úryvok z knihy: Otevřený Dopis
PROCES SPASENÍ – Část 3 (Otevřený Dopis str. 31-32)
Na úzké cestě jsem musel učinit mnoho kroků, jejichž popisování zde by bylo příliš zdlouhavé, ale každý krok znamenal utrpení a ztrátu dalšího bratra nebo sestry, protože to bylo právě utrpení a samota, kterým jsem se měl učit a získat v nich zkušenosti! S každým dalším krokem mé barevné sny o křesťanství ztrácely rychle svoje barvy a jeden za druhým postupně zanikaly. A spolu s nimi byla odbourávána i moje duchovní naivita, idealismus, obdiv k lidem a také trůny, které jsem některým lidem ve své mysli a srdci postavil. Všechno bylo jako kladivem rozbíjeno na prach a nahrazováno tvrdou realitou, kterou by moje ubohá duše a duch těžko snesl nebýt Tvé milosti a síly.
Pro šest let starého křesťana nebylo příjemné zjištění, že nakonec zůstane SÁM uprostřed shromáždění, které mluví jazyky, modlí se v jazycích a prorokuje. Nejen že to bylo nepříjemné, ale i neuvěřitelné a nepochopitelné. Byl to však fakt. Tvrdý fakt. A opět jsem netušil, že mě přivedeš do podobné situace o 10 let později v jiné církvi.
Byly zde dva další kroky na úzké cestě, které byly pro mne zvlášť bolestné. Staly se pro mne proto zvláštním požehnáním, ale na jejich ovoce jsem si musel několik let počkat. Když jsem Tvé slovo “obnova” navrhl k projednání Radě diákonů, upřímně jsem věřil, že je to důležitý bod a jako o takovém se o něm bude jednat. Dnes nejen věřím, ale VÍM, že to byl ten nejdůležitější jednací bod vůbec! Byl to TVŮJ BOD.
V následujících devíti měsících jsme diskutovali o všem možném, počínaje finančními problémy, přes věšáky na kabáty ve foyeru, volbu symbolických vedoucích, úklid sněhu …a ucpanými záchody v přízemí kostela konče. “Obnova” byla odkládána z jedné schůze na další, až se pak o ní nikdo nikdy nezmínil! Pane, viděl jsem těm mužům do srdce! Po devíti měsících jsem toto téma stáhl z pořadu jednání. Nikdy se o něm nediskutovalo. Pane, viděl jsem srdce těch mužů, viděl jsem ošklivost pýchy a žárlivosti, viděl jsem tvář samospravedlnosti, viděl jsem hloubku ješitnosti, viděl jsem sílu strachu a moc žádostí – žádost získat postavení, uznání, obdiv, čest, úctu a hodnost k následování. Viděl jsem žádost získat dobrou pověst, sebeuspokojení …a slávu. A viděl jsem svou vlastní bezmocnost udělat cokoliv, třeba jen otevřít ústa.
Soudil jsem některé členy Rady? Zřejmě ano, a tak se z toho kaji, opravdu je mi to líto, ó Pane! V té době jsem prostě byl ve velké nevědomosti co se týče spravedlivých soudů. Byl jsem v duchu příliš slabý na to, abych unesl takové hořké pravdy a fakta, aniž bych reagoval jejich nespravedlivým odsuzováním. Ani tentokrát jsem netušil, že v této záležitosti budou brzy následovat další obtížné kroky, což se i stalo.
Část 4 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…