V E D E N Í – Část 1 (Otevřený Dopis str. 59-61)
Ne vždycky jsou slavní mužové moudří, aniž starci rozumějí soudu! Proto se, Pane, modlím, aby naslouchali mým řečem a věnovali pozornost všem mým slovům, neboť má řeč tryská z upřímnosti mého srdce a rty moje mluví o poznání vytříbeném.
Duch Boha silného učinil mne a dech Všemohoucího dal mi život.
Hle, Pane, já podle Tvého přání jsem místo Tebe. Jsem také zformován z hlíny. A přece, podobně jako Elihu jsem nyní místo Tebe a budu mluvit jakoby Tvými ústy. Dej, ať mě Tvůj Duch podle toho podržuje a usměrňuje. Amen.
“Poslouchejte, vy moudří, řečí mých a vy rozumní, nastavte své uši. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako ústa okoušejí pokrmu. SOUD SOBĚ ZVOLME, a vězme mezi sebou, co je dobré“! (Job 34:2-4).
Rád bych, Pane, jen citoval Tvé slovo a tak se uchránil chyb. Ale moje srdce je otevřené a tak dovol, ať se ukáže Tvá moudrost a milost, kterou jsi v něm a zde uložil a ať Tvá pravda zvítězí nad tmou a lží.
Což jsi, Pane, neřekl: “Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nebo kterým soudem soudíte, tým budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno.” (Mat. 7:1-2). Což nejsme také jinde ve Tvém Slově varováni, abychom se vyhýbali souzení jeden druhého nebo pomlouvání jeden druhého? (Jak. 4:11, Řím. 14:10,13 atd.)
Je však také psáno: “Ale ten, kdo je duchovní, rozsuzuje všechno, sám pak od nikoho není souzen” (1.Kor. 2:15). Ustanovuji se jako soudce všech bratří? Bože chraň! Ustanovuješ mne Ty jako soudce všech bratří? Vůbec ne! Jsem Tebou povolán, abych ukazoval prstem na Tvůj lid, ať už na ovce nebo na pastýře? Vůbec ne! To je daleko vzdálené od Tvého záměru, Pane.
Dovol mi zopakovat, že NENÍ psáno: “… ten, kdo je duchovní, rozsuzuje všechny bratry”, ale “… ten, kdo je duchovní, rozsuzuje VŠECHNO (všechny věci)”! Proto nebudu rozsuzovat bratry – ale budu rozsuzovat VŠECHNY VĚCI, které mi Tvůj Duch připomene.
A mým bratřím říkám: “Mluvím k vám jako k rozumným lidem: posuďte sami, co říkám” (1.Kor. 14:15), protože také vám stejné Boží Slovo přikazuje: “… posuďte sami v sobě” (1.Kor. 11:13), také “suďte sami sebe” (2.Kor. 11:31) a dokonce i: “… posuzujte proroky” (1.Kor. 14:29). A pokud proroci a my sami máme být posuzováni (rozsuzováni), pak je třeba posuzovat věci v každém věřícím bez ohledu na osoby. Neboť je opět psáno: “Také tyto věci moudrým náleží: Brát ohled na osobu v soudění není dobré” (Př. 24: 23).
Ale ten pravý klíč k veškerému posuzování je ve Tvých slovech: “Nesuďte podle vnějšího zjevu, ale suďte spravedlivým soudem” (Jan 7:24), což znamená soudit podle vnitřní duchovní skutečnosti, která je VŽDY rozdílná od toho, jak se věci a lidé jeví navenek!
Jenže kdo není duchovní, nemůže vidět, slyšet, vnímat hmatem, ani rozumět vnitřním duchovním skutečnostem, takže je pro něho naprosto nemožné soudit spravedlivě. Všem takovým říkáš: “Nesuďte…” Na druhé straně ten, kdo byl proměněn na duchovního, čili ten, který vidí v duchu, slyší v duchu, vnímá hmatem ducha, rozumí duchu, poslouchá ducha, dokonce ochutnává a čichá ducha, nemůže jinak NEŽ rozsuzovat všechny věci!
Takže Tvé Slovo je opět pravdivé, když říká: “Ale ten, kdo je duchovní rozsuzuje (stále posuzuje, musí posuzovat) všechny věci, sám pak (jeho vnitřní duchovní člověk) od nikoho není souzen (je mimo dosah přirozeného lidského soudu)”.
Konečně správný klíč k spravedlivému soudu uvnitř Církve je rovněž skrytý. Říkám, Pane, že i kdybych znal všechny pravdy, viděl všechny duchovní reality, dokonce rozuměl všem Tvým proroctvím a tajemstvím …ale neměl v sobě opravdovou lásku, opravdovou pokoru, opravdovou trpělivost, opravdový pokoj, opravdovou víru a jiné milosti a ozdoby Tvého Ducha, pak bych měl zmlknout a uzamknout svá ústa! Opakuji “pravé milosti Tvého Ducha” a NE lidské milosti. Ne naši lidskou lásku, lidskou trpělivost, lidskou poníženost, lidskou dobrotu nebo lidskou spravedlnost, protože tyto jsou ve Tvých očích ohyzdným rouchem (Iz. 64:6).
Dále, Pane, říkám, že i kdybych mluvil pravdu, ale ne v lásce, porušil bych tím Tvé slovo v Ef. 4:15 a nic bych nedosáhl – protože jedna hlavní složka by chyběla. A to je právě ta bída v našem křesťanství, neboť mnozí chtějí péct chleba, mouky je spousta, i kvasnic – ale žádná voda …žádná živá voda. Bez vody nebude žádného chleba – a bez pravé lásky nebude žádného růstu do Tebe ve všech věcech. Bez skutečné lásky nebude existovat žádná Církev!
Část 2 pokračování bude příští týden
brat Hanola
…