úryvok z knihy:
Otevřený Dopis
PROCES SPASENÍ – Část 4 (Otevřený Dopis str. 32-33)
Nejbolestivější krok na úzké cestě, který jsem v tomto sboru musel vykonat, bylo odejít a nikdy se už nevrátit! Opustit celou řadu lidí, které jsem velice miloval a kteří se prakticky stali mojí rodinou, protože jsem na celém světě nikoho neměl kromě rodiny, která zůstala v mé malé vlasti v srdci Evropy.
V těch dnech roku 1977, asi rok poté, co jsem musel odejít z Rady diákonů, jsme se stále domnívali, že Tvé slovo v 1.Kor. 14:34 “Ženy vaše ve shromážděních ať mlčí …” se nás netýká. Měli jsme skvělou doktrínu, podle které se toto slovo týká sprostých židovských žen, které v době Pavlova působení v Korintu pokřikovaly na své manžely v synagogách. V našich shromážděních naše ženy přece na nikoho nekřičí, není-liž pravda?
A tak jednou v neděli měla kázat žena. Když kázání skončila, pronesla krátké poselství v jazycích. Muž v první řadě přeložil její poselství a zřejmě ještě přidal další proroctví obsahující výroky jako např. “přestaňte s vašimi rituály” a “čiňte pokání”. Vedení sboru tím bylo do té míry omráčeno, že bylo svoláno zvláštní shromáždění, na němž toho muže oba pastoři požádali, aby poselství odvolal a přiznal, že nebylo od Pána, ale z jeho vlastní horlivosti. Pastoři jasně prohlásili, že není z čeho činit pokání! Tolik tedy k naší pokoře, Pane. A jako by toho nebylo dost, toto poselství bylo v několika dalších kázáních napadeno a shromáždění varováno před nebezpečím takových falešných proroků!!!
Ó Pane, jak daleko jsme od Tebe odešli? Myslel jsem, že vidím do srdce těch mužů, že vidím hloubku pýchy a samospravedlnosti a další bídy v našich srdcích – ale zřejmě jsem viděl jen mělké břehy, a skutečná hloubka té bídy přesahovala možnosti mého chápání.
Jak hluboká samospravedlnost, jaká slepota, jak zlomyslný útok na něco, co nebylo ani přezkoušeno! Tebe se, Pane, ve shromáždění nikdo ani jednou nezeptal, nebylo-li to náhodou Tvé Slovo. Později jsi mi zjevil, že to skutečně bylo Tvé Slovo, kterým jsi navázal na onen výklad. Toto Slovo dodnes platí pro toto i mnoho dalších shromáždění!
Poslední “pastorovo” kázání bylo ohnivým šípem, který zasáhl mé srdce; a v onu středu večer jsi způsobil, že jsem vykonal ten poslední nejbolestivější krok. Vstal jsem a řekl mé ženě: “Toto byla moje poslední služba v tomto shromáždění jako člena tohoto sboru.” Tiše přikývla s bolestným porozuměním. Odešli jsme do tmavé noci.
Drahý Pane, co bych měl ještě říci? Nemohu tvrdit, že bych pak už neměl žádné další kontakty s tímto sborem. Měl jsem několik málo příležitostí s několika diákony a též s pastorem, při nichž se však jen potvrdila hořká pravda, která stála vysoká a pevná jako žulový pomník. Žádné další množství diskusí, žádné další množství obědů, káv a čajů nemohlo nic změnit na tomto vysokém a nepohnutelném pomníku pravdy.
Část 5 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…