úryvok z knihy:
Otevřený Dopis
PROMĚNA – Část 3 (Otevřený Dopis str. 25-26)
Je samozřejmé, že toto další duchovní zrání vnějškově vyspělého křesťana by mělo následovat vnější růst stejně přirozeně, jako naše intelektuální zrání následuje náš vnější tělesný růst. Toto další zrání je vnitřní “proměnou” již dospělého křesťana, navenek není pozorovatelné. Aby člověk tuto proměnu mohl pozorovat, musí mít duchovní oči k vidění, duchovní uši k slyšení, duchovní nos k čichání, duchovní hmat k cítění a duchovní mysl (obnovenou v duchu – Ef. 4:23) ke skutečnému porozumění. Nikdo jiný nemůže vidět, slyšet, čichat, cítit hmatem nebo rozumět!
Buď požehnáno Tvé Jméno, Pane Slávy, protože na začátku a na konci Nové Smlouvy jsi řekl: “… kdo má uši k slyšení, nechť slyší …” (Mat. 13:9, atd., Zj. 2:7 atd.). Ve Staré Smlouvě jsi nic takového neřekl, protože Tvůj Duch nebydlel v lidu a v nikom nevyrůstal nový duchovní člověk. Ale v Nové Smlouvě, přestože všichni lidé měli dvě uši, jsi začal vyslovovat takové neobvyklé výroky. A my, protože se nám to hodilo, jsme si tyto Tvé výroky vykládali tak, že jsou určeny pohanům! Ty však také na závěr Nové Smlouvy Svým křesťanským církvím sedmkrát opakuješ: “Kdo má uši, nechť slyší, co Duch praví církvím“! (Zj. 2. a 3. kap.). Už dávno jsme si měli všimnout, že Tvých sedm dopisů, které Jan zapsal, nebylo nikdy určeno pohanům nebo veřejnosti v Israeli – ale Tvým církvím. “A andělu pak …-ské CÍRKVE piš …”! A tak říkám: “Ten mezi námi, kdo má uši k slyšení, nechť slyší co nám a Církvi Duch v tuto hodinu říká!”
Jak velice obdivuji Tvoji moudrost a jak velice mě potěšují Tvé cesty, ó Pane slávy!
Nyní jsme tedy došli k bodu, kde můžeme říci, že v množství křesťanů, v celosvětové Církvi lze vždy, počínaje od Letnic až dodnes, rozlišit tři následující skupiny:
(1) Velká většina, která nikdy ani vnějškově nevyrostla v mladé duchovní křesťany. Moc hříchu v nich nebyla úplně zlomena, takže oni stále ještě slouží moci hříchu. Stále ještě se dopouštějí cizoložství, smilstva, modlářství, stále ještě lžou a kradou, následují hrubé hereze, o Tvém Slově vědí málo nebo vůbec nic, takže se vlastně ničím neliší od pohanů. Jejich duchovní člověk je dosud v zárodečném stádiu a zdá se, že je stále na smrtelné posteli, která pendluje mezi pokojem intenzívní péče a resuscitačním oddělením. Tito křesťané ještě ani nezačali plnit přikázání uvedené v 2.Kor. 7:1. Ó Pane, jaká tragédie!
Část 4 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…