V E D E N Í – Část 5 (Otevřený Dopis str. 70-72)
V tomto bodě je mi připomenout jeden smutný moment, kdy jsem se s svým bývalým pastorem setkal naposled. Přinesl jsem mu Tvé slovo: “Poddáni jsouce jeden druhému v bázni Boží” (Ef. 5:21). Odmítl Tvé slovo, protože se mi nemohl podřídit, když jsem byl nikým … a doposud jsem nikým v náboženském světě. To mě ani tak nepřekvapilo, jako jeho slova, která řekl než jsme se rozešli. Otevřeně přiznal, že si není jistý, zda “to, co jsme celá ta léta kázali, bylo skutečně pravda“! Zároveň však vyjádřil naději, že teologové určitě velmi brzy přijdou se správnými odpověďmi.
Přeji si z celého srdce, Pane, kdyby byl poslechl Tvé slovo k němu a ke mně a sestoupil se svého trůnu dolů na moji úroveň. Dnes by byl znal jednoduchou a úžasnou pravdu … a nemusel by čekat na žádné teology (1. Jan 2:27), leda že by také měl zmeškat Vytržení.
Soudím ho? Vůbec ne. “Ten kdo mnou pohrdá a nepřijímá mých slov, má kdo by jej soudil. Slova, která jsem mluvil, ta jej budou soudit v nejposlednější den.” (Jan 12:48). Miluji ho a ochotně bych ho obejmul, kdyby se vrátil.
Musím však ještě něco říci, a sice slovo napomenutí, abych mu ukázal pravdivý příklad bídy a nebezpečí pýchy a strachu, které jsou v něm.
Když mé mladší dceři bylo devět let a byla už několik měsíců spasená, vyslovila přání být pokřtěná. Pastor jí odmítnul pokřtít s odůvodněním, že už nechodím do jejich sboru, a “nemá žádnou záruku, že se jí dostane správné křesťanské výchovy”. Jako kdyby taková záruka byla biblickou podmínkou pro nově spasené věřící! Skutečným důvodem však byla jeho pýcha a obavy. Měl obavy a byl pohoršen tím, že byl požádán udělat takovou věc ve svém sboru pro někoho, kdo nosí mé jméno. A ve své aroganci dokonce navrhl, abych dceru sám pokřtil v naší vaně!
Je hořkou pravdou, že se provinil proti mladému děvčeti, které uvěřilo v Tebe, Pane Ježíši! A tak mu místo Tebe říkám: “Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské“! (Mat. 18:6).
(Slovo k pastorovi:) Obávám se, milovaný bratře, že ve tvé službě tvá pýcha, obavy, žárlivost, arogance a samospravedlnost měly mnohokrát možnost urazit mnoho jiných lidí, dospělých i malých. Zpytuj své srdce, zpytuj svého ducha a ČIŇ POKÁNÍ, jinak jsi v nebezpečí, že budeš utopen! Slovo Boží není napsáno zbytečně!
Já jsem přišel k tobě a žádal tě o odpuštění …a ty jsi mi odpustil …ale sám jsi takto nikdy ke mně nepřišel – jakoby zhřešit bylo pro tebe nemožné. Vpravdě ti pravím, nebudeš-li podobně jako já činit pokání, NEUVIDÍŠ Království nebeské! To není moje slovo … to je slovo Krále králů. Amen … staň se! (Konec slova k pastorovi).
Potom jsi mi na nějaký čas přivedl do cesty další dva bratry. Jeden byl řádně ustanoveným pastorem bez shromáždění, druhý toužil stát se Tvým mocným služebníkem. Měli s námi asi po dva roky obecenství v naší domácí církvi. Měl jsem je rád. Pak odjeli na Jih. Po dalších dvou nebo třech letech se vrátili, jakoby byli apoštolé s poselstvím a cílem obnovit Tvůj dům v Montrealu. Byl to skvělý cíl, velkolepý podnik. Mysleli to upřímně a měli podporu od dalších bratří z Jihu. A Ty jsi to, Pane, věděl a ve Tvé milosti byl bys jim umožnil tu výsadu, aby se stali novodobými Nehemiáši.
Začal jsi tím, že jsi jim ukázal, že dříve než mohou obnovit Tvůj dům v nějakém městě nebo vesnici, sami nejdřív musí být obnoveni! Ve své pýše a aroganci Tvé slovo, které je hluboce urazilo, rázně odmítli. Znalost Bible a kontakty s křesťanskými vedoucími z Jihu je nafoukly. Jejich horlivost a chtíč pracovat a vést byla jako oheň, který spálil mosty k jejich pravé pokoře, k Tobě osobně, a tím i k jejich vlastní duchovní plodnosti. Denně pilně studovali Bibli, ale nesprávně pochopené motto “Vyhlazen bude lid můj pro neznalost” (Oz. 4:6) je uvedlo v omyl. Ozeáš nikdy nemluvil o znalosti Bible jako takové, ale o poznání Samotného Pána!
I dnes existují křesťané, kteří neumějí číst ani psát, ale znají Tě víc než mnozí teologové dohromady. Tentýž prorok pak pokračuje: “Pak budeme znát JESTLI budeme následovati (naše intelektuální znalosti), abychom ZNALI HOSPODINA.” (Oz. 6:3).
Kéž by si tito dva drazí bratři uvědomili, že existuje mnoho učených, kteří znají Bibli od první do poslední stránky, a přece JIŽ JSOU ODSOUZENI do věčného ohnivého jezera! Milovaný Pane, uvidí někdy tito dva bratři a přiznají svoji pýchu a aroganci? Budou někdy činit pokání? Uznávám, Pane, že to v žádném případě není lehké uvidět, přiznat se k tomu a činit pokání. Je to obtížné. Proto se modlím, aby byli učiněni způsobilými udělat to tak, neboť vím, že pokud nepřekonají sami sebe a nebudou se kát, nemohou žádným způsobem vejít do Tvého Království!
Říkám to ve smutku, ale směle na Tvém místě, protože Ty víš, že je tomu tak. Dokonce ve Jménu Krista svazuji tento jed v nich, aby se dále nešířil a neškodil Tvému Tělu! Amen.
Tito dva drazí bratři jsou typickými představiteli oněch mladých a namyšlených zelotů (fanatiků), kteří jsou tak upřímní a tak žhaví stát se novými Árony, Mojžíši, Jozui, Gedeony, Samsony, Danieli, Nehemiáši … že se nemohou zastavit, pouvažovat a uvědomit si, že Tvé cesty NEJSOU našimi cestami. Všichni takoví bratři jsou obvykle tvrdohlaví jako mezci a absolutně neochotní opustit své cesty, ba i vydat se do Tvé ruky. Je mojí upřímnou touhou, aby se jednoho dne i tito dva bratři vrátili … ne aby pokládali svým bratřím pravidla a cíle, ale aby položili za své bratry své duše (1.Jan. 3:16) a položili se nám do náruče a činili pokání. A budeme společně plakat radostí. A nestane-li se tak během naší pozemské pouti, jistě se tak stane při Soudném Stolci Kristově, protože tam se jistě setkáme.
Ale cítím se smutný, Pane, velice smutný, protože nejsem o nic lepší než oni, neudělal jsem víc práce než oni a pochybuji, zda jsem ve svém úsilí upřímnější než oni ve svém. Ale PÝCHA nás rozděluje … a tak se za nás přimlouvám, aby byla zničena … a také tvrdohlavost … a všechno v nás, co uráží Tvého Ducha a stojí Ti v cestě. Amen.
Část 6 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…