákonů, upřímně jsem věřil, že je to důležitý bod a jako o takovém se o něm bude jednat. Dnes nejen věřím, ale VÍM, že to byl ten nejdůležitější jednací bod vůbec! Byl to TVŮJ BOD.

V následujících devíti měsících jsme diskutovali o všem možném, počínaje finančními problémy, přes věšáky na kabáty ve foyeru, volbu symbolických vedoucích, úklid sněhu ...a ucpanými záchody v přízemí kostela konče. "Obnova" byla odkládána z jedné schůze na další, až se pak o ní nikdo nikdy nezmínil! Pane, viděl jsem těm mužům do srdce! Po devíti měsících jsem toto téma stáhl z pořadu jednání. Nikdy se o něm nediskutovalo. Pane, viděl jsem srdce těch mužů, viděl jsem ošklivost pýchy a žárlivosti, viděl jsem tvář samospravedlnosti, viděl jsem hloubku ješitnosti, viděl jsem sílu strachu a moc žádostí - žádost získat postavení, uznání, obdiv, čest, úctu a hodnost k následování. Viděl jsem žádost získat dobrou pověst, sebeuspokojení ...a slávu. A viděl jsem svou vlastní bezmocnost udělat cokoliv, třeba jen otevřít ústa.

Soudil jsem některé členy Rady? Zřejmě ano, a tak se z toho kaji, opravdu je mi to líto, ó Pane! V té době jsem prostě byl ve velké nevědomosti co se týče spravedlivých soudů. Byl jsem v duchu příliš slabý na to, abych unesl takové hořké pravdy a fakta, aniž bych reagoval jejich nespravedlivým odsuzováním. Ani tentokrát jsem netušil, že v této záležitosti budou brzy následovat další obtížné kroky, což se i stalo.

 

Nejbolestivější krok na úzké cestě, který jsem v tomto sboru musel vykonat, bylo odejít a nikdy se už nevrátit! Opustit celou řadu lidí, které jsem velice miloval a kteří se prakticky stali mojí rodinou, protože jsem na celém světě nikoho neměl kromě rodiny, která zůstala v mé malé vlasti v srdci Evropy.

 

V těch dnech roku 1977, asi rok poté, co jsem musel odejít z Rady diákonů, jsme se stále domnívali, že Tvé slovo v 1.Kor. 14:34 "Ženy vaše ve shromážděních ať mlčí ..." se nás netýká. Měli jsme skvělou doktrínu, podle které se toto slovo týká sprostých židovských žen, které v době Pavlova působení v Korintu pokřikovaly na své manžely v synagogách. V našich shromážděních naše ženy přece na nikoho nekřičí, není-liž pravda?

A tak jednou v neděli měla kázat žena. Když kázání skončila, pronesla krátké poselství v jazycích. Muž v první řadě přeložil její poselství a zřejmě ještě přidal další proroctví obsahující výroky jako např. "přestaňte s vašimi rituály" a "čiňte pokání". Vedení sboru tím bylo do té míry omráčeno, že bylo svoláno zvláštní shromáždění, na němž toho muže oba pastoři požádali, aby poselství odvolal a přiznal, že nebylo od Pána, ale z jeho vlastní horlivosti. Pastoři jasně prohlásili, že není z čeho činit pokání! Tolik tedy k naší pokoře, Pane. A jako by toho nebylo dost, toto poselství bylo v několika dalších kázáních napadeno a shromáždění varováno před nebezpečím takových falešných proroků!!!

Ó Pane, jak daleko jsme od Tebe odešli? Myslel jsem, že vidím do srdce těch mužů, že vidím hloubku pýchy a samospravedlnosti a další bídy v našich srdcích - ale zřejmě jsem viděl jen mělké břehy, a skutečná hloubka té bídy přesahovala možnosti mého chápání.

Jak hluboká samospravedlnost, jaká slepota, jak zlomyslný útok na něco, co nebylo ani přezkoušeno! Tebe se, Pane, ve shromáždění nikdo ani jednou nezeptal, nebylo-li to náhodou Tvé Slovo. Později jsi mi zjevil, že to skutečně bylo Tvé Slovo, kterým jsi navázal na onen výklad. Toto Slovo dodnes platí pro toto i mnoho dalších shromáždění!

 

Poslední "pastorovo" kázání bylo ohnivým šípem, který zasáhl mé srdce; a v onu středu večer jsi způsobil, že jsem vykonal ten poslední nejbolestivější krok. Vstal jsem a řekl mé ženě: "Toto byla moje poslední služba v tomto shromáždění jako člena tohoto sboru." Tiše přikývla s bolestným porozuměním. Odešli jsme do tmavé noci.

 

Drahý Pane, co bych měl ještě říci? Nemohu tvrdit, že bych pak už neměl žádné další kontakty s tímto sborem. Měl jsem několik málo příležitostí s několika diákony a též s pastorem, při nichž se však jen potvrdila hořká pravda, která stála vysoká a pevná jako žulový pomník. Žádné další množství diskusí, žádné další množství obědů, káv a čajů nemohlo nic změnit na tomto vysokém a nepohnutelném pomníku pravdy.

 

Prožil jsem mnoho věcí, viděl a porozuměl jsem mnoha duchovním skutečnostem, které jsi mi ukázal. Nevěděl jsem však, že to ve skutečnosti byl teprve začátek mé proměny! Nevěděl jsem, že jsi mne mezitím "protlačil těsnou bránou" a udělal jsi se mnou mnoho kroků na této nové cestě, této nezvyklé cestě, této naprosto netradiční cestě - ÚZKÉ cestě.

Nevěděl jsem, že člověk může praktikovat živé biblické křesťanství mimo organizované náboženství. V té době jsem určitě nevěděl, že Ty můžeš člověka vyzvednout z náboženského kolotoče, postavit ho na pevnou zem a dát mu spoustu času na zotavení a opětné získání rovnováhy, aby se mu přestala točit hlava a skutečně se utišil - a pak mu velice jednoduše ukázat, že TY JSI BŮH!! (Ž 46:10). Skutečně!

Mnoho věcí jsem neznal, Pane! A ano musím přiznat, že jsem opominul a zmeškal nejdůležitější duchovní a fyzický fakt, který jsi pro mne a ve mně začal činit více než tři roky před mým odchodem z onoho sboru. Ty jsi mi dal dospělé, abych je vyučoval! A já jsem si toho nevšiml! Jediná chabá omluva, kterou se odvažuji uvést, je skutečnost, že nikdo z nich nebyl členem onoho letničního sboru. A já jsem je začal vyučovat mimo sbor, v mém vlastním domě, a přitom jsem toužil po dospělých, kteří byli z toho sboru.

Nicméně, krátce poté co jsem poslechl a šel a sbíral peněžní příspěvky žáků nedělní školy a dělal prezenci přítomných, Ty jsi mi dal dospělé žáky. Byli to církevní outsideři, lidé ze světa, včetně jednoho nedostudovaného jezuitského kněze. A já si ničeho nevšiml. Tři roky před mým odchodem z církve jsi začal stavět "dopravní prostředek", který by později zajistil kontinuitu mé proměny mimo organizované náboženství. A nejen mé proměny, ale každého, koho jsi později přidal a kdo by byl ochotný. Když se dívám nazpět, musím říci, Pane, že tato proměna byla nejen něco podivuhodného, ale také zcela mimo lidské chápání.

Ty jsi způsobil nejen abych učil, ale abych učil "Duchovního člověka" od Watchmana Nee! Ty víš, Pane, jak mnoho křesťanských vedoucích, protestantských, evangelikálních vedoucích považuje jeho knihy za "velmi těžkou četbu". Chudák Watchman, není divu, že jeho knihy nenajdete v žádných seminářích a většinou ani v křesťanských domovech, a pokud tam jsou, slouží jen jako výzdoba knižních poliček, podobně jako Bible v katolických domech.

Tři svazky jeho Duchovního člověka jsme probrali asi za rok. Z Tvé milosti jsme se scházeli přes dvanáct let, každý týden a bez přerušení. Nikdy jsme nemuseli "udržovat věci v chodu", ani jsme se nemuseli pokoušet "držet (věci) pohromadě". Toto je rovněž svědectvím o Tvém díle a Tvé věrnosti. Děkuji Ti, Pane!

 

Tato proměna pokračuje a přináší nám nové duchovní výhledy, nové obzory. Jedním z nich je Tvé Tělo, Tvá pravá Církev a způsob, jak ji přivést k dokonalosti. Církev bude přivedena k dokonalosti Tvým způsobem, který NENÍ naším způsobem a DALEKO přesahuje naši představivost a chápání! Proto se nesnažíme růst v kvantitě, zvětšovat se do daleka a široka, uspokojit mnoho potřeb, zachránit náš národ, zachránit svět. Nesnažíme se o nic! Nebyli jsme povoláni k tomu, abychom se o něco snažili. Ty to víš, Pane. Jednoduchá pravda je, že nakonec nebude ani tolik záležet na tom, co jsme dělali nebo o co jsme se snažili, ale na tom, co jsme!

 

To je také důvod, proč mám touhu psát o Tvé Církvi - ne o tom, co dosud udělala nebo co bude dělat - ale o tom, co je! A co bude! Přemožitelé, kteří jsou Tvoji, určitě nejsou žádná super duchovní elita s patentem na všechnu moudrost, poznání, tajemství a know-how, ani to nejsou Tví mazlíčci, kteří budou spokojeni sami se sebou, protože zvítězili - a "všichni ostatní ať jdou do pekla"! Vůbec ne!!!

Ale pouze oni se ZA CELOU CÍRKEV postaví proti ďáblovi a nepřátelům Boha a řeknou jim: "Do pekla s vámi!" PRAVÍ Přemožitelé MILUJÍ TVOJI CELOU CÍRKEV a všechny pravé bratry a sestry bez zřetele na osoby a bez zřetele na jejich výkony! Oni nestojí proti Tvé Církvi - ale proti PEKLU, KTERÉ JE VE TVÉ CÍRKVI! Nestojí proti svým bratrům a sestrám, ale proti PEKLU, KTERÉ JE V NICH a které bylo i v nich samých, dokud nezvítězili. Neoddělují se od svých bratrů a sester, ale jde jim o to, aby v jejich bratřích a sestrách bylo odděleno PEKLO OD NEBE stejně tak jako k tomuto oddělení došlo v nich samých. Jsou to tito bratři a sestry (s peklem v duších), kdo se oddělují od Přemožitelů, protože nechtějí dbát na jejich slova a zaplatit cenu.

 

Pomoz mi nyní, ó Pane, jasně vyjádřit, co je v mém srdci a načrtnout obraz Tvé Církve, jak byl v mém srdci doposud utvořen. Děkuji Ti.

V.  C Í R K E V

 

 

Už od začátku jsme byli skupina studující Bibli, domácí buňka, modlitební skupina, skupina chválící a uctívající Pána, no prostě skupina. Ty však nebuduješ žádné skupiny! Ty dokonce nebuduješ ani shromáždění nebo sbory. Ty buduješ jen Tvé Tělo, Tvé živé Tělo.

Tvé Tělo je Tvá pravá Církev bez poskvrny či vrásky nebo jakékoli takové vady. Křesťanská společenství, sbory, domácí skupiny a jakákoli další společenství fungují jako "dopravní prostředky", tj. prostředky s jejichž pomocí dosahujeme Tvých záměrů včetně Tvého konečného cíle - TVÉ TĚLO.

 

Většina Tvého lidu, která kráčí po široké cestě, má v nejlepším případě mentální koncepci, resp. rozumově vytvořenou představu Tvého Těla. Mohou mít skvělé koncepce založené na Písmech, které však jsou jen duševními, rozumovými představami. Mohou Tvé Tělo uznávat a oceňovat, ale jen stěží mohou vidět duchovní skutečnost Tvého Těla a určitě nemohou vidět jeho krásu.

Tvůj lid musí být přiveden na úzkou cestu a tak být proměněn na živé údy Tvého Těla. Tehdy a jen tehdy mohou začít svědčit, jak se tvoří Tvé živé Tělo. Jen tehdy mohou začít pozorovat jeho skutečnost a později i jeho krásu. Jiná cesta prostě neexistuje.

 

A tak naše vlastní skupina, z počátku mrtvá, byla a doposud je proměňována na živé tělo, a to proměnou každého ochotného údu z mrtvého na živý! Už to není skupina - je to tělo. Je budováno do něčeho, o čem jsme dříve neměli žádnou představu ani skutečnosti odpovídající myšlenku. A tento proces proměny nekončí. Může nabýt jiného rozměru, různé kvality, různé hloubky a šířky ...ale nikdy se nezastaví. Odvažuji se říci, Pane, že začínám zachycovat první záblesky podivuhodné skutečnosti a krásy Tvého Těla. Nelze to popsat! ZDALEKA, ZDALEKA to přesahuje naše představy i naše nejupřímnější a teologicky nejdokonalejší koncepce.

 

A co potom říci o sborech, shromážděních, různých společenstvích a domácích skupinách? Což to nejsou různé části Tvého Těla?

Věřím, že pravda je jednoduchá a vyjádřil bych ji následovně. Každá osoba, která v Tebe ve svém srdci věří a svými ústy to vyznává, se stává údem Tvého Těla, Tvé Církve. Je spasena od věčného zatracení a přijímá zárodek nového duchovního člověka, "podle Boha stvořeného, ve spravedlnosti a opravdové svatosti" (Ef. 4:24). Tento zárodek žije Tvým Duchem, který přebývá v každém takovém novém údu Tvého Těla. Taková osoba se stává chrámem Tvého Ducha (1.Kor. 6:19), který ji zapečeťuje ke dni vykoupení (Ef. 4:30).

 

V tomto bodě je třeba pojednat o třech faktech, které jsou nanejvýš důležité. První z nich je následující:

 

(A) Každý úd Tvého Těla, bez výjimky, začíná resp. startuje ze stavu, ve kterém byl mrtvý, slepý, hluchý, skrz naskrz zkažený, hříšný, pošetilý uzlíček marnosti, který byl vzat z cesty vedoucí do věčného zahynutí a věčné smrti. To je startovní čára pro KAŽDÉHO BEZ VÝJIMKY!

 

Dovol mi nyní rozšířit tento bod tím, že zopakuji již zmíněnou pravdu, že při obrácení = spasení každého takového, v předcházejícím odstavci popsaného, politováníhodného stvoření, jakým jsme z Tvého pohledu všichni byli, je obnoven či znovuzrozen pouze duch (Jan 3:6), a nic víc. Uskuteční se v nás pouze první stupeň Tvého Spasení. Co to však znamená? To prostě znamená, že bezprostředně po našem spasení zůstáváme stále ještě mrtví, slepí, hluší, skrz naskrz zkažení, hříšní a pošetilí ...uzlíček marnosti, který byl vzat z cesty vedoucí do věčného zahynutí ... AVŠAK s pečetí a zárodkem života věčného uvnitř!!! TOTO je JEDINÝ ROZDÍL mezi pohanem a znovuzrozeným křesťanem! A dokud tento křesťan nezačne růst do podoby nového člověka a později dospívat v procesu proměny, nikdy se nebude lišit od znovuzrozeného křesťana. To též znamená, že se nebude lišit od pohana. Kromě toho má takový křesťan možnost vrátit se nejkratší cestou zpět, má nejsnadnější podmínky k recidivě, ke sklouznutí zpět na cestu vedoucí do věčného zahynutí.

 

Kolik Tvých lidí je v tomto nebezpečí? Jen Ty víš, Pane. A kolik jich roste a dospívá, kolik jich je v již zmíněné druhé a třetí skupině? Jen Ty víš, Pane.

 

Avšak právě na růstu a dospívání tohoto nového duchovního člověka v nás závisí ve které jsme skupině, po které cestě kráčíme, nakolik jsme živí nebo ochromení (alespoň v Tvých očích), s kým se sdružujeme a s kým se nesdružujeme. Není to tak, Pane?

 

Nyní musím zatroubit na trubku silný varovný signál. Všechno co činíš, Pane, může být a vskutku také je napodobováno mocnostmi temna. Dokonce dary Tvého Ducha mohou a vskutku také jsou napodobovány! Těmito napodobeninami mohou být mnozí věřící svedeni. Existuje totiž mnoho skupin, společenství, domácích buněk, komunit, shromáždění, které se považují za nejduchovnější, vlastně za "svatější než ostatní". Jsou to "špičkoví" křesťané, vrcholy křesťanstva, jsou v "první linii" duchovního dění, a mnozí z nich jsou rádi, že opustili ty "bídné, slepé, nevděčné a neuznalé ovce" v jejich bývalých shromážděních, společenstvích, domácích buňkách, komunitách.

Jsou to však většinou pyšní a vzpurní jednotlivci, jimž se v jejich bývalých sborech, společenstvích nebo komunitách nikdy nesplnily jejich VLASTNÍ touhy a očekávání, jejichž VLASTNÍ plány a sny se nikdy neuskutečnily, jejichž VLASTNÍ problémy nebyly nikdy řešeny, takže se pak ještě zvětšovaly, a jejichž VLASTNÍ horlivý zápal nebyl nikdy uhašen. Není divu, Pane, že pak bývají jako první polapeni do sítě kterékoli pochybné sekty, skupiny nebo společenství, do sítě jakýchkoli pochybných doktrín - nezáleží na tom, jak nebiblických nebo jak idiotských.

 

Toto není v žádném případě omezené jen na "zahřívače židlí a lavic". Jedná-li se o nesplněné touhy a sny, není rozdílu mezi osobami. Kolik pastorů vymění stádo z VLASTNÍHO ZÁJMU, nikoliv proto, že by je k tomu vedl Duch? Jen ty víš, Pane.

 

V každém sboru jsou také lidé, kteří možná nemají velké ambice, ani nehledají uznání, postavení nebo slávu, ale jsou prostě zklamáni mnoha věcmi. Nevidí žádná přijatá nápravná opatření proti určitým špatnostem, nevidí, že by byly řešeny jejich různé osobní problémy. Situace se může tak vyhrotit, že vedoucí jsou tak zaměstnáni, že člověk se snad dočká například pastorační návštěvy až na smrtelné posteli.

Tito lidé mohou dát přednost střídání shromáždění, sborů, společenství, komunit nebo prostě zůstat doma nebo se připojit k nějaké skupině. Jsou také ve velkém nebezpečí, že se dostanou do špatných rukou, přijmou falešná učení a špatné praktiky. Jsou v nebezpečí zatvrdit svá srdce proti pravdě, kterou možná doposud neslyšeli, neviděli nebo nechápali. V jejich srdcích se může rozrůst kořen hořkosti, který by mohl zadusit dosažený duchovní pokrok a nakazit mnohé (Žid. 12:15). V takových případech by pro takové jednotlivce bylo lepší, kdyby pokud vůbec možno zůstali v původním sboru.

 

Pak jsou také jednotlivci, kteří jsou vyvedeni a umístěni jinam Tvou vlastní rukou. Proč tomu tak je? Oni prostě rostou a rostou a rostou, až přerostou své okolí. Shromáždění, sbor, společenství, komunita už není schopno dodávat jim novou duchovní "potravu a kyslík". Pokud by tam zůstali příliš dlouho, začali by se dusit a jejich růst by se zastavil. Dříve jsem to nevěděl, ale dnes to vím, protože jsem jedním z nich. Nejprve jsem byl přemístěn z katolického systému do letničního systému, abych byl vysvobozen ze "špatné" tělesnosti. Pak jsem byl převeden z letničního systému do domácího systému, abych byl vysvobozen z "dobré" tělesnosti, náboženské tělesnosti a nečistoty ducha.

To samo o sobě není důkazem, že patřím do této třetí skupiny jednotlivců. Pravým důkazem je, že má sprostá pýcha, žárlivost, strach, pochybnosti, barevné sny a ambice byly zničeny při mé službě Tobě v letničním sboru! Tím, že byly zničeny, nemohly se stát nesplněnými a tudíž ani důvodem pro můj odchod. Kromě toho jsem odešel bez hořkosti vůči komukoliv. Lidi, které jsem dlouhá léta před mým odchodem miloval, jsem nepřestal milovat. Dnes miluji své bývalé pastory, diákony, starší a ostatní VÍC než předtím! Ó ano, kdyby mne přijali v mém novém člověku a kdybych jim mohl sloužit v novotě Tvého Ducha a plnosti Tvého povolání ve mně, vrátil bych se s OPRAVDOVÝM potěšením. Žel, mé zkušenosti jsou opačné, jak víš, Pane.

 

Abych tento bod uzavřel, musím pojednat ještě o jednom dalším aspektu duchovního růstu jednotlivce nebo stagnace a jeho důsledcích.

Nikdy neexistoval sbor, shromáždění nebo domácí skupina nebo jakékoli jiné společenství, kde by nebyly žádné problémy, žádná nespokojenost, žádné zklamání, žádné dilema, žádné zlo. Upřímně pochybuji, že takové společenství dnes někde existuje a upřímně pochybuji, že takové bude existovat do příchodu Tvého Království. Pokud by tohle měly být jediné věci, které nás obtěžují, byli bychom schopni jim čelit a posilováni Tebou zůstat na místě! Denně to děláme v našich manželstvích, na pracovištích, výletech, školách, všude, či ne? Navíc tyto věci se vyskytují v tělesných i duchovních sborech a my je nikdy nevyplejeme, ani se jich nezbavíme. Alespoň ne způsobem, kterým jsme se o to vždy snažili. O co nám tedy jde?

 

Mělo by nám jít o Tvé Království! Je nám přikázáno, že naší první prioritou je HLEDAT Království nebeské (Mat. 6:33), aniž je tím zrušeno největší přikázání, které je o lásce. Toto Království je dle Luk. 17:21 uvnitř nás, v nás, mezi námi, to znamená uvnitř našeho nového člověka, který JE budoucím králem a knězem v tomto Království (Zj. 1:6). Pokud však tento nový člověk neroste a pak nedospívá, zůstane batoletem, dítětem. A ačkoli je pánem všeho či králem, zůstane služebníkem podřízeným poručníkům a správcům, protože je v otroctví starého člověka (Gal. 4:1-3). Jestliže se tedy nenaučí jak založit Království uvnitř nás a jak v něm TEĎ vládnout, jak může vstoupit do vnějšího Království a vládnout v něm s Tebou tisíc let?? (Zj. 20:4). Může mi to někdo říct?

 

Jak bychom mohli vládnout jiným, dokonce národům železnou tyčí (Zj. 2:26-27) pokud nejsme schopni vládnout nad sebou samými? Jak bychom mohli spravedlivě soudit svět a anděly (1.Kor. 6:2-3), nemůžeme-li soudit nebo odmítáme-li soudit spravedlivě sebe sama?

Proto, Pane slávy, říkám, že ten, který v sobě nemá založeno Království nebeské ještě PŘED svou smrtí nebo Tvým příchodem, NEVEJDE dovnitř!! Protože nemá nic, co by přinesl. Jedinými výjimkami budou maličcí (Mat. 18:3) a z dospělých ti, kteří zemřou nebo budou nalezeni při Tvém příchodu v procesu hledání Království a jeho budování. Jinými slovy se to týká těch, kdo budou nalezeni na úzké cestě, nehledě na to, jak daleko na ní pokročili vpřed. Avšak každý, kdo úmyslně a svéhlavě nebo v nevědomosti (1.Kor. 14:38) stagnuje nebo odmítne růst a dospívat, vstoupit na úzkou cestu, být proměněn do Tvé podoby, hledat NEJPRVE Království nebeské ve svém vlastním srdci - NEVEJDE!

 

Není psáno, že MY VŠICHNI znovuzrození křesťané bychom měli být na stráži, pozorovat (bdít) a modlit se (Mk 13:37)? Co máme pozorovat? Co se máme modlit? Máme pozorovat (bdít a očekávat) Tvé pohyby, co říkáš, co radíš, co přikazuješ ... co děláš v tuto hodinu, co neděláš, o čem nemluvíš a co nepřikazuješ ... máme si hlídat, jak chodíme s ohledem na výše uvedené a zda vůbec chodíme. "Neboť mnozí chodí, o nichž jsem častokrát pravil vám, a nyní i s pláčem pravím, že jsou nepřátelé kříže Kristova" (Filip. 3:18). Máme chodit tak, abychom byli shledáni hodni! Hodni Království (1.Tes. 2:12, 2.Tes. 1:5,11). A pak, pozorujíce Tebe, máme se modlit za sebe i jiné, aby jsi nás uschopnil chodit tak, jak to Ty vyžaduješ. Potom budeme nejen zpívat o starém hrubém kříži, ale také ho poneseme! A to všichni, protože zde nebude žádný ohled na osobu, ať už to budou proroci, exorcisté, činitelé zázraků nebo "zahřívači lavic" (Mat. 7:21-27, Luk. 12:37). Toto jsou důsledky individuálního růstu nebo stagnace.

 

Vím, Pane, zní to tak přísně, tak hořce, tak nekřesťansky. Ale pravda, podobně jako mince, má pro nás dvě strany: hořkou a sladkou. Přijmeme-li hořkou stranu, obdržíme také sladkou stranu. Odmítneme-li hořkou stranu, odmítneme tím i sladkou stranu. Což není dost jasně psáno, Pane, že kárání není příjemné, ale krušné (hořké), ale POZDĚJI (na druhé straně) přináší pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jím byli vycvičeni? (Žid. 12:11).

 

Proto žádám všechny bratry a sestry, kteří Tebou byli obdarováni částečným viděním, slyšením, rozlišováním a porozuměním věcem Ducha, aby tyto vzácné schopnosti nepotlačovali, aby tyto drahocenné hřivny nepohřbili v hloubi svého srdce, ale aby se s nimi raději dali do podnikání, sdíleli a vyměňovali si je s dalšími obdarovanými bratry a sestrami a získali jimi nové hřivny ...udržujte se v růstu, stále hledejte! (Mat. 25:16).

Nedovol, Pane, aby byli podvedeni a uvěřili tomu, že není žádná cesta, že nemohou nic dělat nebo že se nic nezmění. Tyto klamy nepocházejí z Tvého Ducha, protože On říká: "Nebo každý, kdo prosí, dostává; a kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo klepe, bude otevříno" (Luk. 11:10). Dej, Pane, aby nikdo z těch bratří a sester nebyl jako hrobový kámen přikrývající pohřbené vzácné dary a schopnosti dané jim Tvým Duchem! Nedovol, aby někdo z nich umlčoval hlas svého ducha, svého svědomí. Ať raději nedbají na své emoce a myšlenky, ale naslouchají svému duchu. Ať překonají svůj strach, své pochybnosti, obavy, úzkosti, starosti, zmatky, zklamání a všechno ostatní, co jim stojí jako hora v cestě do Království!

 

Upřímně se modlím a prosím Tě, Pane slitování a milosti, aby jsi nám dal moudrost a smělost mluvit, oznamovat, svědčit, vyhlašovat ... a uschopnil nás zaplatit za to požadovanou cenu. Prosím o to ve víře a ve Tvém mocném a Svatém Jménu! Amen.

 

Druhý fakt, o kterém je třeba pojednat, je následující:

 

(B) Je JEDNO Tělo a jeden Duch, jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech (Ef. 4:4-6).

Je jen JEDNA CÍRKEV! Ano, je jen JEDNO STÁDO! Protože dokonce i jedna Církev a jeden Israel jsou učiněni JEDEN nový člověk! (Ef. 2:11-15). Není to pravda, Pane? Dovol, abych nyní důrazně a hlasitě vyhlásil následující: Ty, Pane, nejsi baptista, ani presbyterián, ani katolík, ani adventista sedmého dne, ani anglikán, ani letniční, ani apoštolský, ani luterán, ani ortodoxní, ani žádný jiný na tváři země! Ty jsi SYN BOŽÍ! Tečka. PRÁVĚ TAK Tvá Církev není ani baptistická, ani presbyteriánská, ani katolická, ani adventistická sedmého dne, ani anglikánská, ani letniční, ani apoštolská, ani luteránská, ani ortodoxní, ani žádná jiná na tváři této země! Tvá Církev - Tvé Tělo - plnost Syna Božího je jen JEDNA a její jméno je CÍRKEV! Tečka. Nic víc a nic méně! Ty jsi nedal Tvému Tělu žádné jiné jméno. My jsme rozsekali Tvé Tělo do stovek náboženských "klubů". Proč? Pro naši pýchu a aroganci!

 

Což na zemi nebylo jedno lidstvo, které mělo jeden cíl, jednu kulturu a jeden jazyk? Nezačali stavět ve své pýše a aroganci Babylónskou věž? Když se "věž" naší pýchy a arogance začala zvedat, dovolil jsi, aby ve Tvé Církvi došlo ke stejnému zmatku a rozdělení. Není to snad pýcha, když se domníváme, veřejně nebo tajně, že ten náš "klub", naše malá nebo velká církev nebo sekta nebo denominace je ta nejlepší, nejsprávnější, nejvěrnější, nejsvatější? A že nikdo není lepší, správnější nebo věrnější? Což tím okázale nepošlapáváme Tvé Slovo v Jan. 13:34, Řím. 12:5,10,15-16, Řím. 14:13, Řím. 15:7,14 a Řím. 16:16, 1.Kor. 11:33 a 12:25, Gal. 6:2 a 5:13, Ef. 4:32 a 5: 21, Kol. 3:13, 1.Tes. 4:18 a 5:11, Žid. 3:13 a 10:24, Jak. 4:11 a 5:9,16, 1.Petr. 4: 9,10 a 5:5, 1.Jan. 1:7 a mnoho, mnoho dalších?? A přitom tyto a mnoho dalších veršů jsou TVÁ PŘIKÁZÁNÍ pro údy TVÉHO TĚLA - Tvého celého Těla!

 

Nejen že tato Tvá přikázání pošlapáváme ve vztahu k "jiným klubům", ale také je okázale ignorujeme mezi sebou navzájem v našem vlastním "klubu". Potom zpíváme, říkáme a myslíme, jak milujeme Ježíše!! Ale jak Tě můžeme doopravdy milovat a přitom PORUŠOVAT Tvá přikázání, kde se jen dá? (Jan. 14:21,23). Proto říkám, Pane, že mnoho, mnoho upřímných křesťanů v této oblasti klame sebe sama. Některé z našich "klubů" dodržují určitý den jako "den odpočinku", ale nedbají všech výše uvedených přikázání! Zřejmě jim to nijak nevadí. Nejen, že takoví křesťané Tě nemilují, ale dokonce Tě ani neznají. "A tímto známe, že jsme jej poznali, JESTLIŽE PŘIKÁZÁNÍ JEHO ZACHOVÁVÁME!" (1.Jan. 2:3,4 a 3:24, atd.). Všechna přikázání, ne jen jedno nebo dvě! Vidíme už teď, Pane, kolik zla pochází jen z rozdělení Tvého Těla, Tvé Církve?

 

Tvé slovo k nám uznává Církev v různých zeměpisných místech - ve Smyrně, Pergamonu, Korintu, Římu, Jerusalému, atd. Tvé slovo nezná Církev s jinými názvy nebo charakteristikami.

Což všichni nevíme, že Tvá Církev je skutečně jen jedna, a že naše schismata jsou založena většinou na rozdílech v učení, názorech a praktikách? Nebo na tom, že jedna doktrína je více zdůrazňována než jiné? Tato různá jména tudíž vyjadřují pouze tyto rozdíly nebo důrazy, že ano? Pokud však jsou principy víry stejné, pak je problém různých jmen nevýznamný, ne? Tak tomu mnozí křesťané a jejich vedoucí věří. Jaká je však skutečnost, Pane?

Ve skutečnosti jsem se ještě nesetkal s křesťanem, který by spravedlivě posoudil jinou církev nebo denominaci nebo domácí církev nebo sektu! Proč? Protože jsem se ještě nesetkal s křesťanem, který by spravedlivě posoudil svoji vlastní církev nebo denominaci nebo domácí církev nebo sektu! Proč? Protože ovocem každé pýchy nebo arogance (nadutosti a domýšlivosti) je tma. Činit ve tmě spravedlivé soudy je naprosto nemožné! Také jsem tyto věci neposuzoval spravedlivě, dokud jsem nezačal vidět. A vidět jsem nezačal do té doby, dokud moje vlastní pýcha a arogance nebyly zničeny! Neříkám, Pane, že nikde neexistují křesťané, kteří by byli schopni vidět a posoudit Tvou Církev spravedlivě, říkám jen, že jsem se žádným takovým nesetkal. Tím chci jen naznačit, že výskyt takových jedinců je velmi vzácný.

 

Pokud je tato záležitost jmen a názvů skutečně bezvýznamná, byl by kterýkoliv vedoucí ochoten vypustit název svého "klubu" a místo něj používat jen "Církev"? Ať se o to pokusí, Pane, a uvidí skutečnost ZLA uvnitř svých církví a denominací a sekt, a také skutečnost jejich spravedlnosti a nespravedlnosti.

Je-li výše uvedené skutečností, pak Tvůj lid, a zvlášť jeho vedoucí, soudí nespravedlivě. A ten, kdo soudí nespravedlivě, nevejde do Království nebeského (1.Kor. 6:9). Pokud se jedná o bezvýznamnou věc, pak říkám, nechť tito slepí vedoucí pokračují ve vedení slepých, neboť oba jistě spadnou do jámy (Mat. 15:14).

 

I prostý, dobrý a upřímný lid Israele byl slepý a musel nakonec zaplatit hroznou cenu za pýchu, aroganci, pokrytectví, samospravedlnost a slepotu svých vedoucích - farizeů, saduceů, zákoníků a falešných proroků. Novozákonní farizeové, saduceové, zákoníci, falešní proroci a teologové nejsou o nic lepší! Je to zase ten prostý, dobrý a upřímný věřící, který je dnes opět oslepován a nakonec bude muset zaplatit hroznou cenu - a to pro pýchu, aroganci, pokrytectví, samospravedlnost a slepotu svých vedoucích.

 

Jaký je hlavní znak pyšných, arogantních, pokryteckých, samospravedlivých a slepých? Tento: VŽDY ODMÍTAJÍ ČINIT POKÁNÍ!!!

Vždy mají důvody, dobré důvody, ba výborné důvody, které si vymysleli. A tyto důvody jsou zpravidla posilovány důvody, kterými je zásobují jejich partneři v manželství, blízcí přátelé a kolegové. Takže oni NIKDY nečiní pokání!

 

Každý zmatek, každé rozdělení a každé oddělení má počátek ve ZLU, takže v sobě nosí sémě zla. A ze setby zla nikdy nevzešlo dobré ovoce! Tak je tomu i s národy a jejich vztahy - a tak je tomu i s církvemi, denominacemi a domácími skupinkami a jejich vztahy.

 

Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi, neboť kdo změří bídu, ve které se nacházíme? Kolik křesťanů a kolik křesťanských vedoucích je schopno správně vidět a uvědomit si hloubku bídy, kterou jsme způsobili a stále ještě působíme Tvému Svatému Tělu? Jak dlouho se ještě tak snadno necháme klamat naším Nepřítelem? A potom, aby to mělo vrchol, přichází tentýž Nepřítel a přemluví některé z těchto beznadějně rozdělených kousků a útržků, aby "se snažili o sjednocení ekumenickým hnutím", kde jsou navigováni k dalším kompromisům ve svých již tak směšných doktrínách a vyznáních. Tímto způsobem vzniká napodobenina církve, která se navenek příliš neliší od Tvé pravé Církve. Ale kolik obyčejných křesťanů je podvedeno a musí platit hroznou cenu?

 

Co je touto hroznou cenou? Odmítnutí u brány do Království nebeského! U brány do Tvého tisíciletého Království na zemi. A nejen odmítnutí vejít, ale i vyhnanství do vnější temnoty, kde bude pláč a skřípění zubů! Není to hrozné? Není to pravda, Pane?

Modlím se, aby Tvůj Duch otevřel oči, uši, srdce a rozum obyčejných, prostých, upřímných údů Tvého Těla, Tvé jedné Církve - a ukázal jim tyto pravdy a vytrhl je z jejich podvodu ... a způsobil, aby zvítězili (přemohli) a kralovali s Tebou v Království, které je blízko. Prosím o to ve Tvém Mocném a Svatém Jménu, ó Králi slávy! Amen.

 

Výše uvedené mne vede k třetí skutečnosti, o které je zde třeba pojednat, a ta je následující:

 

(C) Psáno jest: "Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli Otce mého, který je v nebesích." (Mat. 7:21). Nikdy jsme nebyli učeni této pravdě, obsažené v tomto a následujících verších. A pokud se i někdo zeptal, dostal odpověď, že toto varování platí pro nekřesťany, možná pro "chudáky katolíky" apod. Naše temná mysl je skutečně schopná vymyslet jakoukoli směšnou doktrínu, pokud tato vyhovuje našim pocitům a uklidňuje naši bídnou duši. A tak, Pane, prostá pravda o nás je, že NIKDY nehledáme Tvou pravdu, ale vždy NAŠE sebeuspokojení!!!

 

Jsme vždy ochotni hledat, učit, kázat, psát, vysílat, ba i prorokovat to, co odsuzuje jiné - ale nikdy nehledáme, neučíme, nekážeme, nepíšeme, nevysíláme nebo neprorokujeme to, co odsuzuje nás! Kdybychom přišli upřímně k Tobě a zeptali se, Ty by jsi nám ukázal pravdu. Ukázal by jsi nám, že "žádný nemůže říci Pán Ježíš, jedině v Duchu svatém" (1.Kor. 12:3). Žádný pohan, ať už v katolickém nebo protestantském shromáždění, nikdy neměl Ducha svatého. Proto každý, kdo Ti říká: Pane, Pane, nemůže tak činit jinak než ve Tvém Duchu, tudíž musí být znovuzrozeným křesťanem. Nemůže to také být někdo z dětí Israele, leda by zároveň věřil v Krista Ježíše = Ješua = Spasení, jímž jsi Ty.

Ty by jsi nám ukázal, že žádný pohan nikdy nemohl vymítat démony, protože dokonce i démoni vědí, kdo jsme (Sk. 19:15), protože jejich dům by tím byl rozdělen a padl by (Mat. 12:26). Ukázal by jsi nám, že kdybychom četli dál Tvé evangelium podle Matouše, objevili bychom, že nejen Tví proroci, exorcisté a činitelé zázraků, ale i "synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tam bude pláč a skřípění zubů" (Mat. 8:12)! Je to tak?

 

Zde ani naše temná mysl nemůže jinak než uznat, že žádný pohan nikdy nebyl dítětem Království. Nicméně naše temná mysl rychle dodá, že tyto děti království jsou děti Israele a ne Církev! A že ti "mnozí, kteří přijdou od východu i západu ..." ve verši 11. jsou bývalí pohané, kteří byli obráceni na křesťany. Tak nevím, milovaný Pane, zda se mám smát nebo plakat, protože naše křesťanské chození se na jedné straně zdá být tragédií, na druhé straně komedií. Takže my křesťané už od začátku nejsme děti Království, protože nejsme sémě Abrahamovo, že? A nejsme-li sémě Abrahamovo, potom Mat. 8:12 můžeme přeskočit a relaxovat, že? Teď bych ale skutečně rád věděl, zda nás Tvé Slovo v Gal. 3:29 překvapí příjemně nebo nepříjemně???

 

Milovaný Pane, když vidím křesťany chodit o berlích a nemohu je uzdravit, nechci jejich berle odhodit, aby nespadli a nepřestali chodit vůbec. Ale když vidím křesťany, jak si pochutnávají na jedu, chci křičet a řvát a sebrat jim ten pohár z jejich rukou, aby se neotrávili a nestali se paralytiky, politováníhodnými a bídnými, nadopovanými heroinem klamu.

Ale jak si mohu být jist tím, Pane, že můj hlas dosáhne ke správným uším, když je zde tolik hlasů, tolik falešných hlasů dunících a rezonujících zleva i zprava? A Tvé prosté ovečky nevědí, co poslouchat první, co číst první, co dělat první. Nicméně, Pane, udělám to, že nebudu křičet ... budu šeptat tichým hlasem a tento šepot odevzdám Tvému Duchu, aby ho donesl tam, kam patří. Nebude to lidskou mocí, ani lidskou silou, ALE Tvým Duchem! Amen.

 

Ne každá spasená osoba, ne každý znovuzrozený křesťan vejde do Království nebeského, aby vládl s Ježíšem Kristem tisíc let (Zj. 20:4), ale jen ten, kdo činí vůli Otcovu. Jaká je pro nás vůle Otcova?

 

Hle, Vůle Otcova je dvojí:

 

(1) Poslat Svého Syna, Svého jediného Syna, aby vykonal a získal to, co nemohl vykonat a získat žádný člověk! Přemoci moci temna, zlomit moc Hříchu a Smrti a skrze Svou vlastní poslušnost, spravedlnost a oběť otevřít pro každou lidskou bytost cestu z věčného zatracení a Smrti do věčného Života.

Přesně toto vykonal Jeho jediný Syn Ježíš Kristus, a tím se stal Spasitelem lidstva. Toto je první část Nádherného Spasení, které vzniklo v Srdci a Mysli Boha Otce ještě PŘED stvořením lidstva (Ef. 1:4, 1.Petr. 1:19-20). Proto v této první části spasení žádný člověk nemá co říct; může ji pouze přijmout nebo odmítnout.

Ačkoliv tato první část spasení je nabídnuta a platí pro každou lidskou bytost, přesto Bůh Otec vybral Israel, jakožto lid Staré Smlouvy, a Církev, jakožto lid Nové Smlouvy, aby je v příhodný čas učinil JEDNÍM novým ČLOVĚKEM (Ef. 2:11-15), aby je tak učinil jednou rodinou s Ježíšem Kristem jako Hlavou a Bohem Otcem jako Hlavou Krista (Ef. 1:22, 1.Kor. 11:3).

 

(2) Aby získal (obdržel) tuto jednu rodinu, druhá část Jeho Vůle - druhá část Jeho Nádherného Spasení, přichází do popředí a je následující: Proměnit všechny, kdož byli zachráněni v první části spasení, do podoby Ježíše Krista, Jeho Syna (Řím. 8:29, Gal. 4:19).

 

Jaký je obraz Jeho Syna? "A ačkoli byl Syn Boží, učil se poslušnosti z věcí, které trpěl!" (Žid. 5:8). Jestliže se neučíme poslušnosti z utrpení, jímž musíme projít, pak NEJSME proměňováni do Jeho podoby. Jestliže nejsme kázněni, jsme bastardi a ne synové (Žid. 12:8).

 

"Syn sám od sebe nemůže nic činit." (Jan. 5:19). Pokud ještě děláme všechno podle sebe, podle našeho názoru, naší moudrosti, našich pocitů, NEJSME proměňováni do Jeho podoby!

"... jsem tichý a pokorný srdcem ...jho mé je pohodlné, a břímě mé je lehké" (Mat. 11:29-30). Nevíme-li, co je tichost, jsou-li naše srdce plná pýchy a arogance (nadutosti a domýšlivosti), pokrytectví, samospravedlnosti, sebeúcty a jiných nadutostí, NEJSME proměňováni do Jeho podoby! Jestliže druhým neodpouštíme a neponecháváme jim svobodu rozhodnutí nebo na ně klademe těžká břemena, NEJSME proměňováni do Jeho podoby!

"Já jsem ta cesta, i pravda i život" (Jan. 14:6). Pokud nikomu nemůžeme říci, aby nás následoval v našich šlépějích, abychom dosáhli Království, pokud se NESTÁVÁME pravdou, o které mluvíme, učíme, kážeme nebo ji publikujeme, jsme-li ještě jako suché kosti a mrtvi bez kapky živé vody (Jan. 7:38), NEJSME proměňováni do Jeho podoby!

 

Jestliže NEJSME proměňováni do Jeho podoby, NEČINÍME vůli Otcovu!!!

Nezáleží na našem chození do kostela, do nedělní školy nebo do sobotní školy, nezáleží na našem kázání, vyučování, duchovním poradenství, na naší sociální práci, našem programu návštěv, na našich seminářích, nekonečných křesťanských konferencích, nezáleží na jakýchkoli našich náboženských nebo sociálních činnostech! Jestliže NEJSME proměňováni do Jeho podoby, s výše uvedenými znaky a následujícím ovocem, pak NEČINÍME vůli Otcovu, jenž je v nebesích! A pokud tomu tak je, potom strávíme milénium (tisíciletí) MIMO Království nebeské!!! Je to dostatečně jednoduché?

 

Tato Vůle Otcova také vyžaduje, že zatímco v první části Jeho Nádherného Spasení to byl sám Ježíš Kristus, kdo nám umožnil náš vstup do života věčného SVOU VLASTNÍ poslušností, spravedlností a obětí, v této druhé části Nádherného Spasení si vstup do Nového Jerusaléma musíme zajistiti NAŠÍ VLASTNÍ poslušností, spravedlností a obětí!! (1.Petr. 1:2, Zj. 19:8, Řím. 12:1-2). Zatímco v první části jsme nemohli dělat nic, v této druhé části můžeme všechny věci vykonat skrze Krista, který nás doopravdy posiluje (Fil. 4:13).

 

Toto jsou tedy dvě části Vůle našeho Otce, který je v nebesích!

 

Kromě toho tato Vůle Otcova ustanovila, že tak jako nikdo z těch, kdo odmítli Jeho Nádherné Spasení, se nevyhne Velikému Bílému Trůnu a druhé smrti v jezeře ohně a síry (Zj. 20:15), tak ani nikdo z nás, kdo jsme přijali Jeho Nádherné Spasení, se nevyhne soudné stolici Kristově (Řím. 14:10, 2.Kor. 5:10).

 

Nakonec tato Vůle Otcova varuje, že ŽÁDNÁ tma, poskvrna, hřích a zlo tohoto světa se nikdy nedostane do Jeho Nového Stvoření - do Nového Nebe, Nové Země a Nového Jerusaléma. NIC takového, ani kousíček. Z toho důvodu je Veliký Bílý Trůn (Zj. 20:11) KONEČNOU stanicí pro každou tmu, poskvrnu, hřích, pýchu, žárlivost, samospravedlnost, sobectví, aroganci, strach, pochybnost a zlo jakéhokoli druhu! Proto také KAŽDÝ, kdo nebyl vysvobozen, ze VŠECH těchto zlých věcí skrze poslušnost Kristu, bude zničen spolu s nimi! Nebude brán žádný zřetel na osoby!

 

Buď požehnáno Jméno Pána Boha Jahve, našeho milovaného Otce! Velice Tě chválím, děkuji Ti a raduji se v Tobě, ve Tvých cestách a ve Tvých soudech, ó Svatý a milovaný Otče! Jako Tvá znamenitá Vůle byla dokonale vykonána ve Tvém prvorozeném Synu Ježíši, jenž je Kristus Pán, tak ať je Tvá znamenitá Vůle vykonána také v NÁS, Tvých synech a dcerách, skrze Krista našeho Spasitele, našeho Pána a našeho přicházejícího Krále, jemuž nyní píši!!! Amen.

 

Ještě před zakončením tohoto třetího faktu (pod bodem C) je třeba věnovat neodkladnou pozornost dvěma důležitým a nepochopeným aspektům zmíněné Vůle Otcovy, a sice za a) soudné stolici Kristově a za b) konečnému zničení všeho zla a každého, kdo z něho nebyl vysvobozen.

 

(a) Veškerý budoucí soud Otec dal Synu (Jan. 5:22). Je proto žádoucí, ne-li životně důležité, zde tuto pravdu představit, dokud je ještě čas.

Znovu a znovu Tě musím chválit, můj Pane a Králi, a velice obdivovat Tvoji milost, Tvé cesty, Tvou moudrost a Tvé milosrdenství. A musím hlasitě prohlásit, Tvoje soudná stolice je dalším požehnáním na naší cestě, ve kterém není nic negativního! Všechno, co s touto soudnou stolicí souvisí, je pozitivní a pro nás životně důležité. Protože kdyby Tvá soudná stolice pro nás neexistovala nebo kdyby se tento soud měl konat před Tvým Velikým Bílým Trůnem, mnozí z nás by byli ve smrtelném nebezpečí! Proč?

 

Mnozí křesťané, kteří čtou Starý Zákon vědí, že vyvolený národ Israel vzešel z Abraháma, Izáka a Jákoba a jeho dvanácti synů. Mnozí křesťané, kteří čtou Nový Zákon, vědí, že vyvolený lid Církve pochází od Otce, Syna a Ducha svatého a Jeho dvanácti apoštolů. Ale velmi málo křesťanů si uvědomuje, že Církev je novozákonním Israelem a že starozákonní Israel je jen předobrazem Církve. Co se s Israelem dělo fyzicky, vně, to se s Církví až doposud děje duchovně, vnitřně. Avšak hlavní charakteristické rysy jsou u obou, Israele a Církve, velmi podobné.

Ano, Církev není o NIC MÉNĚ vzpurná, o NIC MÉNĚ tvrdošíjná, o NIC MÉNĚ pošetilá než Israel Staré Smlouvy!

 

Nechtěli slyšet Tvůj hlas a poslouchat Tvůj hlas - a tak měli spoustu učitelů a dalších náboženských vůdců, kteří je učili a kázali jim "vhodné věci". My nejsme jiní! Stejně tak nechceme slyšet Tvůj hlas, ani poslouchat Tvůj hlas - a tak máme spoustu falešných proroků, kteří prorokují příjemné věci ...a máme spoustu učitelů a jiných náboženských vůdců, kteří učí a kážou "vhodné věci".

 

Častokrát byli káráni a trestáni, podrobeni pod jho svých nepřátel v zaslíbené zemi ...a když k Tobě začali volat, opakovaně byli vysvobozováni! Tak tomu bylo v duchovním smyslu i s Církví.

 

Pak však v životě Israele dochází k události zásadního významu: Přichází Mesiáš! Ale žel, "Ke svým vlastním přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho! Kteříkoli jej přijali, jim dal moc státi se dítkami Božími ..." (Jan 1:11-12). Dnes víme, že Tě přijala jen velmi malá menšina z Israele. Velká většina Tě nepřijala, protože Tě ani nepoznali - a jejich osud na další dva tisíce let byl zpečetěn! Jak se to stalo?

Byli zaslepeni (Řím. 11:7, 2.Kor. 3:14) a VYVRŽENI z jejich zaslíbené země a rozptýleni do světa, do tmy pohanských národů, kde byli nenáviděni a pronásledováni, kde plakali a skřípěli zuby v neustálém strachu a hrůze. Jejich nádherný chrám v Jerusalémě byl až do základů zničen a spálen ohněm! Nezůstal tam kámen na kameni (Mat. 24:2).

 

Totéž se stane v duchovním světě i Církvi! Ty, náš Mesiáš, se vracíš. Tentokrát jako Král králů, abys nás nejprve vzal a pak se s námi vrátil ustanovit Tvé a naše Království. A opět, co se stalo ve Starém Zákoně v tělesném světě, stane se v Novém Zákoně v duchovním světě! Jen velmi malá menšina v Církvi bude schopná Tě poznat, přivítat Tě a přijmout Tě - a být přijata Tebou! Většina nebude schopná Tě ani přijmout ani Tě poznat, natož být přijata Tebou. Ty přijdeš ke svým vlastním (Církvi) a Tví vlastní (Církev) Tě nepřijmou! Ale těm, kteří Tě přijali (Přemožitelé), těm dáš moc vládnout s Tebou tisíc let, což je koruna života, vlády a spravedlnosti (Zj. 2:10 a 20:4, 2.Tim. 4:8). A zbytek Církve bude VYVRŽEN ze svého zaslíbeného Království a rozptýlen mezi své nepřátele, kde budou plakat a ve strachu a hrůze skřípět zuby (Mt. 8:12). A náš "skvělý chrám", jímž je člověkem vybudovaná, třpytivá a s láskou zachovávaná struktura organizovaného náboženství, denominacionalismu, sektarismu, ritualismu a dalších "-ismů" bude od základů zničena a spálena ohněm! Nezůstane žádná denominace, žádná sekta, žádný rituál, žádný člověkem vyrobený kámen na kameni!

 

Dovol mi uzavřít tento bod tím, že jsou tři soudné stolice Kristovy.

První stolice byl kříž Kalvárie, který rozdělil svět na spasené a zatracené a zároveň rozdělil Israel na Přemožitele, kteří se stali SEMENEM Církve, a přemožené, kteří byli rozptýleni do tmy pohanského světa.

Druhou stolicí bude soudná stolice Království nebeského na zemi, která přijde asi dvě tisíciletí po první soudné stolici - po kříži. Tato soudná stolice rozdělí Církev na Přemožitele, kteří jsou SEMENEM Nevěsty a Manželky Kristovy, a přemožené, kteří budou rozptýleni do vnější tmy. Kromě toho tato stolice rozdělí národy na ovčí národy, které zdědí Království a život věčný, a na kozlí národy, které půjdou do věčného ohně a trápení (Mat. 25:32-46).

Třetí stolicí bude Veliký Bílý Trůn, který ukončí současné znečištěné stvoření a zahájí Nové Stvoření. Třetí soudná stolice nastane jedno tisíciletí po druhé soudné stolici, a s konečnou platností oddělí všechny zatracené od spasených.

 

Spravedlivý Pane, my všichni známe první soudnou stolici - kříž. Měli bychom také znát důležitá fakta a porovnání resp. podobnosti, vedoucí k Tvé druhé soudné stolici, a z toho vyplývající důsledky. Dovol mi nyní učinit stejné závěry pokud jde o Tvoji třetí soudnou stolici - Veliký Bílý Trůn - Tvůj Poslední Soud.

 

(b) AVŠAK, AVŠAK ...stejně jako Israel nezahynul během těch dvou tisíců let ve vnější tmě (temnosti zevnitřní), plačíce a skřípajíce zuby, tak ani tato část Církve NEZAHYNE během tohoto jednoho tisíce let ve vnější tmě, plačíce a skřípějíce zuby!

Tak jako Israeli byl opět dán návrat do jeho zaslíbené země, kde dokonce vytvořili nový fyzický národ Israel, tak i této části Církve bude dán návrat do jejich zaslíbeného Království Božího a oni doplní Tělo Kristovo a vytvoří Jeho Manželku, která je Nový Jerusalém na Nové Zemi (Zj. 21:9-10). Chvála Bohu!

Což není psáno, Pane, že: "... všechen Israel spasen bude" (Řím. 11:26)? Podobně je psáno, že jsi nezatratil žádného z těch, které Ti Otec dal: "... než syna zatracení, aby se Písmo naplnilo" (Jan 17:12)! Chvála Bohu na věky!

 

Kdo jsou synové a dcery zatracení? Všichni ti, na které se hodí popis a kteří chodí ve šlépějích Jidáše Iškariotského! Je to tak?

Ó můj nejdražší Pane, kéž by mě Tvůj Duch přenesl přes tuto část, protože jen On vidí a cítí úzkost, smutek a trýzeň Tvého srdce v souvislosti s touto pravdou.

 

Kdo byl Jidáš Iškariotský? Nebyl Israelita? Byl. Nebyl příslušníkem národa vyvoleného samotným Bohem? Byl. Byl od začátku Ježíšovým nepřítelem? V Otcových očích ano, On věděl předem. V lidských očích ne! Vydal se Ježíši a obdivoval Jej. Vložil své naděje a důvěru v Ježíše, že se stane skutečným Králem Israele a zbaví lid římského jha. Když přikazuje ďáblům a oni utíkají, když přikáže bouři a ta okamžitě utichne, když přikáže malomocenství a to zmizí ... jojoj ... stačilo by, aby jen natáhl ruku a promluvil, a římská armáda by utekla a zmizela! Byla to hříšná naděje? Ne! Tak proč Jidáš zradil Ježíše a pak, jsa proklet, oběsil se? ("Zlořečený každý, kdož visí na dřevě" - Gal. 3:13)

Jidáš MILOVAL VNĚJŠÍ SCHOPNOSTI Ježíše, Jeho moc, Jeho přitažlivou osobnost, způsob Jeho mluvy, Jeho chytrost, Jeho schopnost pomoci nám - ale NIKDY NEMILOVAL JEŽÍŠE, ani Jeho pravdu a Jeho cesty!!! Naopak, Jidáš miloval sebe a LPĚL na svých žádostech a posedlostech israelským královstvím. Nechtěl se VZDÁT žádné ze svých nadějí a snů, které pocházely z jeho sobectví a žádostí, a tím v sobě uchovával tyto žádosti a jinou hříšnost. Jeho vůle a rozhodnutí nevzdát se svých vlastních nadějí, představ, žádostí a snů se staly PANCÍŘEM okolo kořene jeho hříšnosti, kterým ani Ježíš nemohl proniknout!

Protože Jidáš Ježíše nikdy nemiloval, nemohl milovat Jeho pravdu a tím i Jeho cesty, ale pokračoval v milování tmy a svých VLASTNÍCH cest (Jan 3:19).

Jidáš nepochopil Kalvárii a pohrdal křížem, který se i jemu zdál být velkým bláznovstvím (1.Kor. 1:18). Není divu, že jeho zklamání nakonec otevřely dveře Satanu, který vešel (Jan. 13:27, Luk. 22:3)! A to byl jeho konec - jeho věčné zatracení.

Mohl být Jidáš Iškariotský spasen? Ano! Kdyby činil pokání a odvrátil se od svých vlastních cest! Faktem však je, že došel až k bodu, kdy už NEBYL SCHOPEN ČINIT POKÁNÍ!!! Ano, už byl schopen oklamat a zradit samotného Boha!

 

Tak je tomu i s každým takovým křesťanem - bez zřetele na osoby - který stále odmítá činit pokání a odvrátit se od svých VLASTNÍCH cest, jehož jméno bude Tvou vlastní rukou vymazáno z Knihy života! (Zj. 3:5, 2.Mojž. 32:33).

Před Tvou třetí soudnou stolicí, Velkým Bílým Trůnem budou tito lidé stát ve stejné skupině s Jidášem Iškariotským a budou oficiálně prohlášeni za zatracené, protože jejich jména nebudou nalezena zapsaná v Knize života (Zj. 20:15).

Kdo jsou tito lidé v této skupině? Je mezi nimi každý z Israele a každý z Církve, jemuž bylo dáno světlo a přístup k životu, ale on pokračoval v milování tmy až do konce, podobně jako Jidáš Iškariotský.

 

Pane, chci otevřít Tvou poslední korespondenci Tvé Církvi (2. a 3. kapitolu Zj.) a citovat z ní toto slovo: "Ten, kdo přemůže, ten bude oděn rouchem bílým; a já nevymažu jména jeho z Knihy života, ale vyznám jeho jméno před Otcem i před anděly jeho." (Zj. 3:5). Nuže, toto slovo je ve Tvém dopisu církvi v Sardis. Nejcharakterističtějším rysem této církve je, že vyšli z temné Thyatiry poté, co od Tebe dostala světlo.

Thyatira je církev, která začala růst v Římě a pak se rozvětvila do Konstantinopole (Cařihradu) a Moskvy. Představuje "temný věk" dějin Církve. Ty jsi pak poslal Tvé světlo skrze Martina Luthera a další po něm, a kdokoli přijal toto světlo, byl oddělen od Thyatiry a připojen k Sardis - protestantismus v jeho dětském a mladém věku. A později jsi se Tvým světlem seslal s nebe život - proudy pozdního deště, aby vyrostla úroda země, kterou jsi tak trpělivě očekával (Jak. 5:7, Luk. 13:6-9). A každý, kdo přijal Tvůj déšť, byl oddělen od Sardis, od Thyatiry a od kohokoliv jiného a začal vytvářet (formovat) Filadelfii, jádro Tvé Nevěsty.

Tato církev jako jediná přijala korunu života (Zj. 3:11), to jest vstup do Království nebeského a právo kralovat tam s Tebou. ("Koruna" znamená též "vláda".)

 

A pak už jsi nic neučinil. Proč? Pozdní déšť je poslední, co přichází z nebe přede žněmi. Filadelfia je KONEČNÁ stanice. A přece, i z Filadelfie začala vyrůstat nová větev - Laodicea. Kdo je v Laodicei, Pane? Každý, kdo přijal pozdní déšť, ale místo aby vyprodukoval ovoce Ducha, nafoukl se, stal se pyšným, samospravedlivým, pokryteckým, arogantním, odmítajícím pokání. Každý takový byl oddělen od Filadelfie a spadl do Laodicee.

Laodicea je pokrytecký, samospravedlivý, diplomatický, pyšný, arogantní a nekající se výhonek, který vyrostl z Filadelfie! To je také důvod, proč jsi Tvůj dopis adresoval andělovi - poslovi - církve Laodiceanů a ne V Laodicei (Zj. 3:14).

 

Kromě toho, opět, tito křesťané se stali slepí a nazí (Zj. 3:17). To znamená, že ztratili světlo a roucho spravedlivosti Filadelfie ...a s tím ztratili také korunu Filadelfie. Není divu, Pane, že stojíš u dveří Laodicee ZVENČÍ a tlučeš (Zj. 3:20). Protože Ty opravdu nemůžeš být uvnitř srdce a večeřet a mít obecenství s pyšnými a arogantními a zároveň se postavit proti nim! Neboť je psáno, že "Bůh se staví proti pyšným" (1.Petr. 5:5).

 

Co teď říci, Pane? Mohu zakončit jednoduchým, ale pravdivým způsobem? Prosím, pomoz mi udělat to tak. Děkuji Ti.

 

Sardám a Laodicei je přikázáno, aby činili pokání! To znamená, že my, synové a dcery nejvyššího Boha, jsme docela SCHOPNI nesprávně použít, zneužít nebo opomenout či zanedbat Tvé světlo (Sardis) a Tvůj déšť - dary a požehnání od Ducha svatého (Laodicea). To dále znamená, že Tvé světlo a Tvůj déšť, dary a požehnání, s sebou nesou "nebezpečí", že odhalí náš SKUTEČNÝ stav, naši SKUTEČNOU povahu, naše SKUTEČNÉ okolnosti, nebo tento proces urychlí.

 

Nechť si všichni "protestantští" bratři a sestry povšimnou, že ze všech protestantů v Sardis si jen několik podrželo světlo, kterého se jim dostalo a udrželi své roucho (spravedlnost) neposkvrněné! Jen oni se budou procházet s Tebou - ve Tvém a jejich Království - protože JSOU toho HODNI!! (Zj. 3:4). Ostatní budou ve vnějších temnotách po tisíc let. Budou vzkříšeni při posledním vzkříšení a objeví se u soudu před Velkým Bílým Trůnem.

Všichni z nich, kteří zvítězí (budou činit pokání a činit všechno to, co měli činit před tisíciletým Královstvím), obdrží rovněž bílé roucho spravedlnosti a tak vstoupí do nového Jerusaléma. Všichni ti, kdož budou NADÁLE ODMÍTAT ČINIT POKÁNÍ, kdož budou NADÁLE VZDOROVAT Tvému světlu, vytvoří pancíř okolo kořenů své hříšnosti - pýchy, žárlivosti, samospravedlnosti, arogance, pokrytectví - okolo kořenů, které světlo ODHALÍ a tak připraví ke zničení.

To jsou ti, kteří chodí ve šlépějích Jidáše Iškariotského - synové a dcery zatracení! Jejich jména budou vymazána z Knihy života. Protože v sobě svévolně podrželi a milovali svoji tmu a kořeny zla a hříšnosti, a protože u Posledního Soudu musí být SOUZEN, odsouzen a zničen VŠECHEN hřích a zlo - musí být souzeni, odsouzeni a zničeni spolu s ním.

 

Opakuji, že ve Tvém slově je striktně vyhlášeno, že do Nového Stvoření, do Nového Jerusaléma, Nové Země a Nového Nebe "... nevejde nic poskvrňujícího, aneb působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteří jsou zapsáni v knize života Beránkova." (Zj. 21:27).

 

A jak to bude s Laodiceou? Může být někdo z této církve vymazán z Knihy života? Dovol mi říci ... dovol mi křičet ... dovol mi ŘVÁT jako lev do uší všech mých hluchých bratří a sester: KAŽDÝ KŘESŤAN Z KAŽDÉ CÍRKVE MUSÍ ZVÍTĚZIT (PŘEMOCI) a tak obdržet roucho spravedlnosti, a to dříve nebo později!!!

Buď to člověk udělá předtím než nastane Tvůj druhý soud, tj. než nastane tisícileté Království, NEBO než nastane Poslední Soud! Každý jiný bude vymazán! Není to tak, Pane?

Jistěže to tak není v myslích nesčetných křesťanů, a to i těch upřímných a oddaných Pánu. Říkají totiž, že poté co zemřeme je náš stav "fixován", nemůžeme už nic k vykonaným skutkům "přičinit" (přidat), ani nemůžeme nic "odčinit". Někteří se dokonce domnívají, že po své smrti spíme. Ale pokud je tomu tak, proč jsi kázal evangelium mrtvým??? (1.Petr 3:18-19 a 4:6). Mohou mi tito bratři skutečně říci proč? Mluvil by Boží Syn k někomu, kdo spí? Přinesl by dobrou zprávu někomu, kdo by z toho nemohl mít žádný užitek? Dej, ať se všichni, kdo skutečně milují Tvoji pravdu a Tvé cesty, pozastaví a meditují o těchto věcech; a pak ať čtou dál.

 

Tvůj Duch nemluví jen k Sardám - když přijde na verš, v němž v každém ze sedmi dopisů oslovuje přemožitele, vždy tomuto verši bezprostředně předcházejí nebo po něm následují tato slova: "... co Duch praví církvím". Církvím, ne jedné církvi - VŠEM sedmi církvím! Jinak by Tvé slovo v Mat. 22:11-14 nemělo žádný význam. Stejně tak by neměla žádný význam Tvá varování v Žid. 6:4-6, Jan 15:2 a 6, Luk. 17:32 a v Mk 10:15! Bezvýznamné by bylo také Tvé slovo v 1.Petr. 4:12, ve všech Tvých podobenstvích o Království nebeském a v mnoha jiných oddílech Písma.

 

Převelice milovaný Pane Ježíši Kriste, přicházím k Tobě právě teď na mých kolenou a děkuji Ti za všechno. Neboť všechno bylo stvořeno Tebou, uspořádáno Tebou a všechno Tě poslouchá. Církev, která je Tvé Tělo, Tvoje plnost, byla stvořena Tebou a pro Tebe a bude Tě ve všem poslouchat, i když Tě doposud NEPOSLOUCHALA. Všechny úmysly Tvého srdce a mysli se uskuteční. Každé slovo, které přišlo, přichází nebo ještě přijde z Tvých úst, ať psané nebo mluvené, se uskuteční.

 

Ty jsi řekl: "Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených" (Mat. 22:14). Mnozí jsou povolaní do Království nebeského, totiž všichni křesťané jsou povolaní do Království nebeského - ale málo je vybráno, aby vešli a vládli (Mat. 22:1-10). Znovu jsi to potvrdil, když jsi popsal Tvoji Nevěstu. Jenom nevěsta nese jméno ženicha, jak je psáno ve Zj. 3:12.

A Tvá Nevěsta má jen "nevelikou moc", což znamená "malý počet" (Zj. 3:8). Skutečně máme jen malou sílu. Ty nás však vysvobodíš z hodiny pokušení, z velkého soužení, které přichází na celý svět (Zj. 3:10). Vysvobodíš nás tím, že zničíš naši pýchu, žárlivost, strachy, nevěru a nevíru, samospravedlnost, aroganci, pokrytectví a veškerou vysokomyslnost a zlo uvnitř nás - a to skrze trestání a milost. Ale Den Páně, Veliké Soužení, přijde na KAŽDÉHO, pohana, Israelitu nebo křesťana, který zůstane pyšný a arogantní ...a na každého, pohana, Israelitu nebo křesťana, který se povyšuje; a bude ponížen! (viz Iz. 2:12).

 

A Sion bude vykoupen soudem a jeho konvertité (obrácení) spravedlností (Iz. 1:27). Ano, i Sion, Svatá Hora Boží, sídlo Boha, Nový Jerusalém, bude úplně vykoupen trojím soudem - všemi třemi Soudy.

 

Děkuji Ti, Pane, na jedné straně za Tvoji lásku a milost, na druhé straně za Tvoji spravedlnost a soudy. Děkuji ti za to, že nás vedeš a povzbuzuješ k tomu, abychom SOUDILI SAMI SEBE NYNÍ, a tak se vyhnuli budoucím soudům.

Děkuji Ti za Tvoji druhou soudnou stolici, kde bude s hrůznou jasností ukázána absolutní nutnost soudit veškeré zlo, všechnu nespravedlnost a nesvatost vně nás i v nás, a také se ukáže cena, kterou je třeba za tento soud zaplatit. Avšak jaká zvláštní, dodatečná milost, že dáváš svým neposlušným dětem dalších tisíc let, aby pochopili, uvěřili a splnili požadavky Tvého druhého soudu!

Ze stejné příčiny zde opakuji, že Ty jsi kázal Tvé evangelium těm, kteří zemřeli před Kalvárií, aby: "... byli souzeni jako jsou souzeni lidé v těle, ale aby byli živi podle Boha (a Jeho vůle) v duchu"!! (1.Petr. 4:6).

 

Kdy vůbec přestane Tvoje milost, Pane? Nikdy nepřestane, ale Tvoje spravedlnost bude plně udělena a dokonána při Posledním Soudu.

 

Jsem stále ještě na kolenou, Pane, a prosím, abychom nezůstali jen u toho, že se narodíme do Tvé rodiny a porosteme ve Tvé milosti, ale abychom byli vysvobozeni od VŠEHO zla, vně A TAKÉ uvnitř nás, a tak proměněni do Tvé Svaté Podoby (Obrazu)! Abychom Tě tak mohli přijmout a být Tebou přijati při Tvém příchodu ... kralovat s Tebou v našem Království nebeském. Nejprve po dobu jednoho tisíce let a potom navěky věkův. Amen.

 

V I . V E D E N Í

 

 

Ne vždycky jsou slavní mužové moudří, aniž starci rozumějí soudu! Proto se, Pane, modlím, aby naslouchali mým řečem a věnovali pozornost všem mým slovům, neboť má řeč tryská z upřímnosti mého srdce a rty moje mluví o poznání vytříbeném.

Duch Boha silného učinil mne a dech Všemohoucího dal mi život.

 

Hle, Pane, já podle Tvého přání jsem místo Tebe. Jsem také zformován z hlíny. A přece, podobně jako Elihu jsem nyní místo Tebe a budu mluvit jakoby Tvými ústy. Dej, ať mě Tvůj Duch podle toho podržuje a usměrňuje. Amen.

 

"Poslouchejte, vy moudří, řečí mých a vy rozumní, nastavte své uši. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako ústa okoušejí pokrmu. SOUD SOBĚ ZVOLME, a vězme mezi sebou, co je dobré"! (Job 34:2-4).

Rád bych, Pane, jen citoval Tvé slovo a tak se uchránil chyb. Ale moje srdce je otevřené a tak dovol, ať se ukáže Tvá moudrost a milost, kterou jsi v něm a zde uložil a ať Tvá pravda zvítězí nad tmou a lží.

 

Což jsi, Pane, neřekl: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nebo kterým soudem soudíte, tým budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno." (Mat. 7:1-2). Což nejsme také jinde ve Tvém Slově varováni, abychom se vyhýbali souzení jeden druhého nebo pomlouvání jeden druhého? (Jak. 4:11, Řím. 14:10,13 atd.)

Je však také psáno: "Ale ten, kdo je duchovní, rozsuzuje všechno, sám pak od nikoho není souzen" (1.Kor. 2:15). Ustanovuji se jako soudce všech bratří? Bože chraň! Ustanovuješ mne Ty jako soudce všech bratří? Vůbec ne! Jsem Tebou povolán, abych ukazoval prstem na Tvůj lid, ať už na ovce nebo na pastýře? Vůbec ne! To je daleko vzdálené od Tvého záměru, Pane.

 

Dovol mi zopakovat, že NENÍ psáno: "... ten, kdo je duchovní, rozsuzuje všechny bratry", ale "... ten, kdo je duchovní, rozsuzuje VŠECHNO (všechny věci)"! Proto nebudu rozsuzovat bratry - ale budu rozsuzovat VŠECHNY VĚCI, které mi Tvůj Duch připomene.

 

A mým bratřím říkám: "Mluvím k vám jako k rozumným lidem: posuďte sami, co říkám" (1.Kor. 14:15), protože také vám stejné Boží Slovo přikazuje: "... posuďte sami v sobě" (1.Kor. 11:13), také "suďte sami sebe" (2.Kor. 11:31) a dokonce i: "... posuzujte proroky" (1.Kor. 14:29). A pokud proroci a my sami máme být posuzováni (rozsuzováni), pak je třeba posuzovat věci v každém věřícím bez ohledu na osoby. Neboť je opět psáno: "Také tyto věci moudrým náleží: Brát ohled na osobu v soudění není dobré" (Př. 24: 23).

 

Ale ten pravý klíč k veškerému posuzování je ve Tvých slovech: "Nesuďte podle vnějšího zjevu, ale suďte spravedlivým soudem" (Jan 7:24), což znamená soudit podle vnitřní duchovní skutečnosti, která je VŽDY rozdílná od toho, jak se věci a lidé jeví navenek!

Jenže kdo není duchovní, nemůže vidět, slyšet, vnímat hmatem, ani rozumět vnitřním duchovním skutečnostem, takže je pro něho naprosto nemožné soudit spravedlivě. Všem takovým říkáš: "Nesuďte..." Na druhé straně ten, kdo byl proměněn na duchovního, čili ten, který vidí v duchu, slyší v duchu, vnímá hmatem ducha, rozumí duchu, poslouchá ducha, dokonce ochutnává a čichá ducha, nemůže jinak NEŽ rozsuzovat všechny věci!

 

Takže Tvé Slovo je opět pravdivé, když říká: "Ale ten, kdo je duchovní rozsuzuje (stále posuzuje, musí posuzovat) všechny věci, sám pak (jeho vnitřní duchovní člověk) od nikoho není souzen (je mimo dosah přirozeného lidského soudu)".

Konečně správný klíč k spravedlivému soudu uvnitř Církve je rovněž skrytý. Říkám, Pane, že i kdybych znal všechny pravdy, viděl všechny duchovní reality, dokonce rozuměl všem Tvým proroctvím a tajemstvím ...ale neměl v sobě opravdovou lásku, opravdovou pokoru, opravdovou trpělivost, opravdový pokoj, opravdovou víru a jiné milosti a ozdoby Tvého Ducha, pak bych měl zmlknout a uzamknout svá ústa! Opakuji "pravé milosti Tvého Ducha" a NE lidské milosti. Ne naši lidskou lásku, lidskou trpělivost, lidskou poníženost, lidskou dobrotu nebo lidskou spravedlnost, protože tyto jsou ve Tvých očích ohyzdným rouchem (Iz. 64:6).

 

Dále, Pane, říkám, že i kdybych mluvil pravdu, ale ne v lásce, porušil bych tím Tvé slovo v Ef. 4:15 a nic bych nedosáhl - protože jedna hlavní složka by chyběla. A to je právě ta bída v našem křesťanství, neboť mnozí chtějí péct chleba, mouky je spousta, i kvasnic - ale žádná voda ...žádná živá voda. Bez vody nebude žádného chleba - a bez pravé lásky nebude žádného růstu do Tebe ve všech věcech. Bez skutečné lásky nebude existovat žádná Církev!

 

Tvé slovo je pravda, ale Tvé slovo je také: "... ostřejší nad meč na obě strany ostrý, a proniká až do rozdělení duše a ducha, do kloubů i morku v kostech, a rozeznává myšlenky i záměry srdce" (Žid. 4:12). V rukou pyšných, diplomatických, pokryteckých, nevěřících, bázlivých, samospravedlivých a arogantních křesťanů se Tvé slovo, dokonce i Tvé slovo, stává vražednou a nebezpečnou zbraní! Samotná písmena Tvého Písma mohou zabít!! (2.Kor. 3:6).

V rukou duchovních, obdarovaných milostmi Tvého Ducha, se Tvé slovo stává skalpelem v rukou zručného chirurga. Je tedy třeba si položit jednoduchou otázku: "Jaký druh ducha je v nás doopravdy???" Je důležité se zeptat: co mluvíme?, co píšeme?, co kážeme?, co učíme?, co děláme?, jak žijeme? Ale nejdůležitější otázka, kterou je třeba si položit, je: "Jaký druh DUCHA je v nás doopravdy???"

Je lépe si položit tuto velice důležitou otázku dříve než spálíme jeden druhého ohněm z nebe (Luk. 9:54-55).

 

Spravedlivý a milující Pane, opakuji svým bratřím: "Mluvím k vám jako k moudrým; rozsuzujte, co říkám. Nebudu posuzovat bratry, ale věci v nich. A tento soud je založen a bude založen jedině na Pánově milosti a zjeveních, jichž se mi dostalo."

"Kdybych soudil či odsuzoval kteréhokoli bratra nebo sestru a ukazoval prstem, sám bych měl být odsouzen! Stejně tak, kdybych byl v tuto hodinu potichu a nemluvil v Pánově Jménu, měl bych být rovněž odsouzen! Proto slyšte má slova a pilně o nich uvažujte ve svých srdcích a myslích, a to kvůli Kristovi, Hlavě a kvůli Církvi, Jeho Tělu."

 

Během několika posledních let jsem se naučil mnoha věcem a mnoha lekcím. Dvě z nich se týkají vedení a jsou následující:

 

(1) Není lehké vést druhé. Je snadné být veden nebo nedělat nic, zůstat nikým nebo nemít žádnou odpovědnost. Být pravým učitelem, pravým pastýřem, pravým prorokem, pravým evangelistou, pravým apoštolem ...je vskutku velmi těžké. Tak těžké, že pokud nejsme povoláni Tebou a vyzbrojeni Tebou, je to naprosto nemožné! Ale i v případě, že jsme Tebou povoláni, je to stále těžké.

Každý OPRAVDOVÝ vedoucí je zvláštním terčem mocností temna, které se ho snaží zničit jakýmkoliv dostupným prostředkem. Nebo ho alespoň neutralizovat, zdiskreditovat, napadat jeho duši i tělo, izolovat ho, házet mu do cesty překážky, urážky, zesměšňovat ho, rozšiřovat o něm pomluvy, unavit ho ... cokoliv.

 

Kdyby křesťané byli ochotni přijmout od Tebe toto světlo a duchovní skutečnost, umožnilo by jim to zastavit vzájemné kritizování, odvetné slovní výpady, posměch, plané mluvení, totálně nespravedlivé soudy a odsuzování. Místo toho by byli schopni padnout na kolena a přimlouvat se za všechny PRAVÉ vedoucí, protože by také byli schopni rozeznat a uznat pravé vedoucí od falešných. (Neříkám, Pane, aby se přimlouvali za ty falešné).

 

Tak toto je první věc týkající se vedoucích, kterou jsem se v čas příhodný naučil. Ale skutečně žádného křesťana neobviňuji z nevědomosti v této oblasti, protože jsem byl sám nevědomý.

 

(2) Není snadné stát se vedoucím, který je úspěšný a plodný ve Tvých očích! Člověk může být skutečný, Tebou povolaný a posvěcený vedoucí, a přece zůstat po zbytek života neúspěšným a neplodným! Toto byl velmi bolestný fakt a pravda, bolestná skutečnost, které jsem se dlouho na vlastní kůži učil a doposud se ještě učím.

 

Vím, Pane, že každý Tvůj moudrý služebník, ať už zcela neznámý nebo známý milionům, si občas alespoň ve svém srdci položí otázku, zda žně - pokud vůbec nějaké jsou - odpovídají vykonané setbě. To může jít tak daleko, že se na konci své kariéry otočí a chce vědět, zda vykonal pro Tebe vůbec něco cenného, zda to, co kázal a učil, byla skutečně Tvoje pravda, zda odvedená práce byla skutečně vykonaná ve Tvém Duchu. Zda ovoce jeho námahy Ti skutečně chutnalo nebo jsi ho vyplivl ze Tvých úst.

 

Toto je druhá věc týkající se vedení, kterou jsem se naučil a doposud se učím. Skutečně však neobviňuji žádného neúspěšného a neplodného vedoucího, protože sám jsem byl neúspěšný a neplodný.

 

Milosrdný Pane, chválím Tě za Tvé milosrdenství a trpělivost s námi všemi. Chválím Tě za Tvoji bohatou milost a trpělivost ke všem těm, které jsi povolal a stále ještě povoláváš, aby budovali Tvé Tělo a stáli za Ním. Stejně tak Tě chválím za Tvoji zachovávající milost a trpělivost ke všem těm, které jsi povolal a stále ještě povoláváš, aby byli zabudováni do Tvého Těla a stáli v Něm.

 

Ale nyní, Pane, mluvím k těm, kteří byli Tebou povoláni, aby budovali Tvé Tělo, stavěli Tvůj Dům nebo rozšiřovali evangelium.

Psáno jest: "Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteří jej stavějí" (Ž. 127:1). Jak poznáme, kdy Ty stavíš a kdy se zbytečně namáháme? Podle ovoce! JENOM ovoce je důkazem všech věcí i všech lidí, včetně nás křesťanů! Nikdy jsi nám neřekl: "Poznáte je podle jejich přičinlivosti, podle jejich kázání, podle jejich horlivosti, podle jejich poznání, podle jejich učení, podle jejich moudrosti, podle jejich výmluvných argumentů, jejich šlechetných tužeb, podle růstu jejich náboženských podniků, podle jejich velkolepých plánů do budoucna, podle jejich úsměvů a kladných postojů ..." A tak bych mohl pokračovat a pokračovat. Ale to jsi nikdy neřekl! Řekl jsi velmi jasně: "Poznáte je podle jejich ovoce" (Mat. 7:16). A tento Tvůj výrok není namířen jen proti falešným prorokům (Mat. 7:15), ale proti KTERÉMUKOLI vedoucímu nebo pracovníkovi, který Ti říká Pane, Pane! (Mat. 7:21-22). Falešní proroci v 15. verši nejsou pohané. Jsou to proroci Israele nebo proroci Církve, kteří mluví ze SVÉHO VLASTNÍHO rozumu a vyprávějí vize SVÉHO VLASTNÍHO srdce, zatímco Tvé rty, Pane, jsou zticha! (Jer. 23:16-36). "Proroci prorokují lživě a kněží (pastoři) panují skrze své (vlastní) moci a lid můj TO TAK MILUJE, a co učiníte na konec toho?" (Jer. 5:31).

 

Tvé slovo se tedy týká také kněží a pastorů, kteří panují podle SVÝCH VLASTNÍCH pravidel, vlastního rozumu, ve vlastní síle, a Ty je prohlašuješ za stejné, jako jsou falešní proroci! A také je varuješ: "Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím ovce mé pastvy, říká Hospodin. Proto takto praví Hospodin, Bůh Israelský (a Bůh církve) o pastýřích, kteří pasou lid můj: Vy rozptylujete ovce mé (do množství denominací, sekt a sborů) a rozháníte je (z církví) a nenavštěvujete jich; hle, já navštívím vás se zlem, které vy sami provozujete, říká Hospodin" (Jer. 23:1-2).

 

Nu ovšem, my senzační křesťané spasení milostí tyto pasáže nemusíme číst ...ty jsou určeny "bídnému" Israeli, ne? A ze Starého Zákona si stejně můžeme vybírat jen to, co nám chutná. Jinak ty ostatní hrozné věci patří tomu tvrdošíjnému, modlářskému, vzpurnému a ničemnému domu Jákobovu. Není to skvělá doktrína, Pane?

Žel, nejen že jsme náchylní uvěřit těmto nesmyslům, ale jsme ochotni je s nevinným obličejem opakovat. I když jako křesťané patříme Kristu, takže jsme Abrahámovo sémě (Gal. 3:29), Izáka a Jákoba a jeho potomstvo klidně přeskočíme, jako bychom s nimi neměli nic společného! Jako by jsi byl pouze Bůh Abrahámův, Davidův a Ježíšův, ale už ne Bůh Izákův a Jákobův!

Chováme se jako bychom sami byli olivovým kmenem a jako by oni, "ubohý" Israel mohli být naroubováni ve vhodný čas do nás, a tak být spaseni! Převracíme Tvé slovo naruby a ještě se u toho cítíme dobře. Ale ONI JSOU olivovým kmenem, a my jsme naroubováni DO NICH a S NIMI jsme napojeni na kořen (Krista) a na tučnost olivovníku (Řím. 11:17).

 

Rád bych věděl, Pane, zda by spasení přišlo k pohanům, kdyby Israel neselhal tím, že neuvěřil? (Řím. 11:11). Církev by dnes byla vskutku "čistý Israel"! "Nuže, pro nevěru vylomeni byli, ale ty stojíš věrou. NEBUĎ VYSOKOMYSLNÝ, ale boj se. Protože když Bůh přirozené větve neušetřil, dávejte si pozor, aby se vám nestalo, že neušetří ani vás (divoké olivové větve). Viďte tedy dobrotivost i přísnost Boží. Vůči těm, kteří padli, přísnost, ale vůči vám (křesťané) dobrotivost, BUDETE-LI (křesťané) POKRAČOVAT v Jeho dobrotě. Neboť jinak i VY (křesťané) VYŤATI BUDETE." (Řím. 11:20-22).

 

Troufneme si ještě tvrdit, že jsme nezdědili nic z Jákobovy vychytralosti?, z věrolomnosti Judy (Jer. 3:10), z kulhání (recidiv) Israele?, z bídy jejich falešných proroků?, z pýchy a pokrytectví jejich farizeů, saduceů a zákoníků? Troufneme si tvrdit, že Jeremiáš by nám dnes neměl co říci, neměl by pro nás křesťany dnes žádnou zprávu? Což není všechno, co se jim stalo, napsáno jako VÝSTRAHA A NAPOMENUTÍ nám, které zastihl konec světa? ?? (1.Kor. 10:11).

 

Proto, Pane, říkám Tvému věrnému lidu a zvláště jejich věrným vedoucím: "A proto ten, kdo se domnívá, že stojí, ať hledí, aby nepadl" (1.Kor. 10:12). A opět: "Mluvím k vám jako k moudrým; rozsuzujte, co říkám". Kromě toho místo Tebe (na Tvém místě, pro Tebe a kvůli Tobě) říkám:

 

"Oznamte to v domě Jákobově (celosvětová Církev) a rozhlaste to v Judstvu (evangelikálové, horcí charismatici, studení fundamentalisté), řkouce: Slyšte nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteří oči mají a nevidí, kteří uši mají a neslyší: COŽ SE MNE NEBUDETE BÁTI?, říká Hospodin. Což před obličejem mým nebudete se třásti? Který jsem to položil písek za mez moře ustanovením věčným, takže ji nemůže překročit. Ačkoli se vlny zmítají, přece nepřemohou, ačkoli vlnobití jeho hučí, nemůže mez překročit.

Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli. Ani neřekli v srdci svém: BOJME SE TEĎ HOSPODINA BOHA NAŠEHO ... nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeží jako ptáčníci, kteří líčí pasti a osidla (lstivé doktríny), lidi lapají ... Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze své vlastní síly, a lid můj miluje to ...

Ale toto přikázal jsem jim, řka: POSLOUCHEJTE HLASU MÉHO, a budu vaším Bohem a vy (křesťané) budete mým lidem ... Avšak neposlechli, ani nenaklonili ucha svého, ale chodili podle rad a podle zdání SRDCE SVÉHO ZLÉHO. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou ...

Proto budeš jim (Církvi) mluvit všecka slova tato, ale ani tebe NEBUDOU POSLOUCHAT, a budeš volat na ně, ale NEOHLÁSÍ SE tobě. Proto jim řekneš: Toto je národ (Církev), který neposlouchá hlasu Hospodina Boha svého, ani nepřijímá nápravu; pravda vymizela a je vyťata z jejich úst." (Jer. 5:20-24, 26, 31 a 7:23-24 a 27-28).

 

Co teď říci, ó milovaný Pane? Dříve než se zmíním o některých jednotlivých vůdcích a služebnících a oslovím je, chci hlasitě volat na neznalé a spící a šeptat do uší moudrých toto:

 

Jaký je rozdíl mezi světlem a životem? Hle, rozdíl ten je skutečně veliký a je následující:

Když od Tebe obdržíme pravdu, stane se naším světlem. Od té chvíle tuto pravdu můžeme sdílet s dalšími, vyučovat ji, kázat ji, bojovat za ni, zemřít za ni. Stále však je pro nás jen světlem - známe tu pravdu, můžeme jí rozumět moudrostí, pokud tu moudrost máme, můžeme tuto pravdu opatrovat a nebo ji ztratit, jsme-li pošetilí. Zadarmo jsme tuto pravdu od Tebe obdrželi, takže ji ZNÁME a máme světlo!

Ty však toužíš, aby se tato pravda (kterákoli určitá pravda) stala v nás tělem (aby se v nás vtělila) - skrze trestání, utrpení, lámání, bolest, rozumovou bolest, citovou bolest, tělesnou bolest. POKUD spolupracujeme, tak kromě poznávání této pravdy ji jednoho dne začneme žít. Toho dne JSME - STÁVÁME SE touto pravdou, a proto máme tento život! Potom sdílíme s dalšími věřícími život, učíme život, kážeme život ...a žádný člověk nám ho nemůže vzít. Totéž platí o POZNÁNÍ cesty do Království a BYTÍ touto cestou do Království.

 

Čím více pravd od Tebe obdržíme, tím více máme světla. Čím více tohoto světla je vpracováno do nás (Fil. 2:12-13) a stává se naší NOVOU přirozeností, kterou BEZ NÁMAHY praktikujeme, tím více života máme. Tento nový život se pak projevuje svým ovocem!

Děkuji Ti, ó Živote, Cesto a Pravdo, že jsi mi nejen ukázal cestu do Království nebeského, ale jsi mne i učinil touto cestou! Ačkoliv jsem ještě nedosáhl, ačkoliv jsem ještě daleko od dokonalosti, JÁ JSEM ta cesta, a kdokoliv mne následuje, dostane se do Království nebeského! Toto slovo NENÍ Z MÉHO TĚLA, ale z mého ducha a víry - a já Ti velice děkuji za tuto skutečnost, ó Pane milosti a slávy!

Také se modlím ve Tvém Jménu, aby mnozí další mohli podobně říci v duchu a pravdě tu samou skutečnost ve víře. Amen.

 

Milovaný Pane, Ty jsi mi dal pastora, kterého jsem miloval víc než svého tělesného otce a kterého stále miluji, i když mě už před několika lety "vyřadil z kartotéky" a přestal být mým pastorem. Má láska k němu nebyla závislá na jeho konání nebo chování.

Naučil jsem se od něho mnoha věcem. Byl to člověk znalý a zkušený, výmluvný kazatel, který kromě svého shromáždění vedl několik oblastí duchovní služby, oddaný své práci a víře. Učil nás letniční doktríny, neustále drtil hrubá kacířstva, neustále varoval před nebezpečím humanistického sekularismu, zkažeností světa, a upozorňoval na druhý příchod Páně.

V mnohém jsem ho obdivoval - pravý vedoucí, odvážný a nekompromisní ve všech základních článcích víry, dobře známý mnoha lidem. Pak jsi mi začal ukazovat skutečný stav jeho srdce - a jeho "trůn" se v mých očích začal hroutit. PÝCHA!

 

Pane Ježíši Kriste, PÝCHA PUSTOŠÍ TVOJI CÍRKEV!!! Zvlášť pustoší a ničí vedoucí církve! Pýcha ochromuje Tvé Tělo a zvláště vedoucí! Pýcha je jako duchovní AIDS.

Moře křesťanstva je poseto nesčetnými vraky lodí ztroskotaných na útesech pýchy. Proč tomu tak je, Pane? Protože poznání, postavení a moc obsahují v sobě tento jed pýchy a zkaženosti! To je moje víra. Není divu, Pane, že v okamžiku, kdy mladý muž ukončil studia a opouští svůj seminář, je už "naočkovaný" tímto jedem!

 

Copak my všichni nevíme co se děje, když nám zubař před vrtáním nebo vytrhnutím zubu zmrazí dáseň? Nuže, zde se jedná o to samé, ale v duchu a duši. Tento jed "zmrazuje" naše srdce, které se začne zatvrzovat, stává se ztrnulým a ponořuje se do tmy. Když je srdce dostatečně zatvrzelé a temné, nasazuje náš Nepřítel další zbraň - podvod, lži. Tento podvod, který je VŽDY PŘÍJEMNÝ NAŠIM UŠÍM, produkuje ještě víc pýchy - a vzniká bludný kruh!

 

Když ďáblu dovolíme, aby tento začarovaný kruh živil a udržoval ho po několik let jako bezbožný kolotoč v pohybu, vyrostou nám pokrytci! Vyrostou samospravedliví a arogantní křesťané! Vyrostou noví zdatní farizeové, saduceové a zákoníci! Novozákonní "Sanhedrin" vyroste a je ustanoven v církvích, denominacích, sektách, společenstvích a domácích skupinách - všude, kde tito "naočkovaní" vedoucí začnou provozovat tento bezbožný kolotoč.

Členy těchto "Sanhedrinů" jsou náboženští vůdcové, kteří jsou většinou dobře vzdělaní ve Tvém slově - znají Bibli! Mnozí mají titul doktora teologie, jsou horliví a odhodlaní oddaně pracovat, budovat a rozšiřovat své dílo. Mnozí z nich jsou výkonní a ovoce jejich úsilí je následuje.

Ti z nich, kdo jsou charismatičtí a rozvinou "atraktivní duchovní službu", přitahují velký počet zájemců. A všichni jsou tvrdí obránci svých projektů a děl a svých vlastních denominací a jejich čistoty. Jsou velmi horliví strážci svých tradic a FOREM svého náboženství. Nikomu nedovolí zpytovat své náboženství nebo se dotýkat či převracet jeho FORMY! A Ty, Pane, jsi prvním, proti kterému nevědomky stojí na stráži! Proč? Protože Ty umíš tak "nebezpečně" účinně zpřevracet naše pohodlná náboženská hnízda, ničit naše náboženské sny, mýty, formy, doktríny, tradice a skořápky a odhalit to, co se tak zoufale snažíme skrýt - naši vlastní duchovní bídu!

 

Pane, kdyby jsi se teď vrátil v těle jako člověk, byl bys znovu ukřižován! Tvou vlastní Církví!!! Církevní "Sanhedriny" by Tě zase obvinily, že jsi rouhač a nebezpečný element v dnešním křesťanstvu a navedli by lid, aby zase křičel: "Pryč s ním, pryč s ním!" Zase by Tě veřejně hanobili. Někteří z těchto "vedoucích" to už dělají - veřejně Tě hanobí tím, co mluví, píší nebo dělají ve Tvém Jménu! A kdo ví, co mluví a dělají v soukromí?

 

Co teď říci? Zopakuji počáteční citát: "Ne vždycky jsou slavní mužové (vedoucí) moudří, aniž starci rozumějí soudu"!

 

V čem jsou tito slavní muži a vedoucí nemoudří? Zdá se, že mnozí začali správně a nějakou dobu i správně pokračovali ... ale pak zřejmě sešli s cesty a zabořili se do hlubokého bláta, až v něm se zastavili. A tím to zhaslo!

 

Mladí vedoucí nerozumějí soudu, protože by měli porozumět až v pozdějším věku. Ale ani staří nerozumějí soudu. Proč, Pane?

Protože mají STRACH, že soud přezkouší je i jejich dílo, vyčistí je i jejich dílo - jako se zlato čistí ohněm! STRACH, OBAVY. Obavy, že ztratí svůj image, svou reputaci, svoji s láskou pěstovanou službu, svá shromáždění, své přátele a konexe, své pozice, své platy, své sny a cíle, ovoce svého úsilí. PÝCHA a OBAVY.

 

Dovol, abych se nyní vrátil k mému prvnímu pastorovi, který byl také mým posledním. Pýcha, žárlivost a obavy v jeho srdci ho stáhly do močálu a zabránily mu, aby pro Tebe vyprodukoval mnoho ovoce. Jaké plýtvání talentem, námahou a úsilím; dřina a lopota po celou noc, ale duchovní úlovek velmi, velmi malý (Luk. 5:5). Není to smutné, Pane? Není to typický příklad pro mnohé pastory, kteří jsou skvělí, horliví, upřímní, oddaní a ochotní pracovat, ale jejichž znalost Bible je jen rozumová?

Jejich náboženství je většinou jen rozumové cvičení smíšené s trochou modliteb, tu a tam pokropené jazyky a proroctvím nebo jinými dary Tvého Ducha a zarámované do hudby. Tvé slovo je tam používáno jen k intelektuálnímu cvičení, které vyplňuje určitou FORMU náboženství ... náboženství typu kazatelny - lavice. Jeden mluví, mluví a mluví a ostatní naslouchají, naslouchají a naslouchají nebo předstírají, že naslouchají nyní až na věky věků, amen. Muž za kazatelnou se vždy snaží přednést atraktivní, neobvyklé kázání, které od něho shromáždění vždy očekává. Ale co na to říkáš Ty, Pane?

 

Říkáš toto: "Co tedy, bratři? Když se scházíte, JEDEN KAŽDÝ Z VÁS MÁ píseň (uctívání), má učení, má jazyk (dar), má zjevení (světlo), má vykládání (moudrost); všecko to budiž ke vzdělání (1.Kor. 14:26).

 

Toto Tvé slovo je přesně o tom, co se v organizovaném náboženství NIKDY nedělalo a NIKDY dělat nebude. A co Tvé slovo v Žid. 5:12? Protože i v nedělní škole nebo sobotní škole nebo v jakékoli jiné náboženské škole je aplikován tentýž typ náboženství kazatelna - lavice. Pastor káže, pastor učí, pastor mluví ... a ostatní naslouchají. Nikdy se ale nedoví, zda jeho kázání, vyučování a mluvení bylo nebo nebylo pochopeno a přijato a zda vyprodukovalo nebo nevyprodukovalo nějaké ovoce.

 

Od pastora se ovšem očekává, že bude kázat, učit a mluvit (kromě jiného). Nakonec je "za to placen" a očekává se od něho, že to všechno bude dělat pravidelně, ať už mu Ty dáš slovo nebo ne. Je to tak? A přesně takto to pastoři dělají, mnozí dokonce jak nejlépe umí ...ať už jim něco zjevíš nebo ne.

 

V tomto bodě je mi připomenout jeden smutný moment, kdy jsem se s svým bývalým pastorem setkal naposled. Přinesl jsem mu Tvé slovo: "Poddáni jsouce jeden druhému v bázni Boží" (Ef. 5:21). Odmítl Tvé slovo, protože se mi nemohl podřídit, když jsem byl nikým ... a doposud jsem nikým v náboženském světě. To mě ani tak nepřekvapilo, jako jeho slova, která řekl než jsme se rozešli. Otevřeně přiznal, že si není jistý, zda "to, co jsme celá ta léta kázali, bylo skutečně pravda"! Zároveň však vyjádřil naději, že teologové určitě velmi brzy přijdou se správnými odpověďmi.

Přeji si z celého srdce, Pane, kdyby byl poslechl Tvé slovo k němu a ke mně a sestoupil se svého trůnu dolů na moji úroveň. Dnes by byl znal jednoduchou a úžasnou pravdu ... a nemusel by čekat na žádné teology (1. Jan 2:27), leda že by také měl zmeškat Vytržení.

 

Soudím ho? Vůbec ne. "Ten kdo mnou pohrdá a nepřijímá mých slov, má kdo by jej soudil. Slova, která jsem mluvil, ta jej budou soudit v nejposlednější den." (Jan 12:48). Miluji ho a ochotně bych ho obejmul, kdyby se vrátil.

Musím však ještě něco říci, a sice slovo napomenutí, abych mu ukázal pravdivý příklad bídy a nebezpečí pýchy a strachu, které jsou v něm.

Když mé mladší dceři bylo devět let a byla už několik měsíců spasená, vyslovila přání být pokřtěná. Pastor jí odmítnul pokřtít s odůvodněním, že už nechodím do jejich sboru, a "nemá žádnou záruku, že se jí dostane správné křesťanské výchovy". Jako kdyby taková záruka byla biblickou podmínkou pro nově spasené věřící! Skutečným důvodem však byla jeho pýcha a obavy. Měl obavy a byl pohoršen tím, že byl požádán udělat takovou věc ve svém sboru pro někoho, kdo nosí mé jméno. A ve své aroganci dokonce navrhl, abych dceru sám pokřtil v naší vaně!

Je hořkou pravdou, že se provinil proti mladému děvčeti, které uvěřilo v Tebe, Pane Ježíši! A tak mu místo Tebe říkám: "Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské"! (Mat. 18:6).

(Slovo k pastorovi:) Obávám se, milovaný bratře, že ve tvé službě tvá pýcha, obavy, žárlivost, arogance a samospravedlnost měly mnohokrát možnost urazit mnoho jiných lidí, dospělých i malých. Zpytuj své srdce, zpytuj svého ducha a ČIŇ POKÁNÍ, jinak jsi v nebezpečí, že budeš utopen! Slovo Boží není napsáno zbytečně!

Já jsem přišel k tobě a žádal tě o odpuštění ...a ty jsi mi odpustil ...ale sám jsi takto nikdy ke mně nepřišel - jakoby zhřešit bylo pro tebe nemožné. Vpravdě ti pravím, nebudeš-li podobně jako já činit pokání, NEUVIDÍŠ Království nebeské! To není moje slovo ... to je slovo Krále králů. Amen ... staň se! (Konec slova k pastorovi).

 

Potom jsi mi na nějaký čas přivedl do cesty další dva bratry. Jeden byl řádně ustanoveným pastorem bez shromáždění, druhý toužil stát se Tvým mocným služebníkem. Měli s námi asi po dva roky obecenství v naší domácí církvi. Měl jsem je rád. Pak odjeli na Jih. Po dalších dvou nebo třech letech se vrátili, jakoby byli apoštolé s poselstvím a cílem obnovit Tvůj dům v Montrealu. Byl to skvělý cíl, velkolepý podnik. Mysleli to upřímně a měli podporu od dalších bratří z Jihu. A Ty jsi to, Pane, věděl a ve Tvé milosti byl bys jim umožnil tu výsadu, aby se stali novodobými Nehemiáši.

Začal jsi tím, že jsi jim ukázal, že dříve než mohou obnovit Tvůj dům v nějakém městě nebo vesnici, sami nejdřív musí být obnoveni! Ve své pýše a aroganci Tvé slovo, které je hluboce urazilo, rázně odmítli. Znalost Bible a kontakty s křesťanskými vedoucími z Jihu je nafoukly. Jejich horlivost a chtíč pracovat a vést byla jako oheň, který spálil mosty k jejich pravé pokoře, k Tobě osobně, a tím i k jejich vlastní duchovní plodnosti. Denně pilně studovali Bibli, ale nesprávně pochopené motto "Vyhlazen bude lid můj pro neznalost" (Oz. 4:6) je uvedlo v omyl. Ozeáš nikdy nemluvil o znalosti Bible jako takové, ale o poznání Samotného Pána!

 

I dnes existují křesťané, kteří neumějí číst ani psát, ale znají Tě víc než mnozí teologové dohromady. Tentýž prorok pak pokračuje: "Pak budeme znát JESTLI budeme následovati (naše intelektuální znalosti), abychom ZNALI HOSPODINA." (Oz. 6:3).

Kéž by si tito dva drazí bratři uvědomili, že existuje mnoho učených, kteří znají Bibli od první do poslední stránky, a přece JIŽ JSOU ODSOUZENI do věčného ohnivého jezera! Milovaný Pane, uvidí někdy tito dva bratři a přiznají svoji pýchu a aroganci? Budou někdy činit pokání? Uznávám, Pane, že to v žádném případě není lehké uvidět, přiznat se k tomu a činit pokání. Je to obtížné. Proto se modlím, aby byli učiněni způsobilými udělat to tak, neboť vím, že pokud nepřekonají sami sebe a nebudou se kát, nemohou žádným způsobem vejít do Tvého Království!

Říkám to ve smutku, ale směle na Tvém místě, protože Ty víš, že je tomu tak. Dokonce ve Jménu Krista svazuji tento jed v nich, aby se dále nešířil a neškodil Tvému Tělu! Amen.

 

Tito dva drazí bratři jsou typickými představiteli oněch mladých a namyšlených zelotů (fanatiků), kteří jsou tak upřímní a tak žhaví stát se novými Árony, Mojžíši, Jozui, Gedeony, Samsony, Danieli, Nehemiáši ... že se nemohou zastavit, pouvažovat a uvědomit si, že Tvé cesty NEJSOU našimi cestami. Všichni takoví bratři jsou obvykle tvrdohlaví jako mezci a absolutně neochotní opustit své cesty, ba i vydat se do Tvé ruky. Je mojí upřímnou touhou, aby se jednoho dne i tito dva bratři vrátili ... ne aby pokládali svým bratřím pravidla a cíle, ale aby položili za své bratry své duše (1.Jan. 3:16) a položili se nám do náruče a činili pokání. A budeme společně plakat radostí. A nestane-li se tak během naší pozemské pouti, jistě se tak stane při Soudném Stolci Kristově, protože tam se jistě setkáme.

Ale cítím se smutný, Pane, velice smutný, protože nejsem o nic lepší než oni, neudělal jsem víc práce než oni a pochybuji, zda jsem ve svém úsilí upřímnější než oni ve svém. Ale PÝCHA nás rozděluje ... a tak se za nás přimlouvám, aby byla zničena ... a také tvrdohlavost ... a všechno v nás, co uráží Tvého Ducha a stojí Ti v cestě. Amen.

 

Pak zde byl ještě další pastor z další denominace, kterého jsi přivedl mezi nás a on se stal dalším drahým bratrem. Miloval jsem ho od začátku a děkuji Ti, Pane, že moje láska k němu byla také nezávislá na jeho výkonech. Rád to říkám, protože pokud by Tvoje láska závisela na mých výkonech, byl bych býval nenáviděn, odsouzen a opuštěn od samého začátku! Ale Ty jsi nás miloval ještě když jsme byli hříšníci a Tví nepřátelé, kteří se rouhali Tvému jménu a plivali Ti do obličeje! To je Tvoje láska - a to je ta láska, kterou jsem nyní schopen milovat tohoto drahého bratra. Je to úžasné, daleko mimo rozsah naší logiky a chápání - a jistě mimo naše schopnosti.

 

Pokud jde o pýchu, žárlivost, obavy a pochybnosti, není tento bratr žádnou výjimkou. (Už jsem se zmínil o tom, že jsme VŠICHNI bez rozdílu začali jako uzlíček marnosti, skrznaskrz zkažený a zde nebyl ohled na osoby!). Ale nenašel jsem v něm žádnou aroganci, žádnou zlomyslnost, žádný vztek, žádnou zjevnou touhu získat postavení nebo slávu. Spíš jsem u něho zjistil žárlivost a hluboké obavy, také neznalost, lidskou dobrotu, nevinnou slepotu a naivitu (podobnou jako jsem měl já), něžné srdce a tvárnost - než se jeho srdce začalo zatvrzovat. Horlivě a odhodlaně plnil své pastýřské povolání ve své vlastní laskavosti, vlastní lásce a mírnosti.

Neumí "ublížit mouše", je-li zahnán do úzkých, použije spíš křesťanskou diplomacii než jedovatý šíp arogance. V jeho okolí jsou však nádoby, které jsou toulci obsahujícími takové šípy. V jeho okolí jsou mocnosti, které dohlížejí na to, aby se neutrhl ... a neopustil jejich tradice, plány, touhy a jejich vůli.

 

Ale moje víra je jednoduchá, Pane, a to taková: Pokud jsi ho povolal mnohem vyšším povoláním než odpovídá jeho současnému stavu, on prorazí a naplní Tvůj záměr a Tvé povolání, i kdyby měl několik let jít pouští. Pokud není povolán, žádný člověk ho ani o centimetr nepostrčí dopředu. Pane, věřím, že jsi ho povolal! Věřím tomu v duchu vzdor vnějším znakům a faktům. Jedním vnějším faktem je, že odmítl Tvé slovo k němu a jeho sboru.

 

V jeho sboru je jeden starší, který je tak pyšný, že celá církev to ví. On ale sedí na pódiu, modlí se teatrální modlitby a prorokuje s velmi vážnou tváří, jako bys mu doopravdy dal slovo. Věří, že je hluboce duchovní ...a pastor i církev věří, že Ty mluvíš skrze něho - pýcha, nepýcha. Což si nikdy neuvědomili, že Ty NIKDY nic nezjevíš tomu, proti komu se stavíš? (Jak. 4:6). Což si dosud neuvědomili, že trocha kvasu nakvašuje celé těsto? (Gal. 5:9).

Říkám, Pane, že je-li v této církvi někdo skutečně citlivý na Tvého Ducha, musí být "službou" tohoto staršího vždy pohoršen. Pokud ho jeho bratři v církvi nepřivedou k poznání pravdy o sobě samém, k pokání a odvrácení se od své hrozné pýchy a arogance, tento nešťastný muž je v nebezpečí zahynutí! Počet však bude vyžádán z rukou těch, kdo léta viděli a věděli, ale nic neučinili!

 

V této církvi je jeden další starší, který se těší všeobecné úctě, je oddaný Tobě, službě a používání darů Tvého Ducha. Není mojí věcí posuzovat, kdy skrze něho mluvíš a kdy nemluvíš. Ale říkám, Pane, že by jsi ho mohl udělat skutečně plodným, pokud by byl zbaven hlavně své citlivosti, která je z tělesnosti.

Jistě, každý máme jinou povahu. Někteří mluví tiše, jiní hlasitě, někteří mluví se sklopeným pohledem, jiní s pohledem upřeným do vašich očí, někteří mluví směle, jiní plaše, někteří jsou výřeční, jiní nemohou najít správná slova a někteří nemluví vůbec. Někteří jsou hluční, jiní tiší. Někteří poskakují okolo, jiní zůstávají sedět, omezeni svými pravidly etikety.

Nesoudím různé povahy různých věřících. V této kapitole soudím VĚCI ve vedení (a v komukoliv jiném, včetně mne), které stojí proti TOBĚ, proti TVÉ mysli a které drásají TVÉ srdce; věci, které strhávají Tvé služebníky do bláta a zastavují je, které omezují jejich službu a činí je neplodnými! Soudím věci, které ochromují TVÉ Tělo a dělají TVOU Církev terčem posměchu světa a ďábla.

 

Musím přiznat, že jsem tohoto milovaného bratra a staršího soudil předtím nespravedlivě. Omluvil jsem se mu před celým shromážděním, tak jak jsi mi to přikázal. Nyní však tomuto bratru říkám na Tvém místě: "Zdá se, že začínáš správně a že po určitou dobu i správně pokračuješ ...a pak začínáš scházet z cesty a bořit se do bláta ... až se úplně zastavíš. Když člověk začne klidným tenorem, a asi od poloviny poselství, modlitby nebo proroctví vříská nesrozumitelným sopránem, takže nikdo nerozumí, co je řečeno, nepokazil vše, co dobře začal? Je tím církev vzdělávána, omráčena nebo ohlušena? Což nebudeš u Pána milosti hledat vysvobození? Protože tím není živena a uspokojena církev - ale tvá citová rozkoš!

Prosím Pána milosti, abys u Něho hledal vysvobození a prosím a přimlouvám se, aby jsi přinesl mnoho ovoce Jemu i shromáždění! Amen."

 

Je zde ještě další slovo k vedení i celému sboru, ne však ode mne, ale od samého Pána. Je to toto slovo:

"Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Israelském, když nebe zavříno bylo za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi. Však Eliáš k žádné z nich nebyl poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.

A mnoho malomocných bylo v lidu Israelském za Elizea proroka, a však žádný z nich nebyl očištěn, než Náman Syrský.

A mnoho shromáždění je v církvi ve vašem velkém městě v těchto posledních dnech, avšak Můj služebník nebyl poslán k žádnému z nich než toliko k vám - kteří jste jako vdova v době hladu a jako malomocný, i když ctihodný a chrabrý. Byl poslán, aby s vámi bydlel, aby mouky ve džbánu neubylo a ta trocha oleje v láhvi nedošla než přijdu; a také abyste byli očištěni od svého malomocenství.

Vy jste však neposlouchali Můj hlas, ani jste neposlechli Mé rady a ani jste nenásledovali příklad, který jsem vám třikrát dal.

Proto pravím vám, kdo nebude rychle činit pokání, dojde mouka v jeho džbánu a vyschne olej v jeho láhvi a on zůstane malomocný až do Mého příchodu, neboť tak jsem promluvil."

 

A mému milovanému bratrovi, pastorovi církve, říkám: "Nenašel jsem v tobě žádnou vrozenou touhu získat postavení nebo slávu. Proto jsi musel být UVRŽEN do vysokého postavení v záři reflektorů, a to dokonce skrze proroctví, skrze které jsi tam byl postaven ...aby jsi byl nafouklý a oddělený! Ale to NEBYLO od Pána Nebes a Země! Běda těm, kdo házejí kameny úrazu pod nohy upřímných služebníků Pána Boha Jehovy!"

 

V tom sboru jsou ještě další vedoucí a věci, které jsi mi ukázal, Pane, ale už o tom nebudu psát. Pro jejich odmítnutí jsem mezi nimi nemohl zůstat a Ty jsi mne vyvedl. Jak jsem si přál, abych jim mohl sloužit Tvojí pravdou a životem ... a pomoci jim najít úzkou cestu do Království nebeského (Ty to víš, Pane), ale nechtěli.

Přesto doufám, Pane, že tam jsou nebo budou Přemožitelé, jakož i v mnoha jiných sborech a místech. Přemožitelé, kteří jednoho dne, a to už brzy, přestanou hrát pro vlastní sebeuspokojení své náboženské hry a začnou SLYŠET a POSLOUCHAT Tvůj hlas. A kteří si také uvědomí, že Ty nikdy nemluvíš nadarmo, a že pravá moudrost je být v bázni před Tebou a dbát na Tvá varování!!!

Ale chce-li kdo zůstat neposlušný a nevědoucí a nedbalý - ať je neposlušný, nevědoucí a nedbalý (1.Kor. 14:38).

 

 

 

D O M Á C Í   S P O L E Č E N S T V Í

 

Milovaný Pane, nyní se odvažuji přesunout se do oblasti vedení, kde by bylo možno napsat celé svazky knih a kde příležitosti pro nespravedlivé soudy bují jako plevel ve vlhkém údolí na jaře. Modlím se a důvěřuji Tvému Duchu - Duchu Hospodinovu, Duchu moudrosti a rozumnosti, Duchu rady a síly, Duchu umění a bázně Hospodinovy - že MNE UVEDE-PŘINUTÍ vyhlásit pravdu ...podržíc mne mimo všechen plevel! Dej, Pane, ať všechno, co napíši, poslouží ke vzdělání a posvěcení Tvé Církve, jež je Tvoje Tělo a Tvoje plnost. Amen.

 

Zatím jsem se dotkl a popsal několik málo příkladů z denominační organizované církve. Nyní bych se chtěl přesunout a pojednat krátce o společenstvích (i domácích společenstvích), publikování a nakonec o šíření evangelia a misii elektronickými prostředky.

 

Církve v domech byly už od začátku křesťanství zcela běžné (Sk. 2:46,5:42, Filem. 2). Věřím, že nikdy nepřestaly a v dobách pronásledování a temna křesťanstva byly jediným světlem, jedinou nádobkou soli, jediným džbánem oleje, jediným ostatkem, který jsi měl na zemi.

Ty jsi vždy měl Tvůj ostatek, který se jako červená nit odvíjel bludištěm tmy, zkaženosti a smrti v tomto světě. I dnes jsou Tvým jediným ostatkem v zemích a místech, kde je Tvá Církev těžce pronásledována. V tzv. "svobodném světě" je tomu ovšem úplně jinak.

Mnoho domácích skupin a mnoho společenství, malých nebo velkých, bylo vytvořeno věřícími, kteří byli zklamáni svými "mateřskými loděmi", a proto se od nich odrazili a vydali se na plavbu ve svých malých člunech. Vzhledem ke svým ambicím a hojnosti svobody následovali mnozí takoví křesťané hlasů svých neuspokojených tužeb, nebo též skvělých plánů a představ svých myslí a srdcí. Některé z těchto tužeb, plánů a představ byly podnětem k tomu, že pravé křesťanství BY MOHLO a MĚLO být praktikováno formou odlišnou od organizovaného náboženství. Mohlo - a stalo se!

 

Mnoho věřících nalezlo nové věci, nové svobody, nové pocity, nové doktríny, novou atmosféru, nové vztahy ...ba i nové nadšení "ukázat světu, jak pravé Tělo Kristovo vypadá, pracuje a žije".

A tak místo pětašedesátiletého holohlavého kanovníka z opatství v černém rouchu tady byl třicetiletý chlapík v džínsách a tričku jako váš "nadřízený" pastýř nebo starší. Hned od začátku si všichni tykali a oslovovali se jménem. Seděli se zkříženýma nohama někde v sadu pod stromem a měli památku večeře Páně se skutečným pšeničným chutným chlebem a sklenicí skutečného červeného vína. Místo aby tiše po několik hodin zahřívali lavice z tvrdého dřeva, seděli na trávníku a mluvili spolu, sdíleli se a diskutovali nějaké biblické nebo domácí záležitosti a problémy. Mohli se modlit, zpívat a uctívat Pána kdekoliv, kdykoliv a téměř za všech okolností a podmínek.

 

Vedoucí byli oddaní studiu Tvého Slova a studovali je spontánně. Vyprodukovali spoustu doktrín, které vydali tiskem nebo na kazetách. Společenství rostla jako houby po dešti, byla svolávána shromáždění svatých a po celé Severní Americe i dál byla rozsévána nová učení. Učení byla nová co do obsahu, stylu i vkusu.

Co do obsahu byla dobrodružná a pronikající do dříve zanedbávaných, opomíjených nebo obávaných oblastí. Co do stylu byla otevřenější, upřímnější a neodolatelnější. A co do vkusu okořeněná biblickým humorem a špetkou sarkasmu vůči těm, kdo by snad nepochopili jejich hodnotu a pravdu.

 

Vskutku věřím, Pane, že byly objeveny nové čerstvé formy otevřenějšího křesťanství a vyprodukovány nové hodnoty. Věřím, že bylo sešrotováno mnoho pokrytectví a obřadnosti, spolu s mnohou tradicí. Věřím však také dalšímu faktu, a ten bych chtěl opět zdůraznit červeným inkoustem: Přes všechny výše zmíněné novoty a změny - ČLOVĚK SE NEZMĚNIL!

Pýcha, obavy, žárlivost, pochybnosti, žádosti a mnohé jiné věci, které byly uloženy hluboko v srdci pečlivě upraveného mladého muže, když ještě byl v denominační církvi, ZŮSTALY v jeho srdci i v novém společenství!

 

Pravda, měl teď bratry a sestry, s nimiž mohl mluvit a sdílet se otevřeněji, zpívat nové písně, modlit se nové modlitby a uctívat Pána se slzami kanoucími po lících ... v úžasném duševním nadšení. A přesto, srdce nevydalo svůj temný, jedovatý obsah!

Tato nová domácí společenství stejně tak jako staré tradiční organizované církve NEVYŘEŠILY problém Starého Člověka a Nového Člověka (Ef. 4:22-24).

 

Duše přitom mohla prožít úžasnou změnu, ale duchovní člověk zůstal nezměněný. Takže ani mnozí z těchto nových čerstvých vedoucích nepřišli na to, že cesta k Tobě Osobně, k živému Bohu, NENÍ jen skrze nové doktríny, jen skrze spoustu nových učení, skrze rozum a nové emoce ...ba ani jen skrze NOVOU FORMU křesťanství, ani skrze nově nalezenou svobodu duše! Cesta k Tobě zůstává už od začátku stále stejná - skrze Ducha A Kříž, skrze Kříž A Ducha! JINÁ CESTA prostě NENÍ!

 

Tak jako je v organizované církvi velmi málo těch, kteří našli úzkou cestu a nyní po ní jdou, tak je i v domácích společenstvích málo těch, kdo ji našli a jdou po ní. Nicméně, Pane, věřím, že domácí společenství jsou výborným nástrojem k zachování toho, co křesťané už mají, aby se toho pevně drželi a nekazili se tak rychle jako se kazí organizovaná církev, a to právě proto, že v domácích společenstvích jsou si lidé mnohem bližší a navzájem soudržnější než v organizované církvi. Upřímně se modlím, Pane, aby drželi to, co mají.

Nejvíce se však modlím a přimlouvám za vedoucí Tebou vytvořených domácích společenství, aby jim Tvůj mocný Duch ZABRÁNIL v bloudění a hřešení v duchu - protože důsledky se vždy přenášejí na všechny následovníky a škodí Tvému Tělu, ať už je Jeho forma jakákoli. Modlím se ve víře a chválím Tě za Tvé dílo na zemi. Amen.

 

 

 

P U B L I K O V Á N Í

 

Milovaný Pane Ježíši, kdykoliv vkročím do křesťanského knihkupectví nebo nakladatelství, točí se mi hlava. Nejen že bych se mohl "učíst k smrti" z tak velkého množství literatury, ale ještě než bych takto zemřel, stal bych se nejzmatenějším a nejotupělejším člověkem na zemi.

Zdá se, že kdokoliv může psát cokoliv za předpokladu, že to myslí upřímně, a že v textu je Boží jméno nebo odkazy na Bibli. Na druhé straně se zdá, že vůbec nezáleží na tom, v jakém DUCHU je materiál napsán a zda je alespoň částečně v souladu s Tvým věčným plánem. Zdá se, že stačí mít Bibli nebo jenom biblickou literaturu, nebo nově nabyté poznání nebo zkušenosti, finance nebo správné konexe na správné lidi, a dostatečně silnou touhu dát světu vědět ... a můžeme vydat cokoliv!

 

A pokud naše křesťanská kniha za 19,99 dolarů nejde na odbyt, můžeme ji vždy ještě prodávat za 12,99 dolarů nebo přímo za 3,52 dolarů, což je cena odpovídající našim vlastním nákladům! (Není psáno, že "nezavážeš úst oslu rozšiřujícímu knihu?").

Zdá se, že velkému množství křesťanských spisovatelů a čtenářů je pořád divné, že Tvé slovo je INSPIROVANÉ, tedy napsané VE TVÉM DUCHU ...což je obrovský rozdíl. Slova, která Ty k nám mluvíš JSOU DUCH A ŽIVOT (Jan 6:63). Převážná většina dostupné křesťanské literatury jsou také "slova, která jsou duch". Ale, žel, jsou ona lidský duch starého člověka - jsou SMRT?!

 

Jak jinak bys Ty, Pane, kvalifikoval řady a řady knih vydávaných na "pomoc pastýřské praxi", ne konkordance nebo dějiny, ale knihy napsané psychology, teology a jinými pisateli, popisujícími metody "jak na to". Pokud pastorům, o nichž se předpokládá, že jsou Tvými služebníky, nemůžeš poskytnout pomoc přímo Ty, od Ducha k duchu, pak by Ti měli předložit uctivou žádost o odstoupení z úřadu.

 

Nikdy jsem neslyšel, že by pravý Boží služebník potřeboval psychology nebo teology, aby mu pomohli dostat se z problémů. Opak je pravdou! Psychologové a teologové i různí jiní vědci potřebují pomoc od Tvých opravdivých pastýřů.

Pokud vím, Pane, žádný z Tvých apoštolů neměl teologické vzdělání ani nic nepřijal od zákoníků, teologů, farizeů nebo saduceů! Všechno, co Tví apoštolé přijali, obdrželi od Tebe, od Tvého Ducha - a tak psali celý Nový Zákon, který se stal Základem Křesťanství! A jestliže hrstka neznámých a nevzdělaných rybářů, výběrčí daní, lékař a horlivý pronásledovatel napsali něco, co dnes považujeme za Písmo Svaté, proč dnes musíme čekat na nějaké chytré muže??

 

Jestli píši tento dopis Tobě jen proto, že jsem někde něco od někoho četl nebo slyšel - pak ať je tato knížka spálena! Skutečně, protože by nebyla ničím jiným než bezcenným brakem. Ale pokud píšu to, co jsem obdržel od Tebe, od Tvého Ducha, ve světle Tvých zjevení a co jsem prožil v živém styku s Tebou, co také píšu, pak to lidem pronikne do srdce a až do rozdělení jejich duše a ducha a jejich kostí a morku - a oni budou v hloubi svého ducha a srdce VĚDĚT, že tyto věci jsou od Tebe a že jsou pravda!

 

A co říci o řadách a řadách knih o tom "jak žít vítězný křesťanský život"? Tyto knihy jsou většinou napsány lidmi, kteří dosáhli určitého více méně okázalého úspěchu v tělesném světě nebo ve světě své duše, ale o duchovním světě nevědí skoro nic.

Mnozí z nich zřejmě nemají potuchy, co je SKUTEČNÉ vítězství a SKUTEČNÁ prohra ve Tvých očích! Většinou to, co se v našich očích zdá být úplnou prohrou, je ve Tvých očích velkým vítězstvím! A naopak. A můžeme začít s křížem Kalvárie, následujícím odmítnutím Tebe Tvým vlastním lidem a nebo i zdánlivou prohrou křesťanství a zdánlivým vítězstvím mocí temností.

 

Předmětem převážné většiny těchto knih na téma "jak žít vítězný život" nebo "jak být úspěšný", je totiž náboženstvím Amway! Protože i tito obchodníci používají Tvé slovo ve svůj prospěch. Uznávají Šalamouna jako nejmoudřejšího člověka, který kdy žil na zemi. Citují některá z jeho Přísloví, ale nikdy necitují Přísl. 23:4 aneb některá další, protože by to otřáslo samotnými základy jejich prohlášení, cílů i obchodu jako takového. A přitom jsou to přísloví téhož Šalamouna!

Tak je to tedy s řadami těchto knih, lhostejno jak dobrý byl záměr, jak upřímný autor a jak vítězný se může jevit popisovaný příběh. Někde v Písmu je vždy Slovo Boží, Slovo spravedlnosti, Slovo soudu, Slovo moudrosti, které jejich "vítězství" rozbije na prach. Jejich "vítězný" život se obrátí v pláč a skřípění zubů.

Ale prostí čtenáři nevědí ...a kolik jich spadne do těchto pastí, to víš jen Ty, Pane.

 

Dále existují spousty knih s různými novými doktrínami, novými vysvětleními, novými výklady ...pravé švédské stoly, kde si každá chuťová buňka přijde na své. Budou křesťané procházet Velkým Soužením? Nebo nebudou? Budeme vytrženi do oblaků a vzati vzhůru k Pánu všichni spolu? Kdo jsou Přemožitelé? Co budeme dělat, když nebudeme moci kupovat za peníze? Jak se máme připravit na Velké Soužení? Kde se bude konat svatební večeře Beránkova? Kdo budou hosté? Máme moc Boží? Jak používat moc Boží? Kdo je Nevěsta Kristova? Kdo jsou synové Boží? Kdo jsou děti Království? Kdo vejde do Království nebeského? Kdo bude zanechán mimo? Na jak dlouho? Přijde Pán tajně nebo veřejně? Co dělat, abychom nezameškali Vytržení?  ... A tak bych mohl pokračovat a pokračovat.

Žel většina těchto knih je napsána "experty", kterým jsi Ty "všechno řekl" - stejně jako Noemu, Abrahámovi a Mojžíši! Takže stačí, když přečteme všech těchto pět tisíc knih, brožurek a traktátů, jasně je pochopíme a přijmeme jejich "pravdu" - a budeme znát všechny odpovědi. A když budeme mít na všechno odpověď, všechny naše problémy zmizí.

Je však spousta křesťanů, kteří čtou ... a čtou ... a čtou ... jednoho proslulého autora za druhým, jednu skvělou knihu za druhou ... ale jejich osobní problémy tím nezmizely, naopak, zhoršily se. Jejich duchovní člověk se nezměnil, jen se ukryl pod další vrstvou tělesnosti!

 

Takoví křesťané se dokonce snaží připravit sebe, své rodiny a přátele na "to nejhorší", co podle těchto expertů, kteří zřejmě nikdy nečetli Mat. 6:25-34, má přijít. Všechny nové doktríny, všechny nové cesty k vítězství, všechny recepty na štěstí, prosperitu a mír, všechna toužebná přání o víře a moci Boží v nás ...všechny tyto produkty "moudrých a opatrných" jsou bezmocné, bezcenné a neplodné smetí, které shoří jako sláma a strniště při prvním pohledu Tvých očí! (Zj. 1:14).

 

Co říkáš, Pane? Věřím, že vím co na to říkáš. Říkáš dvě věci a první z nich je následující: "Amen pravím vám: Neobrátíte-li se, a nebudete-li jako malé děti, nevejdete do království nebeského" (Mat 18:3). Neodvažuji se k Tvému slovu nic přidávat, Pane, odvažuji se jen říci mým bratřím a sestrám (autorům, spisovatelům, čtenářům), že "obrátit se" neznamená konvertovat z pohanství na křesťanství, ale obrátit se od vysokých cest pýchy, zákonictví, rozumové analýzy a rozmanitých spekulací dospělých moudrých a opatrných k pokoře, čistotě a prostotě, což jsou cesty dětí!

Druhé slovo, které říkáš, jde ruku v ruce s prvním: "Chválím Tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi SKRYL TYTO VĚCI před moudrými a opatrnými, a ZJEVIL JSI JE NEMLUVŇÁTKŮM. Jistě, Otče, nebo se Ti to tak líbilo." (Mat. 11:25-26). Právě před tím než jsi řekl toto slovo, Pane, jsi káral svůj vlastní lid, který byl svědkem některých Tvých mocných skutků, ale nečinili pokání! (Mat. 11:20-24).

 

Amen pravím mým milovaným bratřím a sestrám ve Tvém mocném Jménu, že nebude ani jeden věřící, který vejde do Tvého Království, protože znal nebo znala správná učení! Ale ani nevejde, jenom protože byl nebo byla spasen(a) nebo znovuzrozen(a) v duchu!!! Nebude ani jeden věřící, který bude vytržen nebo se stane Tvou Nevěstou nebo obdrží kterékoliv z Tvých zaslíbení uvedených v knize Zjevení, pokud nebude PŘIPRAVOVÁN(A) Tvým Duchem, ZKOUŠEN(A) Tvým Duchem, POTVRZOVÁN(A) tvým Duchem a tudíž SOUZEN(A) Tvým Duchem jak je připraven(a) a hoden (hodna)!!!

Žádným jiným způsobem do Království nikdo nevstoupí, ani s Tebou nebude kralovat. A na kralování ve Tvém království není Tvým Duchem připraven nikdo, kdo NEPOSLECHL Tvůj hlas, který praví: "Chce-li kdo za mnou jíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne." (Mat. 16:24).

 

Ano, PRAVÁ cesta k OPRAVDOVÉMU vítězství není v přijetí haldy moudrých traktátů, brožur a knih a spousty moudrých doktrín - ale v tom, že na sebe vezmeme NÁŠ KŘÍŽ!

 

PRAVÁ cesta k PRAVÉMU VÍTĚZSTVÍ není v hledání nejprve našeho prospěchu, našeho štěstí, našeho zdraví, našeho pokoje, řešení všech našich problémů, ale především v ZAPŘENÍ SEBE SAMA!

 

Poté, co jsme ochotni zapřít samy sebe a vzít na sebe náš kříž, Ty nás začneš připravovat na všechno, co pro nás předem určil náš Otec, který je v nebesích a jehož Jméno budiž požehnáno a milováno navěky! A jen tehdy budeme mít šanci vidět a okusit skutečné vítězství, skutečnou víru, skutečné štěstí, skutečný pokoj, skutečnou prosperitu, skutečné zdraví (3.Jan. 2). Ano, uvidíme a okusíme Samotnou Pravdu ...protože začneme také chodit v této Pravdě (3.Jan. 3-4).

Začneme nacházet všechny výše jmenované plody opravdového vítězství, dokonce i náš život věčný, protože "... kdo by pak ztratil svůj (starý) život pro Mne, nalezne ho (nový život)" (Mat. 16:25).

 

Modlím se, Pane, aby tyto řady a řady knih byly spáleny na hranici, protože jsou v rozporu v Tvým slovem, v rozporu s Tvým Duchem a oklamávají Tvé prosté a upřímné věřící. Nechci však být nespravedlivý a házet všechnu křesťanskou literaturu do jednoho pytle. Bůh chraň. Jako jsi měl vždy ostatek v Israeli a jako jsi měl vždy ostatek v Církvi, tak máš i "ostatek" v literatuře - takže ostatek Tvé církve může být krmen zdravou potravou.

 

Chválím Tvé Jméno, Tvoji moudrost a Tvé cesty! Přestože zástupy věřících byly v křesťanstvu živeny jen několika zrnky pravdy smíšenými s hromadou smetí, Ty jsi vždy opatřil potřebnými dávkami zdravého pokrmu, mluveného nebo psaného.

Chci před Tebe přivést jednoho z Tvých pravých služebníků z tohoto století, mezi jinými kterého jsi tak velice požehnal, který Ti sloužil tak věrně a který byl tolik přehlížen a pohrdán. Jeho jméno je Watchman Nee - a já Ti za něho děkuji, protože jsem jeho službou přijal velká požehnání. Že to byl Tvůj věrný a požehnaný služebník, který hlásal Tvoji pravdu, je zřejmé už jen z toho, že byl většinou Církve a jejím vedením odmítán.

Usvědčoval, domlouval a napomínal ve vší snášenlivosti a učení ...jeho soudy do naší bídy byly velmi hluboké, jeho slova příliš těžká a nepříjemná pro naši tělesnost. Není divu, že jeho knihy byly vzaty z mnohých knižních regálů, a že se nevyučuje v seminářích, na teologických fakultách, náboženských školách a zařízeních. Jenom někteří z dnešní hierarchie a jen někteří z dnešních "laiků" mají průměrnou znalost o některých jeho knihách a doktrínách.

Jen Tvůj ostatek se na něm krmí, oceňuje ho a miluje ho. Ale já Ti za něho děkuji, protože asi nebude daleko od pravdy, když ho nazvu "Martinem Lutherem dvacátého století". Proč? Jako jsi použil Martina Luthera, aby přinesl světlo do temného a mrtvého katolicismu, tak jsi použil i Watchmana Nee, aby přinesl světlo a život do temného a mrtvého protestantismu. Posuď sám, Pane, zda tomu tak je či není.

 

A ano, děkuji ti také za jiné služebníky, skrze které jsi mi požehnal, trochu nebo velice, kteří věrně sloužili Tvojí Pravdou, Světlem a Životem. Nebudu je zde jmenovat, i když řada z nich byli neznámí a zapomenutí muži a bratři. Ale Ty je znáš všechny, milovaný Pane, a já Ti za ně děkuji.

Děkuji Ti i za ty, které jsem nikdy nepoznal, kteří živili Tvou církev Pravdou, Světlem a Životem. Buď požehnáno Tvé nádherné Jméno, Pane Ježíši Kriste.

 

Zde se musím zmínit ještě o dalším faktu týkajícím se publikační misijní služby. Faktem je, že existují misijní vydavatelství, které poskytují "dobrý pokrm pro duši", a tím přivádějí věřící, včetně vedoucích, k vyšším stupňům intelektuální zralosti týkající se duchovních věcí.

 

Vydávám svědectví, Pane, že jsem také z několika zdrojů dostával "dobrý pokrm pro duši". To mi pomáhalo v mém mladším věku. Nyní se chci zmínit jako o reprezentativních příkladech o dvou misijních vydavatelstvích, jednom z Jihu a druhém ze Severu Spojených států.

 

Ten z Jihu je časopis vydávaný také v jiných zemích. Asi před 10 lety jsi mi ho dal do rukou, a já jsem se střemhlav ponořil do jeho stránek a bylo to jako bych pil nové víno, něco úplně jiného, po čem má duše žíznila. Pil jsem to a posloužilo mi to v mém životě a já Ti za to děkuji i za muže, kteří tento nápoj připravovali.

Až potud bylo vše v pořádku, Pane. Ale později jsi vyzkoušel i tento časopis a jeho vydavatele a ukázal jsi mi výsledek. Jaký byl výsledek? Když mě vydavatel "před Bohem vyzval, abych magazín finančně podporoval", odepsal jsem mu a v odpovědi popsal kousek mého srdce a víry. Dosud nepřišla žádná odpověď. Kdybych byl pokračoval v odesílání šeků, určitě bych byl zůstal chvályhodným bratrem, a možná i kmenovým členem, ať už to znamená cokoliv. Ale protože jsem zpochybnil jejich dobře míněnou, ale nebiblickou výzvu, přestal jsem být hoden byť jen pár řádků a poštovní známky! Tolik tedy pokud jde o ducha, Pane.

 

A později jsi mi ukázal obsah, zvláště v několika posledních číslech časopisu, která jsem obdržel. Odhalil jsi závoj a dovolil mi vidět duchovní skutečnosti. Skutečnosti jsou tyto. Musím soudit spravedlivě a prohlásit, že v mnoha vydáních, která jsem obdržel, byly výborné články se zdravými doktrínami a správnou argumentací - ale žádný život! Tvůj Duch byl zmiňován na každé stránce - ale On Sám ani Jeho dotek tam nebyl nikde k nalezení. Všude správné myšlenky a správně použité biblické citace, dobré nápady, dobré návody, dobrý humor, dobré příběhy, dobré interviewy ...dobré pro zvídavého mladého nebo staršího křesťana, pro "zahřívače lavic", jakož i pro pastora nebo misionáře. Ale živý dotek Tvého Ducha chyběl.

 

Zdá se, že bariéra mezi rozumem a duchem nebyla nikdy proražena! Je to smutné, Pane, velmi smutné, protože to vážně omezuje tuto jinak zdravou, ba výbornou vydavatelskou misii.

Pokud však redakce časopisu má podobného ducha jako jeho vydavatel, je malá naděje na skutečný pokrok nebo na průlom do světa Tvého Ducha.

Prosím Tě, Pane, aby to tak nezůstalo, ale naopak, aby tito milovaní bratři, z nichž mnozí jsou mnohem starší a zkušenější v praktickém náboženství než já, neváhali vystoupit ze svého "člunu" a kráčet k Tobě po vodě! Pane, dej, ať skutečně prorazí. Děkuji Ti. Amen.

 

Na Severu je další vydavatelská misie, která tiskne své vlastní studie a biblická učení a rozesílá je zdarma každému zájemci. Nezpochybňuji lidskou upřímnost za touto službou a ani jejich odvahu jít za, ba daleko za tradiční meze křesťanského myšlení a víry.

Přesto se, Pane, ptám, zda jejich doktríny a výklady, které se odvažují publikovat, mají správný původ. Velice nebezpečným znakem této a podobných misijních služeb je, že velká část propagovaných doktrín a studií začíná velmi zdravě a biblicky, ale od určitého bodu začne bloudit. A toto bloudění může být tak nenápadné, že okamžitě ho odhalí jenom Tvůj Duch. Jak pěkný a příjemný způsob, jak být oklamán.

 

Ale vykolejení z biblické trati může být někdy náhlé, což by mělo otřást počáteční vírou a důvěrou čtenáře a přivést ho k pozornosti. Jestliže někdo "zná" Bibli tak dobře, že umí hbitě zkombinovat na podporu určitého názoru směs veršů z různých částí Bible, a pak napíše, že "Bůh stvořil lásku", nepíše v Tvém Duchu, ale z vlastního ducha a horlivosti. A katastrofa je na obzoru - protože "je cesta, která se člověku zdá být správná, ale její ukončení jsou cestami smrti" (Přísl. 14:12). A pokud někdo jde po takové bludné cestě dostatečně dlouho, výsledkem jsou docela podivné a komplikované doktríny a vyučování.

Typickým příkladem takového bludu je absurdní doktrína o tom, že Adam byl před stvořením Evy mužem i ženou. Tato absurdní doktrína pak vede k absurdnímu učení o nevěstovství a synovství a mnoha dalším. Jedná se o plody "biblických studií", vycházejících z lidské představivosti nasáklé žádostmi - ale NEJSOU to zjevení daná nám Tvým Duchem.

 

Kolik prostých a naivních křesťanů se stalo oběťmi těchto barevných snů? Kolika křesťanům by se skutečně protivilo přijímat a věřit atraktivním a slavným "faktům" o sobě samých? A kolika křesťanům by se skutečně líbilo poznat a přijmout hořkou pravdu o sobě samých?? Jen Ty to víš, Pane.

Autorům takových nebezpečných kacířství, do nichž je přimíšeno několik biblických veršů, říkám, že způsobují rozdělení a pohoršení ve Tvém Těle. Přinášejí SMRT do Tvého Těla, a ne Život. A toto je slovo, které jsem od Tebe dostal a které se jich týká: "Teď vás žádám, bratři, abyste poznačili ty (dali si pozor na ty), kteří rozdělují a pohoršují bratry, a to proti učení, které jste se vy naučili, a vyhýbejte se jim. Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a LAHODNÝMI ŘEČMI a POCHLEBENSTVÍM svodí srdce prostých." (Řím. 16:17-18).

 

A mým milovaným prostým a upřímným říkám ve Tvém Jménu: "Ale bojím se, aby snad, jak onen had svedl Evu svou chytrostí, tak nebyly svedeny a zkaženy mysli vaše od JEDNODUCHOSTI, která JE V KRISTU" (2.Kor. 11:3).

 

Tolik tedy ke dvěma příkladům z vydavatelské misijní služby. Uzavřel bych to, Pane, tím, že v této oblasti vydavatelství lze najít cokoliv a všechno, od odporného svinstva, prosakujícího z temné, pyšné mysli a žádostí těla, až po zdravou potravu pro rozum a duši. A pak také skutečně duchovní potravu za intelektuální bariérou, potravu inspirovanou Tvým Duchem, zjevenou Tvým Duchem, napsanou ve Tvém Duchu a přenesenou Tvým Duchem do ducha čtenářů.

Tato potrava není určena primárně pro naši mysl, ale primárně pro našeho ducha, neboť má moc pronikat duší a intelektuální bariérou, což je rozhraní mezi duchem a duší (Žid. 4:12). Když se tímto pokrmem živíme, VÍME v hloubi našeho duchovního svědomí, že čteme pravdu, že jíme pravdu, že trávíme pravdu ...a že ta pravda se STALA nedělitelnou součástí nás samých! Nikdo nám ji nevezme!

 

Tak se, Pane, modlím, že přivedeš svůj lid k té knižní poličce a k tomu materiálu, který právě v tu určitou dobu potřebují, a že je budeš držet kilometry daleko od všeho braku, kterého jsou kolem perel celé hromady. V Kristově Slavném Jménu! Amen.

 

 

 

E L E K T R O N I C K Á   M I S I J N Í   S L U Ž B A

 

Pane, musím přiznat, že si neumím představit, v jakém stavu by bylo dnešní křesťanství bez vydavatelské služby. Vlastně Bible jako taková je údajně první knihou, která byla vytištěna. Dnes jsou tištěny a rozšiřovány snad miliony kusů náboženské literatury.

Je zde však ještě jeden nástroj, který by mohl mít ještě větší vliv než vydavatelská činnost - misijní služba rádiem a televizí. Díky moderní technice dnes toto elektronické náboženství "pokrývá celý svět".

 

Toto je můj dopis Tobě, Pane slávy, ale žádal jsem Tě několikrát, aby mě Tvůj Duch vedl. Ale Ty jsi řekl: "Kdybych tě vedl ve všech tvých slovech, byl by to Můj dopis ke Mně samotnému. Proto pokračuj jako doposud a vyhlašuj myšlenky a hnutí tvého vlastního srdce, a pravda bude ustanovena. Bude stát a obstojí i ve dnech otřesů, kdy všechno ostatní padne. A bude to veliký pád. Ale pravda bude stát jako skála a na Ní budou stát všichni, kteří ji milovali."

 

Pane, mám zato, že misijní služba rozhlasem je velmi podobná vydavatelské misijní službě. Často jsou to jedni a titíž muži, kteří vysílají a publikují. Před televizní érou byla služba přes rozhlas daleko žádanější a více oceňovaná. V některých oblastech je doposud "nepostradatelný" a jediný způsob, jak oslovit některé lidi.

Co do hodnoty bývaly tyto pořady lepší, jednoduší a jasnější, s větším pomazáním, větším účinkem a čistšími plody. Postupem času se stávaly "rafinovanější", více intelektuálské a s širším polem působnosti a cíli, tedy zkaženější a méně efektivní v duchovním boji.

Dnešní situaci misijní služby přes rozhlas se podobá situace v křesťanské publikační činnosti, ne však v tak velkém rozsahu. Kolik křesťanů si může dovolit publikovat a kolik vysílat?

 

Chci říci jen jediné, Pane. Rozhlasové vlny, podobně jako regály v knihovnách, jsou přeplněné doktrínami všech druhů a odstínů, které jsou doplněny interviewy s více méně prominentními křesťanskými vedoucími a se všemi druhy psychologů a doktorů teologie, spisovateli a jinými.

Většina oné jednoduché, ale zdravé misijní služby rozhlasem z první poloviny tohoto století se změnila na intelektuální cvičení. V programu jsou přednášky z biblických dějin, biblické psychologie a parapsychologie, četba a výklad zajímavých biblických příběhů, diskuse o zajímavých aspektech křesťanství. Z křesťanských pořadů se stalo fórum, kde můžeme "úspěšně napadat jeden druhého ve Jménu Ježíše", kde můžeme ventilovat vlastní nápady, ať už užitečné nebo škodlivé Tvému Tělu.

 

I zde však existují některé výjimky, za které Ti děkuji, ó Pane slávy. A děkuji Ti také za rozhlasové služebníky, kteří věrně, směle a ve správném duchu hlásají Tvou jednoduchou pravdu, a které jsem neměl tu čest slyšet.

 

Ukázal jsi mi jednoho rozhlasového misionáře a vydavatele z východní Kanady. Abych byl spravedlivý, musím říci toto: Je jedním z mála těch, kdo směle publikuje a mluví proti komukoliv, a nebojí se uvést jeho jméno, a proti čemukoliv v Církvi nebo mimo ni, co považuje za zlé nebo nebezpečné.

Jeho hlas a publikace nejsou falešné, jeho úmysly jsou ušlechtilé a jasné. Nicméně vyslovuji pochybnost o duchu, ve kterém je děláno mnoho věcí, a tím i o stupni plodnosti této služby v duchovní oblasti.

Například je ochoten bojovat s každým, kdo nepoužívá schválenou verzi starobylého překladu Bible, tzv. King James Authorized Version. Své důvody je schopen podepřít bohatou historickou dokumentací. Já věřím, a VÍM ve svém duchu, že jeho argumentace, úmysly i ochota "bojovat" jsou správné a odůvodněné, ale co tím dosáhne, když v tom není Tvůj Duch?

Mohu veřejně prohlásit, že i Nová verze krále Jakuba (NKJV) je nasáklá satanským duchem, a že ji nemohu vůbec číst. Pokud to však Tvůj Duch čtenářovi nezjeví, pokud čtenář nemá dostatečně vyvinutého a citlivého NOVÉHO ČLOVĚKA, aby mohl vidět a cítit satanského ducha, co mohu dělat? Budu ho bombardovat argumenty jako dobrý "křesťanský advokát"? To je pouhá marnost a Ty to víš, Pane.

Co tedy říci? Říkám toto: Přímluvná modlitba s milostí, trpělivostí a vírou je zrovna tak potřebná jako hlásání jakékoliv pravdy! Rozumová argumentace je jáma, do které dříve či později padají i ti nejlepší služebníci. Tato rozumová argumentace a hádky nejvíce přispívají k dělení Tvé Církve na "kluby".

 

Přesto však alespoň hlásá pravdu a hlásá ji směle. Proto se v hloubi svého srdce modlím, ó Pane Pravdy a Milosti a Trpělivosti, aby se nejen on, ale abychom se MY VŠICHNI naučili a byli schopni hlásat Tvou pravdu směle A ve Tvém Duchu, čímž bude zajištěna účinnost a plodnost v duchovním světě. Ovoce ve fyzickém světě bude následovat ve správný čas, bude-li ho ještě dostatek. Amen.

 

Ukázal jsi mi dalšího služebníka působícího přes rozhlas a tisk, z Jihu Spojených států, který je doktorem teologie a oslovuje posluchače "moji milovaní".

Když jsem mu napsal dlouhý dopis a připojil k němu moji první knihu a žádal ho o určitou pomoc, nenamáhal se s odpovědí svému "milovanému" posluchači. Na jedné straně umí popsat biblické postavy a události docela barvitým a zajímavým způsobem. Na druhé straně je schopen publikovat velmi pošetilé, rozdělující a pomlouvačné materiály o "jazykářích" - a to jen proto, že sám nikdy neokusil Tvého Ducha!

A zase, je to všechno jen lidský rozum, žádná živá voda. Je to skutečně duchovní Sahara, duchovní rakovina, která se tak rychle šíří. A duchovní rakovina produkuje tělesnou rakovinu, protože to je Satanův nástroj. Nicméně, svými slovy bude ospravedlněn a svými slovy bude zatracen!

Modlím se proto, abys mu dal milost k POKÁNÍ a odvrátil ho od rakoviny, kterou dosud šířil o darech Tvého Ducha, a tím hřešil proti Tvému Tělu. A pokud odmítne pokání, nechť neuvidí Tvé Království nebeské! Amen.

 

Dnešní duchovní služba rozhlasem se také stala nekonečnou reklamou a opakováním toho, co "musíme" a co "nesmíme", a to bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme schopni to činit. Takže po spoustě odvysílaných pořadů a vydaných publikací, po přečtení hromady knih a vyslechnutí nekonečných programů je takový výsledek, že rozhlasový pracovník i posluchač, spisovatel i čtenář, VŠICHNI děláme dál přesně to, co "nesmíme" a vyhýbáme se tomu, co "musíme" dělat. Proč? Protože zaplavujeme naše mozky novými vstupy, ale ve svém srdci zůstáváme stejní! Jestli také vůbec stejní(!), protože naše poznání nás pěkně nafoukne a my můžeme být horší než předtím.

 

A pak zde máme ještě magnetofonové kazety - pro případ, že jsme nestihli vysílání nebo koupit knihu. Existují nahrávky na libovolné téma, včetně hudebních. Stovky kazet, stovky traktátů a brožurek, stovky rozhlasových pořadů ...když k tomu ještě připočtu asi tisíc kázání a asi pětset lekcí v nedělní nebo sobotní škole, které průměrný návštěvník církve absolvuje za deset let, mám zato, Pane, že s takovou vyučeností bychom mohli začít dávat lekce i Tvým andělům v nebi.

Naštěstí nic takového nehrozí, protože naše velké poznání, které jsme s takovou pílí shromažďovali, uctívali, oslavovali, hojně si ho dopřávali, a za něž jsme i platili, pomine a nebude ho (1.Kor. 13:8). A tak to bude i s dary, které nám dal Tvůj Duch svatý! A pak pro nás může nastat velmi trapná situace, jestliže zjistíme, že nemáme NIC co by mělo SKUTEČNOU VĚČNOU HODNOTU, žádné pravé ovoce Tvého Ducha.

Skutečně nepříjemná situace, pokud bychom před Tebou stáli s prázdnýma rukama, jako ten fík se spoustou listí, ale žádnými fíky, který jsi proklel (Mat. 21:19).

Milovaný Pane, Ty se nás nebudeš ptát, kolik křesťanské literatury jsme přečetli, kolik kazet a rozhlasových pořadů jsme vyslechli, kolikrát jsme přečetli celou Bibli, kolik veršů umíme citovat nazpaměť, kolik oddílů Písma jsme správně vyložili, kolik proroctví jsme pronesli aneb kolik biblických tajemství vyřešili. Nebudeš se nás ptát, kolik kázání jsme přednesli, kolik knih jsme napsali, kolik seminářů a konferencí jsme navštívili, kolik kazet nahráli a kolik pořadů odvysílali, ani kolik učení a doktrín jsme předložili.

Na co se nás tedy budeš ptát? Z Tvé milosti na to odpovím v poslední kapitole pro ty, kteří se odváží pokleknout se mnou před Tebou.

 

 * * *

 

Nyní chci věnovat pozornost oné slavné, ale mnohokrát spíše hanebné službě prostřednictvím televize. Jak smutný obraz, Pane, nic moc potěšitelného.

Dej mi Tvoji milost, ó Pane, abych dříve než budu soudit seno a strniště, ba i ten hnůj z něho vzniklý, posbíral těch několik perel a drahých kamenů, těch několik zrnek zlata a stříbra. Ano, jsem smělý, Pane, protože mám Tvého Ducha a protože nehledám moji vůli, ale Tvoji Vůli, protože nesoudím co vidím nebo slyším, ale soudím spravedlivým soudem. Kdybych si tím nebyl jistý, kdybych to neměl potvrzeno Tvým Duchem, netroufl bych si napsat ani jedno písmenko.

 

Jeden Tvůj služebník, který byl povolán s dvěma dalšími, káže už téměř čtyřicet let věrně Tvé evangelium prostřednictvím rozhlasu a televize. Mnohokrát byl pokoušen, pokoušen pýchou i lidmi ve velmi vysokých světských pozicích. Jen jeho vlastní duch a srdce mu mohou říci, zda a do jaké míry se jeho duše zmocnila pýcha.

Naučil se cenné lekce, když jsi mu dovolil, aby se zamíchal do vysoké politiky a děkuji Ti, Pane, že jsi ho tím provedl a způsobil jsi, že zvítězil (přemohl) a zůstal věrný jen Tvému evangeliu. Ačkoliv zůstává stranou přímé politiky, stále ve svém životě a službě používá politiku a diplomacii.

 

Je v něm však nejméně jedna věc, ze které by měl činit pokání a která by měla být očištěna. Žádný věrný Kristův služebník nenazve Satana "Jeho Excelence"! On to udělal. Dokonce to i publikoval. Ve své lidské horlivosti se stejně jako každý z nás dopustil chyb, hříchů a nespravedlivých soudů. Ve Tvé milosti nám odpouštíš spoustu chyb, hříchů a nespravedlivých soudů, protože je pácháme v naší naprosté neznalosti, lidské horlivosti a pošetilosti. Jsou však věci, někdy je jich jen malý počet, které NEODPUSTÍŠ nebo nepřejdeš, pokud nečiníme pokání a nenaučíme se neopakovat je už nikdy.

 

A jedním takovým hříchem, takovou pošetilostí je tento jeho hřích, který ty jen tak NEPŘEJDEŠ! Služebník jeho formátu nesmí nikdy klesnout tak hluboko, aby v soukromí nebo veřejně nazýval kteréhokoli ze Satanových služebníků "Jeho Excelence", zatímco NIKDY nepoužil téhož titulu pro Tebe!

Proto mu na Tvém místě říkám: "ČIŇ POKÁNÍ, kaj se veřejně a odvolej svá slova, která jsi veřejně vyhlásil. A používej tento nadšený obdiv a vysoký titul vůči Tomu, který je jediná Excelence, která existuje - totiž Pán Ježíš Kristus, kterého kážeš!

A věnuj tomu pozornost, protože pokud nebudeš chtít slyšet tato slova a odmítneš učinit veřejné pokání, říkám ti ve Jménu Jeho Excelence, Božího Krista, kterého kážeš, že ani ty NEVEJDEŠ do Jeho Království nebeského, tak jako Mojžíšovi bylo zabráněno a nemohl vejít do Zaslíbené Země!"

Pane, veď tohoto služebníka tak, aby mohl učinit pokání a uschopni ho k tomu ...pro Tvoji slávu a jeho vládnutí ve Tvém Království. Amen.

 

Pak je zde další Tvůj služebník, kterého jsi povolal před mnoha lety. Věrně kázal Tvé slovo a používal při tom daru uzdravování. Mohl se stát mnohem větším a plodnějším služebníkem, kdyby býval pokračoval ve Tvém Duchu. Ale pak nedlouho poté, co začal sloužit, se stalo něco hrozného - jedna žena musela "zachránit jeho službu", protože Ty, Pane Nebe a Země, jsi toho byl zřejmě "neschopen".

 

Kdykoli žena "zbledne jako stěna", ukazuje to prostě, že Jezábel v ní nebude tolerovat, co slyší! I kdyby to slyšela od Božího služebníka a i kdyby tento Boží služebník byl jejím vlastním manželem. A tato Jezábel inspirovala tuto ženu, aby Tvému služebníku, svému manželu, řekla: "Muži, nemohu uvěřit tomu, co slyším! Ty služby jsou až PŘÍLIŠ dobré a každý den stále víc lidí se obrací na TVOU službu! A ty toho chceš nechat a odejít? Ty jsi se zbláznil! Slib neslib, zásady nezásady, to se NESMÍ stát ... JÁ to zařídím a zachráním tvou službu."

A přesně tak to i udělala. Šla za kazatelnu a mimo jiné řekla na obhajobu: "... vím, že Bůh ho (mého manžela) povolal a že musí pokračovat v poslušnosti Bohu. Žádám vás, abyste mu pomohli. Společně MY MŮŽEME ZACHRÁNIT tuto službu."

 

Tím zhřešila proti Tobě, Pane, proti svému manželu a proti té duchovní službě ...a dodnes si toho není vědoma. A když vykonala tento hanebný skutek, její manžel, Tvůj služebník, místo aby ji ve Tvém Jménu pokáral, byl na ni pyšný a "naprosto zahanben nad sebou samým"! Jaký to způsob "záchrany" a dalšího rozvoje duchovní služby! Jak hluboký omyl! A tak od toho dne se věčná (duchovní) hodnota této služby snížila, protože na ní bylo razítko "Jezábel". Vždyť ona tu službu zachránila, ne?

 

Neměl jsem pochyb o upřímnosti, čestnosti a oddanosti Tvého služebníka a jeho služby, o velkém úsilí jeho i jeho blízkých partnerů, o dobru způsobeným touto službou v oblasti těla a duše a o pravosti jeho daru uzdravování.

Ale Ty, Pane, jsi byl "vytěsněn z této služby", takže užitek dosažený v duchovní oblasti byl nepatrný, jestli vůbec nějaký.

Duchovní úpadek tohoto náboženského podniku postihl všechny jeho vedoucí včetně Tvého služebníka, který ztrácí i to, co jsi mu dal na začátku. Oni měří svůj úspěch vnějšími výsledky, postavenými budovami, zdravotnickými a vzdělávacími službami poskytovanými stovkám lidí, finanční prosperitou a množstvím těch, kdo jim píší, podporují je a žádají je o pomoc.

Před lety jsem byl jedním z nich a děkuji Ti, Pane, že jsi mi skrze tuto službu poskytl, co jsem v tehdejším stádiu potřeboval. Ano, podporoval jsem je v dobré míře, natlačené, natřesené a vrchovaté, modlil jsem se s nimi a za ně, radoval se s nimi, osobně jsem psal dopisy Tvému služebníku, ačkoliv mi nikdy neodpověděl.

 

Děkuji Ti také dnes za tohoto služebníka a jeho službu, neboť nepochybně naplňuje mnoho potřeb mnoha lidí v tělesné i intelektuální oblasti. Potřeby ducha však zůstávají neuspokojené, duchovní člověk se nemění a neroste - protože je na tom razítko Jezábel!

 

Jejich evangelium je: "Buďte úspěšní a zdraví", což je ovšem biblické. Je-li to však jediná věc, kterou jsi chtěl sdělit a dát Tvému stvoření, potom, drahý Pane, Bible mohla mít jen jednu stránku!

Tito lidé a mnozí, mnozí další v jiných službách dodnes nechápou, že fungování darů Tvého Ducha (uzdravování, jazyky, proroctví, zázraky, poznání atd.) NEZNAMENÁ, že musí být osobně přítomen také Dárce!!! A tak se i tato služba stala náboženským podnikem, a podobně jako všechny ostatní náboženské podniky, stala se podobnou svatyni v Sílo nebo Gabaonu!

Svatyně v Sílo a později v Gabaonu byla bez Truhly Smlouvy, která z ní byla vzata a už se tam nikdy nevrátila (1.Sam. 4, Ž. 78:56-60, Jer. 7:12). Kněží ustavičně konali "podle VŠEHO, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Israelovi" (1.Par. 16:40). Zdálo se, že všechno probíhá jako obvykle a činností ve svatyni neubylo ani se nezměnily - ale ta nejcennější a základní část svatyně, která byla skutečným smyslem její existence, chyběla. Truhla smlouvy chyběla!

 

Náboženské činnosti v tomto i všech dalších náboženských podnicích a organizacích jsou dnes obecně rozšířené. Novozákonní kněží a farizeové přijímají oběti na nádvoří a zapalují oběti ve svatyni. Snaží se, aby světlo svícnu stále hořelo a snaží se "dělat VŠECHNO tak, jak se zdá, že to Nový Zákon vyžaduje".

Jaksi si však nevšimli, že Ty, Pán slávy NEJSI PŘÍTOMEN! Protože TY JSI Truhla Nové Smlouvy. A Ty nejsi ve velkých sálech, katedrálách, universitách, podnicích ... ale hle, v malých příbytcích, Abinádabově a Obededomově ...a v malém, velice obyčejném stanu Davidově, který postavil uprostřed Jerusaléma (1.Sam. 7:1-2, 2.Sam. 6:11,17).

 

Dále pak, Ty jsi se NIKDY nevrátil do Sílo a Gabaonu! Zůstal jsi v Davidově malém obyčejném stanu, dokud Šalamoun nepostavil jeho nádherný chrám. To znamená, že Ty jsi i dnes přítomen v malých obyčejných "stanech" mužů, kteří jsou podle Tvého srdce a ochotni plnit všechnu Tvoji Vůli (Sk. 13:22). A tyto stany a muži jsou uprostřed Tvé Církve.

Ale náboženské svatyně, podniky, katedrály, sály postavené lidskýma rukama a horlivostí jsou bez Truhly Smlouvy - bez Tvé Osoby! A Ty se tam NIKDY nevrátíš, dokud neustavíš Tvůj Trůn v Jerusalémě. Staň se tak, Vaše Veličenstvo Ježíši Kriste.

 

Věřím, že jsi svého služebníka nikdy neopustil, protože jeho srdce k Tobě bylo čestné a upřímné - ale opustil jsi tu službu, ten podnik, který není Tvůj. Jednoho dne to Tvůj služebník uvidí. Uvidí také, jak byl postupně klamán, od samého začátku, od té hodiny, kdy Jezábel "zachránila" tu službu. Jak byl pomalu naplňován pýchou a jak ho jeho lidská horlivost vedla do většího a většího bláznovství. A druhá Jezábel (druhá manželka jeho syna) proces jen urychlila.

 

Také jeho syn se proměnil na hollywoodského herce, jsa si zcela jist sám sebou a dokonce předstíraje, že Ty mu šeptáš Tvá přání do uší. Jaká fraška!! Jaký hrozný duch, který z něho vychází! Raději bych zůstal chudý a nemocný, než být uzdraven a prosperovat, a přitom být tak podveden, tak nadutý, tak opilý takzvaným "náboženským úspěchem". To je skutečně náboženství Amway, které spěje do záhuby.

 

Tvému služebníku a jeho partnerům říkám: "Cokoli člověk zaseje, to bude i sklízet! Modlím se za tebe, aby tě Pán slávy a milosti ušetřil toho, že bys musel sklízet to, co už roste a co doposud zaséváte, ty, tvůj syn a další. Pokud nebudeš ČINIT POKÁNÍ před Pánem slávy za všechnu tvou pýchu, horlivost, pošetilost a slepotu ...ani ty neuvidíš Království nebeské!"

Staň se tak, Pane a Králi!

 

Pak zde byl další Tvůj služebník, který kázal evangelium mnoho let a vystavěl katedrálu, dost velkou i pro "zítřek". Nepovolal jsi ho do této služby, Pane? Pokud jsi ho skutečně povolal, jak to, že Tě nikdy nepoznal? A pokud Tě znal na začátku, určitě Tě ztratil cestou, jak jeho náboženský podnik rostl a stával se čistě intelektuálním kolotočem.

 

Ještě nikdy jsem neviděl, aby se pravý služebník Boží změnil na tak bídnou lidskou bytost jako tento muž! Ještě nikdy jsem neviděl pravého Božího služebníka sedět na barové stoličce s kytarou v ruce a veřejně v písni prosit lidi, kterým mnoho let sloužil, aby ho "nenechali venku mrznout v temnotě"! Tak zoufale se snažil zachránit SVOU službu, že nedbal, jakou hanbu dělal Tobě a Tvému Svatému a Mocnému Jménu!! Ano, hanbu, protože tento "cikánský akt" dělal ve Tvém Svatém, a Mocném Jménu. Jak hnusné!

Komu celé ty roky sloužil ..."nějakému chlapíkovi v nebi, který ho v nejtemnější hodině nechal být"???

On a jeho rodina by se před Tebou měla KÁT, Pane, a to nejen slovy, ale v slzách a rouchu z pytloviny, abys jim pak všem neřekl: "Nikdy jsem vás neznal, odejděte ode Mne ..." a aby pak nemuseli být vyhozeni do vnější temnoty, kde bude pláč a skřípění zubů!

Modlím se, Pane, aby věnovali pozornost mým slovům a činili pokání. Jinak bych se i já musel stydět, kdybych se s nimi setkal v Království nebeském. Amen.

 

Pane, na tomto místě bych rád vsunul následující malou poznámku. Všichni služebníci, kteří pracují prostřednictvím rozhlasu, televize a tisku, věří a prohlašují, že to co dělají, je "Tvá služba" a "Tvoje dílo". Kdybys však Ty, který jsi Mistrem a Pánem díla, žádal nebo přikázal, aby kterákoliv z těchto služeb byla ukončena nebo aby byl změněn její směr, všichni by se začali ze všech sil bránit, aby službu udrželi takovou jaká je, popřípadě ji ještě dále rozšiřovali! Jsou ochotni obětovat část vlastního image, pověsti, své pýchy a slávy ... jen aby udrželi "své dítě v chodu"! Proč?

Nedovedou si představit, že bys Ty mohl udělat takovou věc! Že bys mohl ukončit službu, která přece přináší "tolik dobra". Nedochází jim ani jednoduchá pravda, že pokud my, pošetilí křesťané, začneme v Tvém Duchu, ale pokračujeme v naším tělesnosti a tím zarmucujeme Tvého Ducha, potom Ty prostě opustíš "NAŠI službu"!

Pokud děláme svaté sliby a pak je porušíme, Ty tuto "službu" opustíš. A to I V PŘÍPADĚ, že jsme byli Tebou povoláni a pomazáni Tvým olejem (jako byl král Saul), ale pak jsme se stali neposlušnými Tvým příkazům a vedení (stejně jako král Saul), Ty nám službu ODEJMEŠ (stejně jako jsi odejmul resp. odtrhl království od Saula)!

Pokud se Tě na začátku bojíme, ale později se začneme více bát lidí než Tebe, takže se snažíme uspokojovat lidi místo Tebe (stejně jako to dělal král Saul), tato "služba" se stane FRAŠKOU a pro Tebe ztratila celou svou hodnotu!

 

Kdy křesťanští vedoucí, zvláště v Severní Americe, začnou vidět a chápat tuto jednoduchou pravdu? Není divu, že i někteří z těchto Tvých "veteránů" končí na hromadě obětí. Když před deseti, dvaceti, třiceti nebo více lety začínali duchovní službu, takový konec nepředvídali ani neplánovali. Žádný moudrý vedoucí by takový konec nikdy neplánoval, ale my všichni jsme schopni a žádostivi jít spíše po Via Appia nežli po Via Dolorosa. Po téměř dvou tisících letech jsme se ještě nenaučili a neuvědomili si, že opravdový úspěch se může uskutečnit jen na Kalvárii a nikdy v Římě??

Pomož nám, Pane milosti a slávy!

 

Pak je zde další Tvůj služebník, kterého jsem poprvé poznal skrze hudbu - velmi dobrou hudbu, musím říci. Jeho staré a nové písně, které hrál a zpíval se zápalem a živě, byly pro mne skutečným požehnáním.

Ano, se zápalem a živě, protože jeho hudba se nedá srovnat s většinou komerční křesťanské bezduché zábavy. A postupem času se zdá, že v jeho hudbě je stále více života a více ohně.

 

A nejen v jeho hudbě, ale také v jeho kázání. Musím svobodně a ochotně přiznat, Pane, že dnes je snad jediným koho znám, kdo směle vysílá Tvou pravdu, aby ji přes televizní síť slyšeli malí i velcí. Tvá pravda zahrnuje také "nepříjemnou pravdu", kterou naše tělo nechce slyšet.

 

Děkuji Ti, Pane, za tohoto muže a jeho tým a modlím se v duchu a v pravdě, abys DRŽEL tohoto služebníka na cestě; zachoval ho, posílil ho a učinil ho vskutku plodného skrze Tvého Ducha!

Očisti ho také od všech věcí, které jsou závažím na jeho rukou a nohou, aby mohl běžet svobodněji a přinést ještě více ovoce. Děkuji Ti, Pane, že slyšíš a odpovíš na mé modlitby! Buď požehnáno Tvé Jméno!

 

Existují dvě určitá závaží, která ho tlačí dolů a já prosím, mocný Pane, aby byla zničena. Tato dvě určitá závaží jsou následující:

 

(1) On je posledním člověkem na zemi, který by měl žebrat o peníze! Mohlo by to sice pomoci budovat jeho vnější náboženský podnik - ale nepomáhá to jeho SKUTEČNÉ duchovní službě, nýbrž ji NIČÍ! A ten, který má zvláštní schopnost tuto službu ničit, je jeho vlastní syn. Je to skutečný křesťan z "Beverly Hills" typu "pošlete nám 1000 US$ a my vám pošleme zadarmo tento nádherný kalendář".

Pane dej, ať Tvůj služebník SPOLEČNĚ s jeho synem jdou na kolena a činí POKÁNÍ. Dej, ať jeho syn činí pokání v slzách, protože o Tobě dosud nic neví. A bude-li se Tvůj služebník modlit a přimlouvat za svého syna, Ty uslyšíš jeho modlitbu a odpovíš na ni! Toto jsou více Tvá než má slova, ó Pane slávy!

 

Tak říkám znova, Pane, že není jeho povoláním "soutěžit s jeho kolegy" a vybudovat další podnik s "pěti tisíci různými službami, jejichž cílem by bylo zachránit Spojené státy ... a nebo raději celý svět"! NENÍ jeho povoláním starat se o každou potřebu, která je kolem něho.

Jeho povoláním je uskrovnit se a hlásat směle Tvoji PLNOU pravdu. Hlásat ji tam, kde Ty otevřeš dveře a nikde jinde! Ukaž mu také, Pane, že když Ty otevřeš dveře, nikdo je nemůže zavřít (Zj. 3:7). A navíc, když Ty otevřeš dveře, TY také poskytneš prostředky a VŠE potřebné!!

K TOBĚ by měl volat o finanční podporu a NE k televizním posluchačům (Fil. 4:6,19). Tím, že ukazuje svým televizním divákům různé potřeby a nezbytnosti pro svou službu, které se zrodily v mozcích jeho účetních, tím vzdoruje Duchu Tvého slova v 2.Kor. 9:7! Když stojí před kamerami, ať raději řekne: "Pošlete své dary podle touhy svého srdce. NEPOSÍLEJTE je kvůli tomu, že existují potřeby ...protože existuje potřeba, která je nade všechny tyto potřeby - je to potřeba USPOKOJIT NAŠEHO OTCE VE VŠEM CO DĚLÁME! Proto pošlete jen to, co rozradostní vaše srdce - a Otec, který je v nebesích, vás bude milovat a bude potěšen. Staň se."

 

Uvědomí si on i jiní vedoucí, že cokoliv mohou dosáhnout v tělesném světě nebude k ničemu, pokud toho bylo dosaženo pomocí člověka? Je psáno: "... nebo marná jest pomoc lidská!" (Ž. 60:13 a pro jistotu opakováno v 108:13). Jejich mysl, jejich rozum bude vždy ospravedlňovat prostředky, kterými shromažďují finanční podporu - ale Tvůj Duch je zarmoucen a nemůže se radovat z ovoce jejich úsilí.

 

Opakuji, Pane, ať se on uskrovní a hlásá směle Tvoji plnou pravdu. To je ono; nic víc, ale nic míň. Ó ano, Pane, dej ať pokračuje v hraní a zpívání.

 

(2) Je posledním člověkem na zemi, který by měl být tak podveden, že by věřil a kázal, že sklenice piva je nepřítelem Tvého Spasení! Pro mnoho protestantů a zvláště pro vedoucí, je velmi typické, že by se nedotkli piva nebo vína, aby to nezničilo jejich svatost, mají-li jakou.

Zacházejí tak daleko, že tvrdí, že na svatbě v Káni Galilejské jsi vodu neproměnil ve víno, ale v hroznovou šťávu. Proto tedy asi Tvůj Duch inspiroval Pavla, aby napsal Timoteovi, že diákoni by neměli pít příliš mnoho "hroznové šťávy", aby to nezničilo jejich úřad! (1.Tim. 3:8).

 

Nikoho nežádám, aby si přečetl 1.Tim. 5:23, ALE žádám všechny, aby si přečetli Řím. 14. kapitolu, 1.Kor. 6:12 a 10:29-31, Gal. 5:13 a Kol. 2:20-21. Prosím také, aby Tvůj Duch dal tuto pravdu všem, kdož ji skutečně hledají ... a také Tvému služebníku.

Opravdu NEDĚLÁM reklamu pití piva, pití vína nebo sociálnímu pití nebo jakémukoliv jinému pití - dělám reklamu Tvé pravdě, kterou hlásám!

 

Co je Tvá pravda? Je-li někdo slabý ve víře, ať se zdržuje od těchto věcí (!), i když v Božích očích jsou VŠECHNY dovolené a čisté! (1.Kor. 6:12, Řím. 14:20). A je-li někdo silný ve víře a neodsuzuje sám sebe, ať si tyto věci ponechá pro sebe, aby se nestal kamenem úrazu pro slabšího bratra! Kažme tedy pravdu a ne lži - a pokud si nejsme jisti, buďme zticha.

 

Naše temná mysl ovšem okamžitě odpoví: "Proč bychom my křesťané měli pít něco nebo se dotýkat něčeho, co je Satanovým nástrojem, rozbíjí rodiny, zabíjí lidi a šíří bídu?" Dovol, Pane, abych se zeptal: Proč jsi Ty, Pán z nebe, pil víno, které je Satanovým nástrojem? Dokonce Tě obvinili, že jsi "pijan vína" (Mat. 11:19), nikoliv "pijan šťávy".

Kromě toho bych se rád zeptal všech bratří a sester: Proč berete do rukou peníze? Není to snad Satanův nástroj, který rozbíjí rodiny, zabíjí lidi a šíří bídu? Dolarová bankovka, kterou jste právě dali do košíku pro TROJNÁSOBNĚ SVATÉHO A ČISTÉHO BOHA, mohla před chvílí projít rukama nejšpinavější prostitutky, která si ji "vydělala"! To vám nevadí?

Pero, kterým píšete kacířstva, Písmu cizí doktríny, nenávistné dopisy, lži, domněnky nebo diplomatické omluvy ... toto pero se stává Satanovým nástrojem právě ve vaší ruce. To vám nevadí?

Ano, dokonce vaše vlastní mysl, která produkuje tyto hereze, divné doktríny, cizoložství, představy zla, ambice, touhy, lži anebo diplomatické výmluvy ...tato vaše mysl se nestává, ale JE Satanovým nástrojem ve vaší vlastní bytosti! To vám nevadí???

Ale sklenice piva se bojíte dotknout? Sklenky vína? Bojíte-li se těchto věcí, tak se jich nedotýkejte, ALE nemůžete-li své bratry a sestry vysvobodit, NESPOUTÁVEJTE je stejnými pouty, které sami nosíte!!! Kázejte pravdu a ne lži, šiřte světlo a ne tmu.

 

Milovaný Pane Ježíši Kriste, toto je co říkám svým bratrům a Tvému služebníku. Zdalipak Tvůj lid někdy uvidí a porozumí i těmto věcem? Uvidí a pochopí Tvůj služebník? Znovu však prosím, ať je Tvůj služebník vysvobozen od těchto zatěžujících závaží a ať je Tvůj lid udržován ode všeho, co jejich víra odsuzuje, aby nehřešili, "nebo cokoli není z víry je hřích" (Řím. 14:23).

 

Pak je zde ještě další Tvůj služebník, drahý Pane, který také sloužil dlouhá léta. A on také stavěl náboženský podnik, kde je běžné žebrat o peníze a používat každou dostupnou světskou taktiku k tomu, aby se pro Svatého a Všemohoucího Boha něco postavilo.

Pro tohoto ale i mnoho jiných služebníků není nic neobvyklého se těžce zadlužit ...a pak doufat v zázrak, který by je vytáhl z jámy. Je to chození ve víře nebo "křesťanská dobrodružnost"? Věřím, Pane, že je to druhé, protože oni při tom mnohdy ztrácejí obyčejný rozum, který by je měl vést k tomu, aby se snažili budovat a udržet své podniky. Jejich dopisy popisující jejich finanční bídu ukazují také jejich duchovní bídu.

 

Pravda, tento služebník je jedním z několika málo těch, kdo odsuzují zlo v tomto národě i na celém světě, varují před tímto zlem a bojují proti němu, i když při tom používají tělesné zbraně. Jeho hlas není falešný, nekáže lži. Je také pravda, že jeho cílem je zastavit, a dokonce i obrátit příliv zla, neboť většina lidí jsou podle jeho názoru morální občané, kteří dodržují zákon.

Možná má pravdu. Zároveň si však možná vůbec neuvědomuje, že "tajemství nepravosti už působí" (2.Tes. 2:7) více než devatenáct století a ŽÁDNÝ ČLOVĚK tento proces nezastaví ani nezvrátí! Proč? Protože Ty, Pane, jsi dovolil, aby tento proces proběhl, aby ovoce zla (hrozny) také dozrálo ke sklizni!

Je psáno, že na Tebe bude volat anděl hlasem velkým: "Zapíchni srp svůj, a žni; nebo přišla tobě hodina žně, nebo dozrála žeň země" (Zj. 14:15). To je ta úroda země, na kterou jsi Ty, Ženich, tak trpělivě čekal (Jak. 5:7).

A pak bude dalšímu andělu řečeno: "Zapíchni srp svůj ostrý a skliď hrozny vinné révy zemské, neboť její hrozny jsou uzrálé" (Zj. 14:18).

 

Co tedy mám říci? Aby tvůj služebník přestal kázat? Aby přestal hlásat pravdu? Aby přestal ukazovat na veškeré zlo a odsuzovat ho? Aby přestal vyučovat mladé křesťany? Vůbec ne! Ale modlím se, aby pokračoval v díle a nebyl zastrašen, protože právě takto směle jsi to Ty sám činil během Tvé krátké služby na zemi.

 

Nikdy jsem však, Pane, neviděl, že by jsi Ty byl kdy šel do Herodova paláce za cokoliv lobovat! Také jsem neslyšel, že bys tam za stejným účelem byl poslal některého z Tvých učedníků. Zato tento služebník a jeho partneři ve víře by bez váhání šli a hledali pomoc a odpovědi v "Herodových palácích", jejichž duchovní zkaženost a prostopášnost není menší než duchovní zkaženost a prostopášnost nočních klubů téhož města.

Dokonce má tu troufalost tvrdit, že "Bůh mu tak přikázal", že to bylo Tvé vedení! Věřím, že by za to měl před Tebou činit POKÁNÍ.

 

A pokud by Tvému služebníkovi nebo některému z jeho kolegů byl nabídnut samotný Herodův trůn, pravděpodobně by ani minutu neváhali. Ano, určitě by viděli v tom Tvoji ruku ... a velkou příležitost pro Boží vojsko zvrátit příliv zla. Nikdy nečetli resp. nepochopili pravdu v Jan. 6:15, protože jim jejich mysl nedovolí, aby uviděli a porozuměli Tvé moudrosti v této oblasti. Jen jejich duch by jim mohl dovolit vidět a rozumět. Ale mohou oni slyšet svého ducha?

 

Existuje ještě další skutečnost, která platí nejen pro systém vyučování, používaný Tvým služebníkem, ale pro všechny náboženské systémy vzdělávání, a sice: Praví bojovníci Kristovi NEJSOU ti, kteří zapřou hlas Tvého Ducha, vezmou svá vysvědčení (certifikáty) a následují své vůdce bez ohledu na to, kam jdou a čí vůli činí. Praví bojovníci Kristovi jsou ti, a jenom ti, kteří zapřou sebe sama, vezmou na sebe svůj kříž a následují Tebe (Mat. 16:24).

Přesto Tě, Pane, prosím, aby jsi bohatě požehnal všechny mladé lidi, kteří se s čistým srdcem rozhodli studovat Tvé slovo a dávat pozor na Tvé volání. Modlím se také za to, abys jim ukázal, že pravý služebník Kristův není školen v semináři jako takovém, ale ve svém vlastním domově, ve své vlastní rodině, a u Tvých nohou!

Konečně, Pane, toužím, abys jim, jejich učitelům a vedoucím ukázal, že ani jedno slovo Tvého Písma Svatého nenapsal teolog!!! Ani apoštol Pavel totiž nepoužil nic z teologického Saula z Tarsu, nýbrž psal pouze ze zjevení, jichž se mu hojně dostalo u Tvých nohou (2.Kor. 12:7).

 

Na tomto místě se musím zmínit ještě o jedné věci, která se týká nejen tohoto Tvého služebníka, ale mnoha jiných služebníků a vedoucích, jakož i jejich následovníků.

 

Pane, kdykoliv vidím "televizního evangelistu" se zbídačelým černouškem na klíně někde v dalekém utečeneckém táboře, jak snažně prosí o peníze, dělá se mi špatně od žaludku. Můj duch je "naježen" z několika důvodů:

 

Zaprvé, takovýto Tvůj služebník by se měl rozhodnout, zda je Tvým evangelistou nebo zda je "matkou" Terezou! Nemůže být zároveň obojí. Měl by si přečíst o svém povolání a povinnostech v Ef. 4:11-13 a uvědomit si, že NEBYL povolán, aby byl ... děkanem teologické fakulty, předsedou křesťanského hnutí, evangelistou, pastýřem církve, spisovatelem, učitelem, stavitelem škol na ostrovech Fidži, mlékařem pro chudé v Habeši, průvodcem turistů v Israeli, kandidátem na světský úřad ... ba i dobrým otcem pečujícím o duchovní, duševní a tělesné blaho své ženy a dětí - A TÍM VŠÍM ABY BYL ZÁROVEŇ, V JEDNÉ OSOBĚ. Čím více se tito vedoucí snaží dosáhnout v tělesném světě, tím méně dosáhnou ve světě duchovním.

 

Zadruhé, k tomu, aby vytvořil tak smutný a srdceryvný obrázek umožňující mu přístup k našim bankovním kontům a budování vlastní slávy, nepotřebuje se svým týmem cestovat letadlem po celém světě. To může udělat, a mnohem levněji, v kterékoli čtvrti chudých kteréhokoli města svého vlastního národa!

 

A zatřetí, měl by skutečně dobře prozkoumat své srdce a zjistit SKUTEČNÉ důvody, proč všechny tyto věci dělá. Jsou to čistě humanitární důvody? Nebo je to vedení Tvým Duchem? Je snad očekáváno, že my dobří křesťané budeme vždy a všem lidem pomáhat, bez ohledu na to, kde jsou a kdo jsou a co dělají nebo nedělají? A pokud se to rozumí samo sebou, proč potom máme být "obezřetní jako hadi"? (Mat. 10:16).

A pokud pomůžeme každému ve světě, svět nás bude chválit, všichni lidé nás budou chválit ...jak nás potom budou VŠICHNI nenávidět pro Jméno Tvé??? (Mat. 10:22). Může mi to někdo říci?

 

A dále, mohl by některý z Tvých evangelistů a jiných služebníků vysvětlit Mat. 10:14-15? Mohli by uvést jeden ... alespoň JEDEN případ, kdy byli vedeni Tvým Duchem setřást prach svých nohou? Nebo kdy jim Tvůj Duch zabránil, aby šli a pomohli? Nebo aby šli a kázali? Nebo dokonce aby šli a modlili se??? (Sk. 16:6-7, Jer. 7:16 aj.).

 

Ale abych nemluvil v tajemstvích, dovol mi uvést dva příklady. Řekl někdo z nich lidem v Indii, včetně jejich vlády, aby přestali uctívat své krávy? Aby přestali živit a uctívat své krysy, zatímco tisíce jejich lidí umírají na ulicích hladem? Aby si přestali hrát se svými jedovatými hady a uctívat je? Aby svoji nejhorší otevřenou stoku přestali nazývat a používat jako "svatou řeku"? Aby zničili své satanské bůžky a modly a obrátili se k živému Bohu?

Snad nepokračují oni v praktikování svého satanismu se stále větší horlivostí? Kdybys však Ty - Hospodin Bůh Jahve - na ně seslal vlastní rukou nějaký soud, my dobří křesťané budeme první, kdo zorganizujeme sbírku a honem tam poletíme, abychom zmírnili Tvůj soud! Jsme opatrní jako hadové nebo jsme praobyčejní blbci??

A protože JSME blbci a jak se zdá nejsme ochotni sedět u Tvých nohou a naučit se těmto úplně základním lekcím, dáváš nám okusit, jak chutná naše hloupost a jejich "velká náboženství". Dovoluješ, aby do našich domněle křesťanských zemí přijížděly různé druhy příšerných "gurů" a přetransformovaly zástupy našich naivních lidí na pomatence!

 

Druhým a nedávným příkladem je Etiopie. Dal jsi mi toto jasné slovo: "Synu člověčí, když země hřeší proti mně dopouštějíc se krutých přestoupení, tehdy JÁ vztáhnu na ni SVOU RUKU a zlámu jí hůl chleba a POŠLU NA NI HLAD A VYHUBÍM Z NÍ ČLOVĚKA I ZVÍŘE ..." (Ezech. 14:13).

Co udělali křesťanští "vedoucí" a zástupy jejich následovníků? Aniž by se Tě na cokoliv ptali, pohotově spojili své ruce se světem a střemhlav se vrhli do frašky zvané "zachraňte Etiopii". Nebyl bych býval nijak překvapen, Pane, kdyby se byli připojili také ke zpěvu písně "We are the world" ("My jsme svět").

Nesčetné miliony dolarů skončily v rukou ďáblů v lidské kůži. Nesčetné tuny potravin shnily nebo s nimi bylo záměrně špatně naloženo. Nesčetné tisíce Etiopanů byly zastřeleny a zavražděny zbraněmi nakoupenými za obětiny křesťanů. A další nesčetné tisíce Etiopanů byly násilně transportovány na jih ve vojenských nákladních autech nakoupených za obětiny křesťanů!

 

Ó Hospodine, Bože Jahve, jak dlouho ještě bude Tvoje Církev terčem posměchu pro svět a pro Satana???

 

Nyní se vracím ke Tvému služebníku a ptám se ho: "Budeš věnovat pozornost těmto slovům, která jsem mluvil kvůli Pánovi a budeš o nich uvažovat ve svém srdci? Promyslíš znovu a zvážíš své cíle, touhy a cesty před Stvořitelem celého vesmíru?

Modlil jsem se za tebe, aby tě Pán Slávy a Moci doopravdy posílil, abys pokračoval v hlásání pravdy a soudil zlé ...abys pokračoval ve výchově mladých bojovníků pro Krista. Změníš však směr tak, jak Duch ukazuje? Budeš činit pokání, pokud si to On bude přát? Modlím se, abys to učinil, jinak tvá služba ve tvém vlastním podniku nebo v kterémkoliv jiném podniku, jehož se zúčastníš, ztratí duchovní (věčnou) hodnotu a vyjde naprázdno. Nechť se tak stane, ó Pane Slávy a Moci! Amen.

 

Drahý Pane Ježíši, nyní přicházím k Tvému služebníku, který byl nejstarší mezi Tvými služebníky a už není mezi námi. Dej, ať jsem věrný a přiznám zásluhy tam, kde jsou namístě, a ať vynesu soud tam, kde je to namístě.

Neznám jiného křesťana, který by vložil tolik úsilí do hledání praktických biblických odpovědí na problémy a rozpory světa, který navštívil tolik národů a osob ve vysokých světských pozicích, aby jim sdělil svou prostou pravdu a své odpovědi na problémy ... a dokonce i své poselství o přicházejícím Králi a Království.

Věřím, Pane, že stejně jako mnoho jiných služebníků a teologů začal i on s upřímným srdcem a hledající myslí, a tak se tomu věnoval několik desetiletí. Ano, dal tomu celý svůj dlouhý život! Avšak mnoho křesťanů, včetně vedoucích, reagovali při zmínce jeho jména nebo jeho služby jen posměchem.

Nyní jim říkám na Tvém místě, spravedlivý Pane, že se VŠICHNI posmívali sami sobě, svému vlastnímu úsilí a svým vlastním službám, protože nikdo z těch, kteří se posmívali nebo ještě posmívají, není lepší než byl on a není moudřejší než byl on!!

Nebudou-li ti, kdo ho tak nespravedlivě odsuzovali, činit pokání, dostanou svou "odměnu" v posledním dni!

Protože Tvůj služebník už s námi není, obracím se k těm, kteří jsou povoláni "chodit v jeho stopách". Je-li možno si vzít ze služby jejich předchůdce nějaké ponaučení, pak je to, jak věřím, následující:

 

Nikdy neprolomil "bariéru", která rozděluje duši a ducha (Žid. 4:12). Veškeré jeho poznání a moudrost a všechny jeho odpovědi byly rozumové. Pokud by byl býval prorazil až k Duchu, mnozí jeho význační "přátelé ve vysokých světských pozicích" by ho byli nepřijímali a nebavili by se s ním. Byl by býval ignorován, nezván, nevítán!, protože by jim býval říkal plnou pravdu (také o nich samotných) tak, jak by mu byla zjevena Tvým Duchem. A oni všichni by se byli stali jeho "nepřáteli ve vysokých světských pozicích".

 

Drahý Pane, dokonce říkat pravdu křesťanovi z něho může udělat našeho nepřítele (Gal. 4:16), ano, často velmi snadno, jak, Pane, z Tvé milosti víme.

Nový vydavatel jejich časopisu, který je snad mým krajanem, o svém předchůdci napsal: "Vynaložil svoji energii a vynikající schopnosti na hledání odpovědí na některé nejdůležitější životní otázky". Souhlasím s tímto výrokem! Ale to je, Pane, přesně důvod, proč odpovědi a pravda, které hledal, odpovídají JEHO energii a JEHO schopnostem, neboť jsou to skutečně energie a schopnosti jeho vlastního intelektu. On však NEDOSTAL odpovědi a pravdu PŘESAHUJÍCÍ JEHO schopnosti, které odpovídají Tvým schopnostem, a které ŽÁDNÝ ČLOVĚK nemůže vypátrat!!

Musíme je obdržet v pokoře, dětské víře a v DUCHU! (Mat. 11: 25-29).

Jeho odpovědi a jeho pravda ho učinily "přítelem světa", Tvé odpovědi a Tvá pravda by ho byly učinily "nepřítelem světa". Takže i když často kázal Tvé Slovo v Jak. 4:1-3 jiným, sám se stal duchovní obětí následujícího 4. verše.

 

Poučí se z toho jeho následovníci? Věnují pozornost mým slovům? Prolomí onu bariéru a začnou přinášet také duchovní ovoce? Modlím se upřímně, aby tomu tak bylo. Amen.

 

Zde bych opět rád vložil jedno nebo dvě prohlášení. Mnozí, mnozí křesťané stále ještě posuzují druhé podle vzhledu, vnějších znaků a nikoliv podle vnitřních duchovních skutečností. Takže se stává, že jeden, který předkládá zmatenější biblické vyučování nebo mylnější doktríny, je posmíván a odsuzován přísněji než druhý, který třeba předkládá jasnější učení, správnější a jednoduší doktríny! (Neříkám to, Pane, proto, abychom přehlíželi nebo tolerovali chyby a zmatek).

Ten první z nich to ale může dělat v upřímném, otevřeném, skromném, dobrém duchu, kdežto druhý může být v arogantním, zlomyslném, servilním, ustrašeném nebo jakémkoliv jiném ďábelském, nepříjemném duchu. Zkoumám a zpytuji duchy, neboť tak si mě to učil, a to bez ohledu na to, jak jsou naše učení a doktríny čisté nebo jak se mohou zdát čisté naše cesty. Vskutku je psáno: "Všechny cesty (doktríny) člověka se jemu zdají čisté, ALE Pán zkoumá a zpytuje duchy" (Přísl. 16:2).

 

Pak je zde jeden Tvůj služebník, který také postavil katedrálu, dokonce křišťálově čistou katedrálu, a zdá se, že ví, co činí. Je to žoviální muž, který káže populárním a atraktivním způsobem.

Má spoustu spokojených posluchačů a také spoustu přátel, zvláště v kruzích, kde se zajímají o víru, psychologii, parapsychologii, vítězný křesťanský život a podobné věci. Možná se také spojil s jiným služebníkem, který je známý svým učením o víře, aby s ním vytvořil tým.

Podle jednoho takového učení může křesťan mít milion naftových studní v Texasu, má-li víru. Není to pravda, Pane? Je to pravda, i když z ekonomických důvodů bych žádnému křesťanu neradil, aby to dělal v roce 1986.

 

Chtěl bych Ti, Pane, psát o mnoha věcech z humorné stránky, neboť vím, jaký máš velký smysl pro humor. Ale skutečné důvody, proč Ti píši tento dopis, jsou velmi vážné, a stejně tak jsou vážné i věci v nás, které mají být souzeny a zničeny. Proto překonávám svoji bázeň a třesení a píši dopis tohoto obsahu Králi Všeho Stvoření.

 

Tedy co jsou tyto vážné věci v těchto dvou služebnících a možná i v mnoha jiných, jim podobných? Stali se "slepými vůdci slepých", a pokud se neprobudí a nebudou činit POKÁNÍ před Tebou a před těmi, které vedli a vedou do jámy, právě tam, v jámě všichni skončí! Ale Ty, Pane, vyžádáš z jejich rukou počet za všechny jejich oběti!

 

Nuže, co učinili? Nahradili jednoduchou, čistou víru za pozitivní myšlení! Není to tedy už "spravedlivý bude žít vírou" (Řím. 1:17), ale "spravedlivý bude žít, dokonce žít vítězně, z pozitivních postojů"! Takže se zdá, Pane, že byli spaseni, protože Tvůj kříž se zamlouval jejich pozitivním mozkům a oni přijali pozitivní postoj vůči Kalvárii. Jak úžasné ...když lidé mohou být spaseni prostě tím, že o Tobě smýšlí pozitivně ... a když žijí vítězný život tím, že mají pozitivní vztah ke svým problémům a přáním!

Mohou budovat Tvé Tělo tím, že jsou pozitivní vůči svým "bratrům a sestrám v myšlení". Žel, Pane, největší pozitivní myslitelé v dějinách světa neměli žádnou příležitost napsat kteroukoli epištolu v Bibli.

 

Nyní se obracím k těmto služebníkům a na Tvém místě jim říkám: Blázniví služebníci, kdo vás tak okouzlil? Začali jste Duchem a teď chcete být učiněni dokonalí v těle??? A přitom podvést zástupy dalších?

Celé naše pozitivní myšlení vám zatím nebylo schopno ukázat, že pravá víra je nebeské podstaty, stavěná a zdokonalovaná samotným Pánem (Žid. 12:2). Tato víra nemá NIC společného s naším tělesným nebo psychologickým světem, s tělesnou nebo psychologickou částí naší bytosti. Tato pravá víra nemá zemský původ, nebyla námi vyprodukována, ani nemůže být ovlivněna naším myšlením, cítěním nebo vůlí! Může však být ovlivněna pozitivně naší POSLUŠNOSTÍ nebo negativně naší NEPOSLUŠNOSTÍ Pánu, Jeho Slovu, Jeho Vůli!

 

Když nám Pán říká: "Cokoli byste si přáli, když se modlíte, věřte, že je obdržíte a budete je mít" (Mk. 11:24), neříká nám tím, abychom začali namáhat svůj mozek, začali myslet pozitivně, začali pracovat v naší mysli, pracovat v našich představách, pracovat v našich citech a postojích ... a nakonec abychom porodili "víru" a obdrželi ty věci, vůči nimž jsme dokázali být pozitivní!

Nemáme-li pravou víru hned na začátku, nedostaneme NIC - bez ohledu na to, jak pozitivně naše mysl může pracovat a bez ohledu na to, jak skvělé myšlenky a představy může produkovat! Pouze Duch Kristův může v naší mysli vyprodukovat vskutku pozitivní myšlenku, protože je to zároveň mírná a pokorná myšlenka, moudrá myšlenka, svatá myšlenka, která bude vždy odpovídat naší pravé víře, pokud takovou víru budeme mít.

 

Ale vaše mysli, drazí bratři, NEBYLY obnoveny v Jeho Duchu, staly se jen intelektuálské a náboženské, takže jsou schopné produkovat náboženské smetí na téma pozitivního myšlení.

Ve Jménu Pána Ježíše Krista vám radím, abyste změnili vaše pozitivní myšlení ve velice pozitivní pokání, pokání s pláčem, a místo čtení psychologického smetí si opakovaně přečetli jedenáctou kapitolu Židům! Zeptejte se Pána, proč v této kapitole nejsou zapsány myšlenky nebo postoje lidí, o nichž je tam zmínka? Zeptejte se Pána také na to, zda by vaše pozitivní myšlení bylo dost dobré i pro 35. až 39. verš jedenácté kapitoly! Ale především proste Pána za odpuštění ... a čiňte POKÁNÍ i před svými následovníky, neboť opět pravím, počet za ně bude vyžádán z vašich rukou!

Toto vyhlašuji na místě Pána Ježíše Krista a svazuji to v Jeho Jménu! Amen.

 

Dovol mi nyní, Pane, abych se obrátil k dalšímu Tvému služebníkovi, který také učil a kázal po mnoho let. Nepokoušel se vybudovat podnik, který by byl podobný jiným podnikům, ani se nepokoušel žebrat o peníze.

Je málo takových misijních služeb, které učinily svojí politikou to, že nežádají veřejně o finanční prostředky. Tato misijní služba je jednou z takových - ovšem zde také "dobrá zpráva začíná končit".

 

Cítím se velmi, velmi smutný, Pane, když píši o tomto služebníkovi a formě náboženství, kterou on a jeho následovníci praktikují. Zdá se, že se narodil na hoře Sinaj - a nikdy z ní nesešel dolů. Žije, a přece v něm není ani kapka skutečného života. Je spasen Tvou úžasnou Milostí, a přece bez kapky skutečné radosti. Tvůj Duch v něm (někde, jak doufám) přebývá, a přece i kdybych měl kompletní vrtnou soupravu, nenašel bych v "jeho nádobce" ani kapku oleje (Mat. 25:3-4).

 

Ó Pane, je to vskutku agónie. Pokud Tvé spasení vyprodukuje v člověku toto, pak je to ta nejneatraktivnější cesta z Pekla do nejneatraktivnější budoucnosti v Nebi!

Pravda, používá biblické příběhy a odkazy pro své výklady a učení; snaží se co nejlépe, aby své posluchače přesvědčil o zvláštních pravdách ve svých analogiích. Odpusť mi, Pane, ale musím říci, co je v mém srdci: Ačkoliv je to můj bratr, byl by výborným profesorem teologie v jakémkoli náboženském zařízení, ba i výborným ředitelem pohřební služby. A myslím, že ho miluji.

 

Nyní, Pane, toužím říci mu jeho vlastními slovy: Psáno jest! "Který (Bůh) nás udělal schopnými služebníky Nové (ne Staré) Smlouvy, NE litery, ale Ducha: nebo LITERA ZABÍJÍ, ALE DUCH DÁVÁ ŽIVOT" (2.Kor. 3:6).

 

Sloužil spoustou liter, ale hrozným duchem! Proto jeho následovníci ukazují spoustu smrti, ale žádný život! Nebyla snad epištola Galatským napsána také pro ně, Pane? A pro kohokoliv jiného, kdo se snaží strkat svou šíji do jha zákona, kdo se snaží být zlořečený??? (Gal. 3:10).

Ty, Pane, jim říkáš prostá ale varující slova: "... opět chcete být v otroctví? Pozorujete dny (zda je sobota nebo neděle), měsíce, období a roky. Bojím se (Já Pán), aby úsilí, které jsem vám věnoval (skrze Pavla) nebylo nakonec bezvýsledné (Gal. 4: 9-11).

 

Drahý Pane, můj vlastní duch svědčí proti nim, protože jejich vedoucí a mnozí z jejich následovníků byli zmámeni do té míry, že soudí jiné křesťany velmi nespravedlivě, velmi přísně, ba arogantně.

Tento Tvůj služebník, a mnozí z jeho následovníků, vyzdvihli sobotu "nade všechno", v rozporu s Duchem Nového zákona, Jeho pravdou a nařízeními, zatímco "vesele" zanedbávali a porušovali nejdůležitější a základní přikázání Tvé Nové Smlouvy!!!

 

Chlubí se také svými dietními praktikami, odmítajíce jíst to, co Ty jsi stvořil jako potravu pro nás, včetně masa. Tvrdí, že maso je smetí, ale sójové boby že jsou dobrá potrava pro křesťana. Má oklamání a bláznovství Tvého lidu vůbec nějakou hranici, Pane?

Neříká Tvůj Duch VÝSLOVNĚ, že "v posledních časech odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, v pokrytectví lež mluvících a vypálené majících svědomí své, zakazujících ženit se (katolíci), a přikazujících zdržovat se od pokrmů, které Bůh stvořil aby byly užívané s vděčností věřícími a těmi, kteří ZNAJÍ PRAVDU. Neboť KAŽDÉ STVOŘENÍ BOŽÍ JE DOBRÉ a NIC nemá býti odmítnuto, KDYŽ je to přijato s díků činěním, protože je to POSVĚCENO skrze SLOVO BOŽÍ a modlitbu"! (1.Tim. 4: 1-5).

 

Jejich mysl okamžitě namítne: "Máme tedy jíst pavouky, štíry, netopýry a hady?" Ubohé duše, ve svém poblouznění nedovedou rozlišit ani stvoření Boží od stvoření Satanova. Zeptají se Tě na pravdu?

Nyní chci říci toto: Je snad nesprávné jíst rostliny a sójové boby? Ne. Je nesprávné zdržovat se od masa? Ne. ALE je chybou, ba hříchem soudit nebo znevažovat ty, kdož jedí maso! (Řím. 14:2). Je chybou jít do kostela v sobotu? Ne. Je chybou jít do kostela ve středu? Ne. Je chybou jít do kostela v neděli? Ne. ALE je chybou, ba hříchem soudit a opovrhovat těmi, kdo chodí do kostela kterýkoli jiný den než chodíme my! (Řím. 14:5-6).

 

Jak by mě posuzovali křesťané, kdybych jim řekl, že "do kostela" vůbec nechodím? A proč nechodím? Protože "kostel" (církev) je v mém domě A protože Archa Nové Smlouvy, kterou je Kristus Pán, jenž jsi Ty, JE uprostřed mého domu, a NAVÍC uprostřed mého srdce.

Nepotřebuji chodit do zvláštní budovy (s křížem na střeše) na určitou hodinu, abych se "setkal s Pánem", ani abych se "zúčastnil bohoslužby". Proč? Protože JÁ JSEM chodící stálá bohoslužba Tobě, vždy a všude! Ty se mnou večeříš VŽDYCKY, Ty nemůžeš odejít ode mne a já nemohu odejít od Tebe, neděle neneděle, sobota nesobota! TY JSI MOJE SOBOTA - MOJE ODPOČINUTÍ!!!

 

V Nové Smlouvě jsi nám nedal DEN odpočinku, ale dal jsi nám SÁM SEBE, abychom v Tobě odpočinuli (Mat. 11:28). Ale my musíme přijít k Tobě, pak teprve porozumíme a budeme se radovat skutečnému šabatu. "Jít do kostela" znamená jen setkat se s jinými křesťany a mít s nimi obecenství, a také TEBE přinést a TEBE sdílet s ostatními, máme-li Tebe. Není to dost jednoduché?

 

Jak dlouho ještě budou tito slepí vůdcové a jejich následovníci lpět na své naprosté tmě a naprosté nespravedlnosti? Jak dlouho ještě budou opovrhovat, a dokonce i nenávidět ve svých srdcích a myslích ty bratry a sestry, kteří "dodržují" neděli? Jak dlouho ještě budou ve svých srdcích a myslích odsuzovat ty bratry a sestry, kteří jedí maso, dokonce vepřové, a kteří pijí nápoje, jichž se "tento Boží lid" ani nedotkne? Jak dlouho ještě budou tito slepí vůdcové slepých zůstávat mimo Tvou pravdu v Řím. 4. a 14. kapitole, 1.Tim. 4:1-5, Gal. kapitoly 2, 3, 4 a 5 a jiná místa Písma?

Jak dlouho ještě budou ODMÍTAT VIDĚT, že "Kristus nás vykoupil ze ZLOŘEČENSTVÍ zákona ..." (Gal. 3:13), což zahrnuje i ZLOŘEČENSTVÍ "dodržování" soboty, neděle nebo jakéhokoli jiného dne?

 

Dodržování soboty je Zákon - není-liž pravda? Takže jsme-li vykoupeni, jsme SVOBODNI uctívat Tě kdykoli, kdekoli a s kýmkoli, kdo věří jako my!

 

Kdy tito slepí vůdcové otevřou svá srdce Tvému Slovu a uvidí a uvědomí si, že NIKDO z nich nedodržuje zákon? (Jan. 7:19). Že NIKDO z nich nebude nikdy ospravedlněn dodržováním soboty nebo neděle? (Řím. 3:20). Že člověk je ospravedlněn pouze vírou, BEZ SKUTKŮ ZÁKONA? (Řím. 3:28). Že jejich "milovaný zákon" není zrušen vírou, ale naopak potvrzen - PRO TY KDO NEMAJÍ ŽÁDNOU VÍRU (Řím. 3:31).

Kolik času jim, Pane, ještě dáš k tomu, aby se probudili, zpytovali svá srdce a učinili POKÁNÍ v slzách?

 

Hle, já je neodsuzuji, Ty je neodsuzuješ - Tvé Slovo a jejich svědomí je odsoudí v poslední den! Přesto však jim chci na Tvém místě říci toto:

Jíte rostliny, protože i ta víra, kterou jste měli na začátku, byla oslabena nebo zničena. Chodíte do kostela v sobotu, protože UPŘÍMNĚ věříte, že je to ZNAKEM pravého Božího lidu. A přitom snadno pohrdáte a odsuzujete jiné křesťany, protože jste slepí a nevidíte, že ONI JSOU TAKÉ částí stejného Těla s vámi, a že se vlastně nemůžete oddělit od těch, kdo "uctívají Pána v neděli, jedí maso, pijí víno" a od mnohých jiných.

Ve skutečnosti v Božích očích NEJSTE LEPŠÍ než oni!! A možná jste horší!! Když se shromažďujete v církevních sálech, Pán Ježíš se nedívá na kalendář ... On se dívá do vašich srdcí, myslí a duší a hle, vidí stejný hnůj jako u zástupů jiných věřících!!

Pýcha ... hrozná pýcha, hrozná samospravedlnost, hrozná zatvrzelost, arogance, vzteklost, pokrytectví, tma ...humanismus, tělesnost, tělesnost a zase tělesnost.

 

Řekněte mi teď, vy vůdcové této rychle rostoucí denominace, vy obílené hroby plné kostí mrtvých lidí, vy generace protestantských hadů - zachrání vás sobota od Božího Soudu??? Zachrání vaše strava vás a vaše následovníky od Soudu, nebo se stane alespoň polehčující okolností???

 

Jaké budou vaše VÝMLUVY u Soudné Stolice Kristovy??? Co Mu řeknete vy a vaši následovníci??? Řeknete Mu: Pane, Pane, my jsme dodržovali šabat ...nejedli jsme maso ... a dělali jsme mnoho podivuhodných skutků ve Tvém Jménu. Je to tak? ALE On vám vyzná: "odejděte ode Mne, činitelé nepravostí ... NIKDY JSEM VÁS NEZNAL"! (Mat. 7:23).

Jaké budou vaše VÝMLUVY u Soudné Stolice Kristovy??? Vaše upřímnost? Vaše dobré úmysly? Vaše doktríny? Vždyť jste nebyli ani spaseni vaší upřímností, dobrými úmysly nebo vašimi doktrínami - byli jste spaseni, protože jste činili POKÁNÍ v slzách a pokorně přijali Jeho Milost (POKUD jste tak učinili, jinak nejste ani spaseni!).

 

Nyní říkám vám všem, kteří soudíte nespravedlivě a arogantně, kteří jste samospravedliví a pyšní neznajíce ničeho a kteří děláte toto zlo; říkám vám všem ve Svatém a Spravedlivém Jménu Ježíše Krista Krále: "Nebudete-li všichni, vedoucí i následovníci, činit POKÁNÍ v slzách za všechno vaše zlo, ANI JEDEN z vás neuvidí Království nebeské! Ale budete vyvrženi do vnější tmy, kde bude pláč a skřípění zubů. A do Království místo vás vejdou publikáni, nevěstky, žebráci a hříšníci, kterými pohrdáte." (Mat. 21:31-32).

 

Pane Ježíši, nechť se tak stane - neboť tak se to zdá být dobré a spravedlivé ve Tvých očích a tak se to zdá být dobré a spravedlivé v mých očích. Buď požehnáno Tvé Jméno. Neodsuzuji je ani jimi nepohrdám. Mám s nimi soucit a miluji je, neboť vím, koho jsou oběťmi. Miluji je, protože jsi za ně zemřel a oni byli umyti v téže drahé Krvi, ve které jsem byl umyt já a všichni věrní synové a dcery. Také oni však MUSÍ BÝT vykoupeni v soudu a jejich konvertité ve spravedlnosti (Iz. 1:27).

 

Pak jsou zde, Pane, lidé, kteří se VYDÁVAJÍ za Tvé služebníky, vedoucí a misionáře v televizi a rozhlase. K nim jen velmi, velmi stručně. Netěší mne předkládat Ti věci, které jsou nejen nepříjemné, nespravedlivé, bláznivé, zapáchající ..ale které jsou vyloženě zlé, pekelné, způsobující trápení mému duchu a občas dokonce způsobují, že můj duch "zvrací".

O kolik více trápení musí tyto věci působit Tvému čistému a svatému srdci, mysli, duši a duchu? Ó trpělivý a milosrdný Pane!

 

Nicméně nejen svět, ale i Tvá Církev podléhá otřesům, které předcházejí soudu. Staletí a roky naší neomezené tmy, hlouposti, samospravedlnosti a našeho zla končí!

Celá pravda o Tvé Církvi a o každém jejím jednotlivém členu bude velmi brzy odhalena. Tímto předběžným soudem nás vskutku všechny voláš, abychom SOUDILI SAMI SEBE A ČINILI POKÁNÍ! To je také jediným důvodem, proč píši tyto řádky a zvláště tuto kapitolu!

 

Jenom z této příčiny se zmiňuji o jednom dalším "proslulém televizním evangelistovi" a jeho "ženě evangelistce", kteří nejen obrátili křesťanství vzhůru nohama a udělali z něho náboženský podnik, ale přetvořili ho na "evangelium Mickey Mouse". Vzali Tvůj kříž a udělali z něj tobogan, Getsemanskou zahradu změnili na Disney World, Tvé slzy proměnili na diamantové prsteny a vzali Tvoji krev a proměnili ji na lak na nehty a oční stíny.

Tvoji trnovou korunu proměnili v legrační účesy a nalepované řasy. A jeho žena Tě těmito ďábelskými věcmi pokoušela mnoho let. Stala se z ní "křesťanská čarodějnice", která zkoušela Tvoji trpělivost sladkými songy a pronikavým bláznovstvím.

Hle, její široká cesta vede do tmy a zkázy ... a spolu s ní po ní jdou nesčetné tisíce těch, které očarovala. A kdo je za to vpravdě odpovědný? Její manžel! Říká si "evangelista", a kdyby jím opravdu byl, dávno už by byl svoji ženu ve Tvém Jménu přísně napomenul.

 

Jejich "evangelium" je asi takové: "Blahoslavení klauni v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blahoslavení, kteří mají legraci, neboť budou mít ještě víc legrace. Blahoslavení arogantní, neboť oni dědičně obdrží zemi. Blahoslavení, kteří lační a žízní po sebeukojení, neboť oni nasyceni budou, atd." (viz Mat. 5:3-6). "A majíce pokrm a oděv, nepřestaňme na tom, ale snažme se získat všechno, co můžeme" (viz 1.Tim. 6:8) a "čas svého pozemského putování travme v legraci a smíchu" (viz 1.Petr. 1:17).

 

Jak dlouho Tě budou tito lidé pokoušet, ó Pane? Jak dlouho budou, a zvláště tato žena, spojovat Tvé Svaté Jméno s ohavnostmi a hromadami hnoje? Mají plná ústa Tvého Jména a Jména Ducha svatého - což je asi jediná část jejich bytosti, která je "plná Ducha Svatého".

 

Jak dlouho ještě povedou tito "vedoucí" mnoho, mnoho jiných způsobem, který otevřeně hanobí Tvé zásady, předpisy a přikázání? Učinili Tvoji Církev terčem posměchu, dokonce i posměchu pohanů, kteří jsou inteligentnější a slušnější než tito "misionáři" a jejich následovníci. Kdyby byli všechno toto zlo páchali v soukromí, neměli by tak velký hřích. Ale teď se za ně, Pane, ani nemodlím!

Naopak, ve Tvém Mocném a Spravedlivém Jménu Krista Pána, já, ano já, SVAZUJI tyto "vedoucí" a tu ženu, aby tento hnůj nerozšiřovali mezi Tvé prosté ovečky, a vyhlašuji, že NEVEJDOU do Království nebeského, ale budou dáni pod krutého vládce, a on je naučí Tvé pravdě!

 

Avšak ti z jejich následovníků, kteří si zamilují Tvoji pravdu a obrátí se od své zlé cesty a budou činit POKÁNÍ a přemohou, vejdou do Království nebeského. Staň se tak.

 

Pak jsou zde ještě další, kteří trápí mé srdce a zcela jistě také Tvé srdce.

Jeden z nich používal mikropřijímač v uchu, přes který přijímal informace o přímých účastnících svého shromáždění natáčeného televizí, takže mohl předstírat, že mu Bůh zjevil poznání o lidech v sále. Pak prostě lámal a odhazoval jejich hole a berle, ale nikdo nebyl uzdraven. Oni se pak po jeho "službě" vraceli pro své hole a berle.

Pak také nabízel svým divákům doma u obrazovek ampulky s vodou z Jordánu. Prý ta voda byla požehnána papežem. A ovšem také naléhavě žebral o peníze, aby mohl pokračovat ve své "ohromné misijní službě" a rozšiřovat ji. Nešťastný šarlatán! Jenom doufám, Pane, že ho nikdo nebral vážně.

 

Další jeden takový služebník tvrdí, že od Tebe má moc a službu vymítat ďábly a démony, a že také může uzdravovat nemocné. Často na tato témata káže ve shromážděních vysílaných televizí.

Když je za kazatelnou, zdá se, že mluví o správných věcech a že slouží ve výše zmíněných oblastech. Jakmile však sestoupí s kazatelny, je to úplně jiný člověk! Divím se, Pane, jak může vymítat ďábly z jiných lidí, když je jich sám plný??

Jeho potměšilé a vyloženě ďábelské výzvy k dávání peněz by zahanbily i výběrčí fondů homosexuálů San Franciska. Drahý Pane, je on jedním z těch, které charakterizuje Tvé slovo v 2.Kor. 11:13-15? Tyto typy nacházíme všude, a neměli bychom tím být překvapeni, zvláště v těchto posledních dnech.

Nicméně varuji jeho posluchače, aby ho vyzkoušeli, aby nakonec nebyli hrozně podvedeni a poškozeni.

 

Další jeden takový prohlašuje, že zná "novou" pravdu, jak se vyhnout různým pastem a přijít přímo k Tobě; jak získat, porozumět a využívat tato nová učení, nová tajemství v našich životech.

Zdůrazňuje, že si nemůžeme dovolit nechat si ujít tuto příležitost a zanedbat takovou šanci, chceme-li skutečně chodit s Tebou. Všechno co potřebujeme udělat je objednat si jeho kazetu, kde je všechno hezky zaznamenané a stále dokola ji poslouchat.

Je to ušlechtilý záměr. Ó, mimochodem, kazeta stojí jen 30 dolarů plus poštovné a balné. Není to výhodný obchod, drahý Pane? Jen si představ, za pouhých třicet stříbrných můžeme jít přímo k Tobě a naučit se chodit s Tebou a vyhnout se všem pastem! Kdybych já měl takovou kazetu, tak bych ji neprodával pod 3.000 dolarů za kus!

Rád bych však věděl, Pane, odkud tito televizní učitelé obdrželi všechna tato tajemství, učení a pravdy? A možná bychom také měli pochopit, proč Tvá Církev byla během posledních devatenácti století v takové mizérii - no protože nebyly žádné takové kazety.

 

Těch několik málo zbývajících tajemství, jejichž poznání tomuto učiteli a mnoha jiným, jemu podobným nebylo dáno, přestože jejich cíle byly vznešené, lze nalézt např. v 1.Kor. 2:12-14, 2.Kor. 11:7, Zj. 21:6 a Mat. 19:7-10. Uvědomí si někdy tito služebníci ve svém duchu, že spíše než Tvými služebníky jsou oni světskými, prohnanými a dokonce i nelítostnými obchodníky(?) ... a to i v případě, že se cenou snaží pokrýt pouze vlastní náklady, aniž by měli nějaký zisk? Prodal bych třeba i jen jednu kazetu svému bratru za JAKOUKOLIV cenu, abych ho přivedl k Tobě nebo ho o Tobě něčemu hodnotnému naučil?? Nebyl bych v takovém případě horší než Jidáš Iškariotský?

Což se nikdy nenaučí, neuvidí a nepochopí, že Tvoje ekonomie PŘESAHUJE rozum všech našich ekonomických poradců a bratří, kteří to myslí dobře? Musím přiznat, Tobě i jim, že moje logika stejně jako jejich logika neshledává na tomto postupu nic chybného - ALE můj duch ve mně křičí! Pane, což není jasné, že bychom měli být alespoň trochu jiní než zkažený svět, ve finančních taktikách? V ekonomii? V čemkoliv? Ano nebo ne?

 

Tomuto učiteli a všem těm, kteří to stejně jako on myslí dobře, musím říci toto: "V mocném Jménu Krista Pána, nechte si své učení pro sebe, přestaňte předstírat, že jste Boží služebníci ... a jděte na Wall Street ...tam budete mnohem úspěšnější, a to i v Pánových očích. A toto bude znamením, že jste se vskutku řídili podle mých slov: Pán sám vám otevře tajemství Mat. 17:27, které nahrajete na kazetu, a to bude vaše první správná kazeta, kterou nabídnete svým bratřím a sestrám zadarmo a včetně poštovného, které sami uhradíte ...a s radostí!"

Nechť se tak stane, Pane vší země a zlata a stříbra, které je na ní. Amen.

 

Opět cítím, Pane, že na tomto místě musím podotknout následující. Přirozená mysl mnoha Tvých pravých a věrných služebníků a misionářů by řekla: "Ale vždyť rozhlasové a televizní vysílání, publikační činnost ... to všechno stojí spoustu peněz! Což není legitimní prodávat a zisk použít k uhrazení nákladů služby? Což to takto není pro Pána přijatelné za předpokladu, že zisk a dary nepoužijeme pro náš vlastní luxus a pohodlí? Což není moudré bratřím prodávat ... žádat je o příspěvky ... nebo také používat legálních prostředků k tomu, abychom podpořili nebo "zachránili" náš rozhlasový nebo televizní program, naše vydavatelství, které se za posledních pět, deset, dvacet, třicet nebo čtyřicet let tak dobře osvědčilo? Zda Bůh nepoužívá rozhlas, televizi, publikace? Tomu opravdu nerozumíme."

 

To je pravda - naše mysl, naše logika nikdy neporozumí. Mohu však říci mým milovaným bratřím a všem Tvým věrným služebníkům prostou pravdu? Nebo jen prostou myšlenku vzniklou v mém srdci? Je následující: Bůh MŮŽE používat rozhlas, televizi, publikační činnost ... On MŮŽE použít naše církevní budovy, naše domy, auta, letadla, vlaky, lodě ... On MŮŽE použít všechno a cokoliv! Ale NEOMEZUJTE Všemohoucího tím, že to MUSÍ použít!

 

Neříkejte mi, že "ubohý" Duch Svatý je dnes závislý na našich transistorech, počítačových čipech, páskách, TV obrazovkách, satelitech, rádiových vlnách, procesorech, laserových tiskárnách a jiných věcech! Neříkejte mi, že Ten, který stvořil Nebe a Zemi, který zavěsil Zemi na ničem, teď bude závislý na našich bankovních kontech, na našich vědeckých vymoženostech a naší technice! Neříkejte mi, že Ten, pro kterého není NIC nemožné, nedokončí už brzy své dílo na zemi, aniž by použil a požehnal to, co jsme MY vyvinuli, co MY považujeme za dobré a správné, a co MY považujeme za nezbytné!

Neříkejte mi, že když On otevře dveře, už je pak nemůže později zavřít! Neříkejte mi, že On někdy musel nebo bude muset použít nebo požehnat naše světské taktiky a způsoby k uskutečnění Své Svaté a Dokonalé Vůle v nás a ve světě! Neříkejte mi, že jste nikdy nečetli ani nepochopili kapitoly 38. až 40. z knihy Joba.

 

Jestliže vás Pán Bůh Jahve skutečně povolal a ustanovil vás do duchovní služby, pak kdo to může zničit??? Kdo to může omezit? Kdo to může anulovat? (Nikdo, než naše vlastní hloupost a neposlušnost Jemu!). Můžete mi říci kdo?

Je Jeho Duch výběrčí fondů? Je žebrák? (Kladu hloupé otázky kvůli vám). Je Ten, který stvořil Zemi a hvězdy, nyní schopen ZABEZPEČIT vším potřebným a ZACHOVAT službu, kterou vám dal ... nebo bude On závislý na VAŠÍ chytrosti, VAŠICH schopnostech, VAŠÍ síle, VAŠÍ moudrosti??? Můžete mi odpovědět v pravdě?

 

Pokud nejste připraveni konat Jeho povolání a danou službu POUZE V JEHO DUCHU (Zach. 4:6, Jan. 5:19 a 8:28 a další) a POUZE V SOULADU S JEHO SLOVEM, plýtváte svým časem a energií!

A když vás Pán Bůh Jahve nepovolal, ani nezaložil vaši službu nebo misii - pak doopravdy plýtváte svým časem a energií?

 

Toto je ta myšlenka, to slovo, které k tomuto bodu vychází z mého srdce. Jeho hlavním účelem je roznítit ty Tvé pravé misionáře a služebníky, jejichž duch se dosud ještě nepostavil a neuviděl Tě - Všemohoucího Boha! Roznítit ty, kdož ve svém duchu dosud neviděli ani nepochopili, KOMU ve skutečnosti slouží, CO Ty přijímáš a CO Ty odmítáš. Ty, kdož si dosud neuvědomili nebo neuvěřili ve svém duchu, že ŽÁDNÉ povolání a ŽÁDNÁ služba od Pána Stvoření nemůže být vykonána a přinést pravé ovoce skrze naše obavy, strachy, světské taktiky, chytré myšlenky nebo skrze naši vlastní moudrost nebo sílu!

Přenese Tvůj Mocný a Svatý Duch poznání a přijetí této jednoduché pravdy do DUCHA každého Tvého služebníka a misionáře, který bloudí v těchto oblastech? Staň se tak, Pane veškeré moci, síly a moudrosti! Děkuji Ti ve Tvém Nádherném Jménu.

 

Nyní se chci obrátit na "novou rasu" v křesťanstvu - pastýřky, biskupky, evangelistky a kazatelky ...možná že už brzy budeme mít první apoštolku! Jaký "slavný" den to bude, Pane. Apoštol Pavel by se "radoval", kdyby se dočkal tohoto dne. Snad by se nechal i přemluvit, aby přepracoval některé ze svých "mužsky šovinistických" epištol. Potom bychom ale museli zavolat také Mojžíše, aby přepsal "pár" věcí ve svých knihách, hlavně 1. a 2. knihu, jakož i pisatele dalších biblických knih, aby "opravili" své knihy. Není to skutečná komedie?

 

Nejsem tím překvapen, Pane. Svět se zbláznil, proč by neměla bláznit také Církev? Církev byla vždy určitým způsobem "provdána" ("zasnoubena") se světem.

Svět je ovládán všemi druhy ďáblů a zlých duchů, jen ne Tvým Duchem - proč by tomu tak nemělo být také s Církví? Vskutku, proč ne, když fakticky Satan nemá své bydlení ve světě, ale V CÍRKVI, mezi křesťany, kteří DRŽÍ PEVNĚ TVÉ JMÉNO! (Zj. 2:13).

Svět je beznadějně rozdělen, národy od národů, provincie od provincií, města od měst, vesnice od vesnic, i sousedé od sousedů - proč by to tak nemělo být také v Církvi? Z takzvané spolupráce mezi národy, kraji, okresy, městy a vesnicemi se stala fraška - proč by neměl být fraškou ekumenismus?

Svět jí a pije a směje se, jako by neměl přijít žádný soud - Církev dělá totéž! Bída světa se den ze dne prohlubuje - bída Církve také! Možná, že Církev dokonce předčí svět; nejen že v duchovní službě máme ženy, ale "slouží" také lesby a homouši! Není-liž pravda?

 

Nade vše milovaný Pane Ježíši, nejsou tyto věci pro každého slušného křesťana důvodem ke zvracení?

Nyní mám na Tvém místě slovo pro všechny nestoudné ženy, které ve skutečnosti nikdy nedbaly na Tvé slovo, které před Tebou nikdy neměly opravdovou pokoru, bázeň a zbožnost, které nikdy nepoznaly pravdu a snad nikdy nebudou činit pokání a neodvrátí se od své bezbožnosti a nepřijmou Tvé cesty! Toto je to slovo:

 

Řekněte mi, vy čestné, upřímné a tak velice zasvěcené a oddané: Chcete sloužit Pánu Bohu Jahvemu, Pánu Nebe a Země VZPOUROU proti Jeho vlastnímu Slovu a Přikázáním??? Sloužit ustavováním vašich VLASTNÍCH zásad a soudů, co je správné a nesprávné? Neobětujete cizí oheň Pánu Bohu Jahvemu, což vám On nepřikázal, ani vás o to nežádal?

Ptáte se, co je to "cizí oheň"? Kdykoliv je někdo závislý na své VLASTNÍ moudrosti, VLASTNÍ metodě, VLASTNÍ doktríně a trvá na svých VLASTNÍCH názorech co se týče záležitostí Boží vlády, pak takováto osoba obětuje (a "nabízí") cizí oheň Pánu Bohu Jahvemu!

 

Dejte si pozor, ženy konající duchovní službu, protože nejen že obětujete převelice cizí oheň Pánu Bohu Jahvemu, ale možná si s tímto ohněm hrajete - dokud vás nespálí, jak to učinil Nádabovi a Abíhú, synům Áronovým (3.Mojž. 10:1-2) a mnoha tisícům jiných!

Což není jasně psáno: "ŽENY vaše ve shromáždění AŤ MLČÍ, nebo NENÍ JIM DOVOLENO MLUVITI, ale JE JIM PŘIKÁZÁNO, ABY PODDÁNY BYLY, jak to i zákon praví"? (1.Kor. 14:34). Jaký zákon? Mojžíšův zákon z hory Sinai? Židovský zákon tradic? Řád o chování se v synagogách? Nic takového.

Vím, co si všichni myslíte; byl jsem vyučován stejným nesmyslům, totiž že toto zvláštní slovo se týká ubohých židovských žen, které v Pavlových dobách často pokřikovaly na své manžely, od nichž byly v synagogách odděleny. A na potvrzení toho bludu se používá 35. verše. Četli jste ale zbytek Bible??? Nebo alespoň zbytek 14. kapitoly 1. Korintským? Co ve skutečnosti znamená slovo "mluviti" ve 34. a 35. verši?

 

Zakázal někdy Pán (skrze Pavla) ženě mluvit ve shromáždění v jazycích? Nikdy! (1.Kor. 14:39). Zakázal někdy Pán ženě mluvit ve shromáždění slovo proroctví? Nikdy! (1.Kor. 14:31). Zakázal někdy Pán ženě mluvit ve shromáždění slovo svědectví? Nikdy! (Zj. 12:17). Zakázal Pán někdy ženě mluvit ve shromáždění slovo modlitby? Nikdy! (1.Kor. 11:5).

Proč tedy je PRO ŽENY HANBA MLUVIT VE SHROMÁŽDĚNÍCH? (1.Kor. 14:35). Protože slovíčko "mluvit" NEZNAMENÁ "ječet, pokřikovat, ptát se manželů, dělat hluk ...modlit se, prorokovat, vydávat svědectví nebo mluvit v jazycích", ale znamená KÁZAT, UČIT, UDÍLET RADY, PROMLOUVAT s autoritou (k mužům) ve shromáždění! TOTO je hanbou pro ženy ve shromáždění!

Pán jasně říká skrze téhož Pavla: "Neboť Já (Duch Páně) ženě nedovoluji učiti (kázat, udílet rady, vykládat Písma), ani si přivlastňovat autoritu nad mužem, ale aby mlčela" (1.Tim. 2:12) v těchto věcech.

 

Mluvení, což jest kázání, učení, konzultace nebo výklad a komentování Písem, promlouvání k mužům s autoritou tedy NENÍ ŽENÁM DOVOLENO, ale je jim přikázáno, aby byly v poslušnosti, tak jak to říká také zákon. Ale jaký zákon?

 

Zákon stvoření, pádu stvoření a jeho vykoupení!

 

(1) Zákon stvoření - protože PRVNÍ BYL STVOŘEN ADAM, POTOM EVA (1.Tim. 2:13). Kromě toho Adam nebyl stvořen pro Evu, ale Eva pro Adama, ani nebyl Adam vzat z Evy, ale Eva byla vzata z Adama (1.Kor. 11:89).

 

(2) Zákon pádu stvoření - protože ADAM NEBYL OKLAMÁN, ALE ŽENA BYLA OKLAMÁNA A DOPUSTILA SE PŘESTOUPENÍ (1.Tim. 2:14). Kromě toho Adam zhřešil, a tím vydal zemi a celé lidstvo do rukou Satana; ne proto, že by byl slepý a slabý, ale zhřešil, protože miloval Evu a uposlechl jejího hlasu (1.Mojž. 3:17). Avšak byla to žena, která skrze svou slepotu, slabost a vzpouru zhřešila, a tím padla a vydala celý svět a budoucí lidstvo do rukou Satana!

Proto také žena byla vždy slabší nádobou (1.Petr. 3:7). Proto jí také bylo přikázáno od samého začátku (ještě dlouho před Mojžíšem a zákonem), aby svoji touhu měla jedině vůči svému manželu. Proto také jí bylo přikázáno od samého začátku (ještě dlouho před Mojžíšem a zákonem), aby byla pod vládou svého manžela, a tím v poslušnosti, jak to také říká zákon! (1.Kor. 14:34, 1.Mojž. 3:16, Ef. 5:22, 1.Kor. 11:3).

 

(3) Zákon vykoupení stvoření - protože SPASENA BUDE V PLOZENÍ DĚTÍ, JESTLIŽE BY ZŮSTALA VE VÍŘE, A V LÁSCE, A V POSVĚCENÍ, SE STŘÍDMOSTÍ (1.Tim. 2:15). Slovo "spasena" se zde netýká jejího věčného spasení, ale zdokonalování její duše. Kromě toho své děti bude rodit s bolestí (1.Mojž. 3:16), a je to podmíněno vytrváním ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. A bez rození dětí by nebylo možné ani vykoupení stvoření! Nemohlo by přijít símě ženy, zaslíbené v 1.Mojž. 3:15, aby rozdrtilo hlavu hada.

 

Proto vzhledem k zákonu stvoření, pádu stvoření a jeho vykoupení, jakož i jiným citovaným místům Písma tedy platí:

 

(a) Bůh nikdy neustanovil žádnou ženu do ŽÁDNÉ mocenské pozice, aby vládla nad mužem a rozhodovala za něho a o něm! (Ef. 5:22-23, 1.Kor. 11:3). Naopak, bylo jí dáno postavení podřízenosti vůči muži, aby byla vedena svým manželem nebo v případě, že není vdaná, svým otcem nebo duchovním vedoucím.

 

(b) Bůh nikdy nepovolal žádnou ženu, aby Slovem Božím sloužila mužům v JAKÉKOLI jeho kázané formě, kromě svědectví, jazyků (nebo výkladu jazyků), modlitby a proroctví! Všechny čtyři jsou Bohem uznány a měly by být ve všech církvích vděčně přijímány - POKUD žena má přikrytou hlavu (vlasy) šátkem na svědectví o její podřízenosti a poslušnosti vůči manželovi - před anděly Hospodinovými A před anděly Satanovými! (1.Kor. 11:10).

Toto svědectví také ukazuje její poslušnost Slovu Božímu a zároveň ji zmocňuje k účinné službě Slovem v jejích výjimečných typech, typech MLUVENÍ v pravé Církvi Pána Boha Jahve, kterým je Ježíš Kristus.

 

Tato pravidla se týkají také diákonek, jejichž služba, resp. duchovní úřad je ovšem biblický a ustanovený Pánem, jedině za předpokladu, že ve své službě nepřekročí rozsah tohoto povolání.

 

Pastýřky, biskupky, evangelistky, kazatelky ...kde stojíte v tomto Světle před Bohem? Skutečně můžete před Ním, Všemohoucím Stvořitelem stát, a nepadnout na tvář? Povšimněte si jedné věci: když žena (Eva) zhřešila a uvrhla svého manžela a celý svět do tohoto hrozného zmatku, Pán Bůh neproklel ji, ale hada! (1.Mojž. 3: 14,16).

Když nabídla (v lásce?) tuto bídu hříchu svému manželu a on také jedl, Pán Bůh neproklel jeho, ale zemi! (1.Mojž. 3:17). A pro vaši ochranu a zdar vás podřídil muži, čímž vám určil mnohem menší díl odpovědnosti, a tím i povinnosti skládat Mu účty. Je snad proto Bůh ve vašich očích "mužský šovinista"? Bůh chraň! (Mluvím bláznivě ve vašem zájmu).

 

Řekněte mi teď, ženy konající duchovní službu, která z vás o výše uvedených věcech opravdu nic nevěděla a je nyní ochotna dbát na má slova? Řeknu vám ještě dvě další věci, o nichž byste měly pilně uvažovat.

 

Zaprvé, můžete svobodně sloužit Slovem a dokonce i učit a kázat Slovo (máte-li tuto schopnost od Pána) jiným ženám, mladším sestrám a vašim dětem. Pokud tedy na ně nasměrujete využití svých Bohem daných schopností, dobře uděláte! A já se modlím, abyste následovaly tuto radu a přinesly dobré ovoce, přijatelné pro Pána.

 

Zadruhé, vezměte si své Bible a všimněte si těchto "podivných věcí":

 

- Když Nádab a Abihú obětovali cizí oheň před Hospodinem, oheň od Hospodina je spálil a oni zemřeli před Hospodinem (3.Mojž. 10:1-2).

Nebyli ve svých úmyslech upřímní? Nebyli čestní? Nechtěli udělat vznešenou věc? Nebyli synové nejvyššího kněze? A PŘESTO zemřeli, ANIŽ BY jim byla dána šance činit pokání! Učinili v Hospodinově vlastním chrámu (příbytku) to, co jim nepřikázal - porušili pravidla Boží vlády!

 

- Když se Kórach a jeho skupina shromáždili proti Mojžíšovi a Áronovi a obviňovali je ...země otevřela svá ústa a pohltila je i jejich domy (stany) a všechny muže, kteří patřili k Kórachovi .. a vyšel oheň od Hospodina a spálil dvěstěpadesát mužů, kteří obětovali kadidlo (4.Mojž. 16:1-3 a 32-35).

Nebyli snad dětmi Israele? Nebyli vyvoleným národem vyvedeným z Egypta? A PŘESTO všichni včetně jejich žen a dětí zemřeli, resp. byli spáleni, ANIŽ BY jim byla dána možnost činit pokání! Postavili se proti ustanovením týkajícím se Boží vlády a porušili je!

 

- Když Ezau prodal své prvorozenectví Jákobovi, svému bratru, za kus chleba a hrnec čočovice, Bůh začal Ezaua nenávidět. Jak je psáno: "Jákoba jsem miloval, ale Ezau jsem nenáviděl" (1.Mojž. 25:31-34, Řím. 9:13).

Nebyl Ezau prvorozeným z Izáka? Neměl být požehnaný podle zaslíbení daných Bohem Abrahámovi? a PŘESTO byl odmítnut, nenáviděn a opuštěný Bohem, ANIŽ BY mu byla dána šance činit pokání! Nenalezl místo k pokání, ačkoliv ho s pláčem hledal! (Žid. 12:16-17). Ezau pohrdl principy Boží vlády, týkajícími se prvorozenectví!

 

- Když Uza vztáhl svou ruku k Boží Arše (aby ji ustálil) a zachytil ji, protože volové ji rozkolísali, Bůh ho tam za jeho neprozřetelnost zabil, a on tam umřel u Archy Boží (2.Sam. 6:6-7).

Nebyl Uza upřímný? Nebyl čestný? Nebyl jeho úmysl vznešený? A PŘESTO umřel, ANIŽ BY mu byla dána šance činit pokání! Dotknul se rukou toho, co reprezentovalo třikrát Svatého Boha Osobně!

 

Ženy konající duchovní službu, co vyvozujete z těchto "podivných" příkladů? Všichni služebníci, praví či falešní, muži či ženy, by z toho měli vyvodit následující.

Bůh je Bohem milosrdenství a milosti, lásky a slitování, laskavosti a trpělivosti. Je také třikrát Svatým Bohem, Bohem spravedlnosti a zásad a Bohem soudu (Iz. 30:18). Jak také uvedené příklady jasně ukazují, jsou dvě věci, které On za ŽÁDNÝCH okolností NEDOVOLÍ. Tyto jsou následující:

 

(a) On nedovolí ŽÁDNÉ ruce tělesnosti, aby se dotýkala Jeho Svatosti! Stejně tak nedovolí žádnému tělu, aby se chlubilo v Jeho přítomnosti (1.Kor. 1:29).

 

(b) On NIKOMU nedovolí, aby nebral na vědomí a znevažoval Jeho vládu, zasahoval do ní, nedbal na ni nebo jí pohrdal!

 

Namítáte, že takové věci, které jsou ukázány v příkladech, se v Novém Zákoně už nestávají, protože žijeme pod Milostí a ne pod Zákonem, jak tomu bylo ve Starém Zákoně? Mýlíte se dvojnásob! Ježíš Kristus je Bohem Starého i Nového Zákona a On se nemění! On je tentýž včera (ve Starém), dnes (v Novém) i navěky (Žid. 13:8).

NEJSOU DVA BOHOVÉ, jeden hrozný, netrpělivý a nemilosrdný ze Starého Zákona, a druhý milostivý, pokorný a trpělivý Nového Zákona, ochotný přehlédnout všechnu naši hloupost, aroganci, neposlušnost a zlo. Vůbec ne!!!

 

Když Ananiáš a jeho žena Safira lhali Petrovi o ceně za prodaný pozemek (Sk. 5:1-11), byli na místě zabiti, ANIŽ BY jim byla dána možnost činit pokání! Kdo je zabil? Ježíš Kristus - mírný a pokorný srdcem. Proč? Protože lhali představiteli Boží vlády a Duchu svatému v něm. A skáceli se mrtví k zemi hned na začátku života Církve, aby SLOUŽILI JAKO PŘÍKLADY, které nám budou připomínat, že PRINCIPY a atributy (vlastnosti) Boha Otce, Syna a Ducha Svatého se přechodem ze Starého do Nového Zákona NEZMĚNILY!!!

Ano, nezměnil se ani Bůh sám, ani Jeho metody jednání s námi!

 

Říkáte, že jste už několik let vesele činné v duchovní službě a nic se nestalo; nezemřely jste, dokonce ani nebyly nemocné. Je toto váš argument? Opět se mýlíte! Velmi se mýlíte!

Co se dělo vyvolenému Božímu lidu ve Starém Zákoně v tělesné oblasti, to se děje vyvolenému Božímu lidu v Novém Zákoně v duchovní oblasti! Israel je tělesným předobrazem Církve, a Církev je duchovní Israel. Zatímco Bůh ve Starém Zákoně komunikoval se Svými služebníky ústy k ústům (4.Mojž. 12:8), v Novém Zákoně komunikuje Duchem k duchu.

Ananiáš a Safira zemřeli také tělesně, protože jejich případ je mimořádný, jejich úmysl NEBYL šlechetný, oni NEBYLI čestní, ani nejednali v nevědomosti, ale zcela vědomě a zlomyslně lhali.

 

Když jste s ušlechtilými úmysly, upřímně a čestně obětovaly váš první "cizí oheň" živému Bohu, což On vám nepřikázal, ani nežádal - ZEMŘELY JSTE! Ne v těle, ale v duchu! A od toho dne jste pro Boha chodící mrtvolou. Žijete, a přece jste mrtvé, stejně jako "... ta co žije v rozkoši je mrtva jsouce na živu" (1.Tim. 5:6). Kdybyste vy (nebo kterýkoliv muž konající duchovní službu) obětovali cizí oheň živému Bohu vědomě a se zlým úmyslem, zemřeli byste i tělesně a dnes byste byli v hrobě! A dnes se také vyskytují takoví služebníci, kteří umírají nebo jsou zabiti za "neobvyklých" okolností.

 

Řekněte mi nyní, pro kolik z vás je i dnes rozkoší vládnout nad svými vlastními manželi? Nebo je rozkoší být ve vedení církve nebo křesťanského klubu nebo hnutí a učit ve vašem shromáždění muže, kázat jim, udílet jim duchovní rady a řídit je?

Kolik z vás káže evangelium prostřednictvím rozhlasu a televize? Satan se vám směje!! Kolik z vás šikovně řídí svého manžela, "laika" nebo ustanoveného služebníka, tak, aby byly uspokojovány VAŠE žádosti a VAŠE vůle spíše než žádosti a vůle Krista Ježíše?

 

Kolik z vás už obětovalo cizí oheň Hospodinu Bohu Jahvemu? Kolik z vás již ignorovalo principy Boží vlády, zasahovalo do nich nebo jich nedbalo? A kolik z vás již pohrdlo nařízeními týkajícími se Boží vlády a pojalo je v nenávist?

Já to nemohu posoudit. To vám musí říci váš duch a vaše svědomí - pokud váš duch a vaše svědomí dosud fungují.

 

Zakončím toto slovo následujícím napomenutím. Všechny vy, sestry, které dosud žijete v duchu A jste svým svědomím vedeny k pokání, podvolte se tomuto vedení a ČIŇTE POKÁNÍ, dokud je ještě čas a příležitost! A já se modlím a přimlouvám se před Bohem veškerého Stvoření, aby vás posilnil k pokání ...a uschopnil vás chodit moudře v souladu s Jeho nařízeními, přikázáními a principy v celém jejich rozsahu.

Abyste přestaly panovat nad svými manžely, ale i bratry v Kristu, abyste přestaly sloužit mužům kázáním z Písma Svatého, které vám přikazuje mlčet, abyste přestaly pohrdat Boží vládou a přestaly pokoušet Pána vaší vzpourou - protože je vskutku hrozné upadnout do rukou živého Boha! Neboť náš Bůh, Kristus Ježíš, je oheň spalující (Žid. 10:31 a 12:29).

 

Pro ty ženy konající duchovní službu, které jsou již mrtvé v duchu, pro vás nebude ŽÁDNÉHO místa k pokání a ŽÁDNÁ druhá šance! Byly jste odmítnuty a opuštěny Bohem pro veškeré účely duchovní služby a JSTE USMRCENY! Nechť je toto VAROVÁNÍM pro CELOU Církev!

Mám však přece i pro vás slovo útěchy. Nebyly jste odmítnuty a opuštěny navždy. Neztratily jste váš věčný život, stejně jako ho NEZTRATILI Nádab, Abihú, Ezau, Uza a další! Ztratili jste "pouze" privilegium vejít do Království nebeského a radovat se tam s Kristem - protože jste zhřešily odmítnutím samotných principů Jeho vlády v období Milosti, které je nyní.

Ukážete se u Posledního Soudu, před Velikým Bílým Trůnem, a pokud vaše jména budou v Knize Života, obdržíte život věčný (Zj. 20:15). Ale nikdo se nebude posmívat Bohu a Jeho vládě (Gal. 6:7).

 

Toto je mé slovo k vám, sestry a ženy konající duchovní službu, které k vám mluvím na místě Krista Krále!

 

Nade všechny obdivovaný, uctívaný a milovaný Pane Ježíši Kriste, v mém srdci je ještě mnoho věcí týkajících se vedoucích, jejich služby a práce. Ve shora uvedeném jsem se dotkl jen několika Tvých služebníků, pravých nebo falešných, kteří jsou zřejmě všichni v protestantském proudu.

Je však mnoho, mnoho jiných, o nichž by bylo možné se zmínit, v protestantském i katolickém proudu. Necítím však, že bych měl pokračovat a dotýkat se dalších. Budu však mluvit ještě k jednomu vedoucímu, aniž bych se ho dotkl, a tím se uzavře tato kapitola mého dopisu Tobě, Pane.

 

Kdo je tento poslední "tajemný" vedoucí? Je z jiné říše a nelze ho s kýmkoli srovnávat. Tví proroci ho nazvali "syn jitra" a "pomazaný cherub ochránce" (Iz. 14:12, Ezech. 28:14). Byl skutečný vůdce "... plný moudrosti a dokonalý v kráse", dokonalý na svých cestách, ode dne svého stvoření, dokud se v něm nenašla nepravost (Ezech. 28:12,15).

 

Ano, mluvím o bývalém Luciferovi, který se změnil na Satana. Dokonalý vůdce moci světla proměněný na vůdce mocí temnosti ... "dokonalý nepřítel" Boha a všech těch, kteří Bohu patří.

A CO ZMĚNILO LUCIFERA, syna jitřenky, pomazaného cheruba plného moudrosti a dokonale krásného, V SATANA, ďábla, vraha a lháře, syna zatracení, který bude svržen do pekla (podsvětí), do nejhlubší jámy a pak do jezera ohně a síry, kde bude mučen dnem a nocí, na věky věků? (Iz. 14:15, Zj. 20:10). Co to bylo? PÝCHA! (Iz. 14:13).

 

Ano, je to stále tentýž jed, který už od začátku dělá z Tvých vlastních lidí ochromené nedomrlce! A Tvůj vlastní lid zřejmě s láskou opatruje svoji pýchu a chová tohoto jedovatého hada ve vlastním srdci!

Ďábel ví, co ho zničilo, a tak používá stejnou věc, aby zničil Tvé Stvoření, které jsi Ty, Pane, stvořil pro Tvé vlastní potěšení (Zj. 4:11). A zdá se, nade vše milovaný Pane, že se mu podařilo zkazit a zničit nejen věci, které jsi stvořil pro Tvé vlastní potěšení, ale že se mu podařilo zkazit a zničit i Tvůj vyvolený národ Israel a Církev!

 

A kdybych se měl dívat a soudit podle obrazů, které jsi mi ukázal o Církvi, pak bych musel jako Jeremiáš padnout na kolena a plakat řeky slz a naříkat. Nehodí se snad jeho Pláč i na tyto přítomné dny? (Pláč Jeremiášův 2: 5-19 aj.).

Nesoudím však jen podle obrazů, které vidí mé oči a slyší mé uši. Soudím podle Tvých zjevení V DUCHU, které nelze jednoduše převést na obrazy. Dokonce i Jeremiáš, Tvůj prorok, našel radost a naději uprostřed svých nářků (Pláč 3:22-26). Nezáleží na tom, jak temný a beznadějný se ten obraz může zdát, neboť já vím, Pane, že nikdo z těch, z Israele a z Církve, které Ti Otec dal, nezahyne. Ani jeden! (Jan. 17:12).

Jestliže jsem o dva odstavce výše napsal, že se zdá, že ďábel uspěl ve svém díle zkázy, musím podtrhnout slovo "zdá se", které je doopravdy jádrem tohoto mého sdělení, protože pravda se liší od toho, co vidíme, slyšíme a představujeme si v naší mysli.

 

Co je pravda? Ve Tvém Mocném a Slavném Jménu se nyní obracím na tohoto vůdce moci temnosti a mluvím k němu toto slovo:

 

Když jsem byl mladý, byl jsem učen, abych se tě bál, protože Sám Pán nás předem varoval, abychom se tě, který po zabití těla máš moc uvrhnout člověka do pekla, báli (Mat. 10:28). Bál jsem se tě. Pak jsem byl učen, abych si dával pozor na jazyk, když se zmiňuji o tobě, abych "nepohrdal panstvy a nerouhal se důstojnostem" (nadpozemským mocnostem). Protože sám archanděl Michael, když se s tebou přel, neosmělil se vynést zatracující soud, ale řekl: “Potrestej tě Hospodin” (Judy 8 a 9). Tak jsem si dával pozor na jazyk.

To bylo před léty. Toto bylo také učení mužů, kteří nikdy neznali Samého Pána Ježíše Krista, ani nebyli Jím poznáni, a ani tebe neznali. Kdyby byli znali živého Boha a byli Jím poznáni, znali by i Jeho úhlavního nepřítele, jímž jsi ty. Byli by ti řekli stejné věci, které ti teď řeknu já.

 

Zaprvé, chci se tě zeptat toto: kdykoliv ukazuješ svým špinavým prstem na mé bratry a sestry v Kristu a obviňuješ je z hříchů, řekni mi - kdo je uvedl do hříchu? Když ukazuješ na jejich slabost, řekni mi - kdo je učinil slabými? Když trpí v poutech alkoholu, tabáku, drog, hazardních her, smyslnosti a jiných žádostí, řekni mi - kdo je takto spoutal?

Když je obviňuješ ze vzpoury, řekni mi, kdo rebeloval první? Víš to? Když je obviňuješ z vraždění nebo lhaní, řekni mi - kdo je otec lží a vrah od počátku? Víš o tom něco?

 

A když nám ukazuješ (v televizi nebo tisku) děti umírající v bídě, v Asii, Africe nebo Jižní Americe, řekni mi - kdo je odpovědný za jejich bídu a smrt? Když vidíme nesčetné tisíce lidí umírajících nemocemi, hladem, hladomorem nebo v nesčetných válkách, teroristických útocích, ve vězeních, v nemocnicích, řekni mi - kdo je za to odpovědný?

 

Když vidíme, jak celý svět vrávorá ke svému hrobu, všechno zkažené, všechno znečištěné, všechno nasáklé hříchem, všechno umírající, řekni mi - kdo je za to odpovědný???

TY JSI za to ODPOVĚDNÝ, ty špinavá kryso, ty jedovatý hade, ty vražedný štíre, ty krvežíznivý upíre ... ty blázne Věků!!!

 

Proto ukazuji svým prstem přímo na tvůj zlý obličej a nejen, že vznáším proti tobě obvinění, ale spílám ti a ŘVU PROTI TOBĚ OBVINĚNÍ za to, že ničíš krásné Boží Stvoření; a vynáším NAD TEBOU HŘÍMAJÍCÍ ROZSUDEK ZATRACENÍ za to, že vraždíš nesčetné lidské bytosti a živé tvory Boží; ano já přímo PROKLÍNÁM tebe i všechny tvé moci temnosti v MOCNÉM A SLAVNÉM JMÉNU VÍTĚZE, JEŽÍŠE KRISTA!!!  Jak to zní uchu "vašeho veličenstva"?

 

Ano, posmívám se ti, a brzy se ti vysměji tváří v tvář ... spolu s Ježíšem Kristem a se všemi těmi, kteří jsou v Něm stejně jako já jsem!

David měl jen prak a oblázek, když zlikvidoval tvého "vyslance" Goliáše. Novozákonní Davidové budou mít jen krev Kristovu a slovo svého svědectví, které ti vmetou do tvého ošklivého obličeje ... a to bude tvůj konec. A ty to víš, protože znáš Písma, není-liž pravda? A pokud to nevíš, buď tak laskav a podívej se do Knihy Zjevení 12:11! A Písmo Svaté neodkládej, protože ho budeš ještě potřebovat.

 

Ano, tvůj konec vlastně začal už na počátku ... jenomže ty ani tví následovníci jste to nevěděli, ani nikdo z Božího Stvoření o tom nevěděl, jen Bůh Sám to věděl. A nyní tentýž Bůh, který žije ve mně, mi suverénně ukazuje pravdu.

Proto připomínám mým milovaným bratřím a sestrám v Ježíši Kristu a připomínám tobě, "kníže mocností v povětří", že nemáš vůbec ŽÁDNOU moc a smíš dělat jen to, co ti Bůh dovolí! Měl by sis přečíst Zj. 13:5-7 a pokud bys opravdu rád věděl, kdo má VEŠKEROU moc, zkus se podívat na Mat. 28:18. Možná ti to pomůže vzpomenout si.

Dále ti musím říci, žes NIKDY žádnou moc neměl než tu, kterou ti Bůh dal! Neboť NENÍ ŽÁDNÉ MOCI, NEŽ MOCI BOŽÍ. Ty moci, které jsou, jsou ustanoveny od Boha! (Řím. 13:1). Slyšíš? Můžeš snést pravdu? Vím, že nemůžeš, ale stejně ti ji řeknu.

 

Když jsi byl stvořen Bohem jako nádherná bytost plná krásy a moudrosti, neměl jsi ŽÁDNOU moc a ŽÁDNOU autoritu ... dokud ti Bůh obojí nedal. A tak jsi vládl, neuvědomuje si, že svou krásu, svou moudrost a svou moc, ani cokoliv jiného, co jsi měl, nezískals vlastním úsilím!

Tehdy, když jsi se nechal prostoupit zlem a odmítl jsi dobro, tvá krása se proměnila v ošklivost a hanbu, stejně tak jako se atraktivní had v Zahradě Eden proměnil v obyčejného jedovatého hada (1.Mojž. 3:1,14).

Také tvá sláva se proměnila v hříšnost a špinavost ... a tvá moudrost ve velké bláznovství. Což není psáno: "Říká blázen v srdci svém: Není Boha"? (Ž. 14:1). Takže jestliže někdo, kdo zná Boha a to dokonce tváří v tvář, kdo Mu slouží a vládne Jeho stvoření, přesto se proti Němu postaví, není on "grandiózní idiot"? Co myslíš, Satane?

 

Proto říkám, že bláznovství všech těch, které jsi oklamal, aby uvěřili, že není Boha, je dohromady menší než tvoje bláznovství! A bláznovství všech těch vyvolených z Israele a Církve, které jsi oklamal a držel je mimo pravdu, je dohromady menší než tvoje bláznovství!

 

Pravda, archanděl Michael proti tobě nevynesl zatracující soud, protože v té době Bůh, Stvořitel ještě Svému nebeskému zástupu andělů NEZJEVIL tvoji skutečnou tvář, skutečnou bídnost, ani tvoji skutečnou "budoucnost". Ježíš = Ješua = Spasení se ještě ani nenarodil, a tak ti bylo dovoleno být "vlastníkem a vládcem království světa". Tento fakt nezpochybnil ani Sám Ježíš, když jsi Ho pokoušel (Mat. 4:8-10). Dokonce ti bylo dovoleno přistupovat k Trůnu, vzpomínáš si?

Jestliže ti tedy Bůh dal vládu nad světovými královstvími, jak by Jeho vlastní archanděl mohl pohrdnout vládou danou Bohem? A jak by ti mohl spílat a posmívat se ti, když ti Bůh dal důstojnost vládce tohoto světa?

 

Ale potom se narodil Ježíš ... vzpomínáš si? A co celé lidstvo nemohlo udělat za 6000 let (miluji tuto skutečnost a miluji to opakovat), tento nádherný Syn Boží udělal za šest hodin! Bez pomoci, sám, opuštěn všemi včetně Svými apoštoly.

A jak jsi Ho pozoroval na tom Kříži Kalvárie, tvých nadějí ubývalo každou minutou. Jeho poslední hodina na Kříži byla pro tebe hotovým utrpením. Začaly se naplňovat tvé nejhorší obavy ... věděls, že ztratíš VŠECHNO ... a také jsi všechno ZTRATIL! CHVÁLA BOHU NA VĚKY!

 

Dnes nemáš NIC, nevíš NIC, nechápeš NIC ... a nejsi NIC!

 

A nyní ti řeknu, co Pán slávy, Ježíš Kristus, ve skutečnosti učinil. On nejen spasil, co bylo ztraceno, vykoupil, co bylo zaprodáno ... On také zvrátil to, co jsi spáchal ty!

Ty jsi proměnil svoji krásu v ošklivost a hanbu - On na sebe vzal ošklivost a hanbu (Ž. 22:6-7), aby je skrze smrt předal tvému "novému podzemnímu království" a skrze vzkříšení proměnil na v úžas uvádějící krásu a představil ji Otci.

Ty jsi proměnil svoji slávu v hříšnost a špinavost - On na sebe vzal (naši) hříšnost a špinavost (1.Petr. 2:24), aby je skrze smrt předal tvému "novému podzemnímu království" a skrze vzkříšení proměnil na čistou svatost a spravedlnost a představil je Otci.

Ty jsi proměnil svoji moudrost v bláznovství - On se kvůli Bohu stal podobným bláznu (v lidských očích), aby je skrze smrt, ano i skrze "bláznovství" Kříže předal tvému "novému podzemnímu království" a skrze vzkříšení proměnil v nezměrnou a nevyzpytatelnou moudrost a představil ji Otci.

 

A tentýž Duch nás, kteří milujeme Krista a nenávidíme tebe, vede k tomu, abychom konali podobně (1.Kor. 4:9-10). A musím ještě podotknout, že pokud byste, ty a tví ďáblové, měli jen špetku této moudrosti, nikdy byste, ty a všichni tví ďáblové, nebyli ukřižovali Pána slávy (1.Kor. 2:7-8).

 

Oněměl jsi? Já vím, že nemáš slov - a to jsem vlastně ještě skoro nezačal. Dnes bych ti mohl napsat tlustou knihu, kterou bys nenáviděl číst. Nebudu na tebe mařit svůj čas, ale dříve než tě nechám jít, musím ti říci ještě pár slov.

 

Tímto prohlašuji do tvé ošklivé a zlé tváře, že JEŽÍŠ KRISTUS, kterého jsi ukřižoval, JE TEN PRAVÝ PÁN SLÁVY, TEN PRAVÝ KRÁL KRÁLŮ, TA PRAVÁ VÝSOST A PRAVÝ BŮH SYN!!!

 

Kromě toho, když On představil Sebe Bohu Otci, nekonečně krát tím vynahradil ztrátu Lucifera! A když představí všechny nás, které spasil, Otci, nekonečně krát tím vynahradí ztrátu tvých andělů! A tato pravda o Ježíši Kristu a o nás ti bude pravidelně připomínána, aby tvá muka v jezeru ohně byla "dokonalá"!

 

A nyní, Satane, jdi! Jdi rychle, protože už máš jen málo času. Hospodin Bůh Jahve, Pán Ježíš Kristus, Pán slávy, ti ještě na krátký čas poskytne dosud nevídanou moc, aby mohl plně odhalit tebe a tvé ohavné moci temnosti, aby ovoce zla mohlo také plně dozrát a mohlo být shromážděno do lisu Jeho hněvu.

Pak budeš svázán jako divoká bestie a uvržen do bezedné propasti (Iz. 14:15, Zj. 20:1-3). A pak konečně přijde Jeho Majestátní Království nebeské ...a my budeme s Ním, Králem králů, vládnout tisíc let.

Pak budeš na krátký čas propuštěn, než budeš nakonec uvržen do jezera ohně a síry, což je druhá smrt. A tvoji dobří přátelé, Šelma a Falešný Prorok tě srdečně přivítají ve tvém "žhavém věčném království" ... ale bez červeného koberce; shořel by, chápeš?

Tvá milovaná Smrt a Peklo budou také vhozeny do jezera ohně. Tam budete všichni mučeni dnem a nocí a na věky věků! Dvacátá kapitola knihy Zjevení osvěží tvou paměť.

 

Uzavírám toto slovo: AMEN! STAŇ SE TAK - protože si to velice zasluhuješ! Kéž by to Král všech králů a Pán všech pánů, Ježíš Kristus, už neodkládal ani o hodinu!

 

 * * *

 

Pane Ježíši Kriste, nade všechny hodný chvály a milovaný, takto jsem mluvil k některým vedoucím Tvé církve, ať už pravým nebo falešným, a takto jsem mluvil k vedoucímu mocí temností.

K lidským vedoucím jsem mluvil na Tvém místě, podobně jako Elihu, který mluvil k Tvému služebníku Jobovi. A k Satanovi jsem mluvil jako jeho nepřítel, který ho nenávidí a posmívá se mu tím, že mu mluví Pravdu přímo do jeho zlé tváře.

 

Vyhlásil jsem tedy Tvoji pravdu některým vedoucím Tvé Církve, ať už pravým nebo falešným. Dále jsem jim oznámil mé soudy, a mé soudy jsou spravedlivé, protože nehledám moji Vůli, ale Vůli Toho, Který mne povolal - a jímž jsi Ty, ó Králi Slávy a Spravedlnosti.

 

Tak jsem tedy oznámil Tvoji pravdu a Tvůj Majestát Tvému úhlavnímu nepříteli. Dále jsem mu, aby na to nezapomněl, oznámil soudy, kterými bude souzen.

 

A nyní, Milovaný, dovol, aby Tvůj Svatý a Spravedlivý Duch tyto oznámené věci zvážil a posoudil a vykonal to, za co jsem se modlil v předmluvě. Dej také, prosím, aby se Duch Svatý projevil v závěru tohoto dopisu - aby Tvá radost a uspokojení byly plné! Ve Tvém Svatém a Nádherném Jménu! AMEN.


 

V I I.  Z Á V Ě R

 

 

 

Vaše Veličenstvo, Vaše Excelence, můj Spasiteli, můj Pane a můj převelice milovaný Králi!

 

Jsem před Tebou na kolenou, protože se chystám učinit závěr k tomu, co jsem vyhlásil v tomto dopise ve Tvém vlastním Jménu. Ty jsi nejen Pán pánů a Král králů, ale také Nejvyšší Soudce živých i mrtvých. Ve Tvém Svatém a Mocném Jménu jsem začal a ve Tvém Svatém a Mocném Jménu uzavřu tento dopis.

 

Velice děkuji za to, že jsi mi dovolil napsat tento dopis. Ano, děkuji Ti, že jsi potvrdil, že tento dopis je Tvým přáním a ve Tvé vůli!

 

Tvé potvrzení mi přišlo nejneočekávanějším a ohromujícím způsobem - jak je obvyklé u mnoha věcí, které přicházejí od Tebe. A přišlo těsně předtím než byl započat tento závěr, takže tímto mohu oznámit všem těm, kteří přišli v četbě až sem, že tento dopis je skutečně ve Tvé vůli a Tvým přáním!

 

Můj převelice Milovaný, toto potvrzení bylo pro mne bezpochyby velkým požehnáním a činí mě ještě smělejším, abych uzavřel všechno to, co zde musí být uzavřeno.

 

Je třeba učinit závěr ke třem záležitostem, totiž k záležitostem týkajícím se ďábla, světa a Církve.

 

 

 

Z Á V Ě R   O   Ď Á B L U

 

Na Kalvárii ztratili, on a jeho moci temnosti, VŠECHNO! Od pomazání Krista Boha, kterým jsi Ty, nemá ŽÁDNOU moc, ŽÁDNOU autoritu a ŽÁDNÁ práva ve vztahu k Církvi a zvláště k Přemožitelům (Luk. 10:17-20).

Není žádným knížetem, žádným vládcem, žádnou autoritou, "protože kníže tohoto světa již jest odsouzeno" na Kalvárii (Jan. 16:11). Zabil nevinného člověka - Ježíše z Nazareta, Krista Boha (Pomazaného Božího). A když Ježíš z Nazareta, Pomazaný Boží, jímž jsi Ty, vystoupil na nebesa, sestoupil Duch, aby obvinil a usvědčil svět a vynesl tento soud (Jan. 16:8-11).

 

Satan a celá jeho bezbožná armáda mohou činit jenom to, co jim Bůh, náš Otec skrze Jeho Krista, jímž jsi Ty, dovolí ...nebo co jim přikáže učinit. A Bůh, náš Otec, ve Své moudrosti, předem ustanovil, že Satan a jeho bezbožná armáda si podrží moc, aby pokoušeli a podváděli, vštěpovali pýchu, žárlivost, strach, vzpouru a svár ... dokonce aby klamali i v tom, že Satan stále sedí na trůnu a Kristus a Jeho Církev jsou téměř poraženi. Bůh, náš Otec, to tak předem určil, neboť tak se to jevilo dobrým v Jeho očích. Jeho prvorozený Syn, jímž jsi Ty, byl tímto způsobem přiveden k dokonalosti - a tak budou přivedeni k dokonalosti také všichni Jeho další synové. Ženich, jímž jsi Ty, šel touto cestou - a tak půjde také Nevěsta.

 

Takže v moudrosti Boha i mocnosti zla jsou používány jako nástroje ke zdokonalování Jeho svatých. Bez nich by Bůh nedosáhl toho, čeho dosáhl, právě tak Ježíš Kristus, jímž jsi Ty, bez smrti by nikdy nemohl prokázat Moc a Slávu Jeho vzkříšení.

 

Satanu je tedy stále dovoleno používat jeho zbraní a záměrů zla, a my o této skutečnosti nemáme být v nevědomosti (2.Kor. 2:11). Je mu však dovoleno používat těchto zbraní a zlých záměrů nikoliv jako svrchovanému vládci světa, nýbrž jen jako totálně poraženému nepříteli, bezmocnému otroku odsouzenému k věčnému zatracení a trápení. Ani o této skutečnosti bychom neměli být v nevědomosti!

V Kristu vládneme my jemu. Jsme-li mimo Krista, je mu dovoleno vládnout (zdánlivě) nám.

 

Velké soužení a válka Goga a Magoga (Mat. 24:21 a Zj. 20:7-9) budou poslední dvě "šou", které mu bude dovoleno předvést předtím než bude navěky vypovězen a zahnán z naší přítomnosti.

Jeho první "šou" nezačne, dokud on nebude zjeven (dokud se neobjeví), a nebude zjeven, dokud ten, který ho zdržuje (který mu brání), nebude odstraněn z cesty. A tehdy bude zjeven ten Zlý, kterého Pán zabije dechem Svých úst a zničí ho Svým slavným příchodem (2.Tes. 2:6-8). "Ten, který ho zdržuje", není nikdo jiný než každý, kdo ještě má hlas Pravdy a svědectví Krále králů. Je to každý, kdo může říci: "... přichází (bývalý) vládce tohoto světa, ale nemá NIC ve mně" (Jan 14:30).

 

Během jeho první "šou" dozraje ovoce zla a vyjde najevo všechna nečistota zla, nahromaděná v srdcích, myslích a duších lidí, včetně svatých, za šest tisíc let, po které člověk vládl sám sobě.

 

Ano, včetně svatých, včetně spasených, kteří ve své pýše, aroganci, samospravedlnosti a obavách odmítli činit pokání, odvrátit se od svých bezbožných cest a poslouchat Pánův hlas. Satan proti nim bude bojovat a přemůže je (Zj. 13:7). Nezničí jejich věčné spasení, ale přemůže je skrze jejich starého člověka. Budou tak dáni do rukou Božího úhlavního nepřítele, aby byli VYSVOBOZENI z toho, z čeho odmítli být vysvobozeni rukama svých bratří a Duchem (1.Tim. 1:20, 1.Kor. 5:5).

Ale pro ty svaté, kteří pozdravují jedni druhé svatým políbením, a kteří i dnes poznačují ty, kdož působí roztržky a pohoršení v Církvi, a jejichž vytrvalost a poslušnost Božímu hlasu je známá, pro všechny tyto svaté Bůh pokoje brzy srazí Satana pod jejich nohy! (Řím. 16:20).

 

Během druhé "šou" dozrají paběrky a vyjde najevo všechna nečistota zla, nahromaděná v srdcích, myslích a duších lidí v Miléniu Království nebeského, které bude pod vládou Ježíše Krista, jímž jsi Ty.

Pak bude se Satanem skoncováno a bude vhozen do jezera ohně a síry a mučen dnem i nocí na věky věků! Chvála Bohu!

 

 

 

Z Á V Ě R   O   S V Ě T U

 

"Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný". Bůh opatřil pro svět VŠECHNO, co svět potřeboval! (Jan 3:16-21, 4:42, 6:51, 12:47).

Ale svět stále miluje tmu a zlo a stále nenávidí světlo a Pravdu Boží. Proto svět nemůže přijmout Ducha Pravdy (Jan 14:17). Svět je odsouzen (1.Kor. 11:32, Jan. 3:19), takže ani Pán se za svět nemodlí! (Jan. 17:9). Přátelství se světem je tedy nepřátelství s Bohem (Jak. 4:4).

 

Kdo je "svět"? Každý kdo je odsouzen. Kdo je odsouzen? "... kdo nevěří (v Ježíše Krista) JIŽ jest odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího" (Jan 3:18).

NEMÁME milovat svět ani to, co je ve světě ...neboť svět je odsouzen a pomíjí (1.Jan. 2:15-17), a my jsme nebo bychom měli být vysvobozeni z tohoto zlého světa (Gal. 1:4). Měli bychom také pamatovat na Lotovu ženu! (Luk. 17:32).

 

Žádný člověk nemůže zvrátit toto napředování zla, ani ho zastavit! Žádný člověk nezlepší svět ani modlitbou ani odporováním zlému! Odporovat zlému je dokonce proti Slovu, které se stalo tělem (Mat. 5:39).

Žádný člověk neudělá svět morálnějším, dbalejším zákona, kajícnějším, vědomým si více Boha, ani ze světa neudělá "lepší místo pro život"!

Bylo by lépe, kdyby Soudný Den nastal co nejdříve, a tím také ustanoveno Království nebeské. Budovat "lepší budoucnost" pro naše děti v tomto přítomném světě je vskutku barevný sen a pošetilá naděje. Hodina konce světa je STANOVENA a osud světa je ZPEČETĚN. Staň se tak, Milovaný!

 

Nechť Otec Slávy neodkládá tuto hodinu ani o minutu! Nechť tuto hodinu raději uspíší, nechť On povstane a definitivně rozpráší Své nepřátele! (4.Mojž. 10:35). Amen.

 

 

 

Z Á V Ě R   O   C Í R K V I

 

(A) Co se týče cesty do Království

Bůh Otec dal Ježíši Jeho Kříž, aby se stal Spasitelem světa. Tento Kříž Kalvárie rozdělil lidstvo do dvou táborů: spasených a zatracených.

 

Ježíš Kristus, Spasitel a Pán, jímž jsi Ty, nám dal naše kříže, abychom se stali vládci v Království nebeském. Naše kříže rozdělují spasené do dvou táborů: Přemožitelů a Přemožených.

 

Pouze Přemožitelům ze Starého Zákona a Nového Zákona bude dovoleno vstoupit do Království nebeského, a oni obdrží zaslíbení popsaná ve 2. a 3. kapitole Zjevení.

Přemoženým bude odepřen vstup do Království nebeského, takže venku ve tmě, kde bude pláč a skřípění zubů, buď zůstanou, nebo tam budou vyvrženi. Budou mít dalších 1000 let na to, aby přemohli to, co odmítli přemáhat během svého křesťanského života na zemi.

 

Bude také mnoho, mnoho křesťanů, kteří se nikdy nedověděli, kterým nebylo nikdy řečeno, co mají přemáhat a proč. Od jejich vedoucích za to bude vyžádán počet, ale následovníci těchto vedoucích budou rovněž trpět.

Neboť mnozí z nich jsou utiskováni dětmi (co do porozumění) a vládnou jim ženy ... což jim brání dostat se na cestu vedoucí do Království (Iz. 3:12). Mnozí vedoucí jsou slepí, kteří vedou slepé. Skončí v Království nebeském nebo v jámě? (Mat. 15:14). Nesčetné množství prostých věřících je oklamáváno a kráčí po cestě vedoucí do zničení - zahynutí, tmy a utrpení.

Jejich vedoucí buď mlčí nebo jsou nevědomí, nebo svádějí své stádo tím, že naznačují nebo předstírají, že jsou "připraveni", protože používají duchovní dary (jazyky, proroctví, uzdravování, poznání atd.), protože prosperují, protože se řídí přijatelnými doktrínami, protože "dodržují" zákon a přikázání (jako by, kromě Ježíše, NĚKDO byl schopen zákon dodržet, viz Jan. 7:19), protože mají nebo se snaží mít "pozitivní přístup" nebo protože jsou v církvi hluční a skáčou. Všichni takoví vedoucí zavírají před svými následovníky dveře do Království nebeského, protože do něho sami nevcházejí (Mat. 23:13).

 

Vedoucí, jsouce sami oklamáni, "zapomněli" říci svým ovečkám, že "musíme skrze MNOHÁ SOUŽENÍ vejít do království Božího" (Sk. 14:22, 2.Tim. 2:12 a 3: 12), skrze mnoho utrpení, mnoho slz a volání k Pánu, a také skrze mnoho lopoty a trmácení v duchu a duši!

"Zapomněli" kázat a učit, že Otec ve Své moudrosti ustanovil tuto cestu, která je cestou sebezapření a nesení našich vlastních křížů. Sami "zapomněli", že není jiné cesty. NENÍ JINÉ CESTY! NENÍ JINÉ CESTY!

 

Opakuji: Pán Ježíš Kristus, jímž jsi Ty, nesl Svůj Kříž, abychom mohli být smířeni s Bohem Otcem a poznali Jej, jsouce znovuzrozeni a obnoveni v našem duchu.

Podobně i my musíme nést naše kříže, abychom byli smířeni s Bohem Synem, naším Spasitelem a Pánem, jímž jsi Ty, a poznali Jej, jsouce znovuzrozeni a obnoveni v naší duši!

Znovuzrození = obnovení = spasení v našem DUCHU bylo začátkem naší víry (Jan. 32:3-8); znovuzrození = obnovení = spasení naší DUŠE je koncem naší víry (1.Petr. 1:9, Žid. 12:2).

 

Takže cesta do Království je velmi úzká cesta, a jen málo je těch, kdo ji nacházejí (Mat. 7:14). Je to cesta pokání, pokory, mírnosti, utrpení, soužení. Je to TA trasa závodu, kterou nám Bůh vyměřil, včetně pravidel a ceny - Koruny spravedlnosti (Žid. 12:1, 2.Tim. 4:7-8).

Tento závod nemůžeme běžet po trase, kterou bychom si sami vybrali a která by nám vyhovovala, ani nám není dovoleno běžet podle našich pravidel, nýbrž "řádně" (2.Tim. 2:5). Pokud člověk nedodrží stanovenou trasu nebo pravidla závodu, nezíská žádnou cenu, ale je rozhodčím diskvalifikován! O co víc to platí pro náš běh, v němž nebojujeme o kousek kovu nebo dřeva zvaný "trofej", která pomine, ale o Korunu spravedlnosti, svatosti, života a slávy, která zůstává na věky!

 

Ó věčný Králi, ó Pane slávy, kdo z nás dokáže ocenit skutečnou hodnotu této Koruny? Je vůbec možné, aby si to lidské srdce představilo? Je to nemožné (1.Kor. 2:9-10). A přece Ty, Pane slávy, nám nabízíš tuto korunu nepřehlédnutelných bohatství a slávy, a výměnou za ni nás žádáš o maličkost! Ano, maličkost. Nežádáš jako cenu celý náš život? Ano, žádáš (Mat. 10:39, Luk. 14:26). Avšak to, co od nás vskutku dostáváš, pokud vůbec něco dostáváš, je "pára, která se na chvíli ukáže, a potom zmizí" (Jak. 4:14).

Ale Ty víš, že jsme neochotni, ba neschopni dát Ti byť jen tuto "páru" najednou, a tak nás žádáš, abychom Ti ji dávali pomalu a postupně, krok za krokem.

Jeden takovýto krok se nazývá "pokání" a vyžaduje se od nás učinit tento krok, kdykoliv zhřešíme proti Tobě nebo jeden proti druhému. Což tento krok pokání není nekonečně malou maličkostí? A přece, jsme neochotni platit i takovou maličkost! Nejsme hňupi? Není naše bída skutečně bezedná, ó Pane Slávy? Jen Ty to víš ... a ve Tvé Milosti nám naši skutečnou bídu ani neukazuješ.

Děkuji Ti, Pane, za Tvoji milost ... A za Tvoji Spravedlnost a Soud.

 

B) Co se týče současných podmínek

Naše bída je bezedná, ó Pane pánů, a nikdo z nás to nemůže změnit, než Ty!

Nejdříve dovol, abych řekl, co skutečně milujeme. My, vedoucí, rádi produkujeme ohnivá, vtipná, zajímavá kázání. Rádi vyučujeme a radíme a rádi se blýskneme naším hlubokým poznáním. Jsme také rádi, když jsme obdivováni, chváleni, ctěni a následováni. Milujeme prosperitu v každém směru. Máme rádi když jsme vnímáni jako skromní, ale oddaní Boží služebníci, kteří pro Něho dělají "to nejlepší, co umí". Milujeme to, když naše úspěchy jsou vykládány jako potvrzení od Boha. Jsme rádi, když jsme považováni za pravé proroky, činitele zázraků, uzdravovatele, mocné a pomazané kazatele, evangelisty, apoštoly nebo alespoň pomazané starší. Milujeme své tělo a všechno, co našemu tělu lichotí.

 

My, následovníci našich vedoucích a rozmanití návštěvníci shromáždění, jsme rádi, že máme takové věhlasné vedoucí, ohnivé nebo vtipné kazatele, dobře informované učitele a rádce, velké a úspěšné služebníky Boží. Máme rádi, když nám slouží uzdravovatelé, činitelé zázraků, proroci, apoštolé, probuzenečtí kazatelé a kdokoli jiný ... za předpokladu, že slouží našemu tělu a jsou schopni lichotit našemu tělu. A ovšem, jsme rádi, když můžeme zůstat jako následovníci nyní až na věky ... a libovat a hovět si v sladkých podvodech, kterými nám tak často slouží.

 

A protože Tebe a Tvého Ducha milujeme jen svými rty, ale svým srdcem milujeme sami sebe a své tělo, NEODPOVÍDÁME tomu hornímu (budoucímu) Jerusalému, ale nynějšímu Jerusalému! (Gal. 4:25-26). A Tvůj Duch nám praví toto:

"Proběhněte celou Církví, jen se dívejte a přesvědčte se, prohledejte všechny její široké ulice, zda najdete někoho, kdo uplatňuje SOUD a kdo hledá PRAVDU ... a Já Církvi odpustím! Ale i když říkají: Jakože živ je Hospodin, jistě přísahají křivě ... ale oni ODMÍTAJÍ přijmout NAPOMENUTÍ (nápravu, kázeň), jejich tváře jsou tvrdší než skála, odmítají se vrátit, to jest činit pokání! Proto jsem řekl" Jistě jsou to jen nuzáci, počínají si pošetile, neboť neznají CESTU HOSPODINOVU, ani SOUD svého Boha." (Jer. 5:1-4).

 

Dále Tvůj Duch praví:

"Běda dětem VZPURNÝM, říká Hospodin, přijímajícím radu, která není ze Mne, a přikrývajícím ji přikrytím (a uzavírající na tuto radu závazky), ale ne z Ducha Mého, aby hřích k hříchu přidávali." (Iz. 30:1)

 

Není snad toto Slovo dostačující, Pane? A hle, ještě musím mluvit navíc a říci:

Budou ti dobře znalí, horliví, moudří a opatrní vedoucí Tvé Církve uvažovat ve svém srdci a mysli, proč byl Saul obrácen na Pavla? Proč jsi to učinil, Pane? Byl snad nedostatek rybářů? Nikoliv! (Mluvím pošetile v zájmu "vedoucích z Tarsu".) Učinil jsi to, abys nám ukázal a řekl nám, dobře znalým, horlivým, moudrým a opatrným, že předtím než se setkáme s živým Pánem a jsme sraženi Jeho světlem, JSME SCHOPNI ZABÍJET A ZABÍJÍME NAŠE BRATRY A PŘITOM SI MYSLÍME, ŽE TÍM SLOUŽÍME BOHU!!! (Jan 16:2).

 

Proto pravím těmto nesčetným Saulům z Tarsu, těmto dobře znalým, horlivým, moudrým a opatrným řečníkům, kazatelům, učitelům, pastýřům, evangelistům, prorokům, apoštolům následující:

Doposud jste se ještě nesetkali s živým Kristem ... doposud jste ještě nebyli zasaženi Jeho Světlem ... doposud jste ještě nespadli se svých koní!! Hle, jste pořád na vaší cestě do Damašku a nesete pouta, abyste spoutali, uvěznili a ZABILI své vlastní bratry ... i ty bratry, kteří jsou Pánem zmocněni vyléčit vaši slepotu a dát vám zrak! (Sk. 9:10-18, Zj. 3:18).

 

A nyní mluvím k "obyčejným" bratrům a sestrám, kteří říkají: "Už tohoto náboženství mám plné zuby ... už mám této církve dost a hledám pravdu, život, skutečnost ... hledám samotného Ježíše."

Budou tito bratři a sestry uvažovat ve svých srdcích a myslích o mých slovech? Toto jsou moje slova k nim:

Nenabízím vám barevné sny, neříkám vám líbivé věci, nelžu vám, ale mluvím pravdu ve vašem vlastním zájmu a k vašemu užitku. Mnozí, mnozí z vás NEHLEDÁTE pravdu, ani život, ani skutečnost, ani samotného Ježíše Krista, ale hledáte SEBEUSPOKOJENÍ, jak se dostat ven z pocitu marnosti a zklamání, jak vyřešit vaše vlastní problémy a jak uskutečnit vaše vlastní představy a sny. A vaše skutky, vaše chování, vaše ovoce před nebo poté, co jste opustili vaše shromáždění, to dokazují. Pán to ví. On není překvapen a Jeho milost na vás stále spočívá.

 

V pravdě pravím, že ti z vás, kteří se podobáte Jákobovi, máte skutečnou šanci dosáhnout váš Peníel (Fanuel) (1.Mojž. 32:30), najít Pána a poznat Pravdu, Skutečnost a pravý Život. K vám promluvím ještě o kousek dál.

Ale ti z vás, kteří jste podobní Ezauovi, takovou šanci nemáte, protože jste už prodali vaše prvorozenectví, jímž je právo vládnout v Království nebeském. Kromě toho, každý z vás, kdo již obětoval Hospodinu cizí oheň, je mrtvý a nemá žádnou takovou šanci. To je pravda a nejvážnější pravda týkající se vás a Království nebeského, týkající se vás a skutečnosti, života a Krále - samotného Ježíše Krista. Hle, vizte dobrotu a přísnost našeho Boha!

 

C) Co se týče Vyvolené Nevěsty

Je dvanáct kmenů Israele. Jeden z nich, totiž Dan, je odsouzen, zavržen a nahražen pokolením Manasse, jenž byl Josefův syn (Zj. 7:4-8). Jeden, totiž Juda, je Tebou vyvolený a milovaný (1.Mojž. 49:8, Ž. 78:68).

Je dvanáct apoštolů Církve. Jeden, totiž Jidáš Iškariotský, je odsouzen, zavržen a nahražen Matějem (Sk. 1:25-26). Jeden, totiž Jan, je Tebou vyvolený a milovaný (Jan 13:23 a 19:26).

 

Hle Tvé tajemství - v plnosti času z Judy vychází Ženich ... a v plnosti času z Jana vychází Nevěsta! Kdo má srdce k porozumění, rozuměj.

 

A opět pravím toto: "Je šedesát královen, a osmdesát ženin, a panen bez počtu: Jediná jest však má holubice, má bezúhonná, jedinečná, ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji." Kdo má srdce k porozumění, rozuměj.

 

A ještě pravím toto: "I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a šaty svým se odívati, jenom ať se jmenujeme tvým jménem; zbav nás naší potupy. V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný pro ty, kteří vyvázli ... neboť nečistota bude smyta a krev odplavena duchem soudu, duchem žhoucím." Kdo má srdce k porozumění, rozuměj.

 

Nakonec pravím toto: "Je ještě jedno znamení, které se musí naplnit, dříve než Ty, Pán Slávy, přijdeš pro své prvotiny a dříve než přijde žeň. Hle, o tomto znamení se jasně píše v knize Zjevení. Kdo jiný ho uvidí, než Tvá Nevěsta? Kdo jiný ho vykoná, než Tvá Nevěsta?"

Proto říkám, kdo má oči k vidění, viz.

 

Můj milostivý Spasiteli, Mocný Pane, Spravedlivý Králi, můj převelice Milovaný Ježíši Kriste, obracím se na Tebe nyní se dvěma žádostmi. První z nich byla již vyjádřena v mé modlitbě v předmluvě a týkala se toho, abys zahalil pravdu, její jednoduchost, krásu, skutečnost, hloubku, délku, šířku a výšku a skryl jí před všemi kromě těch, které si vyvolíš, abys jim ji v tuto hodinu zjevil.

 

Ale nyní prosím, aby Tvá nádherná pravda byla ve své kráse a jednoduchosti zjevena těm, kteří ji milují a které oslovím v této závěrečné části mého dopisu Tobě.

 

Druhou mojí žádostí je, aby se mne zmocnila Tvá úžasná moc vzkříšení ... aby pronikla každou buňkou mého ducha, duše a těla, každým slovem, které v tuto hodinu ponese Tvoji pravdu Tvé vyvolené Nevěstě. Aby se zmocnila každé osoby, která bude oslovena, a tím urychlila a přivedla k závěru tento přítomný věk, aby tak dozrály první plody země a urychlila se příprava na žeň.

 

Toto je má naléhavá modlitba, Milovaný, a já vím, že ji vyslyšíš, protože je to touha Tvého vlastního srdce, ba ještě větší touha.

 

Psáno jest: "Mojžíš vpravdě otcům řekl: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z vašich bratří, podobně jako mne, jeho poslouchati budete ve VŠEM, cokoli bude mluviti vám. A stane se, že KAŽDÁ DUŠE, KTERÁ NEBUDE POSLOUCHAT TOHO PROROKA, VYHLAZENA BUDE Z LIDU" (Sk. 3:22-23).

 

Ty jsi ten prorok, ó Milovaný! Kromě toho je psáno: "Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho Já posílám, Mne přijímá. A kdo Mne přijímá, přijímá Toho, který Mě poslal" (Jan 13:20).

 

Takhle tedy říkám mým bratrům a sestrám, VŠEM, kteří vzývají Tvé Jméno z čistého srdce:

Pán Ježíš Kristus, Král králů, mne pohnul k tomu, abych vám poslal toto slovo. Já jsem z Něho, a ten kdo zná Jeho, mne slyší. Ten, kdo není z Něho, mne neslyší. Podle toho rozeznávám ducha pravdy a ducha klamu.

 

Já vás nesoudím, ne, a s pomocí Boží vás nikdy soudit nebudu. Slova tohoto dopisu, k jehož zaslání vám mi Pán dal podnět, ta vás budou soudit. Budou soudit ty, kdož je odmítli a neuvěřili. Nebudou soudit dnes, ale v poslední den. Dnes pouze oddělují ty, kdo věří a přijímají, od těch, kdo nevěří a odmítají.

 

A nyní, v mocném a svatém Jménu Krále Ježíše Krista, naléhavě žádám vás VŠECHNY, kdo vzýváte Jeho Jméno z čistého srdce a důvěřujete Mu - poklekněte - připojte se ke mně, protože já jsem na kolenou před Králem slávy už během psaní. Poklekněte právě teď, kdy čtete tato slova - neboť od této chvíle budu mluvit jen k těm a pro ty, kteří klečí se mnou, nebo pro ty, kteří , ačkoliv pro tělesné poškození nemohou klečet, klečí "ve svých srdcích". Jděte do ústraní, najděte si soukromé místo s Bohem - a poklekněte.

 

Těm, kteří mohou klečet, ale nejsou na kolenou, říkám toto poslední slovo: Bude pro vás lepší, když přestanete číst tuto knihu na této stránce a zavřete ji! Doposud jste četli, abyste uspokojili zvědavost svého těla. Ale Království nebeské není v těle, ani ve slově, ani v mluvení, diskutování, kázání, psaní, čtení - ale je v MOCI (1.Kor. 4:20)!

Pokud váš duch nemá moc snížit vaši duši a tělo o méně než 60 cm DOLŮ směrem k zemi, jistě vás nezvedne do vzduchu, směrem NAHORU, více než o 60 cm. Duch Vytržení se nedostává zadarmo, a Koruna spravedlnosti také ne.

 

Dále říkám toto: Kdybyste opravdu milovali Pána Ježíše Krista, slyšeli byste Jeho hlas ... a byli byste na kolenou ... a všechny věci by napomáhaly k vašemu dobru (Řím. 8:28). Ale nyní tomu tak není.

Proto ani závěr této knihy, pokud setrváte ve čtení, nebude pracovat pro vás, ale proti vám. Vaše srdce je uzavřené, váš duch je ochrnutý.

 

A nyní, v moci a moudrosti mého úřadu v Kristu Ježíši Králi, uzavírám toto slovo k vám takto: Odstraňte ze stěn svých domovů a míst uctívání Pána plakety, na nichž je napsáno "On přijde brzy" nebo "Může to být i dnes" nebo "Ježíš přichází" nebo "Bůh tak miloval svět ..." nebo jakékoli jiné takové plakety. Místo nich si tam dejte raději jednu s tímto nápisem: "Jestliže nemiluji svého bratra, kterého vidím, nemiluji ani Pána Ježíše Krista, kterého nevidím. Jestliže nemiluji vpravdě Pána Ježíše, ať jsem proklet při Jeho příchodu!" (1.Jan. 4:20 a 1.Kor. 16:22).

1.Kor. 16:22 je také slovo Boží napsané pro nás! Vyvěste tuto plaketu uprostřed vašich domovů a míst, kde uctíváte Pána, aby vás Pán slávy přece snad přivedl na kolena, dal vám Opravdové Pokání a přivedl vás k Sobě, dokud je ještě čas.

Neboť vám opět pravím v Jeho Jménu, že už nezbývá žádný čas, a Jeho Duch už nebude zápasit s těmi, kdo se mu staví na odpor! Toto slovo jsem přijal od Něho a vyřídil některým z Jeho lidu.

 

Nicméně vím, že moc Jeho Milosti ještě některé z vás přivede na kolena - a já vás obejmu v duchu, a budeme společně před Jeho trůnem oba plakat a prolévat slzy radosti.

 

 * * *

 

Staň se tak, ó Králi králů! A nyní oslovím Vaše Veličenstvo znovu, se všemi těmi, kdo jsou před Vámi na kolenou. Ostatní ať raději zavřou tuto knihu, aby to nebylo použito proti nim v poslední den, to jest při Tvém Příchodu. AMEN.


 

 


 

 


"Náš nejmilosrdnější Spasiteli, nejsvatější a nejspravedlivější Pane, náš převelice Milovaný Králi!

KLEČÍME před Tebou na kolenou, zcela závislí na Tvé milosti a slitování. Klečíme před Tebou, protože jsi naše jediná naděje, jediný život, jediná budoucnost. Jsme na našich kolenou před Tebou, ó Pane Slávy, protože odděleni od Tebe nejsme nic ... protože odděleně od Tebe nemůžeme nic činit ... a protože Ti nemáme co nabídnout než sami sebe, naše duše a těla trápené a poničené slabostmi, churavostí, nemocemi a hříchy.

 

Děkujeme Ti, ó Pane Slávy, že Ti je můžeme dokonce obětovat jako živou oběť! Děkujeme Ti, ó Pane Slávy, že to dokonce považuješ z naší strany za svatý a přijatelný skutek a rozumnou službu (Řím. 12:1). Buď požehnáno Tvé Svaté Jméno!

 

Nabízíme se Ti jako živé oběti, s nadějí a vírou, že Tvůj Mocný Duch vyčistí tyto naše hliněné nádoby od všeho, co odporuje Tvému srdci, mysli a Vůli, že On způsobí; abychom byli zakořeněni hluboko v Tobě a mohli tak přinést Jeho ovoce, sladké a přijatelné pro Tebe; a abychom naplnili účel, pro který jsi nás stvořil, a ano, abychom uspokojili žádosti Tvého Svatého Srdce!

 

A kromě toho, abychom mohli být považováni za přijatelné, ba za hodné toho, že nás vezmeš s Sebou a vejdeme do Království nebeského, a abychom mohli dokonce snít o kralování v tomto Království s TEBOU - VŠEMOHOUCÍM BOHEM!

 

Protože jím JSI TY - JEDINÝM PRAVÝM VŠEMOHOUCÍM BOHEM V TĚLE! Kromě Tebe není žádného jiného Boha.

 

Jak jsme šťastní, že jsme na kolenou - ano, měli bychom vlastně ležet obličejem k zemi! Učiň nás způsobilými bdít a modlit se, ó Králi Slávy! Amen.

 

Hle, jsme před Trůnem, který vládne celému vesmíru. Jen krátký okamžik před Tvým trůnem - a celá pravda o TOBĚ a o NÁS je jasná.

Jen jeden pohled Tvých očí ...a celá naše "velikost" mizí. Jeden pohled Tvých očí ... a všechny věci, které jsme považovali za důležité, nezbytné, hodnotné, shoří jak plevy ... všechny naše snahy, námaha, úzkosti jsou směšné ... všechen náš nedostatek víry, důvěry a lásky k Tobě a jednoho k druhému je politováníhodný ... Ó Králi Slávy!

Jeden krátký okamžik před Tvým trůnem ... a nezůstává nám nic než Tvé Slovo a Tvá Milost!

 

Prosím v slzách, ó Mocný Pane, abys způsobil, že nebudeme mít prázdné ruce, když pro nás přijdeš, ale abychom Ti mohli nabídnout ovoce Tvého Ducha! A práci vykonanou skrze toto ovoce!

Abychom se před Tebou neobjevili nazí a v hanbě, ale oblečeni do bílého kmentu spravedlnosti, utkaného na nás Tvým Duchem.

Prosím v slzách, ó Pane Slávy, prosím za sebe ... a za všechny, kdo klečí se mnou.

A navíc, Pane, zasévám toto símě, jímž je tento dopis Tobě. Zasévám ho se slzami a předávám Ti ho s vírou, že jsi připravil hliněné nádoby na rok, měsíc, den a hodinu. V nich toto símě vzroste a přinese dobrou úrodu pro Tebe, pro Tvé potěšení a uspokojení.

Ano, budu mít podíl na Tvé radosti ze žně, neboť je psáno: "Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet" (Ž. 126:5). Toto je moje neotřesitelná víra - a modlím se v MOCI Tvého Svatého Ducha.

 

V VI. kapitole jsem položil otázku: Co po nás budeš žádat, když budeme stát před Tebou? Slíbil jsem, že na ni odpovím těm, kdo se odváží klečet se mnou před Tebou.

Dovol mi nyní, Pane a Králi, promluvit k mým milovaným bratřím a sestrám, kteří klečí se mnou před Tebou, a říci jim toto:

 

"A hned na to přinutil Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, zatímco zástupy lidí propustil, aby odešli" (Mk. 6:45). Zástupy jsou Církev, která byla nasycena chlebem z nebe (Mk. 6:37-44), a učedníci jsou ti z Církve, kteří nenávidí (kdo čte, ať pochopí) svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ano i svůj vlastní život, kteří nesou svůj kříž a následují Pána, kteří opustili VŠECHNO, co mají (Luk. 14:26,27,33) a kteří zůstali a pokračují v Jeho Slově (Jan 8:31).

Jenom tito jsou Pánem přinuceni, aby vstoupili na loď (živé Tělo Kristovo) a přeplavili jezero (hříšný svět) na druhý břeh (Tisícileté Království nebeské). Ostatní zástupy byly PROPUŠTĚNY (poslány pryč). Jenom učedníci namáhavě veslují (Mk. 6:48), a jenom s nimi se Pán setkává (Mk. 6:51). Jenom oni jsou na cestě na druhý břeh - do Království nebeského.

Ale nezáleží na tom, jak daleko doveslovali. Když Pán přijde a tělesně vstoupí na loď, oni se hned ocitnou v Království! (Jan 6:21). A jenom pro ně v tom okamžiku přestane foukat vítr (tlaky duchovní hříšnosti v našem pozemském životě)! (Mk. 6:51, Mat. 14:32). Toto je Vytržení!

 

Vy, kteří klečíte před Pánem vší Slávy, vy všichni jste povoláni být Jeho učedníky a vstoupit na loď a veslovat na druhý břeh, pokud už to neděláte! Jen ti, kdo jsou v lodích A veslují, budou shledáni HODNÝMI Království! (2.Tes. 1:5).

Zbytek zástupů je propuštěn, ale nejsou propuštěni hladoví a opuštění (trpící nedostatkem), nýbrž NASYCENI chlebem z nebe, jímž je Slovo Boží (Mk. 6:42)

 

Když tedy Pán Slávy vstoupí do naší malé "lodě", a my přistaneme na druhém břehu, co od nás bude žádat?

Požádá nás o dary, dané nám Jeho Duchem? Nabídneme Mu snad slovo moudrosti? Slovo poznání? Slovo proroctví? Pár slov v jazycích? Výklad některých jazyků ... nebo snad uzdravení?

Milovaní, vidíte sami, jak je to směšné. Dary Jeho Ducha PŘESTANOU s VĚTREM (1.Kor. 13:8), protože už jich nebude k ničemu potřeba. A i kdyby nepřestaly, žádný dar se nikdy nenabízí nazpět dárci, aby tím byl uspokojen!

 

Ale o co nás požádá? Pán slávy nás požádá o naše OVOCE!

 

Bez devíti druhů ovoce Ducha, které v nás vyrostlo a uzrálo (Gal. 5:22-23), jsme NESCHOPNI splnit KTERÉKOLIV z Jeho přikázání v Novém Zákoně, aniž jsme schopni vyprodukovat jakékoliv JINÉ OVOCE ÚSILÍM našeho ducha, duše a těla!

Protože všechno, co není z Jeho Ducha, je dřevo, seno a sláma, a bude spáleno (1.Kor. 3:12-13).

 

Vizte moudrost našeho Pána a Krále, protože žádné z devíti ovoce Jeho Ducha nemůže vyrůst a být získáno jinak NEŽ namáhavým veslováním, v úzkostech, v soužení a utrpení, ve vytrvalosti proti větru!

Jakmile však toto ovoce v nás vyroste a dozraje, jsme schopni produkovat také pravé ovoce v SKUTCÍCH pravé lásky, pravé víry, pravého pokoje, pravé radosti, pravé trpělivosti, pravé laskavosti, pravé mírnosti, pravé tichosti a pravého sebeovládání!

 

Takto poneseme Pravé Ovoce, takto budeme Jeho Praví Učedníci, a takto bude oslaven náš Otec (Jan 15:2,8).

I dnes Pán říká všem, kteří mají uši k slyšení: Podle ovoce jejich poznáte je (Moje pravé Přemožitele, Moje pravé učedníky, budoucí vládce v Království nebeském) Mat. 7:15-20.

 

"Proto také vynaložte všechnu snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou dobrotivost a k bratrské dobrotivosti lásku. Máte-li TYTO VLASTNOSTI a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista neplodní (nečinní) ani bez ovoce. Komu však SCHÁZEJÍ, je krátkozraký, slepý a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů.

Proto se, bratří, raději snažte UPEVŇOVAT SVÉ POVOLÁNÍ, A VYVOLENÍ. Budete-li to ČINIT, nikdy nepadnete.

TAKTO se vám široce otevře VSTUP DO VĚČNÉHO KRÁLOVSTVÍ NAŠEHO PÁNA A SPASITELE JEŽÍŠE KRISTA!" (2.Petr. 1:5-11).

 

Nakonec vám, moji milovaní bratři a sestry, řeknu následující:

Většina z vás jste "cizinci" rozptýlení po celé Církvi, nepovšimnutí, neznámí, a možná, že někteří z vás dosud nespasení. Nicméně, vy VŠICHNI jste vyvolení podle předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha k poslušnosti ..." (1.Petr. 1:1-2, Řím. 8:29-30). Proto OČIŠŤUJTE SVÉ DUŠE POSLUŠNOSTÍ PRAVDĚ SKRZE DUCHA A TAK BUĎTE SVATÍ, protože Pán je svatý (viz 1.Petr. 1:16,22).

 

Nejen, že jste cizinci, nepovšimnutí a neznámí, ale máte jen "malou moc" (Zj. 3:8), je vás jen několik málo - jste "malé stádečko". Pán vám a mně proto říká: "Neboj se, MALÉ STÁDCE, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám Království" (Luk. 12:32, Mat. 7:14).

 

Toto jsou slova, která k vám mluvím jako váš bratr a společník v utrpení, v trpělivosti Ježíše Krista a Jeho Království, které je už blízko.

BUĎTE SILNÍ V PÁNU A V MOCI JEHO DUCHA. Kéž vám (a mně) dá Mocný Pán a Král Ježíš Kristus Jeho Milost, Moudrost a Moc, k vítězství - tak jako On zvítězil a sedí na pravici Majestátu!

 

***

 

Žehnám Tvému Svatému Jménu, ó Pane slávy, ó Mocný Králi,  Milovaný. Nyní stojím před Tebou a Tvým Svatým Trůnem, stojím směle pro Krev Beránkovu a slovo mého svědectví. Moje svědectví je pravdivé ... a Ty to víš, ó Spravedlivý Pane.

Krev a svědectví přemohli toho zlého. Ano, moc Krve přemohla toho zlého už od samého začátku ...a moc našeho svědectví přivádí Království.

 

Obracím se k Tobě, ó Pane Slávy, jediné pravé Veličenstvo a Excelence, nejspravedlivější Králi, jediný pravý Bože - a ve Svatém Jménu Ježíše Krista prosím a přimlouvám se za CELOU CÍRKEV! Přimlouvám se s silnou vírou za každého opravdového syna a každou opravdovou dceru Otcovu:

 

(1) aby byli zachováni Tvojí Milostí, ať už ve světle nebo ve  tmě, ať už v Království nebeském nebo mimo ně;

 

(2) abys je svým pronikavým Světlem přivedl ke skutečnému  pokání, ať už před ustanovením Království nebeského na  zemi nebo po jeho ustanovení;

 

(3) aby byli zmocněni ve svém vnitřním člověku Tvým Svatým  a Mocným Duchem a stali se Přemožiteli, ať už před Tvým  příchodem nebo po něm.

 

Tak bude Tvé Tělo přivedeno k dokonalosti, tak se Tvoje Nevěsta a Tvoje Manželka, která je Nový Jerusalém, objeví v celé své Kráse a Slávě bez poskvrny nebo vrásky nebo čehokoliv podobného, k radosti a uspokojení Otce i Syna.

Tak budeme JEDEN, jako Ty a Otec jste JEDEN - jak bylo předurčeno od věků na věky!

 

TOTO JE SLOVO MÉHO SVĚDECTVÍ A TOTO JE MŮJ DOPIS VAŠEMU VELIČENSTVU JEŽÍŠI KRISTU, KRÁLI KRÁLŮ A PÁNU PÁNŮ A JEDINÉMU PRAVÉMU BOHU V TĚLE!

 

Předávám ho nyní Tobě ... v bázni ... ale s modlitbou, aby jsi ho ve Své Milosti přijal, aby byl sladký Tvým ústům a uspokojil Tvé srdce.

 

Chválím Tě v Duchu a v Pravdě. Nechť všechno co má dech chválí Pána.

 

CHVÁLA PÁNU! AMEN.