| PROCES SPASENÍ – Část 2 (Otevřený Dopis str. 30-31) |
| Dovol mi nyní podat svědectví o tom, jak tato proměna probíhala u mne. Tak tedy, zpíval jsem v jazycích, modlil se v jazycích, poskytoval duchovní rady, uváděl lidi do sálu, počítal peníze, zachytával lidi padající kolem oltáře, vyučoval mládež Bibli, prorokoval a sloužil v Radě diákonů. A přesto můj duchovní nový člověk byl úplně slepý, hluchý a ochromený, i když jsi mi začal po nějakou dobu ukazovat duchovní skutečnosti. Porážky, které jsem utrpěl ve snaze uvést slovo “obnova” do praxe, mi přinášely jen zklamání, stále častější a hlubší. Čím víc jsi mi ukazoval hloubku naší duchovní bídy, tím víc jsem viděl svoji vlastní neschopnost cokoliv s tím udělat. Navíc jsem nenašel nikoho, s kým bych sdílel svá břemena a zklamání. Nikoho! Někteří sice, a dokonce i někteří diákoni, viděli určité věci, které nebyly “košer”, ale nikdo neviděl duchovní skutečnosti, jejich důvody a kořeny! Moje břemena byla stále těžší, moje zklamání stále hlubší, a nikdo mi nemohl pomoci ani ukázat cestu ven. Nakonec jsi mi ukázal moji vlastní bídu! Nebyl jsem o nic lepší. A dnes Tě za to velice chválím, můj milovaný! To byla doba, kdy jsi mi ukázal těsnou bránu – a uschopnil mě vejít a kráčet po úzké cestě! |
| Dnes věřím, ano vím, Pane, že nikdo se nezajímá o své vlastní spasení, dokud neuvidí svoji vlastní vnější bídu a hříšnost. Stejně tak se žádný znovuzrozený křesťan nezajímá o nějakou těsnou bránu nebo nějakou úzkou cestu – dokud neuvidí svoji VLASTNÍ VNITŘNÍ DUCHOVNÍ BÍDU A HŘÍŠNOST! |
| Krátce nato jsi mě přivedl k učinění prvního kroku na této úzké cestě – bylo to jako rána kladivem do mé pýchy! Upřímně jsem se domníval, že jsem byl připraven a způsobilý vyučovat Bibli dospělé. Studoval jsem Bibli pilně mnoho let a zadarmo přijímal od Tebe. Proč tedy nedávat zadarmo dalším, pro větší slávu Boží? Ty jsi mi ale bez obalu řekl: “Můj synu, ještě nic neznáš. Mentální znalost Mého Slova nedělá nikoho učitelem, ani pastýřem. Nikoli v mých očích. Musíš se nejprve NAUČIT TRPĚT … ano, trpět … proto jdi a naslouchej, trp a čekej. Já vím, kdy přijde tvůj čas”. |
| Tak jsem šel a trpěl. A po několika měsících probíhala reorganizace tříd nedělní školy a učitelů. Sám vedoucí nedělní školy mi řekl, jak skvělá je to pro mne příležitost a jak Pán umí věci elegantně a úžasně zařídit. A tak jsem se těšil a vzhlížel s velkými nadějemi, nadšením a plány na ony elegantně a úžasně zařízené věci. Když přišel čas, byl jsem požádán, abych z každé třídy vybral peněžní příspěvky, sečetl je a udělal seznam kolik bylo přítomných žáků v každé třídě pro naši statistiku! Tolik k mému učitelskému působení, drahý Pane. ALE POSLECHL JSEM a vykonal jsem tuto práci věrně, jako bych ji konal pro Tebe. (Vždyť jsi mi ji dal, že?) A cítil jsem se dobře i hrozně. I za to Ti děkuji. V té době jsem netušil, že v této církvi už nebudu nikoho ničemu vyučovat, protože mě odtud asi za tři roky vyvedeš. |
| Část 3 pokračování bude příští týden |
| brat Hanola |
| … |