V E D E N Í – Část 3 (Otevřený Dopis str. 64-66)
Nu ovšem, my senzační křesťané spasení milostí tyto pasáže nemusíme číst …ty jsou určeny “bídnému” Israeli, ne? A ze Starého Zákona si stejně můžeme vybírat jen to, co nám chutná. Jinak ty ostatní hrozné věci patří tomu tvrdošíjnému, modlářskému, vzpurnému a ničemnému domu Jákobovu. Není to skvělá doktrína, Pane?
Žel, nejen že jsme náchylní uvěřit těmto nesmyslům, ale jsme ochotni je s nevinným obličejem opakovat. I když jako křesťané patříme Kristu, takže jsme Abrahámovo sémě (Gal. 3:29), Izáka a Jákoba a jeho potomstvo klidně přeskočíme, jako bychom s nimi neměli nic společného! Jako by jsi byl pouze Bůh Abrahámův, Davidův a Ježíšův, ale už ne Bůh Izákův a Jákobův!
Chováme se jako bychom sami byli olivovým kmenem a jako by oni, “ubohý” Israel mohli být naroubováni ve vhodný čas do nás, a tak být spaseni! Převracíme Tvé slovo naruby a ještě se u toho cítíme dobře. Ale ONI JSOU olivovým kmenem, a my jsme naroubováni DO NICH a S NIMI jsme napojeni na kořen (Krista) a na tučnost olivovníku (Řím. 11:17).
Rád bych věděl, Pane, zda by spasení přišlo k pohanům, kdyby Israel neselhal tím, že neuvěřil? (Řím. 11:11). Církev by dnes byla vskutku “čistý Israel”! “Nuže, pro nevěru vylomeni byli, ale ty stojíš věrou. NEBUĎ VYSOKOMYSLNÝ, ale boj se. Protože když Bůh přirozené větve neušetřil, dávejte si pozor, aby se vám nestalo, že neušetří ani vás (divoké olivové větve). Viďte tedy dobrotivost i přísnost Boží. Vůči těm, kteří padli, přísnost, ale vůči vám (křesťané) dobrotivost, BUDETE-LI (křesťané) POKRAČOVAT v Jeho dobrotě. Neboť jinak i VY (křesťané) VYŤATI BUDETE.” (Řím. 11:20-22).
Troufneme si ještě tvrdit, že jsme nezdědili nic z Jákobovy vychytralosti?, z věrolomnosti Judy (Jer. 3:10), z kulhání (recidiv) Israele?, z bídy jejich falešných proroků?, z pýchy a pokrytectví jejich farizeů, saduceů a zákoníků? Troufneme si tvrdit, že Jeremiáš by nám dnes neměl co říci, neměl by pro nás křesťany dnes žádnou zprávu? Což není všechno, co se jim stalo, napsáno jako VÝSTRAHA A NAPOMENUTÍ nám, které zastihl konec světa? ?? (1.Kor. 10:11).
Proto, Pane, říkám Tvému věrnému lidu a zvláště jejich věrným vedoucím: “A proto ten, kdo se domnívá, že stojí, ať hledí, aby nepadl” (1.Kor. 10:12). A opět: “Mluvím k vám jako k moudrým; rozsuzujte, co říkám”. Kromě toho místo Tebe (na Tvém místě, pro Tebe a kvůli Tobě) říkám:
“Oznamte to v domě Jákobově (celosvětová Církev) a rozhlaste to v Judstvu (evangelikálové, horcí charismatici, studení fundamentalisté), řkouce: Slyšte nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteří oči mají a nevidí, kteří uši mají a neslyší: COŽ SE MNE NEBUDETE BÁTI?, říká Hospodin. Což před obličejem mým nebudete se třásti? Který jsem to položil písek za mez moře ustanovením věčným, takže ji nemůže překročit. Ačkoli se vlny zmítají, přece nepřemohou, ačkoli vlnobití jeho hučí, nemůže mez překročit.
Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli. Ani neřekli v srdci svém: BOJME SE TEĎ HOSPODINA BOHA NAŠEHO … nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeží jako ptáčníci, kteří líčí pasti a osidla (lstivé doktríny), lidi lapají … Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze své vlastní síly, a lid můj miluje to …
Ale toto přikázal jsem jim, řka: POSLOUCHEJTE HLASU MÉHO, a budu vaším Bohem a vy (křesťané) budete mým lidem … Avšak neposlechli, ani nenaklonili ucha svého, ale chodili podle rad a podle zdání SRDCE SVÉHO ZLÉHO. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou …
Proto budeš jim (Církvi) mluvit všecka slova tato, ale ani tebe NEBUDOU POSLOUCHAT, a budeš volat na ně, ale NEOHLÁSÍ SE tobě. Proto jim řekneš: Toto je národ (Církev), který neposlouchá hlasu Hospodina Boha svého, ani nepřijímá nápravu; pravda vymizela a je vyťata z jejich úst.” (Jer. 5:20-24, 26, 31 a 7:23-24 a 27-28).
Co teď říci, ó milovaný Pane? Dříve než se zmíním o některých jednotlivých vůdcích a služebnících a oslovím je, chci hlasitě volat na neznalé a spící a šeptat do uší moudrých toto:
Jaký je rozdíl mezi světlem a životem? Hle, rozdíl ten je skutečně veliký a je následující:
Když od Tebe obdržíme pravdu, stane se naším světlem. Od té chvíle tuto pravdu můžeme sdílet s dalšími, vyučovat ji, kázat ji, bojovat za ni, zemřít za ni. Stále však je pro nás jen světlem – známe tu pravdu, můžeme jí rozumět moudrostí, pokud tu moudrost máme, můžeme tuto pravdu opatrovat a nebo ji ztratit, jsme-li pošetilí. Zadarmo jsme tuto pravdu od Tebe obdrželi, takže ji ZNÁME a máme světlo!
Ty však toužíš, aby se tato pravda (kterákoli určitá pravda) stala v nás tělem (aby se v nás vtělila) – skrze trestání, utrpení, lámání, bolest, rozumovou bolest, citovou bolest, tělesnou bolest. POKUD spolupracujeme, tak kromě poznávání této pravdy ji jednoho dne začneme žít. Toho dne JSME – STÁVÁME SE touto pravdou, a proto máme tento život! Potom sdílíme s dalšími věřícími život, učíme život, kážeme život …a žádný člověk nám ho nemůže vzít. Totéž platí o POZNÁNÍ cesty do Království a BYTÍ touto cestou do Království.
Čím více pravd od Tebe obdržíme, tím více máme světla. Čím více tohoto světla je vpracováno do nás (Fil. 2:12-13) a stává se naší NOVOU přirozeností, kterou BEZ NÁMAHY praktikujeme, tím více života máme. Tento nový život se pak projevuje svým ovocem!
Děkuji Ti, ó Živote, Cesto a Pravdo, že jsi mi nejen ukázal cestu do Království nebeského, ale jsi mne i učinil touto cestou! Ačkoliv jsem ještě nedosáhl, ačkoliv jsem ještě daleko od dokonalosti, JÁ JSEM ta cesta, a kdokoliv mne následuje, dostane se do Království nebeského! Toto slovo NENÍ Z MÉHO TĚLA, ale z mého ducha a víry – a já Ti velice děkuji za tuto skutečnost, ó Pane milosti a slávy!
Také se modlím ve Tvém Jménu, aby mnozí další mohli podobně říci v duchu a pravdě tu samou skutečnost ve víře. Amen.
Část 4 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…