Z Á V Ě R   O   C Í R K V I

(A) Co se týče cesty do Království

Bůh Otec dal Ježíši Jeho Kříž, aby se stal Spasitelem světa. Tento Kříž Kalvárie rozdělil lidstvo do dvou táborů: spasených a zatracených.

Ježíš Kristus, Spasitel a Pán, jímž jsi Ty, nám dal naše kříže, abychom se stali vládci v Království nebeském. Naše kříže rozdělují spasené do dvou táborů: Přemožitelů a Přemožených.

Pouze Přemožitelům ze Starého Zákona a Nového Zákona bude dovoleno vstoupit do Království nebeského, a oni obdrží zaslíbení popsaná ve 2. a 3. kapitole Zjevení.

Přemoženým bude odepřen vstup do Království nebeského, takže venku ve tmě, kde bude pláč a skřípění zubů, buď zůstanou, nebo tam budou vyvrženi. Budou mít dalších 1000 let na to, aby přemohli to, co odmítli přemáhat během svého křesťanského života na zemi.

Bude také mnoho, mnoho křesťanů, kteří se nikdy nedověděli, kterým nebylo nikdy řečeno, co mají přemáhat a proč. Od jejich vedoucích za to bude vyžádán počet, ale následovníci těchto vedoucích budou rovněž trpět.

Neboť mnozí z nich jsou utiskováni dětmi (co do porozumění) a vládnou jim ženy … což jim brání dostat se na cestu vedoucí do Království (Iz. 3:12). Mnozí vedoucí jsou slepí, kteří vedou slepé. Skončí v Království nebeském nebo v jámě? (Mat. 15:14). Nesčetné množství prostých věřících je oklamáváno a kráčí po cestě vedoucí do zničení – zahynutí, tmy a utrpení.

Jejich vedoucí buď mlčí nebo jsou nevědomí, nebo svádějí své stádo tím, že naznačují nebo předstírají, že jsou “připraveni”, protože používají duchovní dary (jazyky, proroctví, uzdravování, poznání atd.), protože prosperují, protože se řídí přijatelnými doktrínami, protože “dodržují” zákon a přikázání (jako by, kromě Ježíše, NĚKDO byl schopen zákon dodržet, viz Jan. 7:19), protože mají nebo se snaží mít “pozitivní přístup” nebo protože jsou v církvi hluční a skáčou. Všichni takoví vedoucí zavírají před svými následovníky dveře do Království nebeského, protože do něho sami nevcházejí (Mat. 23:13).

Vedoucí, jsouce sami oklamáni, “zapomněli” říci svým ovečkám, že “musíme skrze MNOHÁ SOUŽENÍ vejít do království Božího” (Sk. 14:22, 2.Tim. 2:12 a 3: 12), skrze mnoho utrpení, mnoho slz a volání k Pánu, a také skrze mnoho lopoty a trmácení v duchu a duši!

“Zapomněli” kázat a učit, že Otec ve Své moudrosti ustanovil tuto cestu, která je cestou sebezapření a nesení našich vlastních křížů. Sami “zapomněli”, že není jiné cesty. NENÍ JINÉ CESTY! NENÍ JINÉ CESTY!

Opakuji: Pán Ježíš Kristus, jímž jsi Ty, nesl Svůj Kříž, abychom mohli být smířeni s Bohem Otcem a poznali Jej, jsouce znovuzrozeni a obnoveni v našem duchu.

Podobně i my musíme nést naše kříže, abychom byli smířeni s Bohem Synem, naším Spasitelem a Pánem, jímž jsi Ty, a poznali Jej, jsouce znovuzrozeni a obnoveni v naší duši!

Znovuzrození = obnovení = spasení v našem DUCHU bylo začátkem naší víry (Jan. 32:3-8); znovuzrození = obnovení = spasení naší DUŠE je koncem naší víry (1.Petr. 1:9, Žid. 12:2).

Takže cesta do Království je velmi úzká cesta, a jen málo je těch, kdo ji nacházejí (Mat. 7:14). Je to cesta pokání, pokory, mírnosti, utrpení, soužení. Je to TA trasa závodu, kterou nám Bůh vyměřil, včetně pravidel a ceny – Koruny spravedlnosti (Žid. 12:1, 2.Tim. 4:7-8).

Tento závod nemůžeme běžet po trase, kterou bychom si sami vybrali a která by nám vyhovovala, ani nám není dovoleno běžet podle našich pravidel, nýbrž “řádně” (2.Tim. 2:5). Pokud člověk nedodrží stanovenou trasu nebo pravidla závodu, nezíská žádnou cenu, ale je rozhodčím diskvalifikován! O co víc to platí pro náš běh, v němž nebojujeme o kousek kovu nebo dřeva zvaný “trofej”, která pomine, ale o Korunu spravedlnosti, svatosti, života a slávy, která zůstává na věky!

Ó věčný Králi, ó Pane slávy, kdo z nás dokáže ocenit skutečnou hodnotu této Koruny? Je vůbec možné, aby si to lidské srdce představilo? Je to nemožné (1.Kor. 2:9-10). A přece Ty, Pane slávy, nám nabízíš tuto korunu nepřehlédnutelných bohatství a slávy, a výměnou za ni nás žádáš o maličkost! Ano, maličkost. Nežádáš jako cenu celý náš život? Ano, žádáš (Mat. 10:39, Luk. 14:26). Avšak to, co od nás vskutku dostáváš, pokud vůbec něco dostáváš, je “pára, která se na chvíli ukáže, a potom zmizí” (Jak. 4:14).

Ale Ty víš, že jsme neochotni, ba neschopni dát Ti byť jen tuto “páru” najednou, a tak nás žádáš, abychom Ti ji dávali pomalu a postupně, krok za krokem.

Jeden takovýto krok se nazývá “pokání” a vyžaduje se od nás učinit tento krok, kdykoliv zhřešíme proti Tobě nebo jeden proti druhému. Což tento krok pokání není nekonečně malou maličkostí? A přece, jsme neochotni platit i takovou maličkost! Nejsme hňupi? Není naše bída skutečně bezedná, ó Pane Slávy? Jen Ty to víš … a ve Tvé Milosti nám naši skutečnou bídu ani neukazuješ.

Děkuji Ti, Pane, za Tvoji milost … A za Tvoji Spravedlnost a Soud.

B) Co se týče současných podmínek

Naše bída je bezedná, ó Pane pánů, a nikdo z nás to nemůže změnit, než Ty!

Nejdříve dovol, abych řekl, co skutečně milujeme. My, vedoucí, rádi produkujeme ohnivá, vtipná, zajímavá kázání. Rádi vyučujeme a radíme a rádi se blýskneme naším hlubokým poznáním. Jsme také rádi, když jsme obdivováni, chváleni, ctěni a následováni. Milujeme prosperitu v každém směru. Máme rádi když jsme vnímáni jako skromní, ale oddaní Boží služebníci, kteří pro Něho dělají “to nejlepší, co umí”. Milujeme to, když naše úspěchy jsou vykládány jako potvrzení od Boha. Jsme rádi, když jsme považováni za pravé proroky, činitele zázraků, uzdravovatele, mocné a pomazané kazatele, evangelisty, apoštoly nebo alespoň pomazané starší. Milujeme své tělo a všechno, co našemu tělu lichotí.

My, následovníci našich vedoucích a rozmanití návštěvníci shromáždění, jsme rádi, že máme takové věhlasné vedoucí, ohnivé nebo vtipné kazatele, dobře informované učitele a rádce, velké a úspěšné služebníky Boží. Máme rádi, když nám slouží uzdravovatelé, činitelé zázraků, proroci, apoštolé, probuzenečtí kazatelé a kdokoli jiný … za předpokladu, že slouží našemu tělu a jsou schopni lichotit našemu tělu. A ovšem, jsme rádi, když můžeme zůstat jako následovníci nyní až na věky … a libovat a hovět si v sladkých podvodech, kterými nám tak často slouží.

A protože Tebe a Tvého Ducha milujeme jen svými rty, ale svým srdcem milujeme sami sebe a své tělo, NEODPOVÍDÁME tomu hornímu (budoucímu) Jerusalému, ale nynějšímu Jerusalému! (Gal. 4:25-26). A Tvůj Duch nám praví toto:

Proběhněte celou Církví, jen se dívejte a přesvědčte se, prohledejte všechny její široké ulice, zda najdete někoho, kdo uplatňuje SOUD a kdo hledá PRAVDU … a Já Církvi odpustím! Ale i když říkají: Jakože živ je Hospodin, jistě přísahají křivě … ale oni ODMÍTAJÍ přijmout NAPOMENUTÍ (nápravu, kázeň), jejich tváře jsou tvrdší než skála, odmítají se vrátit, to jest činit pokání! Proto jsem řekl” Jistě jsou to jen nuzáci, počínají si pošetile, neboť neznají CESTU HOSPODINOVU, ani SOUD svého Boha.” (Jer. 5:1-4).

Dále Tvůj Duch praví:

Běda dětem VZPURNÝM, říká Hospodin, přijímajícím radu, která není ze Mne, a přikrývajícím ji přikrytím (a uzavírající na tuto radu závazky), ale ne z Ducha Mého, aby hřích k hříchu přidávali.” (Iz. 30:1)

Není snad toto Slovo dostačující, Pane? A hle, ještě musím mluvit navíc a říci:

Budou ti dobře znalí, horliví, moudří a opatrní vedoucí Tvé Církve uvažovat ve svém srdci a mysli, proč byl Saul obrácen na Pavla? Proč jsi to učinil, Pane? Byl snad nedostatek rybářů? Nikoliv! (Mluvím pošetile v zájmu “vedoucích z Tarsu”.) Učinil jsi to, abys nám ukázal a řekl nám, dobře znalým, horlivým, moudrým a opatrným, že předtím než se setkáme s živým Pánem a jsme sraženi Jeho světlem, JSME SCHOPNI ZABÍJET A ZABÍJÍME NAŠE BRATRY A PŘITOM SI MYSLÍME, ŽE TÍM SLOUŽÍME BOHU!!! (Jan 16:2).

Proto pravím těmto nesčetným Saulům z Tarsu, těmto dobře znalým, horlivým, moudrým a opatrným řečníkům, kazatelům, učitelům, pastýřům, evangelistům, prorokům, apoštolům následující:

Doposud jste se ještě nesetkali s živým Kristem … doposud jste ještě nebyli zasaženi Jeho Světlem … doposud jste ještě nespadli se svých koní!! Hle, jste pořád na vaší cestě do Damašku a nesete pouta, abyste spoutali, uvěznili a ZABILI své vlastní bratry … i ty bratry, kteří jsou Pánem zmocněni vyléčit vaši slepotu a dát vám zrak! (Sk. 9:10-18, Zj. 3:18).

Část 2 pokračování bude příští týden      

brat Hanola

< Spoj na knihu Otevřený Dopis >